Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Partner mě zřejmě nemiluje, ale vztah ukončit nechce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.2.25 19:09
Byl u porodu? Nemá náhodou madonin komplex? Už tě nevnímá jako ženu, ale jen matku a s matkou se neš…ka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.25 19:11
Milenku má. Se stěhováním dítěte tak daleko ti musí dát souhlas.
Navrhni poradnu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.25 19:15
Máte dítě. Nechcete jít do manželské poradny, než budete dělat radikální kroky?
Že jsi první rok poslouchala, jak jste se našli, a tys nikdy nezažila něco tak intenzivní. To může být jednak to, že tě zahrnoval láskou a jak tě má jistou, tak může polevit. Nebo na dítě žárlí. Taky to může být o tom, že pro tebe je opravdová láska jenom takováhle hormonální jízda, a jakmile ten vztah zklidní, nebereš to jako „dost“. Kor, když jsi z nefunkční rodiny, možná se té lásky nemůžeš nabažit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.2.25 19:33
@Magical-eyes kdybychom se rozešli, bude to rozhodnutí obou.. ne ze se sbalím a odjedu… vzhledem k penězům, ke kterým se člověk dostane na rodicaku, by me fakt nenutil jit do nějakého sociálního bytu, at ma dite poblíž a nemyslim si, ze by mi platil nějaký slušný pronájem, at se nam žije hezky.. vim, ze nam nijak ublížit nechce, jen to asi vyprchalo.. neni bezohledný de*il a vi, ze rodina by se o me v tomhle ohledu postarala
- Citovat
- Upravit
1.2.25 19:36
Jen jestli si to tak nějak neidealizuješ… to by za svým dítětem dojížděl 400 km anebo bys mu ho vozila? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.25 19:37
@Anonymní píše: Více
a jak si budete vozit dítě při střídavé péči?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.25 20:17
Mně to nepřijde nijak extra strašné, spíše dramatizuješ. Teda, ty se asi cítíš nešťastně, ale objektivně a neutrálně si přecitlivělá a reaguješ přehnaně a afektovaně, čímž mu zaručeně lezeš na nervy.
To, že ta láska není tak intenzivní je přece naprosto normální. Chápu, že vyžaduješ obejmutí a takovéto projevy lásky, ale právě proto, že to vyžaduješ, vynucuješ, tím mu to akorát zhnusuješ.
Takže nenaléhaj, vydrž, a vnímej to pozitivně. Dělá pro vás něco, pomáhá doma? Mluví za něj činy?
Pokus se být nějaký čas jeho kámoška a parťačka a nefňukej. Třeba se začne koukat na tebe jinak. Když se ani po čase nic nezmění, no tak bohužel…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.2.25 21:02
Nevěra
Ahoj měla bych dotaz nebo by mě spíš zajímal váš názor už jsem zoufalá..
Jsme s partnerem 8 let máme skoro dvouletou holčičku. Do doby než jsme si udělali malou mě ani ve snu nenapadlo že tohle budu někdy řešit sním. Každopádně před týdnem přiznal barvu že mě podváděl s jednou holkou že prý doma nebyl klid a hádky. Hádky u nás vznikly z důvodu toho že doma není věnuje se pouze své dílně a koníčkům a vždy když jsem na to upozornila bylo mi řečeno že vyděláva peníze že jsem nevděčna. V penezich se upřímně nekoupeme a neustále nám chybí 🤷 s malou tráví čas denne max půl hodiny a pak přijde domů večer a chce plnit „povinnosti“ Tod vše.. co se týče nevěry tak mi bylo řečeno že toho lituje a že by to vrátil že ví že to podělal to bylo první týden teď ale se to najednou doma otáčí proti mě. Zacinam mít pocit že snad já si za to můžu sama. Už nevím co teď. Kvůli malý jsem chtěla udržet rodinu a chtěla mu dát šanci.. jenže on teď hledá pro změnu nevěru u mé mysli si ze mu to oplatim coz bych neudělala toto chování se mi hnusí.. leze mi do telefonu a snaží se hrabat špínu. Nevíte někdo proč? Můj mozek tohle opravdu nepobírá. Má cenu dávat šance? Je mi te malé hrozně líto nechci ji brát tátu ale neznám nikoho komu by se situace ve vztahu po tomhle zlepšila.. nemá někdo zkušenosti? Je vůbec nějaký naděje že to pár ustojí? Děkuji 😞
- Citovat
- Upravit
1.2.25 21:21
Naděje je, ale musí oba chtít a hodně na tom zamakat, což u vás zřejmě nehrozí. Otázka je, jestli máš kam jít a z čeho vás uživit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.25 21:45
@Anonymní píše: Více
Ten tvůj partner je charakterově dost o ničem, jak si ho opsala.
