Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Platonická láska nebo ten pravý?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
20.1.24 01:07
Jako vztahový expert bych řekl, že to je tzv. fejk, protože když se to partnerům nepozdává, tak by tomu dávno učinili přítrž. A jako vztakový expert moc dobře vím, že partneři uměji udělat přítrž. Taky byste si ty otázky pokládala dávno, ne až po deseti letech. Ale jako vztahový expert vím, že občas jsou i málo pravděpodobné příběhy pravdivé, proto budu předpokládat, že to fejk není. Pak vám radím, abyste se rozhodla správně!
Luděk
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.1.24 04:18
Vyspete se spolu. Mozna kouzlo zmizi a zustane jen ten fajn partak.
(Protoze kdybyste k sobe pasovali i intimne, tak tolik casu osamote a nic??)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.1.24 06:24
@Anonymní píše:
Zdravím, jdu si sem pro Váš pohled na věc a trošku si alespoň ulevit vypsáním se, protože to v době nosím už dlouho.Začalo to, když mi bylo nějakých 17 let, potkala jsem o 15let staršího chlapa. Jezdili jsme na společné dovolené a celkově jsme díky společným zájmům trávily hodně společného času. Minimálně 2× do týdne jsme byly v kontaktu.
Začalo to nevinně, kdy jsme se postupně stávaly nerozlučnými parťáky, jak v pití, ve sportu, soutěžích. Přiznám se, že mi byl sympatický a možná jsem do něj byla platonicky zamilovaná. ( Nikdy mezi námi k ničemu nedošlo), on byl už ženatý a měl malé děti.
Nicméně i přesto jsme k sobě měli stále blíž a blíž. Neumím popsat ten pocit, ale takový ten člověk u kterého Vás stačí blízkost/úsměv a je Vám hned líp. Nebylo to jen z mé strany, našli jsme v sobě člověka, kterému můžeme bezmezně důvěřovat a nedokáže být bez sebe. Musíme být neustále v kontaktu. Je tam i jakási oboustranná touha, ale jsme oba zadání, takže jen slovní a pouze v podnapilém stavu. Již několikrát nadhodil, jaká škoda, že jsme se nepotkali dříve, nejsem starší. Jeho přátelé si nás dobírají, že by jsme se k sobě hodily a jsme úžasný pár.
Když někde jsme na drinků, spousta lidí i cizích myslí, že tvoříme pár. Přestože tam jsme každý se svými partnery. Toto se odehrávalo v době, kdy jsem byla mladší a ne úplně rozvážná.Původně jsem si myslela, že to bylo pouze pubertální poblouznění a z jeho strany nějakým způsobem zvednutí ega, že po něm pálí 18.
Ale uběhlo přes 10 let a tento vztah stále přetrvává. S menšími přestávkami v době porodu, epidemie apod.. snažím se to kvůli rodině omezovat, ale vůbec nám to nejde.
Stojíme nad rozhodnutím, jak dál. Oba po té době vnímáme, že je naše přátelství velmi cenné, ale zároveň nám nabourává partnerský život. Protože ani jednomu z našich partnerů se to úplně nepozdává a často pak máme nějaké připomínky z jejich stran.
Tak co teď? Nechceme o sebe přijít, protože v sobě máme velkou oporu a když je špatně, jeden pro druhého jsme řešením. Omezování kontaktu moc nefunguje. Naopak to pak zhoršuje, když se vidíme.
Zároveň máme závazek v rodině a nechceme jim ublížit. A tím, že by jsme to spolu zkusily, by jsme vše totálně pohřbili.Je to jen přátelství s jakousi nevyprchanou touho z dřívějška, kdy to sem tam bylo nahraně. Nebo jsme se " špatnými" partnery a prostě nám utekla ta pravá láska?
Vím, je to věštění z křišťálové koule. Ale ráda si přečtu Váš pohled. Ideálně bez nějakých urážek, teď už to zpět nevezmu.
Myslím, že máš pána hodně vyfantazírovaného a po pár týdnech soužití by bylo po všem.
Je i starej proti Tobě, patnáct let rozdílu je dost.
Spíš je otázka, proč jsi šla do vztahu s Tvým chlapem, když pořád teskníš za tímhle, kdybys byla opravdu zamilovaná, tak na tohohle si už dávno ani nevzpomeneš…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.1.24 07:28
@Anonymní píše:
Zdravím, jdu si sem pro Váš pohled na věc a trošku si alespoň ulevit vypsáním se, protože to v době nosím už dlouho.Začalo to, když mi bylo nějakých 17 let, potkala jsem o 15let staršího chlapa. Jezdili jsme na společné dovolené a celkově jsme díky společným zájmům trávily hodně společného času. Minimálně 2× do týdne jsme byly v kontaktu.
