Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přiznávám se, celé jsem to nečetla, ale objevilo se tady hodně rozumných rad, tak se asi budu opakovat.
Jako macecha v podobné situaci (bydlení), ale s výrazně širší péčí otce bych řekla: pokud o toho chlapa vážně stojíš, dej tomu čas, a tím myslím i tvorbu vlastního dítěte!
Už máš nějakou představu, jak to chodí, zamysli se, sedněte si s mužem a stanovte pravidla pro společné soužití (fakt dva víkendy v měsíci jsou prča, věř mi).
Sama se zamysli nad tím - někdy třeba když nebude doma a budeš mít trochu „nezkalenou“ mysl, jestli považuješ jeho chování za normální, zralé, zdravé -to nic nepodsouvám, to bych fakt nechala na tvém rozhodnutí.
Pokud byste byli všichni schopní pravidla dodržovat a ty budeš cítit, že to stejně stojí za prd, musíš se rozhodnout, zda je to vážně muž, se kterých chceš projít něčím tak náročným jako vlastní dítě.
Sama jsem vystřízlivěla a po letech společného soužití si říkám, jak báječné jeho dítě je, když si uvědomím, jakou výchovu od obou rodičů dostává
takovej vývoj v uvažování ![]()
@Venetia píše:
myslim, ze delas dobre, lepsi bude, aby se odstěhoval, na takhle malém prostoru vám spolehlive ten vztah otravi.
Ty jsi tím nešťastným nextkovstvím fakt úplně znetvořená v uvažování. Je normální, že dítě, na které jeho rodič léta kašlal, se teď panicky bojí, že o něj znovu přijde, a dělá všechno pro to, aby se to nestalo. Je to naprosto legitimní pocit. A i kdyby to dítě bylo „narušené“ (samozřejmě, je to přece to cizí dítě!), tak hádej, kdo ho svým nezájmem a nepéčí narušil, a hádej, kdo to teď má napravovat?
To dítě především musí tatínkovi neotrávit vztah, že jo. Co cítí děcko je jedno, hlavně, ať macecha, která si na rozdíl od dítěte tento model žití dobrovolně vybrala, nemá sebemenší bebí.
@SlečnaDahlia píše:
Ty jsi tím nešťastným nextkovstvím fakt úplně znetvořená v uvažování. Je normální, že dítě, na které jeho rodič léta kašlal, se teď panicky bojí, že o něj znovu přijde, a dělá všechno pro to, aby se to nestalo. Je to naprosto legitimní pocit. A i kdyby to dítě bylo „narušené“ (samozřejmě, je to přece to cizí dítě!), tak hádej, kdo ho svým nezájmem a nepéčí narušil, a hádej, kdo to teď má napravovat?To dítě především musí tatínkovi neotrávit vztah, že jo. Co cítí děcko je jedno, hlavně, ať macecha, která si na rozdíl od dítěte tento model žití dobrovolně vybrala, nemá sebemenší bebí.
Macecha do toho většinou jde a netuší.
Záleží pak na tom, jestli to ustojí nebo ne.
Pán by především měl budovat vztah s dítětem a vztahy nechat na později… Není to vůči těm ženám fér, aby tohle musely řešit.
@Venetia Jenemže ten pán si buduje vztah až ted, protože když byl sám neměl ani vyhovující bydlení aby tam mohl vzít to dítě. To řekla sama zakladatelka. Místo aby s dítětem byl nějakou dobu sám a budoval s ním vztah i zakladatelka se snažila vypadnout a dát prostor on ji drží za ruku a nechce aby nikam šla. Zároven zakladatelka přiznává že je labil proto se jí hledají blbě vztahy.
Tam je blbě naprosto všechno. Z pohledu toho dítete nevím tedy jak funguje její matka. Snad aspo'n tam je vše v pořádku. Ale nějak tomu úplně nevěřím.
@Venetia píše:
Macecha do toho většinou jde a netuší.
Záleží pak na tom, jestli to ustojí nebo ne.
Pán by především měl budovat vztah s dítětem a vztahy nechat na později… Není to vůči těm ženám fér, aby tohle musely řešit.
O ty ženy fakt nejde.
