Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pocity smutku- znáte to?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Meduza543
11.12.24 11:56
Znám, je to prostě nová situace a hlavě bude chvíli trvat, než se přepne na nový režim,2 měsíce jsou furt krátká doba…potřebuješ proste víc času na aklimatizaci…a když miminko ještě leží, je to fajn 
, prava sranda teprve prijde, zkus si užít tento čas, kdy dítě ještě nezdrha, neodmlouva a nedělá bordel
Příspěvek upraven 11.12.24 v 11:58
- Citovat
- Upravit
11.12.24 11:57
Rozumím ti, ale buď ráda, že je syn zdraví, že ti prospívá…užívej si každý den s ním, velmi rychle tohle období uteče, uvidíš…zkus si najít v místě bydliště též mladou maminku, ať máš s kým sdílet radosti i starosti…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.12.24 12:04
Je to totálně jiný život a s bezdětnými kámoškami to holt bohužel takto často dopadá.. sejdete se lidsky zas až budou ve stejné etapě jako ty…
nemáš kámošku s dítětem? to je ideální řešení přes den.. až budete moct chodit ven, vozit kočár, sednout si na kávičku, zajít do herničky, to je náhodou bezva, měla jsem ty roky fakt ráda 
a s některými mamkami jsme v blízkém kontaktu pořád, a to už je přitom spousta let…
bude dobře, uvidíš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.12.24 12:05
Je to do určité míry normální, zvlášť takhle s malým miminkem, které tě časově vyčerpává a nic moc se s ním ještě nedá.. Neboj, nejpozději za rok můžeš být každý den někde v herničce, na hřišti, najít si nové kamarádky s dětmi a určitě bude lépe. Snaž se dělat věci, které jsi dělala dřív. Bavilo tě nakupovat, běhat, bruslit, hledat kešky? Nic nebrání tomu vzít dítě do kočárku a jít i s ním 
Chtěla bys ke kadeřnici, aby bylo lépe? Sejděte se s mužem po práci u salonu, on povozí, ty ze sebe udělej dámu. Atd atd. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.12.24 12:06
Jo a já si tu přes emimino tehdy našla skupinu holek se steným TP a scházely jsme se tu u jedné, tu u jiné na kávu, pokec a miminkohraní. To můžeš klidně už teď, pokud ti přes den chybí kontakt s lidmi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.12.24 12:41
@Anonymní píše: Více
To jsou dve veci. Ze jsi jen doma a druha ze ti schazi interakce s kamoskami. Ja mohla i s klukem, chodit sama ven, do mesta na kavco, cournout po obchodech a hlidala mi prababi. Kluk byl zlaty, a culil se na vsechny hlidace🙂ale s kamoskami nic, mne to nevadilo kdyz jsem sla s kocarkem tak kluk chrnel a si v parku cetla a to mi stacilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.12.24 13:22
Také jsem byla mezi svými kamarádkami první, co měla dítě a taky mi bylo občas smutno. Tedy kamarádky byly skvělé a kontakt se rozhodně nepřerušil, navštěvovali nás a já zase naopak vyrazila s nimi ven bez dětí (mám dvojčata), jakmile to kojení dovolilo. Ale mně chyběla třeba i práce - prostě být celodenně mezi lidmi.
Choď na procházky s kočárkem a až se oteplí, tak vyraž třeba i na hřiště - batole tam vybalíš na deku a třeba se s nějakou ženou dáš do řeči a spřátelíte se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.12.24 13:45
Jak já ti rozumím. Já ziju i daleko od rodiny a pocity osamění teď mívám často.
Malička je úžasná a jsem za ní moc ráda, jenže když se něco po (nějaký zdravotní problém, špatný den) tak se u me projeví to, že se cítím na všechno sama.
Osobní setkávání bohužel nabídnout nemůžu, ale pokud bys chtěla můžeš mi napsat a můžeme být v kontaktu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
leopanda
11.12.24 15:12
Zkus přes fb nebo tady na emiminu mrknout a oslovit někoho z okolí třeba na nějaké občasné procházky, kafe apod…staré kámošky teď prostě nejsou v téhle etapě a tak tam moc stejných témat asi nebude. Aspoň dočasně, než nějaká další otěhotní a budete mít zase více společného.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky, ráda bych se svěřila. Mám 2 mesicniho chlapečka. Je to moje zlatíčko, samozřejmě si popláče a večer nás bolí brisko ale celkově si myslím, že je to zlaté miminko. Moc ho miluji. Jen mam takový problém, že od porodu se cítím strašně sama. Jasně, mám malého, ale nedokazu ten pocit nějak popsat… je mi 23 let, moje kamarádky jsou bezdetne, když jsem jim napsala, byla jsem bez odpovědi, myslím, že jsme se odcizily. A tak mi je strašně smutno. Přítel se vrací z práce kolem 6te večer, pomáhá mi, to jo, často i trávím čas s mojí rodinou ale prostě nevím no… ještě tohle počasí do toho… popsala bych to tak, že mi asi obcas chybí starý život, jsem vlastně teď furt jen doma. Jako ano, do toho jsem s tím sla a kvůli malému to zvládnu, musím. jen jsem se chtěla zeptat, jestli tenhle pocit smutku znáte, a jestli to někdy přejde?