Začalo to nevinně, kdy jsme se postupně stávaly nerozlučnými parťáky, jak v pití, ve sportu, soutěžích. Přiznám se, že mi byl sympatický a možná jsem do něj byla platonicky zamilovaná. ( Nikdy mezi námi k ničemu nedošlo), on byl už ženatý a měl malé děti.
Nicméně i přesto jsme k sobě měli stále blíž a blíž. Neumím popsat ten pocit, ale takový ten člověk u kterého Vás stačí blízkost/úsměv a je Vám hned líp. Nebylo to jen z mé strany, našli jsme v sobě člověka, kterému můžeme bezmezně důvěřovat a nedokáže být bez sebe. Musíme být neustále v kontaktu. Je tam i jakási oboustranná touha, ale jsme oba zadání, takže jen slovní a pouze v podnapilém stavu. Již několikrát nadhodil, jaká škoda, že jsme se nepotkali dříve, nejsem starší. Jeho přátelé si nás dobírají, že by jsme se k sobě hodily a jsme úžasný pár.
Když někde jsme na drinků, spousta lidí i cizích myslí, že tvoříme pár. Přestože tam jsme každý se svými partnery. Toto se odehrávalo v době, kdy jsem byla mladší a ne úplně rozvážná.Původně jsem si myslela, že to bylo pouze pubertální poblouznění a z jeho strany nějakým způsobem zvednutí ega, že po něm pálí 18.
Ale uběhlo přes 10 let a tento vztah stále přetrvává. S menšími přestávkami v době porodu, epidemie apod.. snažím se to kvůli rodině omezovat, ale vůbec nám to nejde.
Stojíme nad rozhodnutím, jak dál. Oba po té době vnímáme, že je naše přátelství velmi cenné, ale zároveň nám nabourává partnerský život. Protože ani jednomu z našich partnerů se to úplně nepozdává a často pak máme nějaké připomínky z jejich stran.
Tak co teď? Nechceme o sebe přijít, protože v sobě máme velkou oporu a když je špatně, jeden pro druhého jsme řešením. Omezování kontaktu moc nefunguje. Naopak to pak zhoršuje, když se vidíme.
Zároveň máme závazek v rodině a nechceme jim ublížit. A tím, že by jsme to spolu zkusily, by jsme vše totálně pohřbili.Je to jen přátelství s jakousi nevyprchanou touho z dřívějška, kdy to sem tam bylo nahraně. Nebo jsme se " špatnými" partnery a prostě nám utekla ta pravá láska?
Vím, je to věštění z křišťálové koule. Ale ráda si přečtu Váš pohled. Ideálně bez nějakých urážek, teď už to zpět nevezmu.
Je to o fantazii, je dost pravdepodobne, ze by jste si lezli zahy na nervy. Skoncila bych to. Jinak zahy budes sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.1.24 07:42
Proč sis udělala dítě s jiným, když chceš tohohle? 
Mně kdysi řekla dávná přítelkyně/učitelka jednu věc. „Kdybyste se tak moc chtěli, tak spolu jste, za každých okolností.“ Taky jsem ji tenkrát v 18 letech vyprávěla, jak nám to s jedním klukem nevychází, že jednou je zadaný ten, pak ten. A ona mi řekla, že to nebude tak horké, protože za tím pravým jde člověk, ať se děje, co se děje. A měla pravdu.
U vás to platí obzvlášť. 10 let a ani pusa? To moc žhavé nebude, spíš fantazie a útěk z reality. A chudáci vaši partneři tedy…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.1.24 10:29
Oba jste zralí na chocholouška. Máte oba vztah a podvádíte. Tfuj… Když chcete být spolu, rozejděte se se svými partnery. Pokud na to máte koule. Je také dost možný že ho vidíš stále v růžovém světle. Ono až bys s ním žila, spadla bys z obláčku…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.1.24 19:55
@Vztahový expert píše:
Jako vztahový expert bych řekl, že to je tzv. fejk, protože když se to partnerům nepozdává, tak by tomu dávno učinili přítrž. A jako vztakový expert moc dobře vím, že partneři uměji udělat přítrž. Taky byste si ty otázky pokládala dávno, ne až po deseti letech. Ale jako vztahový expert vím, že občas jsou i málo pravděpodobné příběhy pravdivé, proto budu předpokládat, že to fejk není. Pak vám radím, abyste se rozhodla správně!Luděk
Ono, je tu „komplikace“ že to „musí“ tolerovat. Převážně se stykáme na nějaký společných akcím a soutěžích, kdy tvoříme pár. Samozřejmě by mohli tedy udělat rázný krok, ale ukončili by tak naši i jejich kariéru.
