Pocit prázdnoty, co s tím?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Pocit prázdnoty, co s tím?
Ahoj holky, prosím vás o radu. Máme skoro třítýdenní miminko a já jsem úplně zoufalá. Samozřejmě nevyspalost, malý taky dost brečí - třeba hysteráky u přebalování, ale i zcela nesmyslně kdykoli:-(
Nejhorší je, že mám divný pocit prázdnoty - mateřství mě jakoby nenaplňuje, mám pocit, že nic nedělám, že hrozně plýtvám časem. Ani procházky venku mi náladu moc nezlepší…Připadám si hrozně sama. Nejradši bych chodila normálně do práce. Asi nejsem normální…
Prosím, jak trávit dny s novorozencem smysluplně a úplně nezblbnout?
Nebo mě to samo přejde a budu se cítit líp? Jestli, tak kdy? Děkuju…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
Dornicko, určitě na tom má podíl viny i ta nevyspalost.
Jak staré máš miminko?
A pomáhá ti někdo (např. manžel)?
Co nějaká kamarádka v okolí? Máš někoho takového?
EDIT: Jsem si prvně nevšimla, že píšeš o 3-týdenním miminku.
Vydrž, ono to šestinedělí je náročné jak psychicky, tak fyzicky, ale bude líp 
Příspěvek upraven 07.06.10 v 14:24
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
aaa tohle je fakt těžké období. Mě na to pomáhala společnost kamarádek. A dodnes to tak je. Někdy toho mám plné kecky a říkám si jestli by mi v práci nebylo líp, jestli mě to naplňuje.
S novorozencem je to o to horší že v podstatě je to děsný stereotyp. Jak se začne víc projevovat, smát hrát si a dělat pokroky tak se to zlepší.
Takže moje rada - vydrž, pokud to jen trošku jde odpočiň si sama, dej vozit někomu kočárek a zajdi s kámoškou na kafíčko nebo si otevři knížku. prostě cokoliv kde vypadneš ze stereotypu mimina. U mě to fakt hodně zabralo a dodnes zabírá.
Takže když je nejhůř obvolám pár kamarádek a každý den máme co dělat a mě je hned líp po duši.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dorničko neboj, jsi normální … 
. Někdy mě až napadaly tak kacířské myšlenky, jako že bez dítěte to bylo lepší, mohla jsem chodit do práce která mě moc bavila a naplňovala atd. Pak jsem zase brečela, že mě tohle napadá a vlastně se rouhám a měla bych být radá za to, že mám krásného zdravého kluka. Nejhorší je přežít šestinedělí, pak už je jenom líp. Celý den jsem byla s malým sama doma, kamarádky takřka žádné ( přestěhovala jsem se po svatbě do jiného města )a pořád jenom přebalit, pochovat, uspat, nakojit a zase znovu. K tomu ještě problémy s kojením. Nejlepší je mít kolem sebe lidi ( kamarádky, manžela nebo třeba rodiče ) - prostě nebýt celý den s miminem sama. Postupem času se to zlepší, miminko se začne smát, hrát si a bude líp, uvidíš 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A odkud jsi? Z tohohle ti nejlip pomuzou podobne postizeny Ja jsem doma 7 let a bez detnych kamaradek bych se davno zblaznila!
Ted uz je navic aspon hezky pocasi, nehazej flintu do zita, tohle prejde a bude dobre
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Neboj se, je to běžný, za pár týdnů to začne přecházet až s mimčem bude větší legrace. Za chvíli bude pořádný léto, tak budete chodit ještě více ven a bude se to zlepšovat. Přeji ti hodně sil a pro nevyspání ti radím chodit spát s mimčem a na to, že tě honí luxování, nebo vaření, či žehlení se zvysoka víš co. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Holky kéž byste měly pravdu a po šestinedělí se to zlepšilo. Zatím mám pocit, že se zblázním. (Už zase brečím…)Kamarádky mám, ale bohužel jsou bezdětné,takže přes den v práci, nebo bydlí na druhém konci Prahy (já jsem na Proseku). Pár návštěv už proběhlo, ale sotva odejdou, jsem znovu v pytli:-(Manžel je zlatej, ale taky už v práci…Když je doma, sice taky brečím, ale je mi mnohem líp.
