Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nesnasim zivot na materske
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.2.22 13:23
MD jsem si také neužívala, ale spíš jsem se cítila intelektuálně neuspokojená než fyzicky vyždímaná. Každopádně teď už jsou děti puberťáci a je to s nimi fajn. Určitě ti děti život nezničily, právě naopak, i když se ti to teď ještě nemusí tak jevit. Až povyrostou, budete mít s manželem na sebe víc času a všechno doženete. Držím palce. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.22 13:23
Jste vyčerpaná z toho stereotypu a není divu. Vydržte, myslím, že návrat do práce vám prospěje. Měla byste muže více zapojit do péče o děti a udělat si aspoň 1 x týdně čas jen pro sebe. A taky občas udat děcka někam na hlídání a být spolu jen ve dvou. Prostě potřebujete nějakou změnu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.2.22 13:25
Já nevím, zaměřujes se na to špatně místo toho dobrého, to je tvůj problém.
Máš chlapa, co vám svépomocí postavil dům víceméně, dvě zdravé děti.. moc to hrotis. Manželství nefunguje i zřejmě že manzela nebaví se na tebe, jakožto věčné nespokojenou dívat.
Zkus trochu zabojovat a být tu pro svou rodinu. Za chvíli děs do prace, ještě ti to bude chybět, nebo chceš být teda v té době rozvedená? Bylo by to tak lepší?
- Citovat
- Upravit
1.2.22 13:28
Chudák chlap, žena doma, dvě děti doma, ráno do práce, z práce na stavbu a ještě takové diskuze o něm. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.2.22 13:33
@Anonymní píše:
Ahoj maminky, na zacatek chci poprosit o rady ne o odsouzeni. Jak zacit… Deti jsem si vzdycky prala, i kdyz jsem s nimi nemela moc zkusenosti. S manzelem jsem se seznamila v 25l., dva roky jsme zili spolecne v podnajmu a pote koupili byt. Kratce na to jsem planovane otehotnala. Na dite jsem se tesila, prala jsem si holcicku. Kdyz nam ve 20tt rekli ze to bude kluk, byla jsem trochu zklamana, ale i tak jsem se tesila. Kdyz jsem byla v 6.mes. manzel dostal nabidku od te same firmy na vyssi pracovni pozici, ale znamenalo to stehovat se z noveho bytu do uplne jineho kraje.. Bez rodiny, bez pratel, bez prace (byla jsem v tehot na neschopence, mam rizik. praci). V tu dobu zacala velika krize, kdybych nebyla tehotna nikdy bys s manzelem (v te dobe pritelem) nesla. Manzel i kdyz jsem jit nechtela praci prijal a nas cekalo stehovani.
Kdyz se narodil syn byli jsme stastni a prvni rok a pul na MD jsem si hodne uzivala (mela jsem kamaradku se kterou jsme se stykali a bylo to fajn). Kdyz bylo synovi 15mes. neplanovane jsem otehotnela… Do toho jsme v tu dobu koupili parcelu, s tim ze zacneme svepomoci stavet dum. Manzel slibil ze bude pomahat… Kdyz byl druhemu synovi mesic, zacalo se stavet. Druhy v noci skoro nespal, vstaval po hodine a pres den jsem tam mela hyperaktivniho dvouletaka. Manzel byl od rana do vecera pryc (dopol. v praci, odpol. na stavbe). V tu dobu mi zacalo byt psychicky hodne spatne
. Byla jsem vycerpana a materstvi jsem spis prezivala, nez si uzivala… Kdyz byli mladsimu necele dva roky, stehovali jsme se do domu, sice bylo hodne dodelavek, ale
ja se tesila ze budeme spolu.
Protoze jsme se 2roky vidali jen vecer (stavba svepomoci nakonec probihala tak, ze firma nam delala jen krov, okna a dvere, jiank vse manzel a tchan) kdy jsme byli oba vyrizeny, podepsalo se to na nasem vztahu - zijeme spolu jak dva spolubydlici. Zijeme v nove ctvrti novostaveb, kde je kazdy stastny ze maj vysneny barak, my mame barak a znicene manzelstvi.