Teď jen jaké rozhodnutí je to správné.
Ale moc Vám děkuji
- Citovat
- Upravit
20.1.24 19:58
@Lucie_Sx píše:
Vyspete se spolu. Mozna kouzlo zmizi a zustane jen ten fajn partak.
(Protoze kdybyste k sobe pasovali i intimne, tak tolik casu osamote a nic??)
Přesně. Špatný sex to vyřeší za ně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.1.24 20:06
@Lil Kitkatt píše:
Proč sis udělala dítě s jiným, když chceš tohohle?
Mně kdysi řekla dávná přítelkyně/učitelka jednu věc. „Kdybyste se tak moc chtěli, tak spolu jste, za každých okolností.“ Taky jsem ji tenkrát v 18 letech vyprávěla, jak nám to s jedním klukem nevychází, že jednou je zadaný ten, pak ten. A ona mi řekla, že to nebude tak horké, protože za tím pravým jde člověk, ať se děje, co se děje. A měla pravdu.
U vás to platí obzvlášť. 10 let a ani pusa? To moc žhavé nebude, spíš fantazie a útěk z reality. A chudáci vaši partneři tedy…
Vztah z rozumu a chtěla jsem zapomenout.
Možná máte pravdu, že je to jen fantazie. Jen mi nejde do hlavy, proč.. proč potřebujeme tu blízkost a jeden druhého. Kdyby to bylo jen z mé strany. A po těch letech si nemyslím, že by se přetvařovat. Na to spolu sdílíme opravdu mnoho. Víc než s partnery.
A proč ani pusa? Ač bohužel nejsem úplně čestní vůči partnerům, bojíme se následků ( ano jsme sobci), co by se dělo dál a měli jsme velký závazek v malých dětech. Chemie mezi námi je.. ač na to nejsem hrdá nějaké doteky byly, ale tam jsme to utly.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.1.24 20:09
@Lu66 píše:
Oba jste zralí na chocholouška. Máte oba vztah a podvádíte. Tfuj… Když chcete být spolu, rozejděte se se svými partnery. Pokud na to máte koule. Je také dost možný že ho vidíš stále v růžovém světle. Ono až bys s ním žila, spadla bys z obláčku…
No to je právě to.. do teď jsme měli závazky v malých dětech.. teď se nám „pootevřela“ vrátka. Ale sobecky se obáváme, co by to způsobilo s okolím.
Těžko říct, řekla bych, že za ta léta ho znám dobře. I jak se chová doma, když je v nervu apod.. Vzhledem k tomu, že se jako rodiny přátelíme.
- Citovat
- Upravit
Capelucia
20.1.24 20:14
Ptáš se na názor - podle mě si zamilovaná do představy, fantazie… on možná taky. V 18 pochopitelné, ale o 10 let později, kdy už máš rodinu a jsi máma . Chvíli bydlet s o 15 let starším chlapem by tě podle mě z iluzií vyléčilo hodně rychle.
Edit: a proč? Proč lidi ujíždí na virtuální realitě, sociálních sítích, počítačových hrách, drogách… svět fantazie bude vždy barevnější než realita .
Příspěvek upraven 20.01.24 v 20:17
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.1.24 20:16
@free333 píše:
Myslím, že máš pána hodně vyfantazírovaného a po pár týdnech soužití by bylo po všem.
Je i starej proti Tobě, patnáct let rozdílu je dost.Spíš je otázka, proč jsi šla do vztahu s Tvým chlapem, když pořád teskníš za tímhle, kdybys byla opravdu zamilovaná, tak na tohohle si už dávno ani nevzpomeneš…
Jak už jsem zmiňovala.. vztah z rozumu a chtěla jsem zapomenout.
Myslela jsem si, že je to jenom jakási fáze - zadanýmu chlapovi dělá pozornost 18tky.. ano byla sem blbá ale prostě mě jako 18 to taky dělalo dobře. Ale zároveň jsem nikdy nechtěla bych v pozici milenky a rozvracet rodinu.
