Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Poznáte toho pravého?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
23.12.21 07:36
Tezko se to popisuhe, ale najednou jsem to proste vedela, ze tohle je on. Nikdy jsem takovy pocit u zadneho muze nezazila a dokud jsem si musela rikat „Je tohle ten pravy?“, tak to nikdy ten pravy nebyl. Nutno ale dodat, ze to nebylo o zadnem pocitu totalni zamilovanosti a poblazneni, ale spis o vedomi, ze tenhle muz splnuje vse, co od vztahu ocekavam a uz jsem nedoufala, ze vubec existuje muz, ktery to dokaze splnit. A celkove jsem citila, ze s timhle muzem bude muj zivot jednodussi a lepsi, nyni uz je mym manzelem a i po par letech musim rict, ze jsem to citila spravne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.12.21 07:57
A spěcháš někam? Nech to plynout, asi není nutné dělat zásadní rozhodnutí. Čas většinou ukáže. Pokud máte oba závazky ve smyslu děti, tak o to pomaleji bych na to šla. K úvodní otázce, u svého muže jsem poznala, že je to ten pravý až časem, náš vztah byl ze začátku hodně nezávazný a nevážný, také kvůli vnějším okolnostem. Jenom nám spolu bylo dobře a rádi jsme spolu trávili čas. Takže žádná zamilovanost na začátku, ale přerostlo to v lásku. To, že je to ten pravý vím proto, že s ním můžu být sama sebou, pořád se spolu smějeme, vůbec nemanipuluje, není hysterický, cholerický, je pracovitý a dá se na něj spolehnout a hlavně cítím k němu hlubokou upřímnou lásku, pocit bezpečí a zázemí. Každý den se na něj těším. Čím déle jsme spolu tím je to silnější. U všech předchozích vztahů jsem časem měla tušení, že to není ten pravý a obvykle měly opačnou dynamiku, nejdřív zamilovanost a pak vystřízlivění. Neříkám, že jsme pořád na obláčku, to rozhodně ne, také se neshodneme, ale umíme to komunikovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.12.21 08:04
Když jsem před lety poznala toho pravého, absolutně jsem o tom nepochybovala, natož abych (jako ty) ten vztah nějak rozebírala či bilancovala 
Nicméně podle mě nic jako „ten pravý“ neexistuje. V každém vztahu přijdou chvíle, kdy bys toho pravého nejradši vyslala sondou na měsíc a pak je jen na nás, jak se k tomu postavíme, zda umíme udělat nějaké kompromisy a domluvit se - zcela neromanticky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ontarova.stara
23.12.21 08:10
@Anonymní píše:
Ahoj, mám takovou možná infantilní otázku, ale zajímalo by mě, jak jste poznali, že tenhle partner je ten pravý? Teď v tom totiž tápu a nevím, jak se rozhodnout. Zamilovaní proběhlo, máme na věci stejný pohled, stejné názory, stejný humor, dokonce jsme několikrát řekli nebo napsali ve stejnou chvíli stejnou věc a to se nám stává vlastně téměř denně. Stává se Vám to taky? Známe se tedy teprve půl roku, ale přijde nám, jako bychom se znali už dlouho, podle toho, jak si rozumíme. Máme čas se zatím vídat málo, tak 1× týdně. Máme totiž oba závazky a ne malé. Takže nevim, co dál…jestli jít do nového vztahu nebo ještě počkat?
Zadaní, rodiny?
Upřímně, spousta lidí si právě tou osudovostí omlouvá nevěru. Pokud se vídáte jednou do týdne a příliš neřešíte starosti a už vůbec ne provozní věci, je to kouzlo zase trochu jiné, než když ten vztah konzumujete se vším všudy. Pokud v tom nejsou rodiny, proč řešíte, jestli spolu do vztahu vůbec jít? Proč to nevyzkoušet?
- Citovat
- Upravit
23.12.21 08:12
@Anonymní píše:
Máme totiž oba závazky a ne malé. Takže nevim, co dál…jestli jít do nového vztahu nebo ještě počkat?
tak rovnou napis, co chces,
co chces posveceni nebo pravy opak, slyset, kopni ho do nekam,
tohle snad musis alespon tusit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mango_Lassi
23.12.21 08:13
@Anonymní píše:
Ahoj, mám takovou možná infantilní otázku, ale zajímalo by mě, jak jste poznali, že tenhle partner je ten pravý? Teď v tom totiž tápu a nevím, jak se rozhodnout. Zamilovaní proběhlo, máme na věci stejný pohled, stejné názory, stejný humor, dokonce jsme několikrát řekli nebo napsali ve stejnou chvíli stejnou věc a to se nám stává vlastně téměř denně. Stává se Vám to taky? Známe se tedy teprve půl roku, ale přijde nám, jako bychom se znali už dlouho, podle toho, jak si rozumíme. Máme čas se zatím vídat málo, tak 1× týdně. Máme totiž oba závazky a ne malé. Takže nevim, co dál…jestli jít do nového vztahu nebo ještě počkat?
