Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jsem hrozná máma
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
22.12.16 15:25
@hanka.br. taky se musím přidat, máme 22m dceru, moc hodnou, ale někdy jí je fakt dost. Sem tam už mě napadlo, že si pořídíme druhé, ale upřímně já na to zatím nemám, přesně z totoho důvodu. Byla bych pak jen vynervovaná a imrvére naštvaná matka
jinak doporučuju taky vyčlenit šuplík, kde může a kde nemůže krámovat, doporučuju hrnce - ty jsou rychle uklizený..
Aby malá lezla do prádla a já musela 5× za den rovnat, to bych si to šla hodit, jinak doporučuju hodně chodit ven - nejlíp utíká čas. U nás je teď sníh, takže vždycky když dojde tata z práce tak jdou s malou sáňkovat a já mám svatý pokoj
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.16 15:27
Jsou to hormonální změny, doporučuju to zpívání místo křičení, klidně zvyšovat hlas při Halí belí koně v zelí… 
Mě tedy děti nenervyly v tomto věku, pro mě 18 měsíců dobrý, tam jsem žila s tím, že to dítě to pro svůj vývoj potřebuje, nekřičela jsem, pokud se neblížily k něčemu nebezpečnému, pak to byl řev varující před nebezpečím.
Zato teď mám 6 leté a tříleté a velmi často křičím, u nich už to není o objevování, ale o záměrném škození a to je rozdíl.
Snaž se to zvládnout, ona je ještě malinká, nechápe, že na ní řveš, smysl jí uniká…pak až bude větší, bude hulákat ona na tebe… Já jsem byla těhotná, v období dcery 2,5-3 a musela jsem ležet, pořád jsem jí vysvětlovala, že mi není dobře a musím ležet, aby miminko v břiše mohlo taky spát a nechtělo brzo ven, ona byla úžasná, nosila mi hračky do postele a na gauč a hrála si okolo mě, ty holčičky jsou v tomto moc šikovné. Syneček je doubek, tomu je jedno, když má maminka bebí, ošetří mě jak doktor a pak jde škodit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.16 15:32
A jinak je dobré dovolit kramařit hrnce, to je baví a nemůžou je rozbít, to mohly naše obě děti a tom jim stačilo, na výsuvnou spižírnu jsme kvůli synovi dali vnitřní pojistku, aby nevyndaval koření a na komody s léky a dokumenty, nebezpečnýma věcma taky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.16 15:34
Hmm, to je teda dost smutný, co teprv nastane, až bude malá v období vzdoru? Zkus přečíst stránky Nevýchovy a jejich blog, třeba ti to pomůže. Hodně štěstí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.16 15:37
@Anonymní píše:
Potřebuji se jen vypovídat, malá 1,5 roku je celkově hodná, ale teď je ve věku, když všechno ničí, vytahuje, nedá mi chvilinku pokoj a já na ní furt jenom řvu, a někdy i dost hnusný věci jí říkám, pak je mi to hrozně líto, říkám si, že už to nikdy neudělám a druhý den je to znovunevím, jestli je to hormonama, jsem těhotná, ale už teď si říkám, že jsem asi děti mít nikdy neměla, jsem hrozná máma a strašně si to vyčítám, přitom unavená nejsem, dcerka krásně spinká od narození, je fakt bezproblémová, ale já se prostě poslední dobou často neovládám a schytává to to nebohý dítě, který vlastně za nic nemůže
A pamatuj si, že nejsi horzná máma, myslím si, že ses už potrestala dost, děláš to nejlépe, co umíš, zkus jen sama na sobě zapracovat, zkus si to v hlavě přeprogramovat.
Např.: své dítě miluji a nechci být na něho zlá, nechci mu sprostě nadávat, protože nechci, aby se jednou ona chovala tak ke mně.
