Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
@Anonymní píše:
Mě to není jedno, ale sorry je pro mě prostě přednější dítě než pes
Proč vybírat? Snad můžou žít vedle sebe, ne? Spusta lidí má proboha psy a děti!
Anonymní, proč jsi nekoupila klec nebo kenelku? Pes si na to zvykne a pokud je proběhaný, je to nejlepší řešení. Pro nechápavou anonymní-pes tam není 12 hodin! Je tam jen nezbytnou dobu mé nepřítomnosti!
@jannina1 píše:
Anonymní, proč jsi nekoupila klec nebo kenelku? Pes si na to zvykne a pokud je proběhaný, je to nejlepší řešení. Pro nechápavou anonymní-pes tam není 12 hodin! Je tam jen nezbytnou dobu mé nepřítomnosti!
A já ti na to odepsala, že mít tam psa 12 hodin je týrání. Neříkám, že to tak děláš ty, ale že u nás to tak nejde. Zavřít ho tam na dvě hodiny pro mě nemá smysl, já potřebuju 8-12hodin a to klecí nevyřešíš ![]()
@jannina1 píše:
Proč vybírat? Snad můžou žít vedle sebe, ne? Spusta lidí má proboha psy a děti!
Jakože jí mám nechat aby dítě kousala? To by ti nevadilo, kdyby ti pes vrčel na dítě a napadal ho? ![]()
Nic, vzdávám to. Nebudu to tady řešit, tady se stejně žádný rady nedočkám. Chtěla jsem jen vědět, který útulek poblíž Prahy momentálně bere pejsky, nic víc! ![]()
@Anonymní píše:
Děkuji těm kdo se snažily pomoci
NEhodlám se tu ještě rozčilovat nad příspěvkama těch, co tohle nezažily. Není to lehký když za sebou přes tři roky musíte tahat psa všude sebou. Do krámu, do školy, k doktorovi, do práce, prostě všude.Ale nemusíte se bát, už v životě si žádného psa nevezmu a radši ho nechám uspat v útulku kde momentálně je, než abych ho vzala domů. Obětovala jsem jí tři roky svýho života a nic se nezměnilo. Začínám tak trochu chápat lidi, co radši psa nechaj někde v lese, páč když člověk chce vědět KAM ho dát, tak se sejde banda lidí co do toho musí štourat a moralizovat.
Berte svého psa tři roky všude sebou (do práce atd.), nechte ho kousat do dítěte, vyjíždět po všech okolo a uvidíme jak dlouho to vydržíte. Jestli po třech letech budete stále psa láskyplně hladit a vychovávat, tak klobouk dolů
mějte se hezky, ahoj
Hele, a dělalas během těch tří let něco pro to, aby se to změnilo? Nebo jsi jenom čekala, že fenečka pochopí sama a naučí se to? Převychovat takového zanedbaného psa, který nemá důvěru k lidem, je časově i psychicky náročná práce. Cos pro ni za ty 3 roky udělala, když už ses rozhodla za ni převzít zodpovědnost tím, že sis ji k sobě vzala? Hledalas všechny dostupné informace, zkoušela různé metody, požádala o dlouhodobou pomoc nějakého odborníka? Napsalas, že jste byli u několika lidí, kteří se tím zabývají a nikdo vám nedokázal pomoct - ale jak to vypadalo? Tos čekala, že někdo udělá zázrak a po návštěvě u něj bude fenečka jako vyměněná? Nevěřím tomu, že by to opravdu nešlo, kdyby ses do toho pustila pořádně, z rozmyslem, s trpělivou důsledností a hlavně s láskou. Z toho, jak se o ní vyjadřuješ, mám dojem, že ji vlastně vůbec nemáš ráda a nedokážu pochopit, proč sis ji tedy brala. Exupery v Malém princi píše, že se „stáváš navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal“. Mysli na to, než se rozhodneš zbavit živého tvora, který si svůj osud ani tebe nevybral.
Taky jsme měli psa, který nevydržel sám doma, všechno kousal, škrábal a ničil. Byla to naše chyba (resp. spíš mých rodičů, mně bylo tenkrát 12), že jsme ho to nenaučili. Táta si ho bral do práce, taky jsme ho tahali skoro všude, když jsme chtěli někam jít všichni společně museli jsme platit hlídání, jinak musel být pořád někdo doma. Ale přesto bysme ho za nic nedali. Dneska je tomu dědoušovi uř 16 let, je po mrtvici, hluchý, skoro slepý, ujde sotva pár kroků, je inkontinentní, má problémy se srdcem, ale naši ho pořád mají, starají se o něj, nosí ho do schodů, platí mu poměrně drahou veterinární léčbu a léky na srdce (přitom táta už dlouhou dobu prakticky nedostává plat, protože firma, kde pracuje, krachuje, takže na rozhazování rozhodně nemají) a přizpůsobují mu svůj program. Takhle podle mě vypadá láska ke zvířeti, ne tak že si bez rozmyslu vezmeš chudinku opuštěnou fenku, aniž bys uvažovala o tom, jestli na to máš peníze a schopnosti.
