Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pořád myslím na bývalého :-(
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
14.7.11 14:36
Jak říkám, začni se mít ráda. Je to tvůj život, za který jsi zodpovědná, ne jeho. On si vybral práci, která ho ničí. On si vybral způsob relaxace, který mimochodem dokáže člověka absolutně vysávat. Neznám lepší relax, než zajít na hoďku do přírody, i když jsem unavená z práce. Člověk nemusí lítat po lese jak blázen, může se natáhnout do trávy a poslouchat ptáčky a povídat si s milovanou osobou. Určitě by ho to víc nabylo, než TV a čokoláda. Vím, že při pomyšlení na to, že bys ho opustila, si připadáš jako mrcha, ale tak já to rozhodně nevidím. Právě naopak, vypadá to, že to je poslední výkřik před tvým zhroucením. Snažíš ve vašem manželství se víc než nadprůměrně, což se rozdhoně nedá říct o tvém muži. Já svému partnerovi taky dělám pomyšlení, každý den má teplé jídlo, o domácnost se starám sama (teda teď v těhotenství mi s úklidem hodně pomáhá), masíruju ho atd. Ale on se stará o barák a velkou zahradu. Když mě bolí záda, tak mě taky namasíruje, teď chodí i nakupovat, ať nemusím tahat tažky. No a samozřejmě chodí do práce, stejně jako tvůj chlap. Prostě se staráme vzájemně, proto mi nepřipadne, že se někomu obětuju. Ale když to popisuješ ty, tak mi příjde, že ses octla v pozici služky. To jsi jistě nikdy nechtěla. Urtrápíš se, jestli to tak půjde dál. Neříkám, že se máš hned rozvádět, ale rozhodně to začni řešit. Dej mu šanci, ale poslední. Každý si vybíráme, jaký život budeme žít, i on si může vybrat, jakou práci bude dělat a jestli si dokáže najít čas pro rodinu. Jinak z toho žádné štěstí nekouká.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.7.11 14:44
anickaf píše:
Jak říkám, začni se mít ráda. Je to tvůj život, za který jsi zodpovědná, ne jeho. On si vybral práci, která ho ničí. On si vybral způsob relaxace, který mimochodem dokáže člověka absolutně vysávat. Neznám lepší relax, než zajít na hoďku do přírody, i když jsem unavená z práce. Člověk nemusí lítat po lese jak blázen, může se natáhnout do trávy a poslouchat ptáčky a povídat si s milovanou osobou. Určitě by ho to víc nabylo, než TV a čokoláda. Vím, že při pomyšlení na to, že bys ho opustila, si připadáš jako mrcha, ale tak já to rozhodně nevidím. Právě naopak, vypadá to, že to je poslední výkřik před tvým zhroucením. Snažíš ve vašem manželství se víc než nadprůměrně, což se rozdhoně nedá říct o tvém muži. Já svému partnerovi taky dělám pomyšlení, každý den má teplé jídlo, o domácnost se starám sama (teda teď v těhotenství mi s úklidem hodně pomáhá), masíruju ho atd. Ale on se stará o barák a velkou zahradu. Když mě bolí záda, tak mě taky namasíruje, teď chodí i nakupovat, ať nemusím tahat tažky. No a samozřejmě chodí do práce, stejně jako tvůj chlap. Prostě se staráme vzájemně, proto mi nepřipadne, že se někomu obětuju. Ale když to popisuješ ty, tak mi příjde, že ses octla v pozici služky. To jsi jistě nikdy nechtěla. Urtrápíš se, jestli to tak půjde dál. Neříkám, že se máš hned rozvádět, ale rozhodně to začni řešit. Dej mu šanci, ale poslední. Každý si vybíráme, jaký život budeme žít, i on si může vybrat, jakou práci bude dělat a jestli si dokáže najít čas pro rodinu. Jinak z toho žádné štěstí nekouká.