Na materske prezivam, ne ze bych si ho uzivala. Jsem porad strasne unavena a bez nalady. Sousedky z okoli jen pomlouvaji jedna druhou (prestehovani z mesta na vesnici je pro me taky dost sok).
Vyhlizim zari kdy konecne vezmou mladsiho do skolky a ja pujdu do prace. Mam pocit, ze deti (i kdyz je strasne miluju) mi znicili zivot…
Mate to nektera podobne? Jak prezivate doma aniz by vam hrablo? Diky kdo jste docetli az sem…
Naprosto ti rozumím, já musela utéct do práce, když mladšímu byly dva roky, takže od září chodí do dětské skupinky a já od ledna konečně nastoupila zpátky do práce. Taky žiju daleko od rodiny, jediná kamarádka, kterou jsem si tu našla, se odstěhovala, vlastně mám ještě jednu, jenže ta prostě nechodí ven, takže si jen občas napíšeme..nejsem na sebe hrdá, považuji se za příšernou matku, která už z toho kolotoče se i složila a pro mě je mateřská nejhorší období v mém životě a už nikdy více nechci o žádném dítěti slyšet. V práci jsem šťastná, protože tady na nic nemusím myslet. A musím říct že díky bohu my si koupili barák, bo kdybychom stavěli jako vy, nevěřím že to já psychicky zvládnu. Pokud už bydlíte, aspoň něco je vyřešeno a na FB je skupina, kde si můžeš zkusit najít kamarádku („Seznamka pro maminky“ nebo tak nějak).
- Citovat
- Upravit
1.2.22 13:47
Zakladatelko, nedivím se ti, že jsi ze všeho zničená. Je to přece zahul dvě malé děti a do toho stavba baráku, to je přece jasné. Děti ti nezničily život, to jen že jste si toho najednou naložili moc. Chce to odpočinek, dát děti někam na chvíli pryč na hlídání, udělat si chvilku jenom s manželem a pak taky sama pro sebe… Problém fakt nejsou dvě malé deti, ale ten zápřah, který jste měli. První si musíš odpočinout ty sama, pak zapracovat na vztahu s manželem…to bude dobrý 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.22 13:48
@Anonymní píše:
Ahoj maminky, na zacatek chci poprosit o rady ne o odsouzeni. Jak zacit… Deti jsem si vzdycky prala, i kdyz jsem s nimi nemela moc zkusenosti. S manzelem jsem se seznamila v 25l., dva roky jsme zili spolecne v podnajmu a pote koupili byt. Kratce na to jsem planovane otehotnala. Na dite jsem se tesila, prala jsem si holcicku. Kdyz nam ve 20tt rekli ze to bude kluk, byla jsem trochu zklamana, ale i tak jsem se tesila. Kdyz jsem byla v 6.mes. manzel dostal nabidku od te same firmy na vyssi pracovni pozici, ale znamenalo to stehovat se z noveho bytu do uplne jineho kraje.. Bez rodiny, bez pratel, bez prace (byla jsem v tehot na neschopence, mam rizik. praci). V tu dobu zacala velika krize, kdybych nebyla tehotna nikdy bys s manzelem (v te dobe pritelem) nesla. Manzel i kdyz jsem jit nechtela praci prijal a nas cekalo stehovani.
Kdyz se narodil syn byli jsme stastni a prvni rok a pul na MD jsem si hodne uzivala (mela jsem kamaradku se kterou jsme se stykali a bylo to fajn). Kdyz bylo synovi 15mes. neplanovane jsem otehotnela… Do toho jsme v tu dobu koupili parcelu, s tim ze zacneme svepomoci stavet dum. Manzel slibil ze bude pomahat… Kdyz byl druhemu synovi mesic, zacalo se stavet. Druhy v noci skoro nespal, vstaval po hodine a pres den jsem tam mela hyperaktivniho dvouletaka
ja se tesila ze budeme spolu.
