Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Prosím mám takový dotaz který se netýká tak moc miminka co čekám ale i když taky trochu a vlastně i více, ale až po narození.....Máme už 2 letou dcerku…jenže jeto maman u spinkání…od malička blbě spinká…ale bohužel proto jsme si jí vycházeli vstříc a spinkací režim je tak jak to chtěla a chce ona…prostě teď už přes půl roku to je tak že jak odpoledne tak večer sama prostě neusne strašně brečí dáví se a ani když jsem jí zkoušela dát dobrou noc a nechat jí tam tak by se radši udávila brečením než aby tam spinkala sama ani při rozsvícené lampičce prostě potřebuje maminku někdy i tatínka…spíme s ní odmalička v ložnici nejdříve spala v postýlce ale už má skoro rok postel kteru máme přisunutou k letišti takže máme takouv trojpostel a tak spíme…manžel, já a markétka…a před každým spinkáním čteme pohádku pak se musíme přitulit k sobě někdy vyžaduje ležet na mě hlavičkou jinak strašně brečí když jí nevyhoví…potom chce držet ručičky , nožičky prostě vymejšlí bůhvíco… jedině tak usne a pak se tiše odplížím běda jak by se vzbudila a já tam nebyl tak to je breku…a histerie…a vnoci taktéž jak se vzbudí volá mami jak tam jsem v pohodě běda jak bych tam nebyla řev a histerie a musím tam být s ní… a proto teď řeším jak to bude až se narodí další miminko…jak budeme spát co budeme dělat. chtěla bych aby spinkala v dětském pokojíčku ale je to nemyslitelné jí přestěhovat při takovém chování do dětského pokoje stejně bych tam musela být sní…a co až se narodí mimi…kde bude postýlka a kde bude markétka. až se bude budit mimi na kojení tak budeme budit manžela i markétku, pak markétka se také v noci budí na čůrání a někdy na pití…tak to budeme zase budit mimi…je to začarovaný kruh a nikdo se nevyspíme tak neví jak to udělat…máme jí dát do dětského pokoje už teĎ když bude brečet a nutit jí…nebo co já už fakt nevím je to hrozné nedokážu si to představit jak to máme udělat a co by proní bylo a nás ostatní bylo dobré zkusit jí nechat vybrečet drasttiky nebo jinou metodu..fakt nevím nemáte někdo zkušenosti co už máte dětičky doma jak jste to udělali vy? Markétka má lehké spaní od mala všechno jí vzbudí chodíme doma po špičkách když spí…
![]()
Ahoj, nezávidím, zkus se zeptat doktorky nebo dětského psychologa, jinak já bych asi prostě byla tvrdá a vytrvala, aby se naučila spát v pokojíčku, protože s miminkem to jinak pak asi nepude stejně.
Makyt, znam, znam, velmi dobre znam. Ale ver, ze jak to urcis ty a uznas, ze je to tak vhodne pro vsechny zucastnene (tebe, malou, manzela i miminko), tak to bude. Tvoje holcicka z tebe musi citit jistotu. Ze to myslis vazne, ze to tak bude a ze kdyz bude potrebovat, prijdes. Mate jeste relativne dost casu se na miminko pripravit, ale nenechavala bych to na posledni chvili. Vybrala bych nejakou peknou prilezitost (narozeniny, novy nabytek v pokojicku, atd.), kdy bych rekla, ze to je JEJI pokojicek, JEJI nova postylka, ze uz je velka holka a ze tam bude spinkat. Kdyz bude neco potrebovat, tak ze prijdes.
A kdyz budes odhodlana ty, zvladne to po case i ona. Ver mi, detem pravidla svedci.
Taky jsme takhle usinali za rucku, plizili se z/do pokoje, aby se pida neprobudil. Nakonec to dopadlo tak, ze jsem ruku z postele nemohla vyndat vubec, pac se desil momentu, kdy odejdu, tak si me porad hlidal. Nevyspali jsme se ani jeden.
Nebude to bez place, pac je na vas hodne zvykla, ale kdyz budete odhodlani, vytrvali, dusledni ale presto laskavi, budete mit za tyden klid.
Drzim palce, at to brzy rozresite!
