Jsem hrozná máma

Napsat příspěvek
Velikost písma:
17472
22.12.16 16:53

@BohunkaP to by mi starší urval kliku :mrgreen:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
22074
22.12.16 17:03
@Tamtama píše:
@BohunkaP to by mi starší urval kliku :mrgreen:

Víš, nezlob se, ale jestli Tvoje skoro pětileté dítě není schopno pustit Tě na pět minut z dohledu nebo pochopit např. větu „teď chci být chvilku sama, přijdu za pět minut, to je, až bude ručička hodin tady“, tak bych viděla problém úplně jinde než v tom, že Ty jsi nervák.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
69235
22.12.16 17:05

@alisekR já deset a téměř pět…to abych byla operní pěvkyně a zpívala celý den :zed:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
17472
22.12.16 17:08

@BohunkaP vzhledem k tomu, že většinou máme nerva nastejno, tak je mu ukradené, co říkám.. z dohledu mě pustí, ale ne v této chvíli..

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
17472
22.12.16 17:09
@terinka4444 píše:
@alisekR já deset a téměř pět…to abych byla operní pěvkyně a zpívala celý den :zed:

to máš dobrý, já třeba doma vůbec zpívat nesmím :mrgreen:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
69235
22.12.16 17:12
@Tamtama píše:
to máš dobrý, já třeba doma vůbec zpívat nesmím :mrgreen:

v tom případě počítej, do jejich dospělosti je z tebe matematický génius :mrgreen: prý to pravé peklo přijde v pubertě, říkají ti zkušenější se staršíma dětma. :mrgreen:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
9039
22.12.16 17:18
@terinka4444 píše:
@alisekR já deset a téměř pět…to abych byla operní pěvkyně a zpívala celý den :zed:
:mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: no trénování hlasu je taky důležité, já jsem to myslela v případě zakladatelky u tak melého dítěte, já před našima taky nezpívám, repertoár by mi brzo došel :mrgreen:
  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
9039
22.12.16 17:19
@Tamtama píše:
to máš dobrý, já třeba doma vůbec zpívat nesmím :mrgreen:

Náš malej to taky nerad :mrgreen: jde a zacpává mi pusu :mrgreen: přitom zpívám krásně :lol:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1704
22.12.16 17:21
@Anonymní píše:
Ahoj, tak taky přispějí svou troškou do mlýna. Mám dvouletou vysněnou holčičku. Miluju jí nade vše, z vteřiny bych za ní dala život, ale teď má období kdy absolutně neposlechne, dělá pořád co ví, že nesmí, ubližuje - přijde a jednu práskne a nebo bije a na slovo přestaň to bolí nereaguje. Ne nějak agresivně ona z toho prostě má legraci. Před 10ti minutama jsem dostala čelem do nosu…po babičce švihla dětským rádiem. Ale co mě už točí absolutně do vrtule je to její věčné kňourání a vztekaní. Když není hned po jejím nebo prostě Není nebo nedostane co chce okamžitě se začne vztekat a řvát a já už má to nemám nervy. Nic nepomáhá takže já už vlastně nedělám nic jiného než jí nasekám na zadek a to i několikrát denně a řvu jak tur. Stydím se za to, je mi jí pak líto a večer si to obrečím a řeknu si, že už to neudělám, ale prostě další den nanovo. Minule jak jí zas chytl rapl, že jsem jí nenechala cucat prasklou baňku na stromek tak jsem jí prostě chytla a hodila do postýlky, ani jí v pokoji nerozsvítila a nechala jí asi pět minut tak. Chudák se tam bála a křičela, že pro ni manžel okamžitě letěl. Pak mi to bylo strašne líto, ale v tu chvílí… prostě už to její kňučení a vztekaní Nedávám i když vím, že to je pro tak malé dítě normální, ale já nevím co s tím :,( :,( :,( :,( a to mi přitom manžel hodně pomáhá. Hraje si s ní, da jí najíst, kdykoliv chci pohlídá a já můžu třeba na kafe nebo na nakupy, ráno k ní vztava ať se můžu vyspat, doma uklidí, vypere, do obchodu zajde, takže přetížená fakt nejsem, hold jsem hnusnej cholerik a neumím si najít jiný způsob :,( :,( :,( poradite prosím?

Dcera taky dva roky a zabírá objetí. Dřív bych si ťukala na čelo, ale fakt na její vztekání je nelepší ji chytnout a přitisknout k sobě a nechat - nic neříkat. Velmi rychle se uklidní. Další věc - co pomáhá na kňourání - čapnout si k ní a zeptat se, co potřebuje. Moje malá teda dobře mluví a většinou řekne něco jako: Mami, potřebuji pomazlit, obejmout, pojď si se mnou hrát… takže nechám všeho, deset minut ji věnuješ naplno, pak ji směřuji k samostatné činnosti a pak dodělám, co jsem měla rozdělané - ona už je spokojená.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
5696
22.12.16 17:32
@hanka.br. píše:
Jenže to dítě nedělá nic špatného, za co by se mělo napomínat. Krámuje, objevuje. Malé dítě a napíglovaný byt dohromady moc nejde.

