Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jsem hrozná máma
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.3.12 16:00
Pevné nervy, mám doma to samé. Prý je to normální, naštěstí je malýmu už 10měsíců a začínají si spolu hrát. Samozřejmě dělá i naschvály. A s tím hláskem se ti to nezdálo. Malá šla nejmíň o dvě oktávy výš!!!!!!! 
jako ale bez srandy. Taky někdy lituju, když zakročím příšně, ale někdy to prostě nejde. Vše se zase srovná, taky si to říkám
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.3.12 16:08
jenže já nejsem nervozní z toho, že malá zlobí, ale že nemám tu trpělivost, že mi najednou leze na nervy 
vadí mi i zdánlivé maličkosti, nedokážu reagovat klidně, vytáčí mě. Já to neznám, byla jsem taková klidná vyrovnaná máma. Jsem tak ráda, když je dopoledne ve školce a já jsem jen sama s malou je mi ze mě zle, ale cítím to tak a to je strašný pocit. vůbec to není, že bych dvě děti nezvládala a byla unavená a vyčerpaná, to vůbec. Spíš to vnitřní cítění, mám pocit, že se to k ní změnilo, nevím, jestli to dokážu přesně popsat, jsem z toho zničená
- Citovat
- Upravit
9.3.12 16:10
Nejsi spatna mama, jen je toho na tebe moc! Ja jsem zatim jen podruhe tehotna, dcera jeste nema ani dva roky, taky je moc hodne dite, vic nez si zaslouzim, ale tehotenstvi mi dava zabrat a ja to moc nedavam. Taky jsem na ni oskliva, nervózní, hlavne kdyz nechce spát a já spát potrebuju.
ono je to taky zacarovany kruh ve kterem se obe obcas motame.
zkusila bych hledat pomoc v homeopatii (me treba v tomhle na cas pomohla), nebo v bachovkach. Urcite pro zacatek doporucuju bachovy krizove kapky. U obojiho to chce ale odbornika. Kdyz je zle, par si kapnu a opravdu ulevi, abych mohla resit veci s chladnou hlavou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.12 16:12
mám to samý, ráno malá dostala amok, když jsem jí řekla, ať si převleče kalhotky, že je má obráceně, měla záchvat. Prostě to dopadlo tak, že jsem na ní řvala, ona brečela, ale točila mi docela dlouho a furt jsem si počítala do deseti. Taky mi to pak celý dopoledne mrzí. Je jinak hrozný zlatíčko, už je takový rozumbrada, ale někdy mi točí, že mi to přijde záměrně. Přítel říká, že mám být v klidu a že tím stejně ničeho nedocílím, ale přece si nebude ve čtyřech letech diktovat. Taky zvládám dvě děti fyzicky dobře, ale někdy je mi z toho do breku, jak jsem se zachovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lenka76
9.3.12 16:14
Ja tohle citim obcas taky,a to mam jenom jednu holcicku…ja myslim,ze to je proste tim,ze mas ted deti dve,vic prace,jsi vic unavena…to je normalni,patri to k tomu,na deti proste se obcas musi zvysit hlas,tim tutu nunu se nedaji az tam vychovavat.
Nemyslim,ze bys mela mit vycitky, je to jenom takovy to obdobi, ktere urcite prejde… 
- Citovat
- Upravit
9.3.12 16:22
vůbec to není, že bych dvě děti nezvládala a byla unavená a vyčerpaná, to vůbec.
Tohle přesně to je. Nezvládáš ten nápor. Předtím jsi dítě nakrmila, vykoupala, přečetla v klidu pohádku na dobrou noc a byl klid. Teď nevíš kam dřív skočit a z tvé milované holčičky je najednou malý sabotér a to tě vytáčí. Zkus to všechno brát s větší lehkostí. Oblíká se pomalu? Tak holt přijde do školky o chvíli později ono se to nezblázní. Aby nebudila dítě tak jakmile malou uložíš zkus si s ní hrát, číst jí pohádky, kreslit - prostě se jí věnovat - není důvod křičet u kreslení a když máma čte pohádku tak se poslouchá a mlčí. Nebo ať ti pomáhá s vařením a úklidem. Ona tě štve protože ti všechno komplikuje a nic nejde podle tvých představ - vykašly se na představy a buď v pohodě. Když nebude každý den naklizeno a uvařeno tak to nebude konec světa. Podle mě to všechno moc lámeš přes koleno. Nenakládej si toho na sebe tolik - je fuk že půjde v tričku s flekem do školky - stejně až přijde ze školky domů flek tam bude. Je fuk že má každou ponožku jinou - má dvě ponožky sláva! Nepodřizuj tolik chod domácnosti dítěti - dítě se musí přizpůsobit chodu domácnosti. Ono se to miminko nezblázní když ho párkrát za den někdo vzbudí - takový je prostě život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.12 16:29
ono se to takhle snadno řekne, nevím, jestli máš děti. já doma třeba nic nehrotím a taky se nechám vytočit a pak mě to mrzí. Ale právě, nechci si jí nechat přerůst přes hlavu. ale domluva nepomáhá a po zlým to taky nejde. Takže nezbývá než čekat, jak se to vyvrbí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.12 16:29
Anonymní píše:
jenže já nejsem nervozní z toho, že malá zlobí, ale že nemám tu trpělivost, že mi najednou leze na nervy
Nejsi vůbec hrozná máma, připadne mi, že jsi jen unavená. Já mám doma 6,5 letého syna a půlročního, naopak si to užívám 
. Starší pomáhá, mladšího zbožňuje, dokonce ho pusinkuje, říká o něm „ty naše miminko milované“.
