Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Ahoj, dnes jsem od známého uslyšela věc se kterou nesouhlasím, že každá žena která rodila, je hrdinka(ta jeho se tak vidí). Mi to přijde jako blbost, neb porod je přirozený následek plánovaného otěhotnění, či rozhodnutí si dítě nechat (pro ty kterým se to stalo omylem
).
Jak to vidíte vy? Přijde vám normální dělat ze sebe něco extra jen proto, že jste rodily?
Tak dělat ze sebe něco extra asi ne, ale vnitřní hrdý pocit, že jsem to zvládla mám.
![]()
Rozhodně ze sebe něco extra nedělám… Porodila jsem jako každá, porodit se to dítě musí… A nějakou „výjimečnost“ v tom nevidím… ![]()
Ale jsem hrdá že jsem to zvládla
![]()
Mám to jako Wiolla..nic extra ze sebe nedělám,ale jsem na sebe hrdá
![]()
Ale kdyby mě ten můj takhle chválil,tak bych se vůůůbec nezlobila ![]()
Já se jako hrdinka necítím, mám jen dobrý pocit z toho že jsem to zvládla a jsem na sebe pyčná ![]()
To jsem ráda, že v tom nejsem sama
On odmítá uznat, že by ta ženská musela porodit tak jako tak… Nic jiného jí nezbývalo, když chtěla dítě ![]()
Legrace
Já to považuji za přirozenou věc. Spíš než za hrdinství to považuji za dar!
Je to něco nádherného ![]()
pro chapi jsme hrdinky pac oni jsou backory, staci jim ten porod jen videt a uz se skladaji
Taky se přiznám, že jsem měla po porodu takový dobrý pocit z toho, že jsme to zvládli
Ale že bych čekala, že přede mnou někdo padne na zadek, že jsem porodila, to zase ne ![]()
Porod je začátek, hrdá na sebe (a na muže) budu ve chvíli, kdy si budeme moci říct, že jsme naše děti vychovali ve slušné lidi ![]()
Tak ja to brala jako normalni vec,ale jsem na sebe pysna mam velmi nizky prah bolsti a zvladla jsem to na jednicku
Tak si tak říkám, jestli si onen známý neplete pojem hrdost a hrdinství ![]()
A byl známý u porodu? On na to možná kouká z pohledu diváka a ono to asi vypadá dost drsně… Chlapi spoustu věcí prožívají jinak. Vím, jak byl na nervy chlap, když jsem začla v 8.tt hodně krvácet. Pak říkal, že to bylo hrozné, že to nemohl nijak ovlivnit a pomoci… Naopak při porodu, když jsem se neotvírala, tak to cítil jako moje selhání, že se dost nesnažím a že nedělám dost pro to, abych malou sama porodila a že spoléhám na císaře… Myslím, že většina toho zmizela, když mohl být i u císaře a byl první, kdo malou viděl a choval…