@ludmilaadamkova píše:No vždyť jo, jsem to psala hned
@Venetia Jenemže ten pán si buduje vztah až ted, protože když byl sám neměl ani vyhovující bydlení aby tam mohl vzít to dítě. To řekla sama zakladatelka. Místo aby s dítětem byl nějakou dobu sám a budoval s ním vztah i zakladatelka se snažila vypadnout a dát prostor on ji drží za ruku a nechce aby nikam šla. Zároven zakladatelka přiznává že je labil proto se jí hledají blbě vztahy.
Tam je blbě naprosto všechno. Z pohledu toho dítete nevím tedy jak funguje její matka. Snad aspo'n tam je vše v pořádku. Ale nějak tomu úplně nevěřím.
@jkra píše:
O ty ženy fakt nejde.
Já myslím, že jde… Nejdřív ať se srovná, sám a s dítětem
@Cassiopea10 a jak to u vás teď je? Pořád se máš kam uchýlit? ![]()
Jestli jsi tak labilní, jak sama píšeš a i jak se tady v diskuzi jevíš, nepořizuj si vlastní dítě, dokud s tím něco neuděláš. V kombinaci s tvým pravděpodobně stejně labilním partnerem z něj nejspíš vychováš někoho povahově velmi podobného tobě, a to přece tomu dítěti nemůžeš udělat ![]()
Edit opakující se slovo.
@Kubula.K píše:
@Cassiopea10 a jak to u vás teď je? Pořád se máš kam uchýlit?
ano, bydlení je moje, takže mám, jinak u nás to spěje ke konci, myslím, že už si nemáme moc co dát, akorát toho dítěte mi je líto.
Co se zakladatelky týče, být bezdětná a plánovat dítě, tak podle popisu partnera bych jednoznačně zvolila ústup. Takové to „jsme rodina, buď s námi“, možná dobře myšleno, ale ne, to je možné, až se v tom všichni cítí aspoň trochu komfortně.
@Cassiopea10 píše:
ano, bydlení je moje, takže mám, jinak u nás to spěje ke konci, myslím, že už si nemáme moc co dát, akorát toho dítěte mi je líto.Co se zakladatelky týče, být bezdětná a plánovat dítě, tak podle popisu partnera bych jednoznačně zvolila ústup. Takové to „jsme rodina, buď s námi“, možná dobře myšleno, ale ne, to je možné, až se v tom všichni cítí aspoň trochu komfortně.
To je mi líto.
Můžu se zeptat, jestli v tom hraje roli přístup k dítěti?
@Kubula.K už ani ne, spíš celková nezralost tatínka. Spousta malých jizev z různých situací, lží apod. Láska se vytratila.
Dítě problém nebyl, ačkoli jsem se vždycky velmi obávala. jaké to bude v pubertě. Přístup rodičů se projeví naplno.
@Anonymní píše:
Ahoj dámy,tak trochu řeším nepříjemnou situaci s mým partnerem a jeho dcerou. S partnerem (30) jsme spolu rok. Má dceru z předchozího vztahu (10). Já jsem bezdětná (32), děti do budoucna chci. Situace se má tak, že se ke mně partner nedávno nastěhoval do mnou pronajatého bytu. Jedná se o větší garsonku s otevřenou spálnou v druhém patře. Partnerovu dceru jsem dřív viděla párkrát, přítel si ji bral dost nepravidelně a někdy ji neviděl třeba dva měsíce. Maminka holčičky toho asi už měla dost, takže požádala o určení styku s nezletilým a partner před 2 měsíci „vysoudil“ každý druhý víkend.
