Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám z toho rozpolcené pocity. Pravdu můžete mít obě. Ale bohužel nevím moc o co jde ![]()
Caty, tomu se říká pro dobrotu na žebrotu a třeba si příště rozmyslíš někomu pomáhat…
![]()
@panenka87 píše:
Mám z toho rozpolcené pocity. Pravdu můžete mít obě. Ale bohužel nevím moc o co jde
přesně tak. My do toho nevidíme co jste si napsaly apod. A docela mi příjde divné tady zveřejnit zprávu co ti napsala ta paní.
Caty, nevím sice přesně, o co všechno jde, ale…
Samozřejmě, že se vyplácí pomáhat a že každá pomoc má svůj smysl… ale má taky svá pravidla… pomáhat můžeme hlavně těm lidem, co si o pomoc řeknou… a pomáhat je dobré nezištně, bez nějakých nároků na vděčnost, bez touhy se zviditelnit, ukázat se dobrou… a takových lidí je spousta, stojí v pozadí, někdy o nich ani nevíme… a je dobré, že jsou, protože pomoc můžeme někdy potřebovat každý…
V okamžiku, kdy se nějaká situace díky formě pomoci stane „věcí veřejnou“, je to vždy o tom, že se objeví i kritické hlasy, že se to někomu nebude líbit nebo se dostanou na povrch věci, co nebude jen lichotivé… a tam je to riziko, že to nezvládne i ten člověk, kterému chceš pomoct nebo že se prostě celá situace vymkne z rukou…
Caty nebud smutna a pomahej dal
vzdycky se najde nekdo kdo se pokusi te srazit na kolena, takova zenska prece za slzy nestoji
setri je radeji pro ty neboha stvoreni kterym pomahas ![]()
Caty tak já myslím, že spousta maminek tě na diskuzi u dvojčátek podpořila. A teda spíš tebe než maminku. ![]()
To co děláš je hodně obdivuhodné a věnovala si tomu hooodně času a kdo si toho neváží tak si nezaslouží aby ses o něj dál starala.
Mít děti ve srabu tak si přeju abys zrovna ty byla má dobrá víla. ![]()
Berry já se spíš potřebuju vypovídat. Jsem toho strašně plná. Jde o diskusi na dvojčátkách.
Regino, já nikdy nedělala nic proto aby mi byl někdo vděčný, nesnáším, když je mi někdo vděčný a cítí se zavázaný, je mi trapně. Dělám to jen pro děti, pro svůj dobrý pocit ze života. Ale nevím, jestli lidi fakt tak strašně závidí i tu případnou pochvalu nebo nevím. vadí mi, že člověk co do toho prd vidí umí zkritizovat uplně vše a neví o pozadí vůbec nic.
Ale to je o tom, mám pocit, že když tady někdo napíše, že to co dělám je obdivuhodné, druhé to hned zvedne ze židle. Ale proč? Já se přece o žádné děkování a poklony neprosila, nestojím. To že potěší, ano potěší, každý člověk vidí rád úrodu za tím co dělá, ale ne vděčnost. Já nevím. Opravdu je mi z toho smutno a omlouvám se komu takhle diskuse bude vadit, jenže se z toho potřebuju vypsat. Když se vypovídám manželovi nebo mamce, tak mi řeknou at se na takový lidi vykašlu i na všechno a když nevypovídám, jsem napružená a nechci aby to odnášely děti.