Protoze jsme se 2roky vidali jen vecer (stavba svepomoci nakonec probihala tak, ze firma nam delala jen krov, okna a dvere, jiank vse manzel a tchan) kdy jsme byli oba vyrizeny, podepsalo se to na nasem vztahu - zijeme spolu jak dva spolubydlici. Zijeme v nove ctvrti novostaveb, kde je kazdy stastny ze maj vysneny barak, my mame barak a znicene manzelstvi
Na materske prezivam, ne ze bych si ho uzivala. Jsem porad strasne unavena a bez nalady. Sousedky z okoli jen pomlouvaji jedna druhou (prestehovani z mesta na vesnici je pro me taky dost sok).
Vyhlizim zari kdy konecne vezmou mladsiho do skolky a ja pujdu do prace. Mam pocit, ze deti (i kdyz je strasne miluju) mi znicili zivot…
Mate to nektera podobne? Jak prezivate doma aniz by vam hrablo? Diky kdo jste docetli az sem…
No, naložili jste si toho pěkně, hlavně aby vše bylo a co nejdřív -) dvě děti krátce po sobě, barák svépomocí a do toho u chlapa nová zodpovědnější práce, ach jo, takovej zápřah zabil už hodně manželství 
Život ti nezničili děti, ale vaše rozhodnutí, že potřebujete mít dvě děti kousek po sobě, hned novej barák a ještě svépomocí atd. Chlap musí být sedřenej teda fest Ale jestli budete oba chtít, dá se to podle mě zachránit. Chceš?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.22 14:24
Spis jste si to s manzelem podelali sami
Co nejaka poradna, terapie, pobyt pro dva…?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.2.22 14:26
Ahoj, my právě kvůli tomuhle s mužem jedeme v tzv. rodičovském minimalismu a snažíme se co nejvíce ušetřit čas na sebe a na dítě, kde to jde..Zkus víc zapojit muže, ať si prostě děti vezme ven alespoň jeden den v týdnu po návratu z práce..Teď je ošklivo a brzy tma, tak to o moc častěji nejde, ale tak v březnu už to můžeš zkusit nasadit 2× týdně. A muž/manžel to může považovat za relax oproti práci. 
Také to tak praktikujeme. Nebo ať si s dětmi alespoň hraje jinde v domě a ty máš fakt alespoň hodinu čas na sebe a klid na vanu, na knížku, na pokec na diskuzích, prostě cokoliv, co Tě baví..Předpokládám, že nemáte hypotéku, když jste stavěli svépomocí, tak si občas nechte dovézt jídlo ( pokud to jde), i to pomáhá - nemusíš vařit, zase chvíle ušetřená..Dobrý je i robotický vysavač ( jsou i levnější varianty, co vás nezruinují), myčka na nádobí, atd..
Pokud po dětech nadšeně pořád vše uklízíš, tak je zkus naučit uklízet si hračky samotné, ten starší by to už měl určitě zvládat a mladší to okouká..Nebo zaveď heslo "bordel v bytě (domě) - spokojené dítě/děti.
Být ve všem perfektní na úkor sebe prostě nejde.. To by Tě totálně zničilo..Muž si zaslouží velkou pochvalu, že postavil dům svépomocí, ale také musí vědět, že to byl on kvůli komu jste se stěhovali a že je to pro Tebe opravdu náročné. Můj muž to chápe a už sám hledá možnosti, jak mi ulehčit.. Kamarádky muž zase vždy po práci přebral děti a věnoval se jim, aby měla čas na sebe a nezbláznila se z rodičovské.
Také si udělejte někdy neočekávaný výlet na víkend - vše je lepší než zaběhnutý stereotyp - třeba někam do lázní, s polopenzí, postýlka bývá pro dítě do dvou (často bráno 2,99) zdarma, stačí trochu hledat.. My to řešíme párkrát do roka prodlouženým víkendem. A na romantických večeřích se nám pravidelně stává, že se syn pokaká.. Ale už jsme si zvykli a nenecháme si zkazit atmosféru, je to náš kolorit. 