Od té doby u nás byla holčička již čtyřikrát. Partner mě připravoval na to, že to pro ni bude nová situace a dlouho se neviděli, takže na něm bude hodně viset atd. Ale bylo to docela fajn, až jsem si říkala, že nevím, čeho jsem se obávala. Jenže po druhé už začala být dost zvláštní při loučení, brečela a chtěla se strašně s tátou mazlit atd. Bylo mi to upřímně nepříjemný, ale přežila jsem to. Nicméně třetí víkend přijela ve zvláštní náladě už od začátku. Vyptávala se partnera na otázky typu: „Tati, ale že kdybys měl někdy nějaký jiný dítě, tak že už ho nikdy nebudeš mít tak rád jako mě?“ a pak se furt ptala, jestli jí miluje a chtěla slyšet, že její jméno je jeho nejoblíbenější jméno na světě apod. Když jsme se vypravovali ven, přítel mi povídal, že mi chce něco říct, ale až budeme sami. A pak z něj vypadlo, že mi chtěl říct, že mi to sluší, ale nechtěl to říkat před malou, že by jí to bylo líto. Loučení opět probíhalo tak, že dvě hodiny po partnerovi lezla. Koukali jsme na televize, přítel mezi námi - mě držel za ruku i jí a ona pořád tati, drž jenom mě oběma rukama apod. Nejhorší je, že nemám ani kam se před tím doma zavřít, když jsme všichni v jedné místnosti. Jakmile se uklidím třeba do koupelny, přítel hned leze za mnou zjišťovat, co mi je, protože se bojí, že se z toho hroutím. To je hned malá u nás a : „tati pusu a tati pomazli“. Přijde mi to moc, je jí 10 let!
Úplně jsem z toho hotová. Nevím, co mám dělat. Chovám se k ní slušně, s přítelem ji nijak neprovokujeme, že bychom se líbali nebo cokoliv. Naopak kolem sebe chodíme skoro jak cizí. Řekla jsem partnerovi, že takhle to nedám, že prostě mi ta situace je tak strašně nepříjemná, že se mi zdají o tom už i noční můry, kde hlavní roli hraje jeho dcera a že dokonce už na ni začínám mít i averzi a že to prostě nepůjde a bude se muset odstěhovat. Přítel se z toho úplně složil, prosí mě, abych tomu dala ještě šanci. Přítele moc miluji, ale cítím, že by mi z tohohle přeskočilo. Nevím, co mám dělat
Děkuji za anonym, kvůli VELMI citlivému tématu
Chudák holčička. Je nejistá no. Nic proti tobě to není. Prostě to nemá jednoduchý. Táta jí chybí a bojí se, že by měl radši nĕkoho jiného, tak se ujišťuje.
Jednou za 14 dní se hecni a neřeš. Jestli se tak milujete, rozchod je škoda.
Konečně jsem přečetla celou diskuzi. Dostala jsi pěknou čočku zakladatelko. A já si myslím, že labilní asi budeš trochu, nicméně jsi především nezkušená v roli matky, naivní, nevyzrálá, žárlivá a přítele se snažíš udělat hezčím než je, asi kvůli růžovým brýlím. Holčička mi přijde náhodou úplně normální.
Skoro bych se na tvém místě, po přečtení celé diskuze, s přítelem raději rozešla, neboť on jako táta nebude ani pro tvoje děti stát za nic. Jako manžela bych ho nechtěla, nedokázal by se o vás postarat. Je mu 30 a má holou řiť a chce tě poslat na mateřskou..? Ne ne.
Ahoj. Já si osobně myslím, že kdo to nezažil, tak to nepochopí. Já mám přítele, má dvě malé děti.
Akorát on je má skoro denně. Super, že je má rád. Ale na mě je to moc. Máma na ně celkem kašle. Je mi jich líto, ale na druhou stranu už mi to je taky nepříjemný.
Ze začátku na mě byl takový nátlak od okolí, jak všichni čekali, že je budu milovat a já byla špatná z toho, že mi to nejde. Pak jsem se na to vykašlala. A zlepšilo se to. Naštěstí mám hodně koníčků a snažím si je plánovat tak, abych s dětmi byla co nejmíň. Klouček ještě jde. Ale holka je rozmazlená a fakt ji nemám ráda a nemyslím si, že by to vycítila, protože za mnou furt leze. Klidně se pohoršujte nad mým příspěvkem, ale je to tak.
Takže tě plně chápu. Hlavně se do ničeho nenut a ono se to nějak vyvrbi. Držím ti palečky!
@Kutil Tom píše:
Chápu dobře, že přítel na svou dceru dlabal natolik, že ex musela nechat určit soudně, aby ji měl aspoň pravidelně tak strašlivou dobu jako je jeden víkend za 14 dnů???No to teda chudák holka a být ženská, asi bych si sakra rozmýšlel, jestli je takový vhodný do chovu…
Asi tak.