ASi moc neporadim,jen napisu,ze to mame podobne.Malymu jsou uz 3 roky,spi uz ve svem pokojicku,nicmene uspavani probiha jako u vas,nikdy neusnul sam,musime lezet s nim,hladit,drzet rucicky..apod.,jak se vzbudi v noci a vola,tak tam okamzite letet,lehnout si znovu uspavat…lezet tam treba 2h nez tvrde usne,pak se odplizit…od mala blbe spi,lehce,malo,pres den od 2 let vubec…i proto jsme porizeni sourozence odlozili,a ja sla radsi do prace na 1-2roky,az se to vekem zlepsi..neumela sem si predstavit do toho mit 2.dite,ktery se budi po 2h na kojeni v noci a krici..vzbudi toho starsiho…asi bych se zblaznila…tak jen te chci podporit,ze to neni jen u vas…proste nekdy s nama deti pekne cvici…i kdyz jsme se snazili od mala trenovat samost.usinani,nepovedlo se…EAstvil.metoda naprosto neucinna…schopny brecet pres 2 hod,nikdy se neunavil a neusnul sam…od mala mel hodne boleni,prdiky,plakal,nespal,chovali jsme,vozili…je to asi tim,ale jinak to neslo…nicmene den ode dne se to pomalounku lepsi…tak vydrz…pa ELA
Asi bych uspávání úplně delegovala na manžela. Sice to pro něj bude hodně těžké, ale když vydržíte, tak uvidí, že to tak zkrátka bude a nechá se určitě uspat i jím.
Můžou si spolu zavézt nějaký svůj rituál, který ale nebude nijak obsahovat maminku.
Hlavní bude vydržet i kdyby to vypadalo, že se udusí, protože ona si očividně zvykla, že si tvou přítomnost vyřve. Jakmile jednou začnete, není cesty zpět, neexistuje žádná vyjímka, zkrátka uspává tatínek a basta fidli. Uvidíš, že za pár dnů pochopí. A hlavně tatínek si může zavést uspávání „odznova“, takže s ní nebude muset ležet v posteli a tak.
Jo a davili jsme se taky
Musis se naucit to brat tak, ze tvoje dite netrpi, ale jen se neceho dozaduje a zkousi, jak jeste moc zarvat/davit/stenat, nez maminka prijde. Kdyz to takhle uchopis, jsi na pul cesty k uspechu. Proto se vzdy v urcitem casovem intervalu vrat, pohlad, polaskej, ale nevyndavej z postylky a odejdi. Priprav se na to, ze rev bude pokracovat, ale vytrvej opet cely casovy interval. Vrat se a zopakuj. Bud klidna a laskava. Spanek neni trest, ani pro jednoho z vas. Vracej se tolikrat, kolikrat to bude potreba, ale verim, ze uz druhy den te prekvapi, ze je to minkrat nez den prvni, den treti zas o neco min nez den druhy. Ale jak rikam - dite musi citit tvoje odhodlani, jistotu a laskavost.
Ela111 píše:
ASi moc neporadim,jen napisu,ze to mame podobne.Malymu jsou uz 3 roky,spi uz ve svem pokojicku,nicmene uspavani probiha jako u vas,nikdy neusnul sam,musime lezet s nim,hladit,drzet rucicky..apod.,jak se vzbudi v noci a vola,tak tam okamzite letet,lehnout si znovu uspavat…lezet tam treba 2h nez tvrde usne,pak se odplizit…od mala blbe spi,lehce,malo,pres den od 2 let vubec…i proto jsme porizeni sourozence odlozili,a ja sla radsi do prace na 1-2roky,az se to vekem zlepsi..neumela sem si predstavit do toho mit 2.dite,ktery se budi po 2h na kojeni v noci a krici..vzbudi toho starsiho…asi bych se zblaznila…tak jen te chci podporit,ze to neni jen u vas…proste nekdy s nama deti pekne cvici…i kdyz jsme se snazili od mala trenovat samost.usinani,nepovedlo se…EAstvil.metoda naprosto neucinna…schopny brecet pres 2 hod,nikdy se neunavil a neusnul sam…od mala mel hodne boleni,prdiky,plakal,nespal,chovali jsme,vozili…je to asi tim,ale jinak to neslo…nicmene den ode dne se to pomalounku lepsi…tak vydrz…pa ELA
No tak to je přesný úplně stejně to máme my taky od mala chováček prdíky křik špatné spaní až to dopadlo takhle…jak píše hodně pokusů proběhlo vždy bezúspěšně a zhoršuje se to …
no je to zapeklity, ale ja bych to ted asi uz neresila, kdyz budete mit druhy mimi tak brzo, aby to s nim nemela spojene. Ale my jsme takovy extremy a kolem jich mam nekolik. My spime s malym ve 3 v manzelsky posteli a Emca behem noci vetsinou dorazi taky. Jedni kamaradi speji na letisti ve 4, druzi maji taky trojpostel a jsou tam 4. Vsichni stastny a spokojeny, delame to dobrovolne, spis i z presvedceni, ze je to tak pro deti nejlepsi.
