Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Potraty a deprese
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.12.18 21:26
Asi bych navstivila psychiatra a nechala si napsat antidepresiva. Ja vim ze to neni snadny ale normalne zvladne clovek i vic..mam kocku, psa, pubertaka, tezkyho autistu a nejmladsi syn ma vadu reci. Obvikend si je bere exmanzel a nejstarsi brachy obcas pohlida ale jinak je mam denne na krku ja…to neni jako ze oo ja uzasna, to je jen pro. ilustraci, co zvladne clovek v normalni psychicky kondici…
A mas nejakej cas jen pro sebe? Musis si nekdy orazit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.18 21:37
opravdu si potrebujes promluvit s odbornikem. raduj se ze zdrave holcicky, pockej treba az pujde do skolky a pak si oddychnes a zkusite druhe? pocit selhani ma obcas kazda matka s ditetem, ktere prochazi obdobim vzoru a negativismem. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.18 21:40
Určitě vstupte do psychoterapie. Není to žádné selhání, stojí to naopak velkou odvahu říct si o pomoc a doprovázení při hojení vlastních ran a krocené vlastních démonů.
A ta antidepresiva přitom mohou dost pomoci.
Druhé dítě zatím odložte, dokud nebudete psychicky zase v normálu (budete, slibuju - kombinace léků a psychoterapie pomůže v řádu měsíců). Stejně se je složité počít a dítě donosit, pokud je psychika a s ní spojená chemie v mozku a ve zbytku těla takhle rozhozené.
Jinak - pokud vy si teď přiznáte, že nemusíte být babou, co všechno odedře, že si můžete říct o pomoc a že se na spoustu věcí, které považujete za nezbytné „musy“ můžete vykašlat, tak je docela dobře možné, že vlastně manžel převezme roli toho kdo pečuje, protože zjistí, že vlastně za to od vás bude dostávat uznání a poděkování. To neslibuju, že se stane, ale je to docela časté, takováhle výměna rolí.
Dovolte si být na sebe hodná a pečovat o sebe -i po psychické stránce. Okolí to zvládne i bez všeho toho, co jste jim zatím dávala a vyčerpala se tím. Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.18 21:40
@Anonymní píše:
Ahoj,
píšu a omlouvám se, chtěla bych zůstat anonymní - dost se stydím. Jsem dost v háji. Jsem vdaná, mám 2,5 letou holčičku a momentálně na MD. Za sebou letos jeden SP a pak ZT v 7.tt. Byli jsme odeslání na genetiku- tam se nic neprokázalo, na hematologii, ze mám Leidenskou mutaci. První těhotenství hned a bez problému. Mateřství sice místy docela drsné pro mne, ale všecko se zvládlo a i krize s manželem jsme rozchodili. Teď je to ale děs běs. Hlavně to, co se odehrává ve mne. Jsou Vánoce a já se každý večer vysypu. Manžela už je i líto. Má vedle sebe trosku. Ne ze bych se nepostarala o malou a domácnost, ale nedokážu mít z ničeho radost. Navíc v poslední době velká únava. Dcera docela dost zlobí - nejspíš cítí, ze se něco děje. Manžel je stále unavený ale po konzultaci na genetice, kde dr. podotkla, ze mužů být proste “jen” vyčerpána z prvního mateřství, se začal víc zapojovat. Navrhla jsem včera nám všem návštěvu psychologa. sužuje mě úzkost z vlastního selhani. Kolem mě mají lidé druhé děti anebo jsou těhotné a já mám pocit, ze já exot jsem neschopna a nevykonna ženská k ničemu. Fakt je, ze máme jedno náročnější dítě a psa a máme z toho celkem dost. Přemýšlím, jestli dal bojovat za druhé, anebo si přiznat, ze ne všichni jsou úžasné rodiče dvou a více děti, ale po druhem dítěti vnitřně velmi touzim, ale pochybuji o sobě a vím, ze manžel je trochu pohodlný a potřeboval by vedle sebe babu, která to sama oddre. Uf…omlouvám se za délku prispevku…poradíte nekdo? Nebo posdilite aspoň své příběhy?
