Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Případně jako minimální věc, čím bych podmínila setrvání otce roku v tvém bytě a životě je že pojede s dcerou sem, až bude vypsaný další termín
Je jí sice „už“ 10 let ale uvědom si, jak dlouho byla bez táty a jak málo ho vídá, děti potřebují oba rodiče a je jasný, že má strach, že když si uděláte další dítě, tak bude ze třetí koleje odsunutá rovnou na pátou a tim jak se o ní vyjadřuješ je to docela reálnej strach,…
Vážně chceš riskovat rodinu s člověkem, co byl k péči o svoje dítě donucenej soudem?
@Anonymní píše:
Ahoj dámy,tak trochu řeším nepříjemnou situaci s mým partnerem a jeho dcerou. S partnerem (30) jsme spolu rok. Má dceru z předchozího vztahu (10). Já jsem bezdětná (32), děti do budoucna chci. Situace se má tak, že se ke mně partner nedávno nastěhoval do mnou pronajatého bytu. Jedná se o větší garsonku s otevřenou spálnou v druhém patře. Partnerovu dceru jsem dřív viděla párkrát, přítel si ji bral dost nepravidelně a někdy ji neviděl třeba dva měsíce. Maminka holčičky toho asi už měla dost, takže požádala o určení styku s nezletilým a partner před 2 měsíci „vysoudil“ každý druhý víkend.
Od té doby u nás byla holčička již čtyřikrát. Partner mě připravoval na to, že to pro ni bude nová situace a dlouho se neviděli, takže na něm bude hodně viset atd. Ale bylo to docela fajn, až jsem si říkala, že nevím, čeho jsem se obávala. Jenže po druhé už začala být dost zvláštní při loučení, brečela a chtěla se strašně s tátou mazlit atd. Bylo mi to upřímně nepříjemný, ale přežila jsem to. Nicméně třetí víkend přijela ve zvláštní náladě už od začátku. Vyptávala se partnera na otázky typu: „Tati, ale že kdybys měl někdy nějaký jiný dítě, tak že už ho nikdy nebudeš mít tak rád jako mě?“ a pak se furt ptala, jestli jí miluje a chtěla slyšet, že její jméno je jeho nejoblíbenější jméno na světě apod. Když jsme se vypravovali ven, přítel mi povídal, že mi chce něco říct, ale až budeme sami. A pak z něj vypadlo, že mi chtěl říct, že mi to sluší, ale nechtěl to říkat před malou, že by jí to bylo líto. Loučení opět probíhalo tak, že dvě hodiny po partnerovi lezla. Koukali jsme na televize, přítel mezi námi - mě držel za ruku i jí a ona pořád tati, drž jenom mě oběma rukama apod. Nejhorší je, že nemám ani kam se před tím doma zavřít, když jsme všichni v jedné místnosti. Jakmile se uklidím třeba do koupelny, přítel hned leze za mnou zjišťovat, co mi je, protože se bojí, že se z toho hroutím. To je hned malá u nás a : „tati pusu a tati pomazli“. Přijde mi to moc, je jí 10 let!
Úplně jsem z toho hotová. Nevím, co mám dělat. Chovám se k ní slušně, s přítelem ji nijak neprovokujeme, že bychom se líbali nebo cokoliv. Naopak kolem sebe chodíme skoro jak cizí. Řekla jsem partnerovi, že takhle to nedám, že prostě mi ta situace je tak strašně nepříjemná, že se mi zdají o tom už i noční můry, kde hlavní roli hraje jeho dcera a že dokonce už na ni začínám mít i averzi a že to prostě nepůjde a bude se muset odstěhovat. Přítel se z toho úplně složil, prosí mě, abych tomu dala ještě šanci. Přítele moc miluji, ale cítím, že by mi z tohohle přeskočilo. Nevím, co mám dělat
Děkuji za anonym, kvůli VELMI citlivému tématu
Opravdu se desetiletá takto chová? To snad, kdyby ji bylo šest. ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj dámy,tak trochu řeším nepříjemnou situaci s mým partnerem a jeho dcerou. S partnerem (30) jsme spolu rok. Má dceru z předchozího vztahu (10). Já jsem bezdětná (32), děti do budoucna chci. Situace se má tak, že se ke mně partner nedávno nastěhoval do mnou pronajatého bytu. Jedná se o větší garsonku s otevřenou spálnou v druhém patře. Partnerovu dceru jsem dřív viděla párkrát, přítel si ji bral dost nepravidelně a někdy ji neviděl třeba dva měsíce. Maminka holčičky toho asi už měla dost, takže požádala o určení styku s nezletilým a partner před 2 měsíci „vysoudil“ každý druhý víkend.
