Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
myslim ze to je spis tim, ze se vam nedari mimi, kdyby ano, ani by sis asi na nej nevzpomela…
je skoda ze s manzelem nemate spolecne zajmy, ale jde to i bez toho.. jen by vam to mozna dalo lip zapomenout na neuspechy..
navic to spatne se rychle zapomina
prece je nejaky duvod proc jste se rozesli ![]()
Ano, prave duvody naseho rozchodu se vzdycky uklidnuju a je mi trochu lip. Ale premyslim, jestli to neni spis tim, ze bych potrebovala jineho muze. Meho muze miluju, fakt moc, ale ja bych rada na vylety atd., ale on chce porad sedet doma a cpat se nezdravyma vecma. Coz me dost vytaci. Chci zit trochu aktivneji, ale nevim, jak to udelat, protoze muj muj je hodne zarlivej a nerad me pousti nekam s nekym jinym. Doufala jsem, ze az budem mit mimi, tak ho to donuti aspon na tu prochazku jit, ale bohuzel se nedari
treba az se narodi, tak to bude prece jen lepsi, budu mit jine starosti, budu mit i spoustu radosti…ale ted… ted je mi akorat do breku ![]()
Anonymní píše:
Ano, prave duvody naseho rozchodu se vzdycky uklidnuju a je mi trochu lip. Ale premyslim, jestli to neni spis tim, ze bych potrebovala jineho muze. Meho muze miluju, fakt moc, ale ja bych rada na vylety atd., ale on chce porad sedet doma a cpat se nezdravyma vecma. Coz me dost vytaci. Chci zit trochu aktivneji, ale nevim, jak to udelat, protoze muj muj je hodne zarlivej a nerad me pousti nekam s nekym jinym. Doufala jsem, ze az budem mit mimi, tak ho to donuti aspon na tu prochazku jit, ale bohuzel se nedaritreba az se narodi, tak to bude prece jen lepsi, budu mit jine starosti, budu mit i spoustu radosti…ale ted… ted je mi akorat do breku
jestli ti muz nevyhovuje, porozhledni se jinde, ale v ZADNEM pripade nedoufej ze se zmeni - ani ditetem ne…
https://www.emimino.cz/…zelem-75264/
podivej se na tosem… pokud je pecka a jeste navic zarli a nechce ani abys sla sama nebo s kamaradkou, tak bych se asi zamyslele.. jestli ho tolik milujes ze budes celej zivot bud sedet doma na zadku, nebo poslouchat reci kde jsi zase byla… ![]()
ale v jeho promenu fakt nedoufej ![]()
Dekuju, prostuduju si to
mas asi pravdu, ja vim…ale jsem docela zasadovej clovek a jednou jsem si rekla, ze se nikdy nerozvedu
navic s tim mimcem je problem u nas obou a bojim se, ze by byl problem najit chlapa, ktery by mi zaroven vyhovoval a zaroven by byl ochotny zit s zenou, ktera je neplodna a na mimi je nutno pouzit IVF s darkyni. Neni to jednoduche…
Anonymní píše:
Dekuju, prostuduju si tomas asi pravdu, ja vim…ale jsem docela zasadovej clovek a jednou jsem si rekla, ze se nikdy nerozvedu
navic s tim mimcem je problem u nas obou a bojim se, ze by byl problem najit chlapa, ktery by mi zaroven vyhovoval a zaroven by byl ochotny zit s zenou, ktera je neplodna a na mimi je nutno pouzit IVF s darkyni. Neni to jednoduche…
takze radsi ze zasady budes dalsich treba 60 let s clovekem, ktery ti nesedi, nemate nic spolecneho..
navic zarlivychlap byva s vekem jeste horsi..