Vztah se zachránit dá, ale váš případ to nebude, z bláta diamant nevytvoříš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Holky, já vlastně nevím, jestli je tady co poradit. Možná se jen potřebuji vypsat. S partnerem jsme 6 let. První roky to byl strašně intenzivní vztah, nikdy jsem nic takového nezažila. Partner všude hlásal, že my dva jsme se našli a já, ačkoliv jsem měla fajn předchozí vztahy, tak někoho poprvé upřímně milovala. Nechci to nijak přehánět, vždy se něco najde, ale tak v globálu klapalo úplně vše. Nyní máme 8 měsíční mimčo, které nebylo zatím plánovalo, ale ve finále jsme měli oba radost, nebo alespoň mi to tak bylo podáváno. Cca v polovině těhotenství náš vztah začal hrozně opadat. Přisuzovala jsem to tehdejší situaci. Myslela jsem si, že ja přeháním, tím pak jsem pod palbou hormonů a vše si přibarvuju a partner toho měl hodně v práci, která ho frustrovala. Jenže ono asi ne. Mám pocit, že na na mě partner až skoro averzi. Jednak strašně upadl fyzický kontakt (komplet - sex, doteky, obejmutí), když si o něj neřeknu sama, tak prostě chodí vedle mě. Jednak nevím, kdy naposledy mi řekl, že mě má rád. Čas chce v podstatě trávit jen s našim dítětem, psem nebo kamarády. Málokdy navrhne ať podnikneme něco společně. Ve zkratce řečeno, v našem vztahu se několik měsíců cítím jako člověk, který se mu postará o domácnost a tim to hasne. Nezměnila jsem se fyzicky. Nejsem nijak hádavá, urypaná. Jsem z šílené nefunkční rodiny a celý dětství jsem strávila v hádkách, nenávidím to a chci klid a pohodu. Zároveň ho miluju pořád stejně jako právě na tom začátku. Možná asi žiju tou minulosti, nebo já vlastně nevím, proč se to snažím furt obhajovat, že je to funkční. Nejhorší na tom všem je, že s nim není žádná řeč. Proste reaguje na vše chladně se slovy ja nevím, co se ti nezdá/mam toho hodně v práci/nemuzes čekat, ze na tebe budu nalepeny jako na začátku apod. Kdyz jsem jednou rekla, jestli mam odejít, ze mam pocit, ze mu prekazim, tak vlastně odpověděl dost nejasně a kdyz mě to rozbrečelo, tak za mnou přišel, ze me ma rad. Jenže me přijde, ze mi to rika ve chvili, kdy fakt vidi, ze je mi z toho smutno a rekne to z litosti. Mam rodinu 400 km, pokud se rozhodnu odejit, tak o tom musim byt přesvědčena na 100 % vzhledem k tak velkému přesunu s malým dítětem. Zaroven mi trhá srdce to, ze rozbiju rodinu. Jako otec je plně funkční. A tim to asi uzavřu, snad je situace pochopitelna. Je to jako jízda na mrtvém koni. Ja zamilovaná. Partner nevyjadřující se k ničemu, ale o rozchodu nemluví. Milenku mit nebude, ac by se to nabízelo a clovek nikdy nevi, tak o tom jsem přesvědčena.