ja vim, mluvis mi z duse… 
problem je, ze ja nepracuju, jeste studuju, v zari mam statnice, takze mam pocit, ze je to vlastne moje povinnost toho vsechno obstaravat ja, kdyz nechodim do prace. Presne jak pises, me to sezeni doma pred tv taky neskutecne vysava…posledni dobou mam prakticky denne depky, brecim atd. Praci si sice vybral, ale jde o rodinnou firmu, kterou ted ridi, takze asi neni jednoduche se toho vzdat. Kvuli te praci jsme se uz taky parkrat pohadali. Rikala jsem mu, at to necha plavat, kdyz ho to tak nici, navic ta firma je zadluzena 
mel by to lepsi nekde jako treba ekonom, kdyz ma VS ekonomickou. Nebyl by tam znicenej a mohli bychom o vikendu vyrazet do prirody. Ale ne, to on nechce, to je kamen urazu 
Pises, ze mam vyrazet i sama, ale me to neuspokojuje byt nekde bez meho muze, on patri ke mne a proste chci byt s nim, ale ne doma, ale nekde v prirode, rikat si hezky veci, porozovat ptacky atd. Jsem uz nejaka vysata
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.7.11 14:50
Ale moc mi pomaha si tady s vama o tom psat, potrebovala jsem to ze sebe dostat, nikomu jsem to nerekla 
- Citovat
- Upravit
14.7.11 15:22
Život není někdy procházka růžovou zahradou. Ano, chápu, že když nepracuješ a studuješ a tvůj manžel tě prakticky živí, tak že se mu cítíš zavázána a proto ho tak obskakuješ. Ale představ si situaci, že bys byla sama, taky byses musela o sebe postarat. Myslíš, že bys to nezvládla? Zvláštní, začla jsi tuto diskuzi s tím, že nemůžeš zapomenout na bývalého. Toho bych z tvého problému úplně vyřadila, jen ti nejspíš vzpomínka na něj příjde v dané situaci příjemnější než realita. Takže tady zůstává problém ty x manžel. Řekla jsi mu někdy, že bys chtěla změnu, že se trápíš, že bys chtěla znát jeho názor a taky způsob, jakým vaši situaci vyřešíte? Není to jen tvůj problém, on zřejmě prožívá taky velký stres. Jenomže chlapi jsou jiní, ti si to tutlají v sobě a jako „tvrdí hoši“ tomu nepřikládájí význam a nakonec je složí nějaká zákeřná nemoc, aby jim připomněla, že ta strašně důležitá práce, která jim sežrala většinu času, se nakonec bez nich bude muset obejít, když zůstanou ležet v nemocnici. Zřejmě nechce nechat ve srabu rodinnou firmu a cítí se jako spasitel, ale přece jen, jistě není jediný člověk na světě, který to může zvládnout. Měl by mít aspoň nějakého zástupce, který by mu pomohl. A to, že je tak strašně vyčerpaný, že ani o víkendu nemůže vyrazit na výlet, to mi příjde jako výmluva. Však nemusíte hned do Tater na výšlap. Můžete zajet do chatičky k vodě a celý víkend se můžete válet na pláži a věnovat se jen a jen sobě. Určitě to je větší relax než v obýváku před televizí. V prvé řadě si musíš rozmyslet, co vlastně chceš, a kde začneš. Ještě bych ráda podotkla, že je dobře, že jsi ještě neotěhotněla. V takovém vztahu bys byla spíš jako svobodná matka. Nevěř tomu, že by manžela donutila skutečnost, že máte dítě, aby šel s kočárkem na procházku, když se tomu teď brání. Chodila bys zase sama. Nejdřív si toto musíte vyřešit vy dva, dokud jste sami, to miminko by mělo přijít až do spokojené a klidné atmosféry.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.11 15:36
Pokud chceš ve svém životě něco změnit a nevíš jak, můžu ti doporučit knížku od Louise L. Hay „Miluj svůj život“. Mě to hodně nakoplo. Myslím, že zvláště v tvém případě, kdy chceš změnu a nechceš tím nikomu ublížit, tam najdeš spoustu inspirativních rad. A nejlepší na tom je, že se tím dopracuješ i k tomu, jak pomoci svému muži, a třeba nakonec i k tomu vytouženému miminku. U mě to nakonec vyšlo, hezky krůček po krůčku, žádný drsný nátlak a stres. Můžu ti pak napsat ještě další literaturu, když ráda čteš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.7.11 15:40