problemy s otehotnemim ma dneska hafolidi, neni to nic az tak ojedineleho, to bych az tak neresila, pokud te nekdo miluje, tak to prekona…
jednoduche to neni ale ale miminko ti 100% stesti neprinese, pokud to nefunguje i jako partnerstvi…
no, koukni, uvidis, promysli ![]()
taky radeji anonymne… Byla jsem na tom stejne, pak se nam podarilo po trictvrte roce otehu a pomalu jsem ho zacala vypoustet z hlavy… Ted uz jsme na zacatku druheho trimestru a nechybi mi prakticky vubec, takze si myslim ze to byla nejaka moje vnitrni nespokojenost a strach ze jsem opustila neco lepsiho.. ted uz im ze to tak neni.. Nerikam ze to mas stejne, ale drzim palce at se mimi brzy zadari… ![]()
Jeste bych asi mela zminit to, ze manzel je docela nadre v praci a domu chodi zniceny, takze se mu nedivim, ze se mu ani o vikendu nikam nechce. Problem je, ze si nemuze vzit ani dovolenou a odjet treba k mori, aby si odpocinul, protoze cela firma na nem stoji a neobejdou se bez neho. Staci, dkyz je den pryc a jsou bez neho uplne neschopni
takze vlastne nema sanci si odpocinout. No a ja si chci taky trosku uzit zivota, ze jo… navic za dobu, co jsem s ni, jsem pribrala 10 kilo, protoze jak znamo, zvyky si manzele mezi sebou predavaji…takze asi tak
Takze kdyz ho nepochopim, ze je znicenej z prace, tak budu zla, netolerantni a nechapava zenuska a kdyz budu zit takto dal, tak me zivot tesit nebude. Tak nevim…
Anonymní píše:
Dekuju, prostuduju si tomas asi pravdu, ja vim…ale jsem docela zasadovej clovek a jednou jsem si rekla, ze se nikdy nerozvedu
navic s tim mimcem je problem u nas obou a bojim se, ze by byl problem najit chlapa, ktery by mi zaroven vyhovoval a zaroven by byl ochotny zit s zenou, ktera je neplodna a na mimi je nutno pouzit IVF s darkyni. Neni to jednoduche…
Taky jsem zásadová a taky jsem si myslela, že se nikdy nerozvedu. Ale pak jsem si řekla, že ta zásada snažit se být šťastná, je důležitější než ta, nerozvést se
. A bylo to ![]()
Samozřejmě to nebylo tak jednoduché, ale jsou prostě zásady, které v určitých případech stojí za to poruit. Rozvedla jsem se z manželství, které mi nevyhovovalo, protože manžel měl evidentně jiné starosti než to, co chci já, jak se cítím, a o plánování budoucnosti ani slyšet… bylo nám oběma přes 30. 4 měsíce od rozvodu jsem potkala svého nynějšího manžela, za další dva měsíce jsem byla těhotná, když bylo synovi rok a půl, vzali jsme se, a teď už je tady další miminko ![]()
Promysli si to pořádně, rozhodně ho neopouštěj, pokud ho miluješ a dovedeš si s ním představit budoucnost, ale jestli bys s ním měla zůstat jen proto, že je ochotný s tebou ít do IVF, tak to bych tedy nezůstala…
Anonymní píše:
taky radeji anonymne… Byla jsem na tom stejne, pak se nam podarilo po trictvrte roce otehu a pomalu jsem ho zacala vypoustet z hlavy… Ted uz jsme na zacatku druheho trimestru a nechybi mi prakticky vubec, takze si myslim ze to byla nejaka moje vnitrni nespokojenost a strach ze jsem opustila neco lepsiho.. ted uz im ze to tak neni.. Nerikam ze to mas stejne, ale drzim palce at se mimi brzy zadari…
presne takto si myslim, ze to bude fungovat i u me
teda doufam…manzel je hodne rodinny typ a vim, ze az budem uplna rodina, tak budem hodne stastni…bude asi i nucenej chodit ven, proste mu vrazim kocarek do ruky a hotovo, asi si nebude moct vybirat
uz ted planuje, jak budem jezdit s kocarkem na bruslich, tak uvidime…
Bývalého si idealizuješ, protože nejsi spokojená v manželství. Určitě jste měli vážné nesrovnalosti, jinak byste se nerozešli.
