Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Neprozila jsem si.. ale podle me to chce cas.. venuj se sobe a az to pujde hned zacit pracovat na dalsim miminku. Pak se to kapku otupi. Preju hodne sily. ![]()
Teď budeš mít klasické šestinedělí během kterého to bude jako na houpačce-lítat nálady-pláč, výčitky, únava. Fyzicky se dáš dokupy během toho šestinedělí, někdy to může trvat i 8 týdnů, psychicky ti může pomoct psycholog, rodina, partner, důležité je neuzavírat se do sebe, ale mluvit o tom, i když je to těžké. Pokud jsi unavená tak si běž lehnout, však nic neuteče. Já zažila potraty v 1.trimestru, celkem jich bylo 9 z toho 2 revize.
Příspěvek upraven 22.06.19 v 09:25
Také jsem nezažila, ale souhlasím s @ludmilaadamkova, jediné, co pomůže, bude asi čas. Fyzicky to půjde asi mnohem rychleji, než psychicky… Přeji hodně síly do dalšího snažení. Po šestinedělí si myslím, bude vše mnohem snazší. Ten hormonový koktejl tomu teď asi nepřidává. Drž se ![]()
@ludmilaadamkova Mockrát děkuju ![]()
@VeronikaV31 To mě moc mrzí, že jste si tím musela projít tolikrát. U mě to bylo první těhotenství a do toho ještě dvojčátka. Tak jsem teď z toho taková jaká jsem No, ale věřím, že bude líp.
@Tiffany1 Děkuji moc
, také si myslím, že se to spraví všechno, asi to chce opravdu jenom ten čas.
Já jsem ten typ, co by se upnul na další snažení… a do té doby si našla nějaký zájem, jakýkoliv. Co nejvíce zaměstnat hlavu. Ale čtvrtý den, kdy vše ještě i fyzicky bolí, je to asi rada na draka… ![]()
@Tiffany1 Snažit se chceme jenom co to půjde
. Ale mám strach, že se stejná situace bude opakovat. Toto těhotenství bylo úplně bez komplikací, nic nenasvědčovalo, že je něco špatně. Pak najednou přišly kontrakce, praskla voda a bylo po všem. ![]()
Bohužel je potrat něco s čím se musí v těhotenství počítat ![]()
Chce to čas, teď máš šestinedělí. Tak to může být i hromadou hormonů. A teda všechny co znám se z toho dostali až dalším těhotenstvím. Nebo upnutím na dítě co už měli
Ja jsem potratila v 21. tydnu, taky z niceho nic, kvuli infekci. Me hodne pomohlo si uvedomit, ze cim dele se v tom budu placat, tim to bude horsi. Cetla jsem diskuze, kde to holky prozivaly jeste po pul roce, jako by to bylo vcera a rekla jsem si, ze to nechci. Bylo mi to lito, bylo to moje prvni detatko, ale nic uz bych s tim neudelala, tak jsem si rekla ze je treba jit dal. Na jednu stranu se mi chtelo jen sedet doma a brecet, ale dokopala jsem se nastoupit po tydnu zpatky do prace, prisla jsem na jine myslenky, zacala jsem znovu brat tehotenske vitaminy, cvicit, sledovat svuj cyklus a pripravovat se na nove tehotenstvi. Otehotnela jsem presne 9 tydnu po potratu a tentokrat to bylo absolutne bez problemu, dalsi tehotenstvi taky, byla jsem po celou dobu hodne aktivni. Ve ctvrtem tehotenstvi jsem sice mela hematom s velkym krvacenim, takze jsem cely 4. mesic prolezela doma, ale zvladli jsme to a zbytek uz byl v pohode, dcera se narodila zdrava, v terminu, porod pohoda. Nesmis myslet na to, ze se to muze opakovat. Muze, ale nijak si tim nepomuzes. Proste do toho musis jit a doufat, ze to vyjde. Drzim moc a moc palce!
Zažila jsem to loni v 17. týdnu, do té doby všechno v pořádku. Podle výsledku z pitvy, které jsme se dozvěděli asi po 14 dnech, bylo příčinou přiškrcení pupečníku, takže vlasně náhoda… První dny byly hrozné, ale během šestinedělí jsem se s tím docela srovnala. Hodně jsem odpočívala, doplňovala vitamíny. Po pár dnech jsem cítila potřebu o tom mluvit a to mi taky pomohlo. Na doporučení lékaře jsem nechala proběhnout 3 cykly před dalším snažením. Teď jsem znovu těhotná a samozřejmě nějaké obavy cítím, ale snažím se si to nepřipouštět.
Ja teda prozila zamlkle tehotenstvi a v mnohem drivejsim tydnu nez ty…co vsechno prozivas asi nemuze vedet ani ten, kdo to prozil, protoze to kazda vnimame uplne jinak…me dost pomohlo to vsem rict a vyplakat se z toho…ale nejvic mi pomohly zasnuby- prisly dva dny po tabletovem potratu…absolutne necekane…ale hlava se diky nim prepla, bylo to to nejlepsi co pro me/nas mohl partner udelat
…vdavat se budu v cervenci se sedmimesicnim brichem ![]()
@Hoa Mai Máš naprostou pravdu! Samozřejmě taky se v tom nechcii utápět do konce života, ale teď je to prostě asi jen moc „čerstvé“. A potřebuju vědět, že v tom nejsem sama, že to není moje chyba.. Někdy mám pocit jako bych tím všechny sklamala. Myslím přítele, rodiče, kteří se těšili.. Vím, že je to špatně, ale takové jako ty mi dávají naději, že to taky zvládnu. Si silná a máš můj obdiv. ![]()
@Piiimiii To je nádherné
. Gratuluji. Musím říct, že je to teď ještě těžké, ale dnes jsme se s přítelem stěhovali do nového bytu a trochu jsem se od toho odpoutala. Takže taky doufám, že už bude dobře ![]()
Dekuji Ti
…Uvidis, ze to bude kazdy den lepsi a lepsi…navic novy bytecek, novy impuls do zivota
…a rozhodne jsi nikoho nezklamala, nemuzes za to- tohle si naprosto zakaz a pokud citis nejakou vinu tak si koukej odpustit- nic jsi totiz neudelala…jsou to priserne veci, ktere se v tomto smeru stavaji bohuzel vetsinou dobry lidem…fetackam a alkoholickam se ty deti totiz vetsinou narodi…spravedlnost v tom nehledej!
Zdravím a hledám někoho v podobné situaci, kdo by mi pomohl jak z toho.
Tento týden jsem v 18. týdnu potratila. Bohužel se nezjistilo proč. Zažila jsem si klasický porod a následnou revizi. Chci se zeptat jestli u vás byla únava a jak dlouho přetrvávala? Já 4 dny po té nejsem schopna vůbec ničeho. Zvládnu se umýt, trošku uklidit, zajít nakoupit, ale to je tak všechno. Pak si musím zase lehnout. Nemůžu jíst ani spát. Partner a rodina jsou mi oporou, ale pořád se z toho nemůžu vzpamatovat. Jak fyzicky tak psychicky. Máte nějaké rady?