Ne. Toho pravého jsem nikdy nepoznala. Až po létech, životních zkouškách atd. Po půl roce ne.
- Citovat
- Upravit
23.12.21 08:20
Nic jako ten „pravý“ neexistuje.
Existuje hluboké zamilování, které je výsledek biochemické kompatibility a ochoty člověka rozpustit svoje hranice a oddat se tomu druhému. To říká něco o hormonech a o psychické struktuře toho, kdo je hluboce zamilován.
Nic to neříká o tom, jak dlouho to vydrží, co se stane po té, co hormony dojdou a ty zcela zákonitě dojdou, jak dotyční budou schopní řešit krize, jak dotyční budou zvládat běžnou prudu všedního dne, jak dlouho jim vydrží dávat přednost my a hledání řešení co bude dobré pro oba před já a moje potřeby.
To že teď souzníte a všímáte si koincidencí je kombinace těch hormonů a ochoty se do toho proudu hormonů položit.
Pokud jste milenci tak ne - tím že rozbijete svoje původní rodiny, tak opravdu nevyřeštíte ty probémy, co vás dovedli k tomu, že podvádíte své partnery a nebudete najednou noví a lepší lidé. Zejména když přijdete o to vzrušení a tajemství, že to co děláte je „zakázané“.
Láska je to, co zbude po té, co hormony, tajemství a spol. skončí a zůstane zájem, péče a souznění i s tím, druhým, kterého člověk vidí takový jaký je a nebojí se před ním být taková jaký je. S hormonální bouří na začátku to nemívá moc společného.
Nehledě na to že oba jste ti, co před řešení problémů sobecky utíkají k nevěře, bez ohledu na to, co to udělá lidem okolo.
Takže co kdybyste se tedy dali dohromady, donutili svoje blízké aby se tedy smířili s novým uspořádáním a tvého partnera by nudná rutina přestala bavit dřív než tebe a zase by se „osudově“ zamiloval do další? Co pak?
ANo.- jsi na cestě osudově ublížit svým nejbližším pro hormonálníé bouři a iluzi toho, jak skvělý je tvůj milenec (zamilovanost tak nějak automaticky vede k tomu, že objekt své touhy vidíme hlavně skrze svoje přání a fantazie, nikoliv jako reálného člověka, kterým je).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.12.21 08:24
@Anonymní píše:
Ahoj, mám takovou možná infantilní otázku, ale zajímalo by mě, jak jste poznali, že tenhle partner je ten pravý? Teď v tom totiž tápu a nevím, jak se rozhodnout. Zamilovaní proběhlo, máme na věci stejný pohled, stejné názory, stejný humor, dokonce jsme několikrát řekli nebo napsali ve stejnou chvíli stejnou věc a to se nám stává vlastně téměř denně. Stává se Vám to taky? Známe se tedy teprve půl roku, ale přijde nám, jako bychom se znali už dlouho, podle toho, jak si rozumíme. Máme čas se zatím vídat málo, tak 1× týdně. Máme totiž oba závazky a ne malé. Takže nevim, co dál…jestli jít do nového vztahu nebo ještě počkat?
Jestli je to ten pravý se dost dobře pozná s první „krizí“. Nemyslím vztahovou, ale jakoukoliv.
To, co popisuješ je normální zamilovanost v počáteční fázi vztahu, kdy se vznášíš na tom svém obláčku a vidíš všechno růžově. Ale často se stává, že růžová začne měnit barvu na bleděmodrou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.12.21 08:38
@ontarova.stara píše:
Zadaní, rodiny?Upřímně, spousta lidí si právě tou osudovostí omlouvá nevěru. Pokud se vídáte jednou do týdne a příliš neřešíte starosti a už vůbec ne provozní věci, je to kouzlo zase trochu jiné, než když ten vztah konzumujete se vším všudy. Pokud v tom nejsou rodiny, proč řešíte, jestli spolu do vztahu vůbec jít? Proč to nevyzkoušet?