Opravdu je to jen v hlavě. Navíc stres je sebezničující, tak proč se kvůli např. rozházenému šuplíku sebeničit a ubližovat i svému dítěti. Na tohle je život dosti krátký, aby jsi ho takhle strávila a natolik krásný, aby jsi to začala vše vidět i jinak. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.12.16 16:01
Ahoj, tak taky přispějí svou troškou do mlýna. Mám dvouletou vysněnou holčičku. Miluju jí nade vše, z vteřiny bych za ní dala život, ale teď má období kdy absolutně neposlechne, dělá pořád co ví, že nesmí, ubližuje - přijde a jednu práskne a nebo bije a na slovo přestaň to bolí nereaguje. Ne nějak agresivně ona z toho prostě má legraci. Před 10ti minutama jsem dostala čelem do nosu…po babičce švihla dětským rádiem. Ale co mě už točí absolutně do vrtule je to její věčné kňourání a vztekaní. Když není hned po jejím nebo prostě Není nebo nedostane co chce okamžitě se začne vztekat a řvát a já už má to nemám nervy. Nic nepomáhá takže já už vlastně nedělám nic jiného než jí nasekám na zadek a to i několikrát denně a řvu jak tur. Stydím se za to, je mi jí pak líto a večer si to obrečím a řeknu si, že už to neudělám, ale prostě další den nanovo. Minule jak jí zas chytl rapl, že jsem jí nenechala cucat prasklou baňku na stromek tak jsem jí prostě chytla a hodila do postýlky, ani jí v pokoji nerozsvítila a nechala jí asi pět minut tak. Chudák se tam bála a křičela, že pro ni manžel okamžitě letěl. Pak mi to bylo strašne líto, ale v tu chvílí… prostě už to její kňučení a vztekaní Nedávám i když vím, že to je pro tak malé dítě normální, ale já nevím co s tím a to mi přitom manžel hodně pomáhá. Hraje si s ní, da jí najíst, kdykoliv chci pohlídá a já můžu třeba na kafe nebo na nakupy, ráno k ní vztava ať se můžu vyspat, doma uklidí, vypere, do obchodu zajde, takže přetížená fakt nejsem, hold jsem hnusnej cholerik a neumím si najít jiný způsob poradite prosím?
- Citovat
- Upravit
22.12.16 16:03
@BohunkaP píše:
Musím říct, že také nemám příliš pochopení pro tyhle sebelítostné výlevy, jejichž jediným smyslem je čekání na popleskání po ramenou, že se vůbec nic neděje - aby se mohlo ve stejném duchu pokračovat.Dovedu bez problémů pochopit, když máma kvůli těhotenské únavě dítě odloží k televizi a odpočívá s ním, nevěnuje se mu tak, jak by mohla - ale že na takhle malinké dítě řve a vylévá si na něm svůj vztek a únavu, to opravdu ne.
Naprosto souhlasím s @hanka.br - těhotenství mámy není problémem batolete. Pokud se někdo rozhodne pořídit si děti krátce za sebou, tak si to prostě MUSÍ zařídit tak, aby tím starší dítě netrpělo. Nezvládat věci tím způsobem, že řvu na půldruhého roku staré batole a „říkám mu hnusné věci“, pak si na internetu vyžádat rozhřešení ve smyslu „nic si z toho nedělej, to je normální“… a hurá, můžeme stejně pokračovat, to je něco, pro co se mi těžko hledá slušný výraz.
Pod to se podepisuju. 
Přesně tak to je. A je to teda hrůza. Chudinky děti. Jsou přece taky ještě malé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.16 16:08
@hanka.br. píše:
Dost dobře nechápu, proč si matky pořizují děti tak strašně blízko u sebe, když je pak nezvládají. Celkem přirozeně - těhotenství je náročné, stejně tak je náročné takhle malé dítě. Jeho volba nebyla, aby maminka byla těhotná v době, kdy potřebuje objevovat svět. Pochopení pro to nemám a pokud ses rozhodla pro druhé dítě, opravdu by tím to první trpět nemělo. Je maličké a nechápe to.
Taky souhlasím takhle malé batole je už tak dost náročné. A většinou ještě nemluví, vzteká se protože chce něco třeba vyjádřit ale neví jak..a do toho být těhotná. 
