Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Já bych si tam asi taky nakonec bývala vystačila sama, byla jsem několik hodin na střídačku ve sprše anebo vleže otočená k muži zády, nelíbilo se mi ani když mi sprchoval záda, potřebovala jsem úplně přesně někam smerovat vodu a to těžko mohl vědět kam, to by mi musel číst myšlenky. Ani jsem nejedla nebo něco, zvracela jsem, tak mi jen párkrát podal vodu nebo našel misku na zvracení…ale to bych si asi podala. Soustředila jsem se úplně jen na sebe, vadily mi doteky a všechno. Pouštěl mi písničky, a hladil záda, to bylo fajn, ale úplně nutný to asi nebylo. Mě moc záleželo na tom, aby tam šel, ale ve finále jsem byla „sama v sobě“. Ale hrozně důležitý bylo, že tam byl pro malou. Skončilo to nakonec císařem a já nemohla dělat bonding, tak to vzal za mě a jsem tomu strašně ráda
je to táta a tak by tam měl podle mě být ![]()
Přítel první moc nechtěl a pak se rozhodl, že půjde.. Mezitím jsme požádala sestru a ta s radostí souhlasila, tak tam budou oba a nevadí jim to.. Přítel je podle mě i rád (samozřejmě jsme se ho pak ptala, jestli mu sestra nebude vadit), už má za sebou porod a je dost „rázná“, když je potřeba, tak vím, že to tam ségra ohlídá
už si nastudovala i nějaké masážní techniky na záda, co jsem vtipkovala, že by mohla trochu se naučit
a hlavně máme perfektní vztah, tak jsme za to vlastně ráda a kdyby se náhodou přítel na to nakonec necítil a raději počkal někde „na chodbě“ a přišel, až bude malá venku, budu tam mít pořád oporu
![]()