Práce jako poslání
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Jo - plán co máš je dobrej a realizovatelnej a máš k tomu fajn motivaci.
Jinak teda bejt na tvém místě, tak se vykašlu na magistrerský titul z nějaké české vejšky. ale připravuju se na CELTA https://www.jazykovezkousky.cz/CELTA a k tomu si dodělám pedagogické minimum, ideálně v rámci https://www.ucitelnazivo.cz/ Respektive nějakou podobnou mezinárodní zkoušku v tom jazyce, co chceš rozvíjet.
Zároveň teď úplně v pohodě z mateřské můžeš rozjet doučování jazyka on-line, nebo si najít pár soukormých klientů - nepotřebuješ na to papír.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Kazimíra_Olejovka také držím palce. 
Doufám, že se mi konečně ta letitá smůla a znechucení prolomí. Musím v té práci, kterou poté, co mi oznámili „neprodloužení smlouvy“, už opravdu nesnáším 
setrvat ještě nějakých pět týdnů, ale už teď jsem se rozhodla, že se vrátím zatím k samostudiu angličtiny a možná třeba i pedagogiky, nebo si najdu nějaký kurz, aby mi z toho nehráblo. 
Jinak těhotná jsem, čekám první dítě a je mi 37. Mám taky strach, jestli to dobře dopadne, ale právě proto musím být v klidu. Budu věřit, že zasáhla nějaká vyšší moc… Pro mě je totiž možnost být 3-4 roky na mateřské i možnost dát si život do pořádku konečně po té profesní stránce. Už prostě nikdy žádná další „strašná práce jen kvůli penězům.“ 
A jo, asi mi napíšete, že si to maluju, že s dítětem na to nebudu mít čas. Je to možné, tak se právě budu snažit toho co nejvíc nastudovat teď na rizikovým, špatně mi naštěstí není, snad to tak zůstane. 
(Bez anonymu už, stejně mě tu nikdo nezná)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Heivka píše:
Do toho! Já taky budu po dětech měnit zaměření, já vyšla školu a měla zaměření, co mě bavilo a chtěla ho dělat, jenomže zrovna byl ten největší propad krize a já práci zoufale potřebovala (mám jen Bc a beru to jako veliké zklamání že jsem školu nedokončila, ale situace v rodině, šlo o život, se prodělala takovým způsobem že bez dalšího příjmu by bylo hodně zle) a tak jsem skončila jako podržtaška jednoho „velkoobchodnika“ a za 12tisic čistého jsem mu tam dělala faktury, vedla sklad, prodávala zákazníkům, dělala komplet IT servis (můj obor), administrovala webové stránky, průzkumy trhu, telemarketing, spamování emaily, sekretářku, když přišel nějaký obchodní partner. A nejvíc mě na tom vadilo že ten jeho „velkoobchod“ vůbec zákazníkům neprinášel nic na víc, když přišla reklamace tak hledal způsob jak jí zamítnout, ale u výrobce si jí prosadil, neustále jsem musela měnit ceník aby byl nejlevnější a pak mi nadával že jsou na zboží nízké marže. Zůstala jsem tam tři roky jenom proto že že začátku udělal chybu a dal mi smlouvu na dobu neurčitou takže pro mě to znamenalo u obou dětí mít nárok na mateřskou a taky bohužel v IT jak je člověk mimo obor tak mu vlak ujede hodně rychle. Takže se vzdělávání dál, dodělávám si kurzy a určitě se tam nevrátím, ono taky není kam, protože mému šéfovi se povedlo firmu položit během hospodářského růstu
Tak to je síla 
Jsi dobrá, že jsi to tak dlouho vydržela, já bych z takové práce asi utekla po pár měsících max. 
To je přesně typ prací, šéfů atd. co se mi ekluje… vlastně podvodník, co o***vá stát i své lidi, a to že zkrachoval, mi vůbec líto není. 
Každému, co jeho jest!
A teď k tobě, přeju ti hodně štěstí do lepšího pracovního života! Měly jsme obě smůlu, přála bych si být jako lidi, co sedí na jednom teplém místě 10 a více let a mají vše v cajku… bohužel já práce často střídála, ať už kvůli stěhování nebo jsem narazila na podvodníky taky a musela se z toho vylízat… Kdo nezažil, nepochopí! Je to podobné, jako mít smůlu na chlapy 
Ale bude líp! U mě i u tebe 
Najdeme práci, co nás bude bavit a bude i fajn placená… protože jsme šikovné a nedáme se
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@taralevoe No, s dětmi je to síla! První VŠ jsem začínala v těhotenství, synovi se věnoval manžel, já psala bakalářku a drtila se na státnice. Po letech jsem se rozhodla jít do školy znovu, tentokrát už se dvěma dětmi - syn chodí do první třídy, dceři je 5. Jako, je to hustýýýý…obzvlášť teď, když se s ním musím doma učit. Já sama moc času nemám, máme k tomu velký dům se zahradou a já se hecla, že mé děti nebudou bez mámy, když studuje. Takže v zimě jsem se drtila na zkoušky, psala ročníkovku s výzkumem, nakupovala, uklízela, pekla, dělala domácí úkoly se synem…no, měla jsem na kahánku, skončila jsem se zimnicí a totálně vyčerpaná, ale poučila jsem se…šlo to, tak to půjde dál a teď jedu v podobně i v době karantény. Vstávám v 5, učím se do 7, pak obstarávám děti a domácnost a usedám k učení zas kolem 18-19, manžel koupe děti a já jdu ve 20h uspávat jedno z dětí (čteme pohádky, hrajeme karty apod.) a když se poštěstí, učím se pak ještě do 22hod. Manžel mě dokáže zastoupit, takže když jsem ve škole, nemusím se o nic starat (do školy dojíždím 2,5hod a přespávám těch pár nocí v penzionu). Manžel podniká a živí nás z jednoho platu, jde to. Já se starám o děti a domácnost a k tomu studuji. Čeká mě třetí ročník a snad už konečně zaměstnání ve vysněné oblasti - řídí se zákonem, takže musím být pro profesní uplatnění aspoň ve 3. ročníku, aby mě mohli zaměstnat.
Taky je naprosto běžné, že si naplánuji učení a zkoušky a děti mi do toho onemocní. Jako na potvoru se to stává poměrně pravidelně, jak v letním, tak v zimním semestru. Ideálně, když mám dvě zkoušky v jednom týdnu 
.
Chce to velké sebezapření, odhodlání a smíření se s tím, že rodinný život nebude ideální. I když…každá škola je jiná, já si vybrala hodně těžkou. A především zásadní je podpora partnera, bez něj nestuduji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
