Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Chovej se stejně jako jindy