BTW: malého jsem právě nakojila, zíval, mudlal si oči, tak jsem ho dala do postýlky, byla u něj dokud neusnul a teď tam řve. Ach jo…
Kdy začínají děti nějak komunikovat s okolím? Ve kterém týdnu? Ať se mám k čemu upnout a těšit se…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Budˇv klidu,měla jsem to samé a v podstatě mám občas do tedˇa to jsou malému 3,5 m. Stále všechno dokola,jenom mimčo,ale plně to vynahrazuje svými každodenními posuny dopředu. Po šestinedělí bude opravdu líp,je to hodně náročné období. Jen počkej až se na tebe opravdovsky zaculí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ahoj Dorničko! Vím moc dobře jak se cítíš!! Já se po svatbě přestěhovala k manželovi na vesnici a nikoho tu neměla, no ono není ani skoro koho, jsou tu jen dvě rodiny s dětičkama a tak se scházím někdy s něma. Myslela jsem si že až budem mít miminko že bude lépe, ale ono nebylo, bylo ještě hůře, chytali mě deprese, stále jsem byla z něčeho neštastná atd…Nejhorší bylo asi to, že jsem neměla ani řidičák a tak jsem se odtut moc často nedostala (bus tu jezdí 3×denně) takže zase nic, a když jsem vyrazila někam musela jsem jet už ráno v sedm a to bylo celkem brzo i na mě. Nakone jsem se rozhodla, že se bude muset něco dít, našla jsem si tu sousedku (ted už je tu natrvalo, dříve jen jezdila na návštěvu) a je nám fajn. Už mám i řidičák a tak mě manžel nechá někdy auto a já vyrazím s holkama (ted už mám dvě) na výlet k rodičům. Zkus si najít nové kamarádky maminky u Tebe v okolí! Vím že to není snadné, ale pak bude lépe! A děti začínají reagovat myslím kolem 1 měsíce, ale kolem 2-3 je to ještě lepší!! Držím pěstičky at je už lépe!!
Ještě mě napadlo, at přijede na pár dní třeba maminka na návštěvu, mě to taky pomáhá, když si potřebuji odpočinout!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Holky já vám tak závidím, že už to máte za sebou… Já mám pocit, že ten stav je nekonečný a že asi zkolabuju 
Snad se to za tři týdny začne zlepšovat… Ale tři týdny se mi teď zdají jako šíleně dlouhá doba.
Malej tu teď vedle mě leží - snažila jsem se ho uspat houpáním na balónu - jenže neusnul, rozškytal se z toho a ještě trochu blinkal 
Já to s ním prostě neumím, vůbec mu nerozumím, zdá se mi tak zvláštně cizí, neznámý…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tohle období opravdu přejde, i když to teď vypadá strašně daleko. Věř mi, já to měla stejné, jako bys psala o mně - první šestinedělí jsem celé probrečela, chtěla miminko vrátit, když přišla návštěva, nebyla jsem schopná pořádně promluvit, cítila jsem se strašně úzkostně, vyděšeně, dokonce jsem se první týden chvílemi až jakoby schovávala manželovi za zády… Nevěděla jsem, co s ní mám dělat, jak ji zabavit (přitom takové mimčo žádné tajtrlíkování nepotřebuje), pořád jsem měla pocit, že to s ní neumím, že jí nerozumím, nevím, co chce… Pak se to časem začalo zlepšovat - bude to tak i u Tebe, uvidíš. Jenom se neupínej na to šestinedělí, abys pak úderem posledního dne nezačala brečet, že se pořád cítíš blbě… jde to prostě fakt postupně, jak se začnou hormony srovnávat…
Já jsem taky na Proseku, kdybys chtěla, ráda pomůžu… a myslím to vážně!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dorničko, neboj, to se spraví! Věř mi! Asi máš tzv. „poporodní depresi“ (přečti si o tom). Má ji hodně maminek, hlavně prvorodiček. Já ji měla taky. Po těch cca. 6 týdnech zmizela. Chvilku to trvá, než se do toho všeho dostaneš, zvykneš si, pak ti miminko vydrží spát i dýl, takže si odpočineš. Opravdu se to spraví! Je to pro tebe všechno nové - začíná trochu jiný život, než na jaký jsi byla zvyklá. Neboj! Jsi úplně normální!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak já tohle období měla taky. Jak manžel někam odešel a zůstala jsem sama, tak se mi najednou začalo chtít brečet a brečela jsem a brečela a vůbec jsem nevěděla proč, ale naštěstí to přešlo ani nevim kdy. Neboj určitě to brzo odezní a bude fajn
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj Dorničko, fakt to vypadá na poporodní depresi… Kdyby se to zhoršovalo, tak by to chtělo radši psychologa-odborníka. Šestinedělí je záhul, pak se to už jen a jen zlepšuje, věř mi. Děti prostě škytají, blinkají a řvou, to je prostě fakt a určitě to není tak, že bys to s ním neuměla nebo mu nerozuměla. Jsou to prostě ještě taková „zvířátka“. Malý tě potřebuje, i když řve a blinká a nespí. Hodně na něj mluv, je jedno, že ti nerozumí, vnímá tě a začne na tebe brzy reagovat. Až se na tebe poprvé prcek usměje, bude všechno jinak. VYDRŽ!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
deprese
Myslim,ze by bylo fajn zajit nekam na psychitrii,opravdu to vypada na laktacni psychozu,je potreba s tim neco udelat,nez se to rozjede…nestyd se a opravdu nekam zajdi…jsem doktorka,vim o cem mluvim…drz se! Ela
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