Mimochodem, až třeba časem budeš mít druhé dítě a to první na něj bude žárlit, bude mu třeba ničit hračky, dělat vzteklé scény nebo třeba i škrábat, kousat a bít (i to některé děti umí), budeš hledat útulek pro to starší dítě?
@Kassy píše:
Hele, a dělalas během těch tří let něco pro to, aby se to změnilo? Nebo jsi jenom čekala, že fenečka pochopí sama a naučí se to? Převychovat takového zanedbaného psa, který nemá důvěru k lidem, je časově i psychicky náročná práce. Cos pro ni za ty 3 roky udělala, když už ses rozhodla za ni převzít zodpovědnost tím, že sis ji k sobě vzala? Hledalas všechny dostupné informace, zkoušela různé metody, požádala o dlouhodobou pomoc nějakého odborníka? Napsalas, že jste byli u několika lidí, kteří se tím zabývají a nikdo vám nedokázal pomoct - ale jak to vypadalo? Tos čekala, že někdo udělá zázrak a po návštěvě u něj bude fenečka jako vyměněná? Nevěřím tomu, že by to opravdu nešlo, kdyby ses do toho pustila pořádně, z rozmyslem, s trpělivou důsledností a hlavně s láskou. Z toho, jak se o ní vyjadřuješ, mám dojem, že ji vlastně vůbec nemáš ráda a nedokážu pochopit, proč sis ji tedy brala. Exupery v Malém princi píše, že se „stáváš navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal“. Mysli na to, než se rozhodneš zbavit živého tvora, který si svůj osud ani tebe nevybral.Taky jsme měli psa, který nevydržel sám doma, všechno kousal, škrábal a ničil. Byla to naše chyba (resp. spíš mých rodičů, mně bylo tenkrát 12), že jsme ho to nenaučili. Táta si ho bral do práce, taky jsme ho tahali skoro všude, když jsme chtěli někam jít všichni společně museli jsme platit hlídání, jinak musel být pořád někdo doma. Ale přesto bysme ho za nic nedali. Dneska je tomu dědoušovi uř 16 let, je po mrtvici, hluchý, skoro slepý, ujde sotva pár kroků, je inkontinentní, má problémy se srdcem, ale naši ho pořád mají, starají se o něj, nosí ho do schodů, platí mu poměrně drahou veterinární léčbu a léky na srdce (přitom táta už dlouhou dobu prakticky nedostává plat, protože firma, kde pracuje, krachuje, takže na rozhazování rozhodně nemají) a přizpůsobují mu svůj program. Takhle podle mě vypadá láska ke zvířeti, ne tak že si bez rozmyslu vezmeš chudinku opuštěnou fenku, aniž bys uvažovala o tom, jestli na to máš peníze a schopnosti.
Mimochodem, až třeba časem budeš mít druhé dítě a to první na něj bude žárlit, bude mu třeba ničit hračky, dělat vzteklé scény nebo třeba i škrábat, kousat a bít (i to některé děti umí), budeš hledat útulek pro to starší dítě?
@Kassy píše:
Hele, a dělalas během těch tří let něco pro to, aby se to změnilo? Nebo jsi jenom čekala, že fenečka pochopí sama a naučí se to? Převychovat takového zanedbaného psa, který nemá důvěru k lidem, je časově i psychicky náročná práce. Cos pro ni za ty 3 roky udělala, když už ses rozhodla za ni převzít zodpovědnost tím, že sis ji k sobě vzala? Hledalas všechny dostupné informace, zkoušela různé metody, požádala o dlouhodobou pomoc nějakého odborníka? Napsalas, že jste byli u několika lidí, kteří se tím zabývají a nikdo vám nedokázal pomoct - ale jak to vypadalo? Tos čekala, že někdo udělá zázrak a po návštěvě u něj bude fenečka jako vyměněná? Nevěřím tomu, že by to opravdu nešlo, kdyby ses do toho pustila pořádně, z rozmyslem, s trpělivou důsledností a hlavně s láskou. Z toho, jak se o ní vyjadřuješ, mám dojem, že ji vlastně vůbec nemáš ráda a nedokážu pochopit, proč sis ji tedy brala. Exupery v Malém princi píše, že se „stáváš navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal“. Mysli na to, než se rozhodneš zbavit živého tvora, který si svůj osud ani tebe nevybral.Taky jsme měli psa, který nevydržel sám doma, všechno kousal, škrábal a ničil. Byla to naše chyba (resp. spíš mých rodičů, mně bylo tenkrát 12), že jsme ho to nenaučili. Táta si ho bral do práce, taky jsme ho tahali skoro všude, když jsme chtěli někam jít všichni společně museli jsme platit hlídání, jinak musel být pořád někdo doma. Ale přesto bysme ho za nic nedali. Dneska je tomu dědoušovi uř 16 let, je po mrtvici, hluchý, skoro slepý, ujde sotva pár kroků, je inkontinentní, má problémy se srdcem, ale naši ho pořád mají, starají se o něj, nosí ho do schodů, platí mu poměrně drahou veterinární léčbu a léky na srdce (přitom táta už dlouhou dobu prakticky nedostává plat, protože firma, kde pracuje, krachuje, takže na rozhazování rozhodně nemají) a přizpůsobují mu svůj program. Takhle podle mě vypadá láska ke zvířeti, ne tak že si bez rozmyslu vezmeš chudinku opuštěnou fenku, aniž bys uvažovala o tom, jestli na to máš peníze a schopnosti.