Anicko, ty mi mluvis uplne z duse… jako bys byla malinky skritek v me dusi a rikala mi, jak to presne je. Se vsim s tebou souhlasim, vcetne toho byvaleho. Asi jsem nevedela, kde zacit. Dost casto myslim na to, jake to bylo tehdy a jake je to ted. To vis, ze jsem to s manzelem uz tisickrat probirala ze vsech stran, ale vzdycky jsme skoncili u toho, ze tu firmu proste nenecha potopit, protoze v ni mame spoustu penez a protoze je rodinna…Bohuzel zadneho zastupce nema a vubec me nenapada nikdo, kdo by ho mohl zastoupit rikala jsme mu, ze se z toho jednoho dne slozi, takhle to dal nejde. Vis, ono ho doma u televize drzi hlavne to, ze tam porad neco bezi. At uz je to Vuelta, Tour de France, hokej, to je proste porad neco. Manzel sleduje vsechny sporty, takze tam je PORAD NECO takze ho od te televize proste nedostanu. A kdyby nahodou, tak to bude stat za 2 veci, protoze bude celou dobu nastvany a nepromluvi ani slovo Kolikrat jsem premyslela, jestli to vsechno neni tim, ze se nam to mimco nedari, jestli by to nebylo vsechno jinak, kdyby se povedlo a my meli i nejakou tu radost… nevim, nedokazu si na to odpovedet. Kolikrat mi ale prijde, ze by decka mel radsi nez me, protoze vzdycky rika, ze AZ se narodi, tak budou spolu sportovat atd atd. Z toho vyplyva, ze na ne by si cas udelal a na me ne 
nevim, co si mam o tom myslet to by jako nebyl znicenej? Vazne uz nevim, cemu mam verit. Ted jsme koncem cervence objednani na dalsi ultrazvuk na 6. IVF, ale nevim, jestli to neodlozit buhvi na kdy. Jenze uz mame nachystane darovane embryo, na ktere se ceka strasne dlouho… a ja proste uz nemam silu, uz proste potrebuju to miminko, je to uz strasne velka bolest z neustalych neuspechu. Jsem strasne rada, ze si se mnou o tom povidas, ani nevis, jak moc mi to dava
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.7.11 15:43
anickaf píše:
Pokud chceš ve svém životě něco změnit a nevíš jak, můžu ti doporučit knížku od Louise L. Hay „Miluj svůj život“. Mě to hodně nakoplo. Myslím, že zvláště v tvém případě, kdy chceš změnu a nechceš tím nikomu ublížit, tam najdeš spoustu inspirativních rad. A nejlepší na tom je, že se tím dopracuješ i k tomu, jak pomoci svému muži, a třeba nakonec i k tomu vytouženému miminku. U mě to nakonec vyšlo, hezky krůček po krůčku, žádný drsný nátlak a stres. Můžu ti pak napsat ještě další literaturu, když ráda čteš.
Miluj svuj zivot jsem cetla, ale asi si to prectu jeste jednou. Cetla jsem jeste Tajemstvi a podobne knizky, ale vzdycky to dopadne tak, ze vzdycky mu stejne vsechno odpustim, kdyz se na me podiva uplakanyma ockama…
- Citovat
- Upravit
14.7.11 16:02
vsechno nedocitam.. ale .. vim ze to neni snadny, sama jsem podruhy vdana a nastesti jsem to „vzdala“ driv nez prisli deti, protoze resit nefungujici vztah, kdyz pak je v tom prcek, je podle me, jeste tezsi a horsi…
manzelstvi prece neni o tom to vydrzet, s ti druhym by mel byt clovek rad, mit neco spolecneho, umet komunikovat, travit spolu cas, tesit se atd… teda pro me by to asi jinak nemelo cenu
a ze se chlap ze svych zvyku zmeni o 180 stupnu, kdyz se narodi mimco, tak tomu teda vubec neverim… 
jestlize netravi cas ted s tebou, nekumunikuje, atd tak moc necekej ze se to zmeni, budes leda zklamana… myslim ze i v ty firme by se bez neho na tyden obesli, ono to nebyva tak horky.. ale chlapum to zveda ego, to je ten problem, citi se nepostradatelni a udelaji si z toho zivotni napln a ostatni jde stranou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.7.11 16:07
beruska2× píše:
vsechno nedocitam.. ale .. vim ze to neni snadny, sama jsem podruhy vdana a nastesti jsem to „vzdala“ driv nez prisli deti, protoze resit nefungujici vztah, kdyz pak je v tom prcek, je podleme, jeste tezsi a horsi…manzelstvi prece neni o tom to vydrzet, s ti druhym by mel byt clovek rad, mit neco spolecneho, umet komunikovat, travit spolu cas, tesit se atd… teda pro me by to asi jinak nemelo cenu
a ze se chlap ze svych zvyku zmeni o 180 stupnu, kdyz se narodi mimco, tak tomu teda vubec neverim…
ja vim…ja jsem jeste porad naivni, vis? 