Přítel chodí občas na kafe s exmanželkou (prý probrat děti
) a údajně má co dělat, aby se za tu hodinu několikrát nepohádali. Asi kdybys ho viděla, oživily by se ti i jeho špatné vlastnosti.
Anonymni: to je super, ze ses k tomu odhodlala, mas muj obdiv
ja nevim, mne muj muz v necem vyhovuje, v necem zase ne, ale to, ze porad sedi doma pred tv me teda dost sejri
ja se na tv prakticky vubec nedivam, radsi ctu nebo se neco ucim (jazyky). Nejradsi bych nekam vyrazila, ale bez neho to neni ono, prece je to krasny, kdyz jede rodina nekam spolecne…
berusko, tak jsem precetla tu diskuzi a je zajimava
musim hodne popremyslet… manzel porad rika, ze AZ dodelaji tuto zakazku, bude to lepsi…AZ to a tamto…jenze po zakazce prichazi dalsi zakazka a je to nekonecny ![]()
chuanitka píše:
Bývalého si idealizuješ, protože nejsi spokojená v manželství.
jj, takto si presne myslim, ze to je… s byvalym jsme se hadali strasnym zpusobem, prakticky porad a teda fest
s mym muzem se skoro nehadame, jen me vytaci tou TV a nezdravy jidlem ![]()
Když čtu tvé příspěvky, tak se mi zdá, že v současném vztahu nejsi šťastná a to bude kámen úrazu. Chce to rozhodně změnu, a to dřív, než se ti manžel zprotiví. Je dobře, pokud ho ještě miluješ a říkáš to opravdu od srdce, na tom se dá stavět. To, že nejsi v manželství šťastná, by vysvětlovalo i to, proč stále myslíš na muže, se kterým ses před 3 lety rozešla. Je to dost dlouhá doba, to už bys měla mít v sobě vyřešené, zvlášť pokud jsi už vdaná za jiného. Prostě a jednoduše zážitky se současným manželem nedokázaly překrýt ty, které jsi prožila s bývalým. Současně by to vysvětlovalo, proč nemůžeš otěhotnět. Pokud není žena v psychické pohodě, tak to někdy nejde ani, když je po zdravotní stránce naprosto v pořádku, natož pak, když tam nějaký zdravotní problém je. My jsme s partnerem spolu 3 a půl roku. Taky to nebylo vždycky ideální, museli jsme si k sobě najít cestu, pochopit vzájemné potřeby a přání. A to ti povím, že jsme jak voda a oheň. Společných zájmů a představ o životě jsme na začátku moc neměli, ale nakonec jsme si ve všem vyhověli a v mnoha věcech došli ke kompromisu a nebo si ustoupili. On má rád adrenalinové sporty a já se bojím rychlosti. Já jsem chtěla rodinu, děti, domeček se zahrádkou a on se nechtěl vázat a děti nechtěl vůbec. Teď to vypadá tak, že s ním jezdím na kole (já po silnici, on to bere lesem, sejdeme se u hospůdky) a chodíme na procházky a výlety. Na dovolenou jezdíme s našima známýma, kdy já se krásně zrelaxuju kecáním s kamarádkama a on se zatím prohání někde na windsurfu a užívá si zase to svoje. No a teď zrovna čekáme první mimčo, z partnera se stal neuvěřitelně šťastný tatínek čekatel, ještě se to nenarodilo a už mluví o druhém přírůstku. My můžeme ale stavět na nevěřitelně silném souznění duší, někdy mi to připadne, jako bychom se znali stovky let. Když nemůžeme být spolu, třeba z pracovních důvodů, tak oba strádáme, jako bychom si ve vzájemně blízkosti dodávali klid a zároveň energii a chuť do života. U tebe záleží, jestli něco podobného cítíš u svého manžela, nebo jestli ti tu tvou energii spíš bere. Zjistila jsem jednu důležitou věc, když chceš, aby se u partnera něco změnilo, musíš změnit sama sebe. A to nejlépe tím, že si začneš plnit svá přání a potřeby, prostě se budeš mít ráda. Když toužíš po výletech, tak se nedej. Domluv se s kamarádkou, že někam na víkend vyrazíte, samozřejmě s tím, že manžel pojede s tebou (nejlepší by bylo, kdybyste si vyrazili minimálně 2 páry). A nech to na něm, ať se rozhodne sám. Můžeš mu i vyjít vstříc, když vymyslíš výlet s něčím, co on má rád (dejme tomu, stánek s buřty a pivem
). Pokud nebude mít zájem, vyraž sama. Pokud je žárlivý, je to jeho problém, ty bys to neměla za něj řešit tím, že s ním budeš dřepět doma, to tě jen ubíjí. Třeba ho zrovna tato vlastnost donutí zvednout zadek z gauče.