Mimochodem, až třeba časem budeš mít druhé dítě a to první na něj bude žárlit, bude mu třeba ničit hračky, dělat vzteklé scény nebo třeba i škrábat, kousat a bít (i to některé děti umí), budeš hledat útulek pro to starší dítě?
Zkoušeli jsme skoro všechno. Už jsem to tu psala. Každopádně díky za názor, který mě vůbec nezajímá.
Já JEN chci vědet, kde v Praze/poblíž Prahy vezmou psa. Nic víc. Co na tom pořád nechápete? ![]()
@Anonymní píše:
Zkoušeli jsme skoro všechno. Už jsem to tu psala. Každopádně díky za názor, který mě vůbec nezajímá.Já JEN chci vědet, kde v Praze/poblíž Prahy vezmou psa. Nic víc. Co na tom pořád nechápete?
„Skoro všechno“ je naprosto nicneříkající spojení.
A na co se ptáš chápu, jen mi to nepřipadá správné a nedokážu to přijmout. A protože se na to ptáš veřejně na veřejném fóru, které si třeba může přečíst i někdo další, kdo bude přemýšlet, co se psem, kterého nezvládá, přijde mi důležité stejně veřejně vyjádřit názor, že dát psa do útulku není správná cesta.
@Kassy píše:
Hele, a dělalas během těch tří let něco pro to, aby se to změnilo? Nebo jsi jenom čekala, že fenečka pochopí sama a naučí se to? Převychovat takového zanedbaného psa, který nemá důvěru k lidem, je časově i psychicky náročná práce. Cos pro ni za ty 3 roky udělala, když už ses rozhodla za ni převzít zodpovědnost tím, že sis ji k sobě vzala? Hledalas všechny dostupné informace, zkoušela různé metody, požádala o dlouhodobou pomoc nějakého odborníka? Napsalas, že jste byli u několika lidí, kteří se tím zabývají a nikdo vám nedokázal pomoct - ale jak to vypadalo? Tos čekala, že někdo udělá zázrak a po návštěvě u něj bude fenečka jako vyměněná? Nevěřím tomu, že by to opravdu nešlo, kdyby ses do toho pustila pořádně, z rozmyslem, s trpělivou důsledností a hlavně s láskou. Z toho, jak se o ní vyjadřuješ, mám dojem, že ji vlastně vůbec nemáš ráda a nedokážu pochopit, proč sis ji tedy brala. Exupery v Malém princi píše, že se „stáváš navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal“. Mysli na to, než se rozhodneš zbavit živého tvora, který si svůj osud ani tebe nevybral.Taky jsme měli psa, který nevydržel sám doma, všechno kousal, škrábal a ničil. Byla to naše chyba (resp. spíš mých rodičů, mně bylo tenkrát 12), že jsme ho to nenaučili. Táta si ho bral do práce, taky jsme ho tahali skoro všude, když jsme chtěli někam jít všichni společně museli jsme platit hlídání, jinak musel být pořád někdo doma. Ale přesto bysme ho za nic nedali. Dneska je tomu dědoušovi uř 16 let, je po mrtvici, hluchý, skoro slepý, ujde sotva pár kroků, je inkontinentní, má problémy se srdcem, ale naši ho pořád mají, starají se o něj, nosí ho do schodů, platí mu poměrně drahou veterinární léčbu a léky na srdce (přitom táta už dlouhou dobu prakticky nedostává plat, protože firma, kde pracuje, krachuje, takže na rozhazování rozhodně nemají) a přizpůsobují mu svůj program. Takhle podle mě vypadá láska ke zvířeti, ne tak že si bez rozmyslu vezmeš chudinku opuštěnou fenku, aniž bys uvažovala o tom, jestli na to máš peníze a schopnosti.