I kdyz Emcu jsme teda vyhostili z loznice v roce, protoze se budila moc casto na kojeni. Kdyz to rodice hodne omezuje, tak to asi hlasuju pro odsun.
Jo jeste se kamaradce narodilo mimi, ptala jsem se, jestli s nima taky spi v posteli, tak pry uz se nevejde, protoze je tam ten starsi chlapecek.
Nikdo si ani nestezoval, ze by mimi budilo to starsi dite, Tomik byl zlatej i u nocniho prebalovani…
Tak drzim palce, at to vyresite k plne spokojenosti vsech ![]()
ajaj.. teda opravdu nezávidím
mám roční holčičku a od deseti měsíců jsem ji postupně učila usínat i spinkat samotnou v pokojíčku a je zlatá.. postupně.. počkala jsem až usne, držela za ručičku.. pak jsem ale začala odcházet už po písničce.. nejdřív hystericky plakala, ale naštěstí třeba jen 10 minut, maximálně 20 pak už jen minutku a posledních 14 dní usíná bez pláče a spinká celou noc ![]()
dva roky už je hodně a vaše holčička je prostě zvyklá.. asi to půjde hůř, ale zkusila bych metodu, co se používá pro děti.. přestěhovat do pokojíčku, chvíli tam usínat s ní, pak chvíli být u ní, třeba přečíst pohádku, zazpívat, ale pak odejít. když bude plakat, samozřejmě přijít po dvou minutkách, pohladit, říct, že jsme hned vedle, ale už musí spinkat sama.. toto opakovat.. a hlavně vytrvat.. časem se to snad naučí..
je ale každopádně potřeba na tom zamakat dokud není na světě druhé, protože pak by se mohla cítit odstrčená kvůli němu a mohlo by to nadělat spoustu škody..
moc držím palce!!
Marjanka píše:
Jo a davili jsme se takyMusis se naucit to brat tak, ze tvoje dite netrpi, ale jen se neceho dozaduje a zkousi, jak jeste moc zarvat/davit/stenat, nez maminka prijde. Kdyz to takhle uchopis, jsi na pul cesty k uspechu. Proto se vzdy v urcitem casovem intervalu vrat, pohlad, polaskej, ale nevyndavej z postylky a odejdi. Priprav se na to, ze rev bude pokracovat, ale vytrvej opet cely casovy interval. Vrat se a zopakuj. Bud klidna a laskava. Spanek neni trest, ani pro jednoho z vas. Vracej se tolikrat, kolikrat to bude potreba, ale verim, ze uz druhy den te prekvapi, ze je to minkrat nez den prvni, den treti zas o neco min nez den druhy. Ale jak rikam - dite musi citit tvoje odhodlani, jistotu a laskavost.
Díky napsala si to všechno tak krásně,,,,že mi přijde že to půjde…krásně sito popsala vím že máš pravdu zkoušeli jsme to několikrát za ty 2 ROKY a i skoro 2 měsíce to tak fungovalo usínala sama a dokonce mě i vahazovala že bude spát sama nejednou jak by jí hráblo…pardon ale fakt a už jen maminka a už takhle jedeme skoro rok…a je to horší…asi mi nezbyde nic jiného než to prostě opravdu zkusit jak popisuješ a pokud to nepůjde tak jsem zase prohrála…bojím se abych neudála chybu jestli se opravdu nebojí aby neměla nějaké tramuma…ona se totiž vzbudí a prostě bulí že chce mě a říká když tam nejsem že se bojí bojí bojí ale čeho …?
my jsme syna přestěhovali do vlastní postele ještě před narozením miminka, s tím že jsme ho stejně chodili a pořád chodíme uspávat… po narození miminka nastala situace kdy se syn stejně vrátil k nám do postele a ve finále se z ložnice stěhoval manžel
nějakou dobu to trvalo, ale časem se to ustálilo jak má… já jsem teda typ, který děti do ničeho moc nenutí, prostě si počkám až k tomu dospějí samy ![]()
Sylvii píše:
ajaj.. teda opravdu nezávidímmám roční holčičku a od deseti měsíců jsem ji postupně učila usínat i spinkat samotnou v pokojíčku a je zlatá.. postupně.. počkala jsem až usne, držela za ručičku.. pak jsem ale začala odcházet už po písničce.. nejdřív hystericky plakala, ale naštěstí třeba jen 10 minut, maximálně 20 pak už jen minutku a posledních 14 dní usíná bez pláče a spinká celou noc
![]()
dva roky už je hodně a vaše holčička je prostě zvyklá.. asi to půjde hůř, ale zkusila bych metodu, co se používá pro děti.. přestěhovat do pokojíčku, chvíli tam usínat s ní, pak chvíli být u ní, třeba přečíst pohádku, zazpívat, ale pak odejít. když bude plakat, samozřejmě přijít po dvou minutkách, pohladit, říct, že jsme hned vedle, ale už musí spinkat sama.. toto opakovat.. a hlavně vytrvat.. časem se to snad naučí..