A v restauracích mají obvykle pochopení.
Také pokud Tě baví zahrada, tak zkus vymyslet, co tam letos zasadíš. Pokud Tě zahrada moc nebere, tak zkus vymyslet, co si tam letos pořídíte méně náročného na údržbu, z čeho budou mít děti radost i vitamíny, třeba jaké ovocné stromky nebo kanadské borůvky a maliny (doporučuji opakovaně plodící, tzv. remotantní, dají se sehnat dobré rostliny i za 50Kčjedna) nebo jahody ( také jsou stáleplodící a stačí prostě jen třeba 5-10, pro radost dětí, žádné lány),objednávat se dá už nyní, když je ošklivo, někde mají občas poštovné zdarma)..
Prostě si zkus vyhradit čas na cokoliv, co Tě baví, ať jsou to drby nebo šití nebo běhání..A taky čas na to, abyste byli s mužem spolu, pro sebe jako pár. Někdy stačí nečekané pohlazení, pusa a hned je vše jiné. 
A musím zopakovat, opravdu se neboj manželovi říct o pomoc s dětmi, s domáctností.. Současní chlapi nejsou už jako jejich otcové, kteří byli v tomhle podstatně sobečtější. (Čest výjimkám - můj taťka pomáhal, ale třeba tchán nehnul prstem kolem dítěte ani v domáctnosti a ještě byl naštvaný, pokud nebylo po jeho a upřednostnilo se malé dítě a to jsou s mým otcem úplně stejně staří..)
A jak se začne dětem věnovat, tak chválit, chválit, chválit. Není to klišé..
P. S. Největší mor jsou instastory o dokonalých matkách v perfektních domech - ale ty jsou pečlivě aranžované podobně jako filmy a mají vydělávat peníze. Proto jsou tak koncipované a mohou vzbuduzovat pocit vlastní nedokonalosti.
P. S. 2 doporučuji nějakou knihu o čerstvých rodičích, super je i série o moderním fotrovi nebo komiks Malá máma, jsou fakt ze života a je to pravý opak dokonalých insatstorýček. S mužem jsme se u nich hodně bavili s tím, že jsou dost výstižné.. 
- Citovat
- Upravit
1.2.22 14:32
Já byla jak psychicky tak fyzicky úplně na odpis! syn v noci nespal tim pádem bylo vše daleko náročnější chlap mi absolutně nepomáhal nezájem. Dite jsem moc chtěla ale že to bude vypadat až takhle to jsem nečekala…rozchod následoval za pár let
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.2.22 15:04
Ahoj já ti tak trochu rozumím. Jsem doma s chlapečkem kterému je dva a půl roku a občas mám prostě takové smutné dalo by se říct až depresivní stavy. Je to asi hodně z toho důvodu že malý je náročnější a divočejší a taky je to asi tím že tady ve městě prostě nikoho nemám jako opravdu nikoho žádný okruh známých ani žádnou kamarádku protože jsem tu nevyrůstala nechodila do školy tak jsem si prostě nevytvořila žádné kontakty. teď je mi 30 a popravdě vůbec nevím jak do toho. Bojím se že v mém věku už to nejspíš nepůjde protože já jsem i taková celkem dost stydlivá, bojím se odmítnutí takže i když třeba jdu s malým na hřiště a jsou tam ostatní mamky tak já se stydím dát do řeči mám strach někoho oslovit že se ztrapnim a takhle je to pořád dokola 
jinak pokud jde o tebe bojím se že máš možná trochu takový ten syndrom vyhoření. Týká se to totiž i maminek na mateřské bohužel.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.2.22 15:23
@Annabela11 píše:
Já byla jak psychicky tak fyzicky úplně na odpis! syn v noci nespal tim pádem bylo vše daleko náročnější
Náš syn také v noci nespal, často se budil..Zlepšilo se to až v jeho roce a tři čtvrtě.. Muž rád spí, tak to bylo také opravdu dvojnásob náročné.. To je smutné, že partner nepomáhal. 
