Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mít kamaráda není podvádění
třeba jednou zjistíš, že ti je s ním lépe, jak s přítelem.
Ne nepodvádíš.
Spíš se uzdravuješ a pomalu sbíráš odvahu odejít z toho vztahu, který ti ubližuje.
A takového kroku se pochopitelně bojíš, takže si to nechceš moc přiznat a raději se zaplavíš pocity viny za to, že se z toxického vztahu začínáš vymaňovat a děláš věci, které jsou pro tebe příjemné a zdravé.
tuhle knihu znáš?
https://obchod.portal.cz/…isle-vztahy/
V první řadě by ses měla rozejít a tím, se kterým nejsi šťastná a očividně vám to neklape. Dej se do kupy, užívej si (nemyslím tím jen sex) a pak uvidíš, kam té život dostane.
Ale rozhodně vím, že se budeš mít líp než s tím „přítelem“.
Kopal bych „pritele“ do zadku a buď měla super kamaráda a časem, až se dáš dohromady, našla lepšího partnera, nebo to s kamarádem posunula dál. Já deprese a zdravotní problémy znám moc dobře. Člověk se musí naučit s tím žít a vytriskat že života co se dá. A to není žít s člověkem se kterým ti není dobře a chová se jako nepřítel, ne partner. Za to ani minuta tvého života nestojí. Jsi křehčí než jiní, tak musíš dbát o to víc, aby ses opklopovala tím v čem je ti dobře, co ti pomáhá, ne ubližuje. To bys s někým kdo se takhle chová chtěla strávit zbytek života? Mít s ním třeba děti jestli je chceš, aby jeho chování přijaly jako svůj vzor?
@Anonymní píše:
Zdravím, ráda bych se tady s něčím svěřila. Prosím o anonymitu, jsou tu lidé kteří mě znají..Mám dvouletý vztah. Není to poslední rok vůbec ideální. Přítel se často z ničeho nic uráží, odchází pryč, nemluví se mnou.. Nepomáhá mi v domácnosti (bydlíme spolu) a před asi půlrokem mi byla diagnostikovaná sociální fobie a deprese a k tomu jsem nedávno měla podezření na rakovinu prsu. Byla jsem na tom velice psychicky špatně a pokusila jsem se o sebevraždu. Přítel mi bohužel nedokázal pomoci. Říkal, že neví jak. Problém je, že mě ani nechtěl vyslechnout a v hádce tyhle problémy používal proti mně.Byla jsem hrozně nešťastná, ale milovala jsem ho i tak.
Nedávno jsem se úplnou náhodou u psychologa v čekárně dala do řeči s jedním mužem. Je o 2 roky starší (mně je 22) a hodně mi pomohl v mých problémech. Prožil si něco podobného. Vyslechl mě, šli jsme na výlet a hrozně se mi zlepšilo mentální zdraví.. Trvá to asi 2 měsíce. Nic mezi námi nebylo, ale já mám z toho strašný pocit kvůli příteli. Přijdu si, jak kdybych ho podváděla. Přítel o tom ví a od té doby se chová ke mně ještě hůř.. Tvrdí, že ho podvádím. Cítím se hrozně špatně. Za celou dobu mého života jsem neměla žádné kamarády nebo kamarádky a teď jak jsem poznala tohoto muže se cítím mnohem lépe a i více sebevědomě.
A proč s ním vůbec jsi, když to s ním nestojí za nic?
V prvni řadě bych se rozešla s přítelem, on ti ve tvém stavu moc nepomůže, spíš naopak, sama se ze všeho budeš dostávat líp, než s někým, kdo tě táhne ke dnu. A kamarád není podvádění ![]()
Holka ty si potkala člověka, se kterým se cítíš dobře! To je hodně důležité! Je vidět, že se pomalu začínáš dostávat z toho nejhoršího. Tak teď ten další krok a to je opustit stávající toxický vztah!!! S kamarádem se buďto posunete dál (ale v tom případě rozhodně nic neuspěchej, nejprve ho dobře poznej). Nebo zůstanete kamarádi a ty si už s jiným nastavením mysli najdeš nového partnera. Ale rozhodně je třeba ukončit tu hrůzu, kde teď žiješ!
Nepodvádíš. Je naprosto normální mít přátele. Je fajn, že máš člověka, který tě vyslechne, poradí, baví vás trávit spolu čas.
