Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pocit zbytečnosti, nedostatku radosti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
ontar
18.6.19 23:32
To je tim, ze nemas, co na praci. Najdi si rychle brigadu at nemas cas myslet na blbosti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.19 23:38
Najdi si brigádu a pak šup na VŠ. Tam nebudeš mít čas na vymýšlení hloupostí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.6.19 07:04
Anonymni: neboj, tenhle stav je uplne normalni. K tvemu veku a urcitym zivotnim milnikum je to pochopitelna reakce. Hlavni ted je aby ses v tom nezacala placat, jen te to bude zavalovat. Resenim by bylo si fakt nejakou brigadu najit anebo se alespon nejak zabavit. Mozna jsi jen vycerpana z maturitniho obdobi, to vsichni zname 
A zvlast jestli si citlivejsi jak pises… stres pak doleha silneji. Oporu v priteli mas? V kamaradech, spoluzacich? Mas se komu sverit, muzes si o tom promluvit s pritelem? To je hodne dulezity. Soustred se ted na to, abys mela nejaky “projekt”, protoze bys mohla snadno upadnout do beznadeje a bylo by to cele jen horsi a horsi.
Rady typu “dej si panaka” 
prosimte ignoruj fakt.
Drzim palce, at tohle brzy prekonas a zase bude lip.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Je mi 19 let a před měsícem jsem úspěšně složila maturitní zkoušku, před samotnou maturitou jsem si vysnívala, jak to bude skvělý, když bude maturita za mnou, jak si najdu brigádu a hlavně jsem se nejvíc těšila na to, že budu moct být častěji s přítelem, za pár měsíců to budou 2 roky, co jsme spolu a bydlíme od sebe přes 100 kilometrů, takže při škole jsme se viděli jen o víkendech, myslela jsem si, jak to teď bude super, jenže není to tak, jak jsem si představovala..brigádu ještě nemám, jelikož jsem teď v červnu měla ještě pár přijímacích zkoušek, a když jsem u přítele, tak mě to tam nebaví, chodí do práce a vidíme se jen večer a pak o víkendu, to by mi možná ještě tolik nevadilo, ale pořád bydlí s rodičema a se ségrou, která tam teda už moc často nebývá a rodiče jsou celé dny v práci, ale stejně je mi to takové nepříjemné a necítím se tam dobře, když tam musím být sama, plánujeme společné bydlení, ale ještě pár měsíců to musíme nějak vydržet..jen se bojím toho, že až spolu opravdu budeme bydlet sami dva, že to taky nebude takové, jaké jsem myslela..už teď jsme si lezli trochu na nervy, takže opravdu nevím, jaké to bude, až spolu budeme každý den..další věc je ta, že jsem dělala několik přijímaček v Praze, jenže to vypadá, že mi žádná nevyjde a nevím, co mám dělat, popravdě ani nevím, jestli jsem na vejšku připravená, jsem hroznej nervák a sama ani pořádně nevím, co bych vlastně chtela, nikdy jsem neměla jasno, co vlastně chci a co by mě mohlo bavit..ještě před maturitou jsem si uměla představit, že bych šla někam na rok pracovat, ale už si nejsem jistá ani tím..všichni říkají, že z toho pak člověk vypadne..jen prostě nevím, jestli se radši trápit v práci, nebo na vejšce..jsem dost komplikovaná osobnost, nejsem se sebou vyrovnaná a všeho se bojím..nedokážu pořádně komunikovat, dívat se lidem do očí..když jdu po ulici, tak mám pocit, že se na mě všichni dívají a pomlouvají, v tomhle jsem hrozně paranoidní..jsem člověk, který nedokáže říct NE, všem pomáhám a snažím se všem zavděčit..a s přítelem máme ve vztahu taky dost velký problém, není tam důvěra, z mé strany, i když nemám absolutně důvod, přítel je neskutečně hodnej a snaží se, abych byla šťastná, udělal by pro mě všechno, ale jak si nevěřím a nepřijdu si dost dobrá, tak se to pak odráží i v našem vztahu..omlouvám se, že přeskakuju z jednoho na druhé, ale asi se sama pořádně neumím vyjádřit, popsat své pocity, jak se každý den cítím, co prožívám..už na základce jsem mívala psychické problémy, jenže mám pocit, že je to horší a horší, jednou jsem zkoušela psychoterapeutku, ale nedoplatila bych se, takže jsem přestala chodit..mám pocit, že mě nic nebaví a že jsem tu všem akorát na obtíž..