Od té doby u nás byla holčička již čtyřikrát. Partner mě připravoval na to, že to pro ni bude nová situace a dlouho se neviděli, takže na něm bude hodně viset atd. Ale bylo to docela fajn, až jsem si říkala, že nevím, čeho jsem se obávala. Jenže po druhé už začala být dost zvláštní při loučení, brečela a chtěla se strašně s tátou mazlit atd. Bylo mi to upřímně nepříjemný, ale přežila jsem to. Nicméně třetí víkend přijela ve zvláštní náladě už od začátku. Vyptávala se partnera na otázky typu: „Tati, ale že kdybys měl někdy nějaký jiný dítě, tak že už ho nikdy nebudeš mít tak rád jako mě?“ a pak se furt ptala, jestli jí miluje a chtěla slyšet, že její jméno je jeho nejoblíbenější jméno na světě apod. Když jsme se vypravovali ven, přítel mi povídal, že mi chce něco říct, ale až budeme sami. A pak z něj vypadlo, že mi chtěl říct, že mi to sluší, ale nechtěl to říkat před malou, že by jí to bylo líto. Loučení opět probíhalo tak, že dvě hodiny po partnerovi lezla. Koukali jsme na televize, přítel mezi námi - mě držel za ruku i jí a ona pořád tati, drž jenom mě oběma rukama apod. Nejhorší je, že nemám ani kam se před tím doma zavřít, když jsme všichni v jedné místnosti. Jakmile se uklidím třeba do koupelny, přítel hned leze za mnou zjišťovat, co mi je, protože se bojí, že se z toho hroutím. To je hned malá u nás a : „tati pusu a tati pomazli“. Přijde mi to moc, je jí 10 let!
Úplně jsem z toho hotová. Nevím, co mám dělat. Chovám se k ní slušně, s přítelem ji nijak neprovokujeme, že bychom se líbali nebo cokoliv. Naopak kolem sebe chodíme skoro jak cizí. Řekla jsem partnerovi, že takhle to nedám, že prostě mi ta situace je tak strašně nepříjemná, že se mi zdají o tom už i noční můry, kde hlavní roli hraje jeho dcera a že dokonce už na ni začínám mít i averzi a že to prostě nepůjde a bude se muset odstěhovat. Přítel se z toho úplně složil, prosí mě, abych tomu dala ještě šanci. Přítele moc miluji, ale cítím, že by mi z tohohle přeskočilo. Nevím, co mám dělat
Děkuji za anonym, kvůli VELMI citlivému tématu
Rodinná poradna, dětský psycholog a zadání Jak se sžít s dcerou - pokud to teda nechceš vzdát. Buď oba, nebo ty sama a popiš to, jak tady.
Ale podle toho co píšeš, nejsi typ, který to dá.
Té malé je proboha 10, je u váš po čtvrté, předtím jsi ji moc neznala - víš, jak se musí cítit?
Proto všechny ty otázky a vyžadování pozornosti. Vidí se s tátou 4-6 dnů za měsíc a sice píšeš, že si dáváte odstup, ale současně si mačkáte ruce na sedačce - já ti nevím. Ona ví, že za chvíli zase odjíždí a uvidí ho za dva týdny ![]()
Asi to nikdy není úplně snadné ( fakt vím, o čem píšu mám 2 skorodcerky ) ale hlavně k tomu je potřeba DOSPĚLÝ přístup obou partnerů. Ne toho desetiletého dítěte.