Přítelova reakce, pokud mu to vadí, by měla být mířena převážně k sobě, aby popřemýšlel, čím to, že on ti toto nenabízí.
Co na něm miluješ? Že tě nepodpoří, tvoje nejhorší chvíle použije proti tobě? No to je fakt miláček a chlap do nepohody. Vykašli se na něho, akorát te táhne ke dnu. Bez něj ti bude líp.
@Anonymní píše:
Zdravím, ráda bych se tady s něčím svěřila. Prosím o anonymitu, jsou tu lidé kteří mě znají..Mám dvouletý vztah. Není to poslední rok vůbec ideální. Přítel se často z ničeho nic uráží, odchází pryč, nemluví se mnou.. Nepomáhá mi v domácnosti (bydlíme spolu) a před asi půlrokem mi byla diagnostikovaná sociální fobie a deprese a k tomu jsem nedávno měla podezření na rakovinu prsu. Byla jsem na tom velice psychicky špatně a pokusila jsem se o sebevraždu. Přítel mi bohužel nedokázal pomoci. Říkal, že neví jak. Problém je, že mě ani nechtěl vyslechnout a v hádce tyhle problémy používal proti mně. Byla jsem hrozně nešťastná, ale milovala jsem ho i tak.
Nedávno jsem se úplnou náhodou u psychologa v čekárně dala do řeči s jedním mužem. Je o 2 roky starší (mně je 22) a hodně mi pomohl v mých problémech. Prožil si něco podobného. Vyslechl mě, šli jsme na výlet a hrozně se mi zlepšilo mentální zdraví.. Trvá to asi 2 měsíce. Nic mezi námi nebylo, ale já mám z toho strašný pocit kvůli příteli. Přijdu si, jak kdybych ho podváděla. Přítel o tom ví a od té doby se chová ke mně ještě hůř.. Tvrdí, že ho podvádím. Cítím se hrozně špatně. Za celou dobu mého života jsem neměla žádné kamarády nebo kamarádky a teď jak jsem poznala tohoto muže se cítím mnohem lépe a i více sebevědomě.
Jestli je to kamarád, podvod to není. Ale příťa se cítí ohrožen. Tuší, že konkurence má pár bodů navíc. Nic tě s přítelem nepoutá, tak se přece můžeš rozejít a víc dát šanci tomu druhému. Nebo to nechat v rovině přátelství, jestlo o to druhý stojí. Ale pozor, asi ani jeden nejste úplně „opravení“, aby vám vztah fungoval. Dávala bych se přednostně do kupy se zdravím.
Zdravím, ráda bych se tady s něčím svěřila. Prosím o anonymitu, jsou tu lidé kteří mě znají..
Mám dvouletý vztah. Není to poslední rok vůbec ideální. Přítel se často z ničeho nic uráží, odchází pryč, nemluví se mnou.. Nepomáhá mi v domácnosti (bydlíme spolu) a před asi půlrokem mi byla diagnostikovaná sociální fobie a deprese a k tomu jsem nedávno měla podezření na rakovinu prsu. Byla jsem na tom velice psychicky špatně a pokusila jsem se o sebevraždu. Přítel mi bohužel nedokázal pomoci. Říkal, že neví jak. Problém je, že mě ani nechtěl vyslechnout a v hádce tyhle problémy používal proti mně. Byla jsem hrozně nešťastná, ale milovala jsem ho i tak.
Nedávno jsem se úplnou náhodou u psychologa v čekárně dala do řeči s jedním mužem. Je o 2 roky starší (mně je 22) a hodně mi pomohl v mých problémech. Prožil si něco podobného. Vyslechl mě, šli jsme na výlet a hrozně se mi zlepšilo mentální zdraví.. Trvá to asi 2 měsíce. Nic mezi námi nebylo, ale já mám z toho strašný pocit kvůli příteli. Přijdu si, jak kdybych ho podváděla. Přítel o tom ví a od té doby se chová ke mně ještě hůř.. Tvrdí, že ho podvádím. Cítím se hrozně špatně. Za celou dobu mého života jsem neměla žádné kamarády nebo kamarádky a teď jak jsem poznala tohoto muže se cítím mnohem lépe a i více sebevědomě.