@Regina Hero Víš, tam byl trošku problém, že Caty pomáhala a asi si začala maminka kládst podmínky, že všem na diskuzi nebo většině spadla čelist. mě někdo takhle pomáhat tak jsem v sedmém nebi. rodina dětí trochu přepískla své požadavky. ![]()
Caty, jsem v podobné situaci mezi mnou a mou kamarádkou. Vloni jsem jí hlídala dítě každý den, byla jsem bez práce, tak jsem měla plno času. Teď podnikám a letos jsem jí dvakrát odmítla dítě hlídat s tím, že už bohužel něco mám - šlo o schůzku s dodavatelem a také o to, že její dítě mělo neštovice, které moje ještě nenarozené nemělo. Zdálo se, že to pochopila. Předevčírem mi ovšem vynadala za to, že jí nepohlídám, že jsem jí řikala, že se na mě může obrátit, když bude potřebovat, ale že já jsem se strašně změnila a ona že už na mě kašle
Úsměvný smajlík, protože já jí nikdy o nic nežádala. Na jednu stranu je mi to úplně fuk, protože mám svědomí čisté, ona si myslí, že když pracuju doma, tak mám na všechno fůru času. Na druhou stranu mi to od ní přijde hrozně nefér. Půlku roku jsem trávila u ní, pomáhala jí řešit situaci po odchodu manžela, kontaktovala právníky, hlídala dítě (kterému je sedm, to snad doma dvě hodiny vydrží). A pak se dvakrát ozve večer, že jí padlo hlídání, já řeknu ne, ale naštve se na mě, ne na hlídání, které jí to odřeklo večer předtím.
Někteří lidé holt jednají tak, že se potřebují „vykecat“ z toho, co je právě tíží. Já osobně nevím, co se mezi vámi stalo, diskuzi jsem nesledovala. Nicméně pokud tobě někdo napsal tohle, ulevilo se mu a třeba už to tak ani nevnímá, jak to napsal. Třeba už ani sám se sebou ten názor nesdílí. Jako my, když bouchneme na naše chlapy a přitom sotva to řekneme, už to neplatí. I kdybychom o tom byly celý předchozí týden přesvědčené ![]()
Příspěvek upraven 28.06.12 v 12:17
@Caty Caty diskusi sleduju, nepřispívám, ale sleduju a v tomto stojím plně za tebou. Kdyby se jednalo o mé děti, tak jsem ta nejvděčnější, že někdo vynakládá úsilí na jakoukoli pomoc a ani neceknu. A nemyslím si, že někdo má právo být takový či onaký, i když je v tak těžké krizové situaci Možná tak vůči své rodině, ale ne vůči vlastně cizímu člověku byť třeba kamarádce. Absolutně jsem třeba nepochopila tu situaci s naušničkama
pro dobrotu na žebrotu
je mi líto, že se tak cítíš ![]()
doufám, že budeš s fondem pokračovat i nadále, význam to má ![]()
Akorát Caty nechápu co zase mamince přelítlo přes nos, když na diskuzi je klid a mír.
Problém je možná trochu v tom, že jste se skamarádily a maminka bere třeba spousty věcí jako samozřejmost. A možná hodně věcí nedokáže pochopit proč nejdou.
Mě přišlo taky drsný žádat o pomoc i v TV a pak do diskuze napsat, že se nikoho o nic neprosí a kdo nechce ať nepomáhá a její pokora ke všem lidem co se snaží, aby se měly děti dobře je ta tam.
Holt pro dobrotu na žebrotu. A nebo se tu pomoc postiženým dětem stává samozřejmostí?
Ahoj holky, omlouvám se, ale já se z toho všeho potřebuji vypsat. Určitě spousta z Vás zaregistrovala diskusi na dvojčátkách co se tam sehrálo. Konečně jek lid a dnes dostanu SZ od maminky
Nevím, zda je opravdu tak špatné pomáhat? Zda prostě musíte držet pusu a krok, aby bylo vše vpořádku? Nikdy jsem nic od nikoho za to nečekala, tím míň toto a takovou kritku. Mám pocit, že svět spěje kamsi a dobré to není. Taky jsem jen člověk, nejsem bez chyby, ale za pomoc jsem nikdy nic nechtěla ani nečekala. Naopak, spoustu svých peněz jsem do toho vložila, času, odloučení od rodiny a odměnou je mi toto. Má vůbec cenu se do toho pouštět dál? Má cenu pomáhat? Já se omlouvám, ale už z toho opravdu nemůžu. brečím tady jak želva a to jsem poměrně silný člověk, který vydrží opravdu hodně.
Příspěvek upraven 28.06.12 v 11:51