Hele, je to v podstatě na „pár let“, v 16 bude mít už svoje zájmy, první lásky, koníčky, kamarádky ( to klidně i dřív) a bude to zase fungovat trochu jinak.
Nebylo by řešení, že by sis aspoň ze začátku plánovala svoje aktivity přes den a potkali jste se v bytě až večer, aby měla prostor si tatínka užít? Nebo ty využiješ čas na kamarádky, na návštěvu rodiny apod,?
Nebo on by z toho nějaký víkend trávil čas u svých rodičů a malá si užila u babičky a dědy?
Možnosti jsou, jen ve tvém případě „averze po její 4. návštěvě“ to moc optimisticky nevidím.
Promiň.
1. Tvuj je kreten.
2. Ta holka je nejista.
3. Dospej.
Jedine reseni - najit vetsi byt, holku si brat casteji, najit si vlastni program a nechat je obcas samotne.
@VitaminC píše:
1. Tvuj je kreten.
2. Ta holka je nejista.
3. Dospej.Jedine reseni - najit vetsi byt, holku si brat casteji, najit si vlastni program a nechat je obcas samotne.
No výborný - já to patlám na půl stránky a ty to vystřihneš ve třech bodech a jedné větě. Mám se co učit
![]()
Partner už v garsonce bydlel, ale v nevyhovujících podmínkách. Já mám proti němu jednou tak velký byt s velkou spálnou, ale otevřenou. Byt není počítaný pro 3 lidi, kdy jedno z toho ještě bude cizí dítě
Řekli jsme si, že když to bude fungovat, najdeme si větší byt, ale teď nevím, jestli by to nebylo stejné i ve větším bytě.
Plánovala jsem to tak, že si pořídíme za rok, za dva děti spolu. Rozhodně jsem nechtěla vystrnadit jeho dceru, chtěla jsem, abychom byli všichni dohromady, ale ona chce být jenom s partnerem, neustále chce jeho pozornost a tím neustále myslím tak, že opravdu je schopná za hodinu 100× volat „tati, tati!“ Před nedávnem jsme se s partnerem bavili a on že to bude skvělý, že jeho malá bude mít sourozence, že bude nadšená, že má ráda děti a ráda se o ně stará. Jenže po tom, co teď z ní padá mám pocit, že to nepůjde. Začínají se mi hned honit v hlavě myšlenky, že jak tohle asi dopadne, když malá bude takhle uvázaná na tátu a já do toho přivedu další dítě, který si zase budu chtít nezdravě uvázat já na sebe, abych si nepřipadala pořád „lichá“… Prostě nevím, jak dál
Někde jsem četla, že to může trvat dalších 2-5 let, než si to všechno sedne, ale to se asi dřív z toho zblázním ![]()
To se opravdu hroutíš ze 4 dnů v měsíci? To toho moc nevydržíš…
Holka se chová úměrně situaci. Táta na ni kašlal (tohle by byl pro mne opravdu problém), není si jistá, bojí se, že o něho přijde..
Pokud to spolu myslíte vážně, vyhledejte vhodnější bydlení a terapii.
@Popeladym píše:
Opravdu se desetiletá takto chová? To snad, kdyby ji bylo šest.