je ale každopádně potřeba na tom zamakat dokud není na světě druhé, protože pak by se mohla cítit odstrčená kvůli němu a mohlo by to nadělat spoustu škody..
moc držím palce!!
Ano právě toho se bojím aby to pak nebrala že je odstčená nemilovaná…to bych nerada to by mohlo opravdu nechat velkou paseku…tak se to snažíme vyřešit dokud jsem teprve v prvním měsíci těhu máme na to třičtvrtě roku skoro.....no..je to těžké snat to nějak půjde když né tak nám asi nezbyde nic jiného než spát ve 4 ale to si nedokážu představit s tím jejím mělkým spaním…aspoň kdyby to miminko byl spáč a pravý opak naší dcerky…tak by se to dalo ale pokud bude jako byla ona tak to fakt netuším co pak stím. proto se chci připravit na všechny situace… ![]()
Diskusi jsem přejmenovala a přesunula do Když děti nespí. ![]()
L.
Ahoj, asi se budu jen opakovat, ale opravdu je to důležité - jakmile se jednou rozhodnete to usínání změnit, tak už nikdy nepovolujte… Malá si v podstatě sama se sebou neví rady, potřebuje se nějak utvrdit v tom, že jste šéfové a vy jí pořád povolujete, ona je z toho nešťastná a vy jí zase ustoupíte - je to začarovaný kruh. Opravdu potřebuje jasně a jednou provždy vymezit uspávací rituál. Není pro ni dobré, že ona určuje pravidla - rozhodně to musíte převzít vy.
Asi bych hned ze začátku nestěhovala postel do pokojíčku, ale třeba ybch zkusila koupit nějakou uspávací hračku, malá si ji může sama vybrat, a říct, že teď bude spinkat s medvídkem/panenkou/čímkoli.
Bez pláče se to nejspíš neobejde, ale už bych si k ní nelehala, pořád bych jí vracela do postýlky, objímala, vysvětlovala, byla trpěliva, ale hlavní je už neustoupit.
Bude to opravdu pro všechny lepší, uvidíš. Je moc dobře, že jste to začali včas. Určitě to do porodu zvládnete. Dřžím pěsti.
Novire píše:
Ahoj, asi se budu jen opakovat, ale opravdu je to důležité - jakmile se jednou rozhodnete to usínání změnit, tak už nikdy nepovolujte… Malá si v podstatě sama se sebou neví rady, potřebuje se nějak utvrdit v tom, že jste šéfové a vy jí pořád povolujete, ona je z toho nešťastná a vy jí zase ustoupíte - je to začarovaný kruh. Opravdu potřebuje jasně a jednou provždy vymezit uspávací rituál. Není pro ni dobré, že ona určuje pravidla - rozhodně to musíte převzít vy.
Asi bych hned ze začátku nestěhovala postel do pokojíčku, ale třeba ybch zkusila koupit nějakou uspávací hračku, malá si ji může sama vybrat, a říct, že teď bude spinkat s medvídkem/panenkou/čímkoli.
Bez pláče se to nejspíš neobejde, ale už bych si k ní nelehala, pořád bych jí vracela do postýlky, objímala, vysvětlovala, byla trpěliva, ale hlavní je už neustoupit.
Bude to opravdu pro všechny lepší, uvidíš. Je moc dobře, že jste to začali včas. Určitě to do porodu zvládnete. Dřžím pěsti.
Díky za radu…my sme se takhle snažili ale furt…až jsme to vzdali…říkala jsem že jednu dobu sama spala usínala,,dokonce mě i vahazovala a brumlala si sama něco před spaním a pak v klidu usla to bylo krásné obdoví bohužel necelé 2 měsíce a pak najednou zlom…a od té doby histerický řev a medvídka nechce panenku nechce chce maminku někdy tatínka tak 3× týdně jí uspává manžel…ale jakmilese vnoci vzbudí a já bych tam nebyla tak to je řev a chce mě. Já už fakt nevím…asi prostě budeme muset zkusit to samostatné spanía a i když je mí jí líto jak se dáví brekem tak holt budu muset vydržet …nevím.