No zbláznila bych se taky jsem chtěla děti blízko ale naštěstí mě to přešlo a myslím rozumově. Kort bez hlídání. A co teprve až se to malé narodí to bude teprve o nervy. Já mám 1,5 letého a i když je ho dost tak se snažím neřvat a nebít. I když je pravda že nejsme stroje a někdy prostě vybouchnu a zařvu. Ale být těhotná, unavená a řvát každý den na dítě to je pak blbý.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.16 16:13
@Anonymní píše:
Ahoj, tak taky přispějí svou troškou do mlýna. Mám dvouletou vysněnou holčičku. Miluju jí nade vše, z vteřiny bych za ní dala život, ale teď má období kdy absolutně neposlechne, dělá pořád co ví, že nesmí, ubližuje - přijde a jednu práskne a nebo bije a na slovo přestaň to bolí nereaguje. Ne nějak agresivně ona z toho prostě má legraci. Před 10ti minutama jsem dostala čelem do nosu…po babičce švihla dětským rádiem. Ale co mě už točí absolutně do vrtule je to její věčné kňourání a vztekaní. Když není hned po jejím nebo prostě Není nebo nedostane co chce okamžitě se začne vztekat a řvát a já už má to nemám nervy. Nic nepomáhá takže já už vlastně nedělám nic jiného než jí nasekám na zadek a to i několikrát denně a řvu jak tur. Stydím se za to, je mi jí pak líto a večer si to obrečím a řeknu si, že už to neudělám, ale prostě další den nanovo. Minule jak jí zas chytl rapl, že jsem jí nenechala cucat prasklou baňku na stromek tak jsem jí prostě chytla a hodila do postýlky, ani jí v pokoji nerozsvítila a nechala jí asi pět minut tak. Chudák se tam bála a křičela, že pro ni manžel okamžitě letěl. Pak mi to bylo strašne líto, ale v tu chvílí… prostě už to její kňučení a vztekaní Nedávám i když vím, že to je pro tak malé dítě normální, ale já nevím co s tím
Ahoj zkus se trochu uklidnit a když se začne vztekat tak si jí nevšímej. Já to dělám tak že malej si klidně lehne i na zem překročím ho, nedívám se na něj a jdu si hrát s jeho hračkama 
musíš být hlavně v klidu a hlavně jí prosímtě už nikdy nezavírej do tmy 
můžu ti říct že u nás ignorace při vztekání pomáhá a malej se docela zklidnil. Hlavně na něj ani nemluvím když ho chytne rapl
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.16 16:15
@hanka.br. píše:
Dost dobře nechápu, proč si matky pořizují děti tak strašně blízko u sebe, když je pak nezvládají. Celkem přirozeně - těhotenství je náročné, stejně tak je náročné takhle malé dítě. Jeho volba nebyla, aby maminka byla těhotná v době, kdy potřebuje objevovat svět. Pochopení pro to nemám a pokud ses rozhodla pro druhé dítě, opravdu by tím to první trpět nemělo. Je maličké a nechápe to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.16 16:21
@BohunkaP píše:
Musím říct, že také nemám příliš pochopení pro tyhle sebelítostné výlevy, jejichž jediným smyslem je čekání na popleskání po ramenou, že se vůbec nic neděje - aby se mohlo ve stejném duchu pokračovat.Dovedu bez problémů pochopit, když máma kvůli těhotenské únavě dítě odloží k televizi a odpočívá s ním, nevěnuje se mu tak, jak by mohla - ale že na takhle malinké dítě řve a vylévá si na něm svůj vztek a únavu, to opravdu ne.
Naprosto souhlasím s @hanka.br - těhotenství mámy není problémem batolete. Pokud se někdo rozhodne pořídit si děti krátce za sebou, tak si to prostě MUSÍ zařídit tak, aby tím starší dítě netrpělo. Nezvládat věci tím způsobem, že řvu na půldruhého roku staré batole a „říkám mu hnusné věci“, pak si na internetu vyžádat rozhřešení ve smyslu „nic si z toho nedělej, to je normální“… a hurá, můžeme stejně pokračovat, to je něco, pro co se mi těžko hledá slušný výraz.