Tak jestli na ní tatík kašlal tak, že matka musela zasáhnout přes soud, tak se tě dcerce nedivím. Prostě si užívá táty dokud je,
@Anonymní píše:
Partner už v garsonce bydlel, ale v nevyhovujících podmínkách. Já mám proti němu jednou tak velký byt s velkou spálnou, ale otevřenou. Byt není počítaný pro 3 lidi, kdy jedno z toho ještě bude cizí dítěŘekli jsme si, že když to bude fungovat, najdeme si větší byt, ale teď nevím, jestli by to nebylo stejné i ve větším bytě.Plánovala jsem to tak, že si pořídíme za rok, za dva děti spolu. Rozhodně jsem nechtěla vystrnadit jeho dceru, chtěla jsem, abychom byli všichni dohromady, ale ona chce být jenom s partnerem, neustále chce jeho pozornost a tím neustále myslím tak, že opravdu je schopná za hodinu 100× volat „tati, tati!“ Před nedávnem jsme se s partnerem bavili a on že to bude skvělý, že jeho malá bude mít sourozence, že bude nadšená, že má ráda děti a ráda se o ně stará. Jenže po tom, co teď z ní padá mám pocit, že to nepůjde. Začínají se mi hned honit v hlavě myšlenky, že jak tohle asi dopadne, když malá bude takhle uvázaná na tátu a já do toho přivedu další dítě, který si zase budu chtít nezdravě uvázat já na sebe, abych si nepřipadala pořád „lichá“… Prostě nevím, jak dál
Někde jsem četla, že to může trvat dalších 2-5 let, než si to všechno sedne, ale to se asi dřív z toho zblázním
Mas extra male sebevedomi, kdyz si kvuli 4 dnum v mesici uz ted „porad pripadas licha“.
Ta dcera tady bude furt a nebude takova, jakou by sis prala, ale takova jaka proste je.
Chudák dítě. Dítě měl brzo, výchovu a starost nechal na ex. Teď by měl řešit i bydlení, aby holčička měla svůj pokoj. Měl by řešit i bydlení pro tebe. Tři lidé v garsonce je na palici.
Některé děti v tomto věku se přijdou pomazlit k rodiči a to jsou z úplné rodiny. Potřebují cítit bezpečí od rodiče.
@Anonymní píše:
Partner už v garsonce bydlel, ale v nevyhovujících podmínkách. Já mám proti němu jednou tak velký byt s velkou spálnou, ale otevřenou. Byt není počítaný pro 3 lidi, kdy jedno z toho ještě bude cizí dítěŘekli jsme si, že když to bude fungovat, najdeme si větší byt, ale teď nevím, jestli by to nebylo stejné i ve větším bytě.Plánovala jsem to tak, že si pořídíme za rok, za dva děti spolu. Rozhodně jsem nechtěla vystrnadit jeho dceru, chtěla jsem, abychom byli všichni dohromady, ale ona chce být jenom s partnerem, neustále chce jeho pozornost a tím neustále myslím tak, že opravdu je schopná za hodinu 100× volat „tati, tati!“ Před nedávnem jsme se s partnerem bavili a on že to bude skvělý, že jeho malá bude mít sourozence, že bude nadšená, že má ráda děti a ráda se o ně stará. Jenže po tom, co teď z ní padá mám pocit, že to nepůjde. Začínají se mi hned honit v hlavě myšlenky, že jak tohle asi dopadne, když malá bude takhle uvázaná na tátu a já do toho přivedu další dítě, který si zase budu chtít nezdravě uvázat já na sebe, abych si nepřipadala pořád „lichá“… Prostě nevím, jak dál
Někde jsem četla, že to může trvat dalších 2-5 let, než si to všechno sedne, ale to se asi dřív z toho zblázním
Tvůj partner svým chováním narušil psychiku své dcery. To teď způsobuje problémy.
On to potřebuje začít řešit. Aktivně.
Bez toho si s ním dítě a ani větší byt (zejména na hypotéku) nepořizuj.
Nesedne si to samo, nevyřeší se to jen tak časem.
A ano, další dítě to celé jen výrazně zkomplikuje. Dítě a hypotéku si pořizujte jedině, pokud se vám aktivně podaří vyčistit ten bordel, co tvůj partner za sebou vleče.
A ne, jeho dcera není cizí dítě - jeho dcera je součást jeho života a pokud jste spolu, tak je součástí tvé širší rodiny. Stejně jako její matka.
Pokud tohle neuneseš, tak to ukonči co nejdříve a hledej partnera bez závazků.
Příspěvek upraven 28.06.21 v 13:26
Myslím, že jsi udělala dobře. Zkusila jsi, nejde to. Proč se přemáhat. Bude lepší, když bude mít přítel svý bydlení a když bude zrovna mít dceru, tak se vidět můžete, ale taky nemusíte. Maximálně výlet apod a pak tradá každý do svýho. Holt se nedá nic dělat.