Nesouhlasím úplně, nějak tak u nás děti v šuplících nekramařily, stačilo párkrát důrazně říct, že to ne a už tam nelezly. Nejsem otrok, abych uklízela pořád vytahané krámy z linky a z komody. Když jsou pravidla, tak je pak potřeba méně křičet. Matka je taky jen člověk, takže já jsem pro to stanovovat hranice.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
9180
22.12.16 17:42
@řeřicha píše:
Dcera taky dva roky a zabírá objetí. Dřív bych si ťukala na čelo, ale fakt na její vztekání je nelepší ji chytnout a přitisknout k sobě a nechat - nic neříkat. Velmi rychle se uklidní. Další věc - co pomáhá na kňourání - čapnout si k ní a zeptat se, co potřebuje. Moje malá teda dobře mluví a většinou řekne něco jako: Mami, potřebuji pomazlit, obejmout, pojď si se mnou hrát… takže nechám všeho, deset minut ji věnuješ naplno, pak ji směřuji k samostatné činnosti a pak dodělám, co jsem měla rozdělané - ona už je spokojená.

Tvoje dítě je anděl :andel:
Mám dvě děti a na starší objetí absolutně nefungovalo, spíš naopak se ještě víc vztekla, bylo to pro ní omezení v pohybu a aby mi řekla co zrovna potřebuje, nedokáže ani teď a to jí bude příští rok 6 let.
Mladší syn je jiný. Ten je mazlivka a objetí je pro něj vysvobozením. Ovšem když např. nechce venku chodit a já nesu tři tašky s nákupem, tak ho opravdu v náručí neponesu (ve 2,5 letech má 16 kg), takže kňourá celou cestu a neukecám ho na nic.
Strašně dlouho nám ubližoval, tahal za vlasy, hlavně dceři, bo ta ho často zlobila…ale teď už je relativně klid a stačí říct „třikrát“ :mrgreen: a dokonce poslechne. To že po sobě uklízí bude spíš povahou..Dceru musím doteď napomínat a připomínat

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
17472
22.12.16 17:43
@řeřicha píše:
Dcera taky dva roky a zabírá objetí. Dřív bych si ťukala na čelo, ale fakt na její vztekání je nelepší ji chytnout a přitisknout k sobě a nechat - nic neříkat. Velmi rychle se uklidní. Další věc - co pomáhá na kňourání - čapnout si k ní a zeptat se, co potřebuje. Moje malá teda dobře mluví a většinou řekne něco jako: Mami, potřebuji pomazlit, obejmout, pojď si se mnou hrát… takže nechám všeho, deset minut ji věnuješ naplno, pak ji směřuji k samostatné činnosti a pak dodělám, co jsem měla rozdělané - ona už je spokojená.

to ti fakt řekne dvouletý dítě? 8o Pětiletý většinou na stejnou otázku řekne, že nic, případně mim jednu pleskne

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1704
22.12.16 18:05

@Tamtama jo, ona fakt pěkně mluví (věty, skloňování, trochu zájmena, zpívá písničky, básničky) a je asi i rozumná… jako když mi to řekla poprvé, tak jsem taky nechápala… čekám druhé a říkám si, jak to zvládnu, malá totiž byla od mala „za odměnu“ :srdce:, tak mě asi druhé vyškolí:-)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
17472
22.12.16 18:08

@řeřicha ani mi tak nejde o skladbu věty, spíš o to vyjádření potřeby

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
3372
22.12.16 18:11

@řeřicha Ta láska je opravdu to nejzákladnější, já už také na tom stavím.
Moje 9 tiletá, také za mnou příjde a řekne si o objetí, pomazlení a nebo ji aspoň jednou týdně řeknu, že jí mám ráda, třeba když se s ní loučím, když jde do školy a když to zrovna cítím, tak jí řeknu: Any, měj se krásně ve škole, ať ti to rychle uteče, venku opatrně a mám tě moc ráda :hug:.
Ona třeba odfrkne v tom stylu, jakože to již stačilo :) atd…no prostě už je to slečna, ale mile mě překvapí, když se něco stane, třeba mě zrovna něco trápí a dcerka příjde, obejme mě a řekne: mami, to bude dobrý, uvidíš, mám tě ráda :srdce: :hug:
V ten moment vím, že to má cenu.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Aktuálně na Instagramu

Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.

Poradna dětského psychologa

Ikona - Václav Mertin

PhDr. Václav Mertin