Podle mě by jsi se měla soustředit na tu Leidenskou mutaci. Aby jsi byla adekvátně léčena na hematologii. Zde je např. diskuse: https://www.emimino.cz/…tace-278582/
Věřím, že vše bude dobré
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.18 21:48
A proč se ženeš do dalšího dítěte, když jsi vyflusaná z jednoho?? Proč tomu nedáš čas, počkej až malá povyroste, tobě se uleví, dáš se do kupy, trochu zamakate na vztahu, ty půjdeš do práce mezi lidi, vyděláš nějakou korunu a pak to zkuste znovu. Ty seš chceš zničit nebo co?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.18 21:58
@terien píše:
A proč se ženeš do dalšího dítěte, když jsi vyflusaná z jednoho?? Proč tomu nedáš čas, počkej až malá povyroste, tobě se uleví, dáš se do kupy, trochu zamakate na vztahu, ty půjdeš do práce mezi lidi, vyděláš nějakou korunu a pak to zkuste znovu. Ty seš chceš zničit nebo co?
Taky z toho mám pocit, že jedeš až na krev. Zkuste tu psychoterapii a hodit se vic do klidu, zkus jogu, dechová cvičení. Pomohlo mi to otěhotnět, srovnat se. 2,5letý dítě je náročný a když tělo nechce, asi to má nějaký důvod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.18 22:00
Zajdi si minimálně k psychologovi. Asi každá s opakovanými potraty trpí pocitem, že je ta „neschopná“ o Vánocích je to vždycky horší. Ale máš v podstatě štěstí, že u tebe našli lékaři důvod potratů a ještě k tomu celkem lehce léčitelný, takže v podstatě je jen otázka času, kdy se dáš psychicky do kupy a podaří se vám druhé dítě. Tak se uvolni a ten čas tomu dej. Psycholog ti pomůže se uklidnit, manžel třeba pochopí, že fakt potřebuješ pomoci a zase bude líp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.18 22:01
@terien možná že to její tělo ví a brání se tomu zuby nehty. Jak se vše uklidní, tak to půjde určitě vše snáz 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.18 22:07
@Chiquinquirá píše:
@terien možná že to její tělo ví a brání se tomu zuby nehty. Jak se vše uklidní, tak to půjde určitě vše snáz
Hlavně v klidu že jo. Tohle já nikdy nepochopím a je toho plný emimino, jsem v prd.eli z dítěte a z mateřský, tak si rychle udělám druhý abych byla v prd.eli ještě víc 
pak se hroutím, vztah jde do háje, děti mi skáčou po hlavě,… Proboha proč???
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.18 22:21
@terien Všimla sis, že tomu „jsem v prdeli“ u tazatelky předcházela dvě neúspěšná těhotenství, tj. asi nejde tak úplně o Tebou zmíněný případ? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.18 22:32
@jezz1e píše:
@terien Všimla sis, že tomu „jsem v prdeli“ u tazatelky předcházela dvě neúspěšná těhotenství, tj. asi nejde tak úplně o Tebou zmíněný případ?
Aha 
takže vyčerpání z mateřství které brání donošení dítěte je asi o. k. No, každý svého štěstí strůjce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.12.18 23:01
No…takže ANO - psychicky v poho člověk toho zvládá víc ( i když to je teda značně individuální a navíc dost se mnou mlátí cyklus pze ten nemám poslední rok úplně v pořádku - zel bohu moje dr. mě ani po dvou potratech nechce v tomto směru nějak vyšetřovat). První SP byl po neplánovanem (nicméně chtěném) početí. ANO s dcerou toho je někdy dost, ale v době, kdy jsem podruhe(již plánované) otěhotněla jsem teda měla pocit, ze to s ni mám pod kontrolou. ANO je pravda, ze mám tendence jet na krev a mám problém si říct o pomoc. Ono je to někdy těžké, když se manžel do teď vždy když jsem mu řekla o pomoc tvářil, jako kdybych chtěla jeho ledvinu a jediná pomoc je od tchyně (která malou proste hlídat nechce a teď už ji ani nezvládá). Ale neporizovat si druhé pze tomu hvězdy nejsou nakloněný mi přijde jako hooodne velký kompromis (snad to ale není definitivní). Co se týká toho Leidena tak to prý MUŽE být ten důvod ale taky nemusí. Jo jsem připravena jít k psychologovi ale AD brát nechci. Hlídání mám minimální a jako volno pro sebe jsem vlastně neměla nikdy. Vím ze to je problém ale zatím jsem nepřišla na způsob, jak to vyřešit (pze proste tu malou musím někomu dat na hlídání a není komu a když tak na značně omezenou dobu a je to začarovaný kruh). Nechci se tady nějak obhajovat, ale dávají to jiní tak si proste říkám, proč to u nás nejde…