Já jsem ale zažívala něco podobného, když měl starší syn asi 2 roky, byl a je složitá povaha, já na všechno sama (manžel věčně v práci) a do toho rady tchýně, jak a co mám dělat a co by syn už měl a neměl dělat 
Byla jsem hrozně nervozní a vystresovaná, musím se přiznat, že v tu dobu jsem na synka křičela a fyzicky trestala, několikrát jsem to i obrečela, bylo mi ho líto, přece je to jen dítě a nemůže za mé nevyrovnané stavy.
Naštěstí to brzy pominulo, já jsem se „zmužila“ a on mi to snad jednou odpustí, ikdyž byl malý…
Hodně sil 
Příspěvek upraven 09.03.12 v 16:31
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.12 16:30
Lynette píše:
vůbec to není, že bych dvě děti nezvládala a byla unavená a vyčerpaná, to vůbec.Tohle přesně to je. Nezvládáš ten nápor. Předtím jsi dítě nakrmila, vykoupala, přečetla v klidu pohádku na dobrou noc a byl klid. Teď nevíš kam dřív skočit a z tvé milované holčičky je najednou malý sabotér a to tě vytáčí. Zkus to všechno brát s větší lehkostí. Oblíká se pomalu? Tak holt přijde do školky o chvíli později ono se to nezblázní. Aby nebudila dítě tak jakmile malou uložíš zkus si s ní hrát, číst jí pohádky, kreslit - prostě se jí věnovat - není důvod křičet u kreslení a když máma čte pohádku tak se poslouchá a mlčí. Nebo ať ti pomáhá s vařením a úklidem. Ona tě štve protože ti všechno komplikuje a nic nejde podle tvých představ - vykašly se na představy a buď v pohodě. Když nebude každý den naklizeno a uvařeno tak to nebude konec světa. Podle mě to všechno moc lámeš přes koleno. Nenakládej si toho na sebe tolik - je fuk že půjde v tričku s flekem do školky - stejně až přijde ze školky domů flek tam bude. Je fuk že má každou ponožku jinou - má dvě ponožky sláva! Nepodřizuj tolik chod domácnosti dítěti - dítě se musí přizpůsobit chodu domácnosti. Ono se to miminko nezblázní když ho párkrát za den někdo vzbudí - takový je prostě život.
Přesně tak 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.12 16:47
Moje kamarádka má 4 dcery. 6-4-2-0,5 roku, jsou skvělé ale čeho je moc toho je příliš. Co na ni zkoušela ta dvouletá,když si přivezli miminko z nemocnice to byl normálně citové vydírání. Když se s ní chtěla pomazlit, malá řvala, probudila se a řvala celou noc, přitom už spala pěkně…reagovala ta na nové miminko. Já bych si to šla hodit, ona to obrečela ale zvládla. Je jí fuk že mají holky binec, nebo že kuchyň není ok.když zlobí, dostanou naprdel a hotovo.
