Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
@fera21 To je vtipný, vzhledem k tomu, že (pokud nejsou komplikace), tak doktor přijde až zkontrolovat placentu
Tím rozhodně nepopírám, že je doktor je potřeba. Jen se mi vybavilo mých 16 hodin v porodnici, kdy s doktorem jsem se potkala tak na posledních cca 20 minut. ![]()
Ano bude u porodu.. Na dítě jsme byly dva, tak taky dva to spolu zvládneme. 😊 👍🏻A navíc on se na syna těší takže já jsem ráda je moje opora tak to má být.
Muz nebyl (spolecne rozhodnuti) a jsem fakt rada, ze nebyl. Vsechno spatne a stejne to skoncilo akutnim SC v narkoze.
U první dcery manžel nebyl kvůli zákazu z důvodu covidu. Chtěl tam být, já o to upřímně moc nestála, ale překousla bych to. Teď čekám druhé, u porodu by chtěl být, ale asi nebudeme mít k dispozici hlídání dcery. Pokud by hlídání bylo, k porodu by šel. Já ho tam nepotřebuji, spíš bych raději bez něj, ale nechci mu odpírat ten zážitek, který mu všichni kamarádi vychvalují.
Byl, moc mi pomohl, nechtěla bych tam být sama. U druhého bude pouze pokud bych z nějakýho důvodu nakonec nešla na plánovaný císař - u toho bejt nemusí. Dohodli jsme se v obou případech společně.
Byl. Moc mi tam pomáhal. Byli jsme domluvení, že se mnou bude na první dobu porodní. Na tu druhou si nrbyl jistý a já nechtěla, takže to bylo jednoduché rozhodnutí. Nenutila bych ho. Já ze začátku vůbec nevěděla, jestli ho u porodu, říkala jsem, že spíš ne. Manžel pal přišel sám, že když budu chtít, tak půjde. Nakonec jsem ráda, že jsme to udělali takhle.
@Anonymní píše:
Jak už nadpis říká. Bude/byl váš partner u porodu? Dostali to polovičky rozkazrm nebo jste jim nechaly prostor? Osobně jsem řekla, že si to musí rozhodnout sám jestli chce nebo nechce.
Byl, chtěl, já ho tam nechtěla.. Ale on je rád, že byl.. Já ne, no.. Porod byl hrozný
Před prvním jsem manželovi řekla, že budu ráda, když půjde, ale jestli se necítí, zvládnu to sama. Doufala jsem ale, že půjde, člověk neví, do čeho jde, bojí se. Byla jsem ráda, že tam byl. Porod byl spíš těžší, PA už jsem moc nevnímala, manžel mi vše musel opakovat. Navíc, s PA jsem si moc nesedla, tak jsme aspoň byli na ni dva. Před druhým jsem mu řekla totéž, že je to něm, ale už jsem si víc věřila, že bych to zvládla sama. Druhý porod byl kratší, snazší, bez komplikace, suprova PA, ale stejně jsem byla ráda, že ho můžu držet za ruku.
Je ale fakt, že celý ten proces není moc krásný. Je to velmi ehm naturalisticke. Jako, pokud jde o pár, který je spolu delší dobu, kdy jste byli třeba na dovolených, kde spolu řešíte různé střevní chřipky apod a už jste se viděli v různých trapnych situacích, je to ok. Pokud bych si upekla dítě po roce známosti, asi bych tam partnera nechtela.
Partner sedel pred salem tohle mel za prikaz abych aspon vedela ze je blizko.Pred pripravou do boxu neustale se me personal 2× zeptal zda bude tatinek u porodu.Pry jeste mam cas ho jit premluvit. Vysla jsem rekla jsem mu at semnou jde. Bilej jak stena ale sel.Ve chvili kdy ze me kapala krev ve sprse kde me drzel, zaroven zvracel do umyvadla.Ve chvili kdy mu rekli at koukne na hlavicku, uz stal u okna a rozdychaval se.Pak tlaceni a nevim kde byl ale nebyl.Pak mu daly prestrihnout pupecnik a jak u me tak u nej byla videt uleva…Rekla jsem si ze uz chlapa u porodu nechci.
Ted budu rodit znovu s jinym partnerem, ktery je o dost citlivejsi a u porodu chce byt. Nebranim mu. Pracuje v bezpecnostnich slozkach a je zvykly na ledacos.Ale i tak se bojim ze to nezvladne.Neni dost prijemne koukat na milujici osobu jak se zmita bolesti, v tomhle ty tatinky lituji.
Otazka spise na tatinky kteri si to uz prozily. ![]()
Mé těhotenství bohužel skončilo potratem a u potratu nebyl, ale až jednou budu doopravdy rodit (živé dítě), chci tam manžela. V nemocnici jsem totiž neměla dobrou zkušenost se screeningem ve 2. trimestru a pro případ, že by personál něco zkazil, aspoň budu mít svědka. Původně jsem si říkala, co by manžel u porodu dělal, jen by se díval, jak trpím, ale bohužel není záruka, že se ke mně personál bude chovat dobře, stále dochází k porušování práv rodiček v českých porodnicích.
Nemusí to být partner, ale je podle mě dobré tam mít někoho blízkého. Navíc pokud bych musela pod narkózu, můžou udělat bonding na něm, kdyby to bylo možné. ![]()
Manžel u porodu syna chtěl být i když měl strach jestli se mu neudělá třeba špatně. No nakonec to popisoval jako úžasný zážitek
a moc mi pomáhal. Teď jsem v 32 tt a čekáme holčičku, kterou si moc přál, takže už se těší do porodnice
![]()
Prosím o vaše názory.
Termin porodu se mi blíží a stále přemýšlím, koho vzít k porodu. Přítel mi už před pár měsíci řekl, že neví co by tam dělal a že by chtěl být jen někde poblíž. Tak jsem se domluvila s mamkou, která mi sama nabídla, že pokud chci tak se mnou půjde. Máme spolu krásný vztah a vím, že s ní budu v pohodě.
Přítel teď téma doprovodu znova otevřel, skoro uraženě, že tam chci mamku. O průběhu porodu nemá žádnou představu a o těhotenství (obecně) co jsem mu neřekla, tak neví. Na utz nebyl ani jednou. A například, když jsem potřebovala něco na pálení žáhy, tak jsem dostala přednášku, že kecám, protože v těle žádná žáha není.
Prostě nevím teď, co s tím. Vzít mamku, a nebo přítele, u kterého si nejsem jistá, že bude užitečnou podporou.
Vzala bych mamku, u porodu není síla ani prostor snášet blbé kecy partnera.
Já bych ho možná naopak vzala, aby si nemyslel že porod je jen nějaký odskočení si do nemocnice kde vám pak dají pěkný umyty dítě ![]()
V mém případě to bylo jasné, byl se mnou manžel a půjde znovu. Ale on se zajímal i v těhotenství, věděl, co od porodu čekat, byl mi neskutečnou oporou, bez něj bych to snad ani nedala. Nosil mi vodu, pouštěl mi teplou vodu na záda ve sprše, podpíral mě v kontrakcích, říkal mi, že to zvládnu, že jsem nejlepší, snažil se mě rozptýlit nebo mě prostě jen držel za ruku ❤️️ atd. a hlavně tam byl, když malá vykoukla na svět ❤️️. Pak byl s námi dvě tři hoďky na bonding.
Kdybych měla doma týpka jako máš ty, snad bych taky šla raději s mamkou… 🙄