- Citovat
- Upravit
25.12.18 23:05
@Anonymní píše:
No…takže ANO - psychicky v poho člověk toho zvládá víc ( i když to je teda značně individuální a navíc dost se mnou mlátí cyklus pze ten nemám poslední rok úplně v pořádku - zel bohu moje dr. mě ani po dvou potratech nechce v tomto směru nějak vyšetřovat). První SP byl po neplánovanem (nicméně chtěném) početí. ANO s dcerou toho je někdy dost, ale v době, kdy jsem podruhe(již plánované) otěhotněla jsem teda měla pocit, ze to s ni mám pod kontrolou. ANO je pravda, ze mám tendence jet na krev a mám problém si říct o pomoc. Ono je to někdy těžké, když se manžel do teď vždy když jsem mu řekla o pomoc tvářil, jako kdybych chtěla jeho ledvinu a jediná pomoc je od tchyně (která malou proste hlídat nechce a teď už ji ani nezvládá). Ale neporizovat si druhé pze tomu hvězdy nejsou nakloněný mi přijde jako hooodne velký kompromis (snad to ale není definitivní). Co se týká toho Leidena tak to prý MUŽE být ten důvod ale taky nemusí. Jo jsem připravena jít k psychologovi ale AD brát nechci. Hlídání mám minimální a jako volno pro sebe jsem vlastně neměla nikdy. Vím ze to je problém ale zatím jsem nepřišla na způsob, jak to vyřešit (pze proste tu malou musím někomu dat na hlídání a není komu a když tak na značně omezenou dobu a je to začarovaný kruh). Nechci se tady nějak obhajovat, ale dávají to jiní tak si proste říkám, proč to u nás nejde…
A kdo říká, že druhé nemáš mít? Ale opravdu to třeba 2 roky nepočká? Trocha klidu ti pomůže víc než psycholog, malá půjde do školky, trochu se ti uleví. Na to co dávají ostatní kašli, oni tvůj život nežijí, ty si to zařid tak, abys byla spokojená a v pohodě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.18 23:30
Taky jsem pro druhé dítě chvilku odložit…můžeš ti být v těhotenství tak špatně že se ani o dceru nepostaras a pak zas po porodu dcera může žárlit a zlobit, mimino nebude spát, nemoci atd atd…co znám okolo mě hodně maminek co mají dvourocni-trilete děti tak ani nejsou v očekávání, že chtějí větší věkový rozdíl mezi dětma…takže nemáš kam spěchat i když každá to asi cítí jinak. a hlídá malou někdy muž nebo ani ten ne?? A umíš si pak toto představit se dvěma dětma?? V tvém případě bych radši když by to starší dítě už bylo víc samostatné a i ti pomáhalo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Prázdná náruč, deníčky na eMiminu
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
Ahoj,
píšu a omlouvám se, chtěla bych zůstat anonymní - dost se stydím. Jsem dost v háji. Jsem vdaná, mám 2,5 letou holčičku a momentálně na MD. Za sebou letos jeden SP a pak ZT v 7.tt. Byli jsme odeslání na genetiku- tam se nic neprokázalo, na hematologii, ze mám Leidenskou mutaci. První těhotenství hned a bez problému. Mateřství sice místy docela drsné pro mne, ale všecko se zvládlo a i krize s manželem jsme rozchodili. Teď je to ale děs běs. Hlavně to, co se odehrává ve mne. Jsou Vánoce a já se každý večer vysypu. Manžela už je i líto. Má vedle sebe trosku. Ne ze bych se nepostarala o malou a domácnost, ale nedokážu mít z ničeho radost. Navíc v poslední době velká únava. Dcera docela dost zlobí - nejspíš cítí, ze se něco děje. Manžel je stále unavený ale po konzultaci na genetice, kde dr. podotkla, ze mužů být proste “jen” vyčerpána z prvního mateřství, se začal víc zapojovat. Navrhla jsem včera nám všem návštěvu psychologa. sužuje mě úzkost z vlastního selhani. Kolem mě mají lidé druhé děti anebo jsou těhotné a já mám pocit, ze já exot jsem neschopna a nevykonna ženská k ničemu. Fakt je, ze máme jedno náročnější dítě a psa a máme z toho celkem dost. Přemýšlím, jestli dal bojovat za druhé, anebo si přiznat, ze ne všichni jsou úžasné rodiče dvou a více děti, ale po druhem dítěti vnitřně velmi touzim, ale pochybuji o sobě a vím, ze manžel je trochu pohodlný a potřeboval by vedle sebe babu, která to sama oddre. Uf…omlouvám se za délku prispevku…poradíte nekdo? Nebo posdilite aspoň své příběhy?