Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přátelství na mateřské
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
4.2.22 22:08
Najdi si jinou mladou maminku, hlavně né kamaráda!!! Co si napsala, řekni svému partnerovi a řešte to! Jinak si na nejlepší cestě do jiného vztahu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.22 22:20
Tak opravdoví kamarádi se hledají těžko já mám jednu a našla jsem jí až po x letech ale bydlí daleko takže si jen voláme a píšem a slibujeme že se jednou sejdeme 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.2.22 22:35
@stalenaivka ve vztahu jsem maximálně spokojena. Vztah funguje. Přátelství resim
- Citovat
- Upravit
4.2.22 22:57
Kamarádství se nedá vynutit, je to o náhodě.. Až dcera trošku povyroste začni s ní chodit do různých dětských koutku, herniček, mateřských center v okolí, nebo cvičení pro maminky s detma, na hřiště. Určitě s nějakou maminkou seznámís a třeba i blíž skamaradis.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.22 23:28
Tak ani pratelum nemuzes vychazet vstric ve vsem 
.
Idealne to zkus pres nejaky konicek, ktery se dela ve skupine, parte.
Nebo jinou maminku, ktera se treba pristehovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Mám fungující 6 letý vztah a 5 měsíční dceru, mámu ani tátu už nemám a se zbytkem rodiny nejsme v kontaktu. Nemám ani kamarádky ani kamarády, nelžu, nepomlouvám, naslouchám a i tak se se mnou nikdo nebaví. Lidi co znam lžou, pomlouvaji blízké a prez to mají spoustu ‘pratel’, takže po večerech přemýšlím proč tomu tak je.. vždy jsem se snažila každému vyjit vstříc a nakonec jsem na to doplatila já. Na základní škole jsem byla 8 let terčem posměchu protože jsem nikdy nemela značkové oblečení ani drahé vybavení a myslím ze to ve mě ponechalo něco, díky čemuž nejsem schopna navázat normalni přátelství. Cele dny prosedím s dcerou doma nebo venku sama na lavičce a strašně ráda bych měla nějakou společnost, ale vůbec nevím jak začít. Pritel je hodný, věrný pracovitý a všechno je v pořádku, jen není upovidaný. Na vše odpovi jednou větou a tím to končí. Asi by mi to tak nevadilo kdyby se měla komu vypovídat.. mám pocit ze dcera chce chovat poslední dobou jen u táty a to mě bolí také.. chtěla bych si znovu nastartovat život, ale vůbec nevim jak. Omlouvám se za chyby. m