Krásně a výstižně napsané! Taky nějak nemůžu pochopit, proč si někdo pořizuje děti takhle blízko po sobě. Ano, možná pak spolu budou mít pěkný vztah, ale možná taky ne. A pro děti jsou z hlediska vývoje psychiky nejzásadnější první dva roky. Právě v těch prvních dvou letech bychom si měli extra dávat pozor, jak se k nim chováme. Protože to v nich už zůstane napořád. Samozřejmě si to nebudou pamatovat, ale budou to mít uložené v podvědomí. A pak se jim, prosím, nedivte, proč jsou v pokročilejším věku vzteklé a agresivní - dali jste to do nich vy sami. Pro mě je můj syn priorita (jsou mu dva a půl)… Nemáme naklizený byt, nemáme to tu dokonalé, nejsem vždy perfektně upravená. Důležitější je pro mě to, aby byl můj syn šťastný, spokojený a emocionálně vyrovnaný, proto se mu snažím věnovat, jak jen to jde.
A když měl tohle sílené období, co popisuje zakladatelka (u nás to bylo cca od 11 měs. do roka a půl - pak už se s ním dalo domluvit), tak jsem se snažila ho co nejvíce aktivně zapojovat, aby se nenudil. Miloval prohlížení knížek, malování prstovými barvami, chodili jsme plavat. Ale nejšťastnější byl (a je) venku, vyběhal se, vyskákal, unavil a pak byl hodný. A když jsem byla nemocná, tak si hrál u mě na posteli, případně jsem mu pouštěla pohádky a písničková videa v TV.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.16 16:22
@Anonymní píše:
Ahoj, tak taky přispějí svou troškou do mlýna. Mám dvouletou vysněnou holčičku. Miluju jí nade vše, z vteřiny bych za ní dala život, ale teď má období kdy absolutně neposlechne, dělá pořád co ví, že nesmí, ubližuje - přijde a jednu práskne a nebo bije a na slovo přestaň to bolí nereaguje. Ne nějak agresivně ona z toho prostě má legraci. Před 10ti minutama jsem dostala čelem do nosu…po babičce švihla dětským rádiem. Ale co mě už točí absolutně do vrtule je to její věčné kňourání a vztekaní. Když není hned po jejím nebo prostě Není nebo nedostane co chce okamžitě se začne vztekat a řvát a já už má to nemám nervy. Nic nepomáhá takže já už vlastně nedělám nic jiného než jí nasekám na zadek a to i několikrát denně a řvu jak tur. Stydím se za to, je mi jí pak líto a večer si to obrečím a řeknu si, že už to neudělám, ale prostě další den nanovo. Minule jak jí zas chytl rapl, že jsem jí nenechala cucat prasklou baňku na stromek tak jsem jí prostě chytla a hodila do postýlky, ani jí v pokoji nerozsvítila a nechala jí asi pět minut tak. Chudák se tam bála a křičela, že pro ni manžel okamžitě letěl. Pak mi to bylo strašne líto, ale v tu chvílí… prostě už to její kňučení a vztekaní Nedávám i když vím, že to je pro tak malé dítě normální, ale já nevím co s tím
Přeložme si ten výlev do češtiny.
Dítě se chová úměrně svému věku a na záchvaty vzteku má v tomto období plné právo. Ty si v takové situaci neumíš poradit nejen s ním, ale v první řadě sama se svými nervy. Takže prostě dítě seřežeš. Ono to samozřejmě stejně nepomůže (nebo maximálně na deset minut) a situace se opakuje s tím, že jsi ještě vzteklejší a reaguješ ještě hůř.