Mimochodem, až třeba časem budeš mít druhé dítě a to první na něj bude žárlit, bude mu třeba ničit hračky, dělat vzteklé scény nebo třeba i škrábat, kousat a bít (i to některé děti umí), budeš hledat útulek pro to starší dítě?
Anonymní - za prvé se jen tak na okraj zeptám, co je na tom tak citlivého, že nemůžeš psát pod svým nickem, že bys nechtěla aby se vědělo, kdo se chce psa zbavit? Každopádně si stejně uděláš co budeš chtít a může ti sem psát kdo chce co chce, evidentě jsi rozhodnutá. Možná už ani v tuhle chvíli fenu nemáš. Ale - zajímalo by mě, co všechno jste zkoušeli?
kéžby bylo více takových lidí jako vy. Jenže v dnešní době se lidi chovají ke všemu jako k věci bohužel už i k dětem a ke zvířatům-když se jim už nehodí pes hodí ho do útulku nebo někde uvážou, když se jim nehodí dítě tak ho otráví nebo zamordujou je fakt strašná doba!! ![]()
Je mi z tebe na ![]()
máš stejné chování jako ti cikáni kteří ji tam nechali! kdybys ji tam tehdy nechala udělala bys lépe než dávat psovi šanci na nový život žít s ním a pak ho po 3 letech vyhodit jako nepotřebnou věc!!Je mi jasné, že tě naše názory nezajímají protože jsi sobec kterého zajímá jen vlastní dobro celé 3 roky ti nevadilo sebou toho psa všude vláčet a ted najednou strašně spěcháš s tím jak se jí zbavit a ještě ted v zimě-Vím nastupuješ do práce ale určitě pokud jsi asi po mateřské jsi věděla déle, že půjdeš zpět do práce a nebudeš mít na psa čas tak jsi to mohla začít řešit dřív a hledat ji domov! jak ji asi bude když žije s vámi v bytě a ty ji ted v zimě strčíš do klece ven na mráz! nemá cenu se bavit s člověkem bez citu já jen doufám, že se ti to vrátí a doufám, že brzo tak jako bych to přála všem co ubližou těm němým tvářím-množitelům a těm co se psa zbaví jako kusu hadru!!!
![]()
Doufám, že se ti bude klidně spát s tím, že jsi toho psa už v podstatě zabila! Vytrhla jsi ho ze zvyku žít s váma v bytě a strčila ho na mráz do klece mezi ostatní cizí psy kde pod sebou všichni kálejí a všichni mají dohromady jednu misku se žrádlem a s voudou a on se ted někde krčí v rohu klece zimou a vystrašením a tak už asi zůstane pokud ho neuspí!!DOUFÁM, ŽE JSI NA SEBE PYŠNÁ!!
@Ivíííí píše:
Je mi z tebe na
máš stejné chování jako ti cikáni kteří ji tam nechali! kdybys ji tam tehdy nechala udělala bys lépe než dávat psovi šanci na nový život žít s ním a pak ho po 3 letech vyhodit jako nepotřebnou věc!!Je mi jasné, že tě naše názory nezajímají protože jsi sobec kterého zajímá jen vlastní dobro celé 3 roky ti nevadilo sebou toho psa všude vláčet a ted najednou strašně spěcháš s tím jak se jí zbavit a ještě ted v zimě-Vím nastupuješ do práce ale určitě pokud jsi asi po mateřské jsi věděla déle, že půjdeš zpět do práce a nebudeš mít na psa čas tak jsi to mohla začít řešit dřív a hledat ji domov! jak ji asi bude když žije s vámi v bytě a ty ji ted v zimě strčíš do klece ven na mráz! nemá cenu se bavit s člověkem bez citu já jen doufám, že se ti to vrátí a doufám, že brzo tak jako bych to přála všem co ubližou těm němým tvářím-množitelům a těm co se psa zbaví jako kusu hadru!!!![]()
Vaříš z vody, mě rodičák ještě zdaleka nekončí. To, že se v rodině změní zdravotní situace, jsem bohužel předpokládat nemohla. A psala jsem tu několikrát, že jí sháním domov delší dobu. Není to rohodnutí během dní, ale cca roku, roku a půl ![]()
Akorát teda nevím, čím sem jí tak strašně ublížila. Je ze zahraničí a tam jí chtěli uspat, tak jsem jí vzala do ČR - bylo mi jí líto. Asi jsem jí měla nechat rovnou umřít, než jí tady hledat majitele.