porad doufam… my se mame hodne radi, tesime se na sebe, chybime si, kdyz spolu nejsme…akorat nejak ty spolecny aktivity nam chybi. Kazdy si pod zabavou predstavujem neco jineho kdyz ja nevim, jak dlouho mam jeste cekat, jestli uvidim nejakou snahu. A prece po nem nemuzu chtit, at zabali firmu, ze… uz ted se citim jak nejaka mrcha dneska je mi fakt hrozne, cely den stridave brecim a civim doblba a premyslim 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.7.11 16:10
beruska2× píše:
jestlize netravi cas ted s tebou, nekumunikuje, atd tak moc necekej ze se to zmeni, budes leda zklamana… myslim ze i v ty firme by se bez neho na tyden obesli, ono to nebyva tak horky.. ale chlapum to zveda ego, to je ten problem, citi se nepostradatelni a udelaji si z toho zivotni napln a ostatni jde stranou
mno…prave on si mysli, ze spolu cas travime. Ja rikam, ze ho travime VEDLE sebe, ne SPOLU. Ze on civi na tv a nadava u toho a ja si ctu, to nepovazuju za spolecne traveni casu…on ano.
Uplne se mi z toho udelalo zle, jak nad tim vsim tady tak premyslim… vim, holky, ze mate ve vsem pravdu
- Citovat
- Upravit
14.7.11 16:13
Anonymní píše:beruska2× píše:ja vim…ja jsem jeste porad naivni, vis?
vsechno nedocitam.. ale .. vim ze to neni snadny, sama jsem podruhy vdana a nastesti jsem to „vzdala“ driv nez prisli deti, protoze resit nefungujici vztah, kdyz pak je v tom prcek, je podleme, jeste tezsi a horsi…manzelstvi prece neni o tom to vydrzet, s ti druhym by mel byt clovek rad, mit neco spolecneho, umet komunikovat, travit spolu cas, tesit se atd… teda pro me by to asi jinak nemelo cenu
a ze se chlap ze svych zvyku zmeni o 180 stupnu, kdyz se narodi mimco, tak tomu teda vubec neverim…
zabalil urcite ne, ale prece taky musi aspon nejaky cas travit s tebou, nejak smysluplne… pokud chce JEN praci a firmu, tak nema asi cenu s nim mit rodinu, protoze na ni nebude mit stejne cas, budes sama s detma.. jestli jsi samostana, vyhovuje ti to,, OK
ale jinak se budes trapit a tim padem i deti - ony to sakra dobre vyciti, kdyz to doma nefunguje a stejne to skonci spatne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.11 16:18
zase je dobry to resit ted, nez pak do toho tahat deti, tot muj nazor, rozhodnout se musis sama, ale dle mych zkusenosti - osobnich i odposlouchanych - necekej u nej nejakou prevratnou zmenu…
proste takovy je, vyhovuje mu to - a bud to beres, nebo ne.. 