Á, tak tohle mě na první dobrou nenapadlo, ale dává to smysl. Máš pravdu, ženský často v pomatení z hormonů pálí mosty a pak se ten “pravý a osudový” má šanci vybarvit. Ale ono se to většinou stane už když dojde na lámání chleba…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.12.21 08:40
Možná budu znít hloupě, ale já když šla s manželem na první rande, tak během asi prvních 15 minut, kdy jsme něco vykládali a on se zasmál (má takový hluboký, srdečný smích) mi hlavou projelo „to je ten pravý“ 
. Samozřejmě jsme měli i nějaké krize po těch letech, ale i teď se mi občas stane že se na něho dívám a cítím obrovskou lásku. Jinak u předchozích vztahů se mi nic podobného nestalo. To jsem vždy spíš tápala jestli ten druhý ke mě cítí to co já k němu a nebo případně jsme řešili nějaké problémy hned od začátku.
- Citovat
- Upravit
23.12.21 08:41
Já teda nesouhlasím s tím, co tu holky psaly, že " ten pravý" a „ta pravá“ neexistuje. Já jsem přesvědčená o tom, že každej!!! má někde toho druhýho, se kterým prostě patřej k sobě a je jen otázka času, kdy se potkají.
A ano, myslím, že mám vedle sebe toho pravého. Když jsme měli první rande, okamžitě jsme oba věděli, že spolu chceme být a umřít. A máme za sebou spoustu situací a malérů, který náš vztah ještě upevnily (jsme spolu 12let a z toho skoro 5 manželé).
Osobně si teda ještě myslím, že v tom „potkat toho pravého“ musí být daleko víc, než „jen“ stejný humor, nebo myslet a napsat stejnou věc…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.12.21 08:48
Já jsem asi cynik, ale myslím si, že „ten pravý“ se během půl roku fakt poznat nedá, to prostě zjistíš až životem… a i když se k sobě fakt hodíte, stejně budete řešit problémy, možná i nějakou zradu, trápení. Nečekala bych, že s někým bude život jen na růžovém obláčku. Jsme jenom lidi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.12.21 08:57
Nevím, jestli mám toho pravého, to se uvidí za 50 let, ale tu velkou lásku jsem poznala tak, že jsem najednou úplně přestala řešit ostatní kluky - předtím jsem si vždycky tak občas vzpomněla, co dělá bývalý a s kým teď asi je (takový záchvěv nostalgie 
), nebo jsem třeba udržovala některé muže v kategorii „ctitel“ i když jsem byla ve vztahu (to oni věděli, prostě byli na čekačce), nebo mě občas někdo cizí zaujal (aniž by k čemukoli došlo, jen jsem si ho prostě zhodnotila 
) ale najednou - nebyl důvod, i kdyby přede mě postavili nějakého idola, tak je mi šumák. To, co popisuješ ty, jsem měla, myslím, s každým přítelem - i s kamarády, tohle souznění považuji za základ jakéhokoli vztahu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.12.21 09:01
@Anonymní píše:
Ahoj, mám takovou možná infantilní otázku, ale zajímalo by mě, jak jste poznali, že tenhle partner je ten pravý? Teď v tom totiž tápu a nevím, jak se rozhodnout. Zamilovaní proběhlo, máme na věci stejný pohled, stejné názory, stejný humor, dokonce jsme několikrát řekli nebo napsali ve stejnou chvíli stejnou věc a to se nám stává vlastně téměř denně. Stává se Vám to taky? Známe se tedy teprve půl roku, ale přijde nám, jako bychom se znali už dlouho, podle toho, jak si rozumíme. Máme čas se zatím vídat málo, tak 1× týdně. Máme totiž oba závazky a ne malé. Takže nevim, co dál…jestli jít do nového vztahu nebo ještě počkat?
Pokud se musíš ptát, tak to rozhodně ten pravý není.
Závazky… Předpokládám partneři, tak to bych už vůbec nad pravostí nepremýšlela a nejdřív si to vyřešila doma. Děti závazek jsou velký, ale určitě není nutné kvůli jejich přítomnosti žít bez partnera, jen to chce čas.
A on to cítí stejně jako Ty nebo jsou to jen tvé domněnky?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, mám takovou možná infantilní otázku, ale zajímalo by mě, jak jste poznali, že tenhle partner je ten pravý? Teď v tom totiž tápu a nevím, jak se rozhodnout. Zamilovaní proběhlo, máme na věci stejný pohled, stejné názory, stejný humor, dokonce jsme několikrát řekli nebo napsali ve stejnou chvíli stejnou věc a to se nám stává vlastně téměř denně. Stává se Vám to taky? Známe se tedy teprve půl roku, ale přijde nám, jako bychom se znali už dlouho, podle toho, jak si rozumíme. Máme čas se zatím vídat málo, tak 1× týdně. Máme totiž oba závazky a ne malé. Takže nevim, co dál…jestli jít do nového vztahu nebo ještě počkat?