Já mám miminko zatím v bříšku,ale vím že to udělám podobně. Nebudu na sebe nakládat tíhu „jak by se to mělo tihnout-uklidit-zařídit-zvládnout“, prostě se to zvládne a hotovo.Zkus to tak, jestli ti ten nadhled třeba také v tvé situaci npomůže 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.12 17:02
Ahoj Anonymni,
jestli te to uklidni jsem na tom stejne mizerne. Jen mam doma dvouleteho chlapecka a 5-ti tydenni holcicku 
Muj milacek se zmenil na hysterickeho vzteklouna a zrejme dela vse proto, abych se nervove zhroutila. Neposloucha a zlobi. Dnes odmitl i obedvat a odmitl spat po „obede“ i kdyz jsem mu cetla vic nez hodinu. Nakonec jecel tak ze vzbudil i mimino a pak tu svorne jeceli oba nez mi prisla pomoct maminka..Chtela jsem ho povozit v kocarku, ale nemam pro dvojcata. Taky me nejvic mrzi, ze se uz na nej zlobim, ze pro nej nemam cas a pochopeni a trpelivost jako driv. Bojim se, ze ty krasne casy jsou pryc, ale rikam si, ze jsme ted proste 4, tak se s tim budeme muset vsichni srovnat. Ale ty pocity viny jsou strasne, i kdyz to nedava smysl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.12 17:09
Přesně vím jak se cítíš,měla jsem to taky tak a i s tím křičením u hraní Chce to čas.Já jsem vždycky začala opravdu počítat a nebo jsem odešla z místnosti,když jsem cítila,že asi začnu křičet.Stalo se mi,že jsem jednou na něj křičela o on začal plakat,že už ho nemám ráda,protože mám miminko Bylo mi ho strašně líto a obrečela jsem to.Teď už je to dobrý,bráškové se mají moc rádi a já se na ně nemůžu vynadívat,když si spolu hrají a ten menší je ze staršího bráchy tak nadšený,že mu září očička,když ho vidí.
Chce to opravdu jen čas a raději odejdi z místnosti než začneš křičet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.12 17:24
baimoli píše:
Ahoj Anonymni,
jestli te to uklidni jsem na tom stejne mizerne. Jen mam doma dvouleteho chlapecka a 5-ti tydenni holcicku
přesně vím o čem mluvíš! mám to taky nějak tak podobně,mám vlastně výčitky že se už té mojí princezně nemůžu tolik věnovat i když rozum mi říká,že je to o.k.Někdy si sama před sebou připadám neschopná,neboť bych chtěla mít vše -uvařeno uklizeno,věnovat se malé i miminku a ono to tak nejde.Ale myslím že to přejde jen se člověk musí asi adaptovat na novou situaci a prostě nějaký čas trvá.( si to pak budu po sobě číst,až mně zase chytne depka)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
bamba
9.3.12 17:31
Je to normální,chce to čas,aby jste si obě zvykly.Psát ti,aby ses snažila být na ni milá je zbytečné,bo to nejde.Malá urřitě žárlí,není divu,tak na sebe víc upozorňuje.Máš práci s miminkem a tak se stresuješ,že už je tvůj středobod vesmíru někde jinde.Přejde to,pokus se zaangažovat manžela,ať jde s miminkem na procházku a buď jen s malou.Držím palce,ať to zvládnete.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Aktuálně na Instagramu
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
Ahoj, omlouvám se za anonym. Už týden mám hrozné deprese, mám dceru 5 let a k tomu dvouměsíční mimino. Před porodem byla moje holčička středobodem mého vesmíru, nikdy jsem nekřičela, neplácala, bylo to hodné skvělé dítě, nevztekala se, mazlila se, já se jí věnovala neustále, dělalo mi to radost. Těhotenství bylo zlé, sice vytoužené, ale zlé, bylo mi tak zle a měla jsem takové bolesti a takové problémy, že jsem se ho v podstatě snažila přežít, i tak byla moje holčička zlatá. jak se narodilo mimčo, pořád to šlo, jenže já se najednou chovám jinak, štve mě, když křičí a ona u harní stále křičí, má ječivý hlásek, prý tak ječela vždycky, no nevím, přijde mi, že teď ječí víc, budí malou, kdykoliv usne, a že mi dá práci, než usne, všechno dělá jak zpomalený film, prostě je toho spousta a já cítím, jak mi na ní vadí spousta věcí, na mojí milované holčičce, je mi ze mě tak zle, ale nevím, co mám dělat. Docela na ní sem tam i vyjedu, jsem jak neurotická střela, celé noci kvůli tomu brečím a ráno jsem na ni zlá nanovo, nechce snídat, než se obleče, nestíháme školku, a stále dokola. Čím já jsem nervoznější, tím víc ona dělá naschvály, je to začarovaný kruh. kde je to naše souznění? Vím, že je to reakce na mimčo, ale co s tím mám dělat? Myslím co mám dělat se sebou? Už si nevím rady, tisíckrát si říkám nebudu nadávat, budu klidná, ale nejsem a ječím a mám doma snad marťana. Už jsem z toho tak vyčerpaná a nešťastná a to moje ubohé dítě taky.