Přeji hodně štěstí na lepšího, pokud už dávno není, někdo nový.
- Citovat
- Upravit
1.2.22 15:26
@Anonymní píše:
Náš syn také v noci nespal, často se budil..Zlepšilo se to až v jeho roce a tři čtvrtě.. Muž rád spí, tak to bylo také opravdu dvojnásob náročné.. To je smutné, že partner nepomáhal.
Ano už dávno je ale i tak dekuji
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.22 15:58
To není dětmi, to je mužem, který na tebe nebere ohled a tím, že jste se rozhodli k naprostým nesmyslům. Stavět s malými dětmi, být v nějaké díře a ještě mít časově náročnou práci, je hovadina. Obvykle to nejde napravit, pokud to necháte dojít moc daleko.
Příspěvek upraven 01.02.22 v 16:19
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj maminky, na zacatek chci poprosit o rady ne o odsouzeni. Jak zacit… Deti jsem si vzdycky prala, i kdyz jsem s nimi nemela moc zkusenosti. S manzelem jsem se seznamila v 25l., dva roky jsme zili spolecne v podnajmu a pote koupili byt. Kratce na to jsem planovane otehotnala. Na dite jsem se tesila, prala jsem si holcicku. Kdyz nam ve 20tt rekli ze to bude kluk, byla jsem trochu zklamana, ale i tak jsem se tesila. Kdyz jsem byla v 6.mes. manzel dostal nabidku od te same firmy na vyssi pracovni pozici, ale znamenalo to stehovat se z noveho bytu do uplne jineho kraje.. Bez rodiny, bez pratel, bez prace (byla jsem v tehot na neschopence, mam rizik. praci). V tu dobu zacala velika krize, kdybych nebyla tehotna nikdy bys s manzelem (v te dobe pritelem) nesla. Manzel i kdyz jsem jit nechtela praci prijal a nas cekalo stehovani.
. Manzel byl od rana do vecera pryc (dopol. v praci, odpol. na stavbe). V tu dobu mi zacalo byt psychicky hodne spatne 
. Byla jsem vycerpana a materstvi jsem spis prezivala, nez si uzivala… Kdyz byli mladsimu necele dva roky, stehovali jsme se do domu, sice bylo hodne dodelavek, ale
.
Kdyz se narodil syn byli jsme stastni a prvni rok a pul na MD jsem si hodne uzivala (mela jsem kamaradku se kterou jsme se stykali a bylo to fajn). Kdyz bylo synovi 15mes. neplanovane jsem otehotnela… Do toho jsme v tu dobu koupili parcelu, s tim ze zacneme svepomoci stavet dum. Manzel slibil ze bude pomahat… Kdyz byl druhemu synovi mesic, zacalo se stavet. Druhy v noci skoro nespal, vstaval po hodine a pres den jsem tam mela hyperaktivniho dvouletaka
ja se tesila ze budeme spolu.
Protoze jsme se 2roky vidali jen vecer (stavba svepomoci nakonec probihala tak, ze firma nam delala jen krov, okna a dvere, jiank vse manzel a tchan) kdy jsme byli oba vyrizeny, podepsalo se to na nasem vztahu - zijeme spolu jak dva spolubydlici. Zijeme v nove ctvrti novostaveb, kde je kazdy stastny ze maj vysneny barak, my mame barak a znicene manzelstvi
Na materske prezivam, ne ze bych si ho uzivala. Jsem porad strasne unavena a bez nalady. Sousedky z okoli jen pomlouvaji jedna druhou (prestehovani z mesta na vesnici je pro me taky dost sok).
Vyhlizim zari kdy konecne vezmou mladsiho do skolky a ja pujdu do prace. Mam pocit, ze deti (i kdyz je strasne miluju) mi znicili zivot…
Mate to nektera podobne? Jak prezivate doma aniz by vam hrablo? Diky kdo jste docetli az sem…