Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Bytsamsebou píše: Více
Proc jednodussi, to se muze stat i jaderne fyzicce. Nebo v jakem smyslu jednodussi
?
@lilith1 píše: Více
No dyť, jaderná fyzička může být také jednoduchá
.
Stane se, v tom je jejich síla. Mají mnoho tváří a vždy ukáží tu, která je pro ně v tu danou chvíli nejvýhodnější. Připomínej si to špatné, sepiš si pro a proti, abys příště už nepodlehla a ukončila to čistým řezem.
Proč hned narcista? Prostě už vám nefungoval vztah a ty ses zatím nedokázala odpoutat a on toho zneužívá. Kdybys byla rozhodnutá, že to chceš skončit, tak se s ním ani nesejdeš, natož se nechat svést. Nebo spolu pořád žijete? Ale i tak, pokud jsem měla jasno, tak by mě nesvedl ani ten nejúžasnější muž na světě. Dokud jsem jasno neměla a doufala v zázrak, tak to měli jednoduché.
Zkus si nejprve ujasnit, co vlastně chceš a pokud nevíš nebo víš, ale neumíš toho docílit, tak zkus terapii.
@Bytsamsebou píše: Více
Spíš obráceně, kde je jednoduchost, tam by se tohle nestalo. Tam by šly hezky ruku v ruce myšlení, city, intuice. My ostatní, neinteligentní, bojujeme mezi tímto a to si všeliak si to vokecáváme rádoby chytrejma řečma. ![]()
@Takyjedna píše: Více
No to vůbec, ti jednodušší (méně inteligentní) ve vztahu setrvávají, je to tzv. Italská rodina, jeden den se mydlí, druhý den jdou za ručičky a milují se
. Akorát v dnešním světě je to pro ně jakože toxic vztah, či život s narcisem
.
@Bytsamsebou píše: Více
To právě není TA JEDNODUCHOST, to je ten opak, o kterém píšu výše.:D. Jednoduchost = inteligence je, že si nevytvářím problémy a jsem souladu, o kterým jsem taky psala výš.
@Takyjedna píše: Více
Máš na to prostě naprosto odlišný pohled
.
@Bytsamsebou jistě že má na to úplně odlišný úplně zcestný pohled když se jí to samotné taky týká… Takove kraviny napsat to už musí být zoufalství
Podlehla jsem mu v tom smyslu, že jsem se s ním vyspala. Po letech vztahu mi došlo, že chci zkusit být bez něho, bylo to už více toxické než romantické. Nespali jsme spolu po dobu největší krize (zhruba dva měsíce), hádali jsme se, moc jsme nekomunikovali. Tak jsem si řekla, že teda konec, on pořád ať ještě počkám ať počkám. Čekání vedlo k tomu, že mě svedl tak, jak to snad ještě v životě neudělal. Bylo to tak krásné, vášnivé. Jenže teď mám výčitky. Nechtěla jsem si ho pustit k tělu, naopak. Jsem v kruhu a popravdě po té noci je mnohem těžší odcházet. Byl z něj úplně jiný člověk. Láká mě ta představa, že umí být jiný. Život s narcisem je jak na houpačce a právě teď mě znovu rozhoupal.
Tohle není nic na hloubkové přemýšlení, nebo diskutovaní. Čistě pocit, se kterým se teď budím a píšu ho pro lidi, kteří zažívali podobné psychické rozpoložení a najdou se v tom.