Jenže stále to přestává. Že by jsme si lezly na nervy si úplně nemyslím. Za za léta se známe velmi dobře, travime hodně společného času a více a známé své nedostatky. Jsme si opravdu blizcí a víme o sobě víc než ví naší partneři. Ale je možné kdyby se k tomu přidaly běžné starosti, že by to bylo jiné.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.1.24 20:17
@Capelucia píše:
Ptáš se na názor - podle mě si zamilovaná do představy, fantazie… on možná taky. V 18 pochopitelné, ale o 10 let později, kdy už máš rodinu a jsi máma
Děkuji.. ikdyz je to těžké.. moc si pohledu z venčí vážím.
Nemám to s kým probrat a já na to nekoukám střízlivě
- Citovat
- Upravit
20.1.24 20:22
@Anonymní píše:A proč ani pusa? Ač bohužel nejsem úplně čestní vůči partnerům, bojíme se následků ( ano jsme sobci), co by se dělo dál a měli jsme velký závazek v malých dětech. Chemie mezi námi je.. ač na to nejsem hrdá nějaké doteky byly, ale tam jsme to utly.
Absolutne neverim tomu, ze kdyby mezi vami byla ta spravna chemie, ze byste to takhle dlouho ukocirovali a vydrzeli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím, jdu si sem pro Váš pohled na věc a trošku si alespoň ulevit vypsáním se, protože to v době nosím už dlouho.
Začalo to, když mi bylo nějakých 17 let, potkala jsem o 15let staršího chlapa. Jezdili jsme na společné dovolené a celkově jsme díky společným zájmům trávily hodně společného času. Minimálně 2× do týdne jsme byly v kontaktu.
Začalo to nevinně, kdy jsme se postupně stávaly nerozlučnými parťáky, jak v pití, ve sportu, soutěžích. Přiznám se, že mi byl sympatický a možná jsem do něj byla platonicky zamilovaná. ( Nikdy mezi námi k ničemu nedošlo), on byl už ženatý a měl malé děti.
Nicméně i přesto jsme k sobě měli stále blíž a blíž. Neumím popsat ten pocit, ale takový ten člověk u kterého Vás stačí blízkost/úsměv a je Vám hned líp. Nebylo to jen z mé strany, našli jsme v sobě člověka, kterému můžeme bezmezně důvěřovat a nedokáže být bez sebe. Musíme být neustále v kontaktu. Je tam i jakási oboustranná touha, ale jsme oba zadání, takže jen slovní a pouze v podnapilém stavu. Již několikrát nadhodil, jaká škoda, že jsme se nepotkali dříve, nejsem starší. Jeho přátelé si nás dobírají, že by jsme se k sobě hodily a jsme úžasný pár.
Když někde jsme na drinků, spousta lidí i cizích myslí, že tvoříme pár. Přestože tam jsme každý se svými partnery. Toto se odehrávalo v době, kdy jsem byla mladší a ne úplně rozvážná.
Původně jsem si myslela, že to bylo pouze pubertální poblouznění a z jeho strany nějakým způsobem zvednutí ega, že po něm pálí 18.
Ale uběhlo přes 10 let a tento vztah stále přetrvává. S menšími přestávkami v době porodu, epidemie apod.. snažím se to kvůli rodině omezovat, ale vůbec nám to nejde.
Stojíme nad rozhodnutím, jak dál. Oba po té době vnímáme, že je naše přátelství velmi cenné, ale zároveň nám nabourává partnerský život. Protože ani jednomu z našich partnerů se to úplně nepozdává a často pak máme nějaké připomínky z jejich stran.
Tak co teď? Nechceme o sebe přijít, protože v sobě máme velkou oporu a když je špatně, jeden pro druhého jsme řešením. Omezování kontaktu moc nefunguje. Naopak to pak zhoršuje, když se vidíme.
Zároveň máme závazek v rodině a nechceme jim ublížit. A tím, že by jsme to spolu zkusily, by jsme vše totálně pohřbili.
Je to jen přátelství s jakousi nevyprchanou touho z dřívějška, kdy to sem tam bylo nahraně. Nebo jsme se " špatnými" partnery a prostě nám utekla ta pravá láska?
Vím, je to věštění z křišťálové koule. Ale ráda si přečtu Váš pohled. Ideálně bez nějakých urážek, teď už to zpět nevezmu.