Holčička se chová úplně stejně, jako Ty - bije do lidí, hází věcmi. Jak by se také mohla chovat jinak? Nic jiného jsi ji přece nenaučila…
Uvědom si, že není problém dítěte, že TY jsi nervák a neumíš se ovládat. Pokud to chceš změnit, můžeš začít třeba tím, že příště, místo abys dcerku zavřela do tmavého pokoje, tam zavřeš sama sebe a zklidníš se. Praštíš si tam párkrát do polštáře - místo do dcerky. Napočítáš si do stovky, vydýcháš se, uklidníš - a teprve pak půjdeš věc řešit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.16 16:38
@Žirafka D. píše:
Krásně a výstižně napsané! Taky nějak nemůžu pochopit, proč si někdo pořizuje děti takhle blízko po sobě. Ano, možná pak spolu budou mít pěkný vztah, ale možná taky ne. A pro děti jsou z hlediska vývoje psychiky nejzásadnější první dva roky. Právě v těch prvních dvou letech bychom si měli extra dávat pozor, jak se k nim chováme. Protože to v nich už zůstane napořád. Samozřejmě si to nebudou pamatovat, ale budou to mít uložené v podvědomí. A pak se jim, prosím, nedivte, proč jsou v pokročilejším věku vzteklé a agresivní - dali jste to do nich vy sami. Pro mě je můj syn priorita (jsou mu dva a půl)… Nemáme naklizený byt, nemáme to tu dokonalé, nejsem vždy perfektně upravená. Důležitější je pro mě to, aby byl můj syn šťastný, spokojený a emocionálně vyrovnaný, proto se mu snažím věnovat, jak jen to jde.A když měl tohle sílené období, co popisuje zakladatelka (u nás to bylo cca od 11 měs. do roka a půl - pak už se s ním dalo domluvit), tak jsem se snažila ho co nejvíce aktivně zapojovat, aby se nenudil. Miloval prohlížení knížek, malování prstovými barvami, chodili jsme plavat. Ale nejšťastnější byl (a je) venku, vyběhal se, vyskákal, unavil a pak byl hodný. A když jsem byla nemocná, tak si hrál u mě na posteli, případně jsem mu pouštěla pohádky a písničková videa v TV.
tohle by si měly přečíst všechny mámy co chtějí děti blízko u sebe každé dítě je samozřejmě jiné a každá ženská má jinou povahu některá je klidná, vyrovnaná. Těhotenství s batoletem zvládá tak nějak v poklidu to samé až se narodí. Někdo má prostě na to tu krásnou maminkovskou trpělivou povahu a dokáže se věnovat i staršímu naplno ale ve svém okolí vídám jen uřvané mámy co křičí i venku na děti kdy jedno je tak do dvou let staré a druhé v kočárku 
když jsem to viděla bylo mi to líto. Máma vyloženě nervák jak prase co řve na batole.Pak jsem byla jednou ve městě a tam jsem viděla spoluobčanku která měla 5 dětí!!!ale byly věkově jak stupínek od věku 1roku do pěti let a šesté čekala. To by mě bylo jedno ale ona na ty děti celou dobu řvala jak krá. a..K čemu ty děti má? jsem si říkala 
Jasně nejsme stroje nervy bouchnou ale stávat by se to moc nemělo ty dětičky jsou taky malý a k čemu to tý mámě je když řve na batole které jí tak miluje a myslí se že nic špatného nedělá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.16 16:44
@BohunkaP píše:
Přeložme si ten výlev do češtiny.
Dítě se chová úměrně svému věku a na záchvaty vzteku má v tomto období plné právo. Ty si v takové situaci neumíš poradit nejen s ním, ale v první řadě sama se svými nervy. Takže prostě dítě seřežeš. Ono to samozřejmě stejně nepomůže (nebo maximálně na deset minut) a situace se opakuje s tím, že jsi ještě vzteklejší a reaguješ ještě hůř.Holčička se chová úplně stejně, jako Ty - bije do lidí, hází věcmi. Jak by se také mohla chovat jinak? Nic jiného jsi ji přece nenaučila…
Uvědom si, že není problém dítěte, že TY jsi nervák a neumíš se ovládat. Pokud to chceš změnit, můžeš začít třeba tím, že příště, místo abys dcerku zavřela do tmavého pokoje, tam zavřeš sama sebe a zklidníš se. Praštíš si tam párkrát do polštáře - místo do dcerky. Napočítáš si do stovky, vydýcháš se, uklidníš - a teprve pak půjdeš věc řešit.
taky jsem nervák a tohle by pro mě bylo výborné řešení, ale nemám doma jedinou místnost, kam by za mnou děti okamžitě nešly.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.16 16:49
@Tamtama píše:
taky jsem nervák a tohle by pro mě bylo výborné řešení, ale nemám doma jedinou místnost, kam by za mnou děti okamžitě nešly..
Tak si pořiď klíč a zamkni se v koupelně nebo na WC.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Aktuálně na Instagramu
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
