Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zdravím ráda bych našla maminky co to měli stejně. Mame první miminko teď 8 měsíců a čekáme další mimi (planovane)takže od sebe budou 1,4 měsíce.
Setkala jsem se s kritikou i doma a moc mě to zamrzelo. Na mimi jsem sw moc těšila. Pořád to beru jako že budou od sebe chvilku budou si rozumět, hrát atd.
Co by jak jste to měli?
Mezi první a druhou dcerou máme 2 roky bez 2 dnů. Dřív se nezadařilo. Potřetí jsem otěhotněla v 6 měsících druhé dcery, plánovaně, resp. s volným průběhem. Tchyně se mnou týden nemluvila (přitom nám děti nikdy nehlídala, tedy začala až v 6 letech nejstarší, nebydleli jsme s ní), jinak byly reakce pozitivní. Mezi druhou a třetí tedy máme 15,5 měsíce. Zvládala jsem je úplně v pohodě, manžel hodně pracoval a já jeho pomoc nepotřebovala, ani u malých miminek. Se čtvrtým dítětem jsme si dali cílenou pauzu, mezi třetí a čtvrtou dcerou je 3 a 1/4 roku. To už tchyně reagovala podstatně lépe. A okolí opět pozitivně. Páté neplánujeme ![]()
Příspěvek upraven 30.01.25 v 09:50
Já ne, ale v mém okolí vím o 2 - v rodině máme 13 měsíců, známá má 16 měsíců rozdíl.
Obě říkaly, že první rok totální mazec, nevis, kam driv skocit, ale že pak si to začalo sedat a děti jsou téměř jak dvojčata.
Já mám děti od sebe 3 roky a začátky možná byly o něco lepší, ten starsi už přece jen byl trochu „rozumný,“ ale zase se hůř ladil program, když měly úplně jiný režim a potřeby.
Každé rozpětí má výhody a nevýhody, je v tom spousta faktoru…:nevim:
Tak je to Vaše věc, Vaše zodpovědnost, kecat bych si do toho nenechala..
Napíšu Ti vlastní zkušenost, kterou bych už nikdy neopakovala. Taky máme děti blízko za sebou a pro mne to je - byl tedy očistec. Aktuálně dceři 4.5 a synovi 3. Z krásné pohodové mateřské peklíčko, neužila jsem si ani jedno, lituju toho. Kolotoč, otročina. A že jsou parťáci? Ani náhodou, většinu času se hádají, každý je úplně někde jinde a má jiné potřeby.
Ale co, u Vás je zaděláno, není o čem diskutovat. Třeba Ti to sedne a budeš spokojená, i takových maminek je spousta. Bohužel k nim nepatřím..
@Beruska999999 píše: Více
Jojo, to se říká a taky jsem to mnohokrát slyšela. Pro mne paradoxně první rok byl nejlepší. Jasně - kojení, vstávání atd., co k miminu patří, ale hodně spalo, leželo / bylo v kočárku, času na věnování se staršímu spousta. Jakmile druhé začalo chodit, začal mazec… Každý to prožívá jinak..
Ne úplně plánovaně, ale sestra má 14 měsíců děcka od sebe. Je to fajn, protože jeden potřeboval odklad. Tak jsou spolu v jedné třídě. My máme teda druhé a třetí 18 měsíců od sebe. Od kolegyně mladá dcera má teď čerstvě 14 měsíců od sebe děti. Ta je dobrá. Ani sourozenecký kočár nechce. Že se bez něj obejdou.
Rodina nemá důvod, aby mudrovala, jaký věkový rozdíl dětí budete mít.
@Lojzísek píše: Více
No jasně, jak píšu záleží na mnoha faktorech. Je pravda, že jsem si vzpomněla na jinou známou, která měla dokonce druhé a třetí rok po sobě, celkově má těch dětí 6 a ještě k tomu podnika…a tváří se, že je v naprosté pohodě…to je profesionální matka se vším všudy ![]()
Já třeba nemám první dítě úplně standardní, což jsem samozřejmě když byl úplně malý nevěděla, ale už to, že má výrazné sníženou potřebu spánku něco naznačovalo…takže já cekala s druhým, až budu schopná spát aspoň 3 hodiny v kuse a aspoň 5 denně celkem cca a tak ![]()
Vždy záleží, jaky mix se trefí…zrovna tahle, když mi vyprávěla, jak to dělá, tak to byla schopna udělat nějak tak, že ji všechny 3 děti (než měla ty další 3) spaly přes den 3 hodiny ve stejný čas. Pro mě totální sci-fi, ten první mi nespal 3 hodiny v kuse přes den snad nikdy v životě
Prostě…záleží.