anickaf píše:
Prostě a jednoduše zážitky se současným manželem nedokázaly překrýt ty, které jsi prožila s bývalým.
Anicko, dekuju za vycerpavajici zhodnoceni me situace. Myslim, zes to vystihla upplne presne. Zvlast tu vetu viz vyse.. S byvalym mame spoustu zazitku, s manzelem prakticky jen svatebni cestu
Pripada mi, ze mi zivot utika mezi prsty. Vis, ja nechci byt za megeru, ktera manzela nepodrzi, kdyz je nejhur…toho se bojim, ze me tak odsoudi okoli. Jenze problem je, ze manzel se z prace nemuze uvolnit na dovcu prakticky nikdy a vikendy jsou taky zabity, protoze je zniceny (takze na vylet by nejel, to ti muzu rict). Dokonce i na svatebni ceste mu nekolikrat denne zvonil mobil, ani tam nemel chvilku klidu
vazne se mu snazim pomoct, uz nevim, co vic, doma vubec nic nedela, vsechny domaci prace delam ja, nic po nem nechci, jidlo ma az pred nosem, masiruju ho atd. I tu televizi prekousavam a necham ho byt. Jenze pak to dopada tak, ze ja sedim, trapim se, nevim coby, chci proste nejak zit, zatimco on sedi a kouka na tv a prakticky si spolu ani nepovidame… Jeste bych asi mela zminit, ze ma spatnou bunecnou imunitu, takze je zniceny podstatne driv nez zdravy clovek. Jsou dny, kdy ho nemuzu ani obejmout, jak ho boli cele telo. A kdyz ho opustim, jak budu vypadat? Jak ta nejvetsi mrcha
nevim, co delat… ![]()
Ahoj,
Muj manzel je hodny chlap, ale porad mi chybi muj byvaly. Myslela jsem, ze to casem prejde, ale je to cim dal horsi, myslim na neho denne. Meli jsme vic spolecneho nez s mym manzelem (ale nechtel jeste mimi), chodili jsme na vylety, porad nejaka akce a tak, oba jsme radi cetli, zajimali se o zdravou vyzivu atd. Muj manzel je pravy opak skoro ve vsem. Bohuzel byvaly uz ma asi rok jinou zenu (nejsou svoji ani spolu jeste nebydli) a za cele 3 roky jsme se nevideli. Ocividne ale uz o me nema zajem.
radsi budu psat anonymne, neni to vec, se kterou bych se zrovna chlubila…
Je to uz 3 roky, co jsme se s byvalym rozesli, ale porad na neho musim myslet - a to denne. Skoro 2 roky jsem uz vdana za jineho, snazime se o mimi, podstoupili jsme uz 5 IVF, bohuzel bez vysledku
Prosim nekritizujte me, vim, ze jsem si to zavarila sama… spis by me zajimalo, jestli mate nejaky tip, jak na byvaleho zapomenout. Diky vsem