Příspěvek upraven 14.07.11 v 16:19
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.7.11 16:18
travit cas smysluplne…to je presne to, v cem se my dva rozchazime. Mne TV vazne smysluplna nepripada. Tak nevim, jestli ma cenu ho nutit na prochazku na tu cenu, ze bude nastvanej a za celou dobu nepromluvi ani slovo, nebo jak to vlastne resit. Myslim jinak nez rozvodem. V nejlepsim pripade se bude pretvarovat. Ach jo pripadam si jak stara baba, co jen sedi doma a obskakuje dedecka. A ktera si zivot vubec neuzila. A to mi neni ani 30 Strasne touzim po tom si s celou rodinou nekam vyjet, bavit se, smat se…tohle uz nejak nedavam
- Citovat
- Upravit
14.7.11 16:23
nevim, ja ti uz asi vic neporadim, hele my jsme s manzou 4 roky po svadbe, prcek ma 3 roky a na dovolene jezdime pravidelne, po poutich, detsky dny, Mikulase atd..
a jsme s to, jit spolu posedet nebo na vecu a prokecat celej vecer.. o vsem moznym..proste nam to oboum vyhovuje, jasny ze to uz neni tak casto jako driv, ale povidame si doma..
jsme oba spolecensky.. jestli se v tomhle oba tak zasadne rozchazite.. tak stastna asi nebudes - bud se neucis chodit sama a nebo on a bude nafucenej
pokud je ale zarlivej, tak uz nevim jak z toho..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.11 16:24
Píšeš, že manžel slibuje „až se miminko narodí…“, „až skončí tato zakázka…“, prostě „AŽ…“. To jsou výmluvy. Rozhodně bych na tvém místě chtěla, aby „NEŽ se to narodí, klapalo všechno tak, jak má.“. Přece nechceš riskovat, že „až se to narodí“, tak bude manžel projevovat stejný „zájem“ o jakékoliv rodinné aktivity jako dnes. Miminko bude pro něj masakr, jestli je doma takový pecivál, jak píšeš. S tím počítej. Já mám malého sice ještě v bříšku, ale vidím to u kamarádek, kolik pozornosti si takový drobeček žádá a jak kmitají maminky i tatínkové od rána do večera a od večera do rána. A pokud tatínkové odmítají kmitat, tak jsou maminky vynervované, ukřivděné, fyzicky i psychicky na dně, cítí se zneužívané a nakonec ječí na toho svého vymodleného skřítka, který za nic nemůže. Děti partnerské soužití jen prověřují, pokud je křehké, zničí se úplně. Pokud je pevné, tak se s dětmi ještě utuží. Podle mě je partnerství důležitější než rodičovství, protože pokud funguje partnersví, funguje i rodičovství. Když se partnerství rozpadá a lidi spolu zůstávají jen kvůli dětem, nakonec to stejně praskne, rozpadne se partnerství a i to společné rodičovství, jde jen o čas. Ještě bys mohla zkusit nějaké duchovní poradenství, já jsem jeden čas takhle chodila k paní, která mi moc pomohla. Zbavila jsem se všech strachů, křivd a bolesti z minulosti a dokázala jsem pak s klidnou vyrovnanou myslí konečně ovlivnit svou přítomnost a budoucnost. Ne že by mi řekla něco nového, převratného. Jen jak píšeš, mluvila mi z duše. Věci, které člověk v sobě hluboko nese, ale třeba o nich pochybuje, bojí se je říct nahlas. Když to řekla ona, věděla jsem, že jdu správnou cestou a nemusím se bát změny. Pak jsem přišla domů a vklidu jsem si promluvila s přítelem o tom, co jsme probíraly. Zpočátku se na mě díval tak trochu jako na cvoka, ale nakonec když viděl, jak jsem v pohodě a šťastná, tak se nechal stáhnout na stejnou cestu. Když má člověk trápení, s kterým se rodině ani kamarádům svěřovat nechce, měl by to vypustit někde jinde, nejlépe u nějaké osvícené osoby. Psala jsi, že ses zabívala zdravou výživu. Od obchůdku se zdravou výživou je vždycky kousek k nějakému bylinkářství, léčitelství, duchovnímu poradenství, tak jistě i ty najdeš někoho, kdo by tě dokázal nahodit zpátky na koleje a třeba ti pomůže i s tím těhotenstvím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