Všechny kamarádky, co to takhle většinou neplánovaně měly říkaly, že první rok byl děs a že jim to splývá, tak si nemaluj jak to bude růžové a že si spolu budou hrát, budeš mít doma sotva chodící batole s plenama a kojence.
Čekám teď druhé a rozdíl bude 20 měsíců. Ze strany okolí jsem měla spíš překvapené reakce, než úplně negativní, a když zjistili, že to bylo plánované, tak i pozitivní. Tchýně měla hodně radost (sama měla děti od sebe 18 měsíců, takže asi stejně naladěná, jako já.) Z mý strany rodiny dostávám spíš varování, že to budu mít těžké a co jsem to sakra na sebe ušila za bič. Tam měli všichni 3 roky + rozdíl, což jsem i já a sestra a přijde mi to už moc.
@Beruska999999 píše: Více
Jo, nám přes den nespala 3 hodiny v kuse žádná. Vyjma nemocí. I 2 byly spíše výjimečné, ty zvládala jen nejstarší, ale pouze v jedoucím kočárku, nesměla jsem zastavit ani např. kvůli zavázání tkaniček. A v noci spaly 2 hodiny v kuse vždy až po narození další. Teda po čtvrté se už další mimčo nenarodilo a ona se naučila spát v noci aspoň 2 hodiny v kuse v necelých 3 letech.
Jinak u nás byly ty první roky vždy úplně pohodové, asi nemám takovou potřebu spánku, i když před dětmi jsem potřebovala aspoň 9 hodin denně. S dětmi jsem byla ráda za 5 hodin přerušovaně. Fakt nebyl problém kojit, hrát si s staršími, vařit, chodit na hřiště, mít 2 děti na plenách. Všechny jsou hrozně akční.
Zato teď, kdy je holkám 10, 8, 7 a necelé 4, je to mazec. Máme 3 školačky - 1., 2. a 5. třída. Nejstarší má poruchu učení, druhorozená těžkou posttraumatickou stresovou poruchu. Někdy jsou super parťačky, ale také jsou u nás na denním pořádku hrozné hádky.
@veverka019 máme dvojčata, jsou minutu od sebe
Ne od rodiny, ale kolegu a různých lidi jsem si vyslechla věci tipu „no tak to bych nechtěla“ a další chytré komentáře
Prď na ně, buď ráda za další těhotenství a postav se razantně za sebe, že tahle jste si to prostě přáli a že si neprejes trapných komentářů.
U nás taky pohoda. Na první roky si stěžovat nejde. Možná se na nich podepsalo, že mamka není stresař a nehrotí
. My jsme měli od začátku spavé děti. Neznám prořvané, unavené noci ani u jednoho. Nebo hysterický den. Nekojila jsem teda. Neteklo. Takže všechny na UM. Jen nejmladšího jsme museli budit celé šestinedělí pravidelně i v noci na jídlo. On měl dlouhodobě ATB. Tak bylo třeba, ať pravidelně pije. Jak se přestalo budit. Tak chrněl taky celou noc. A všechny jsem si naučila na tandem. Umím pracovat s kolektivem dětí. Manžel vše okoukal. Takže dělal to samé. Fungovalo to. My jsme teda sourozenecký kočár neměli. Na běžné pochůzky a vodění nejstarší do školky nebylo třeba. Ale na výlety a hodně dlouhé procházky jsme měli dva. Každý jsme si vezli svůj kočár.
Ovšem nejde předvídat, jak to budeš mít ty.
Mám v okolí dvě takové rodičky, ani jedna by to už neudělala. První rok byl peklo na zemi a pomáhala celá rodina. Už jen z toho jejich popisu je mi zle.
Jen tady v té diskuzi jsem našla někoho, kdo nelitoval.
@suzka1 píše: Více
Když mi bylo nejhůř, koukala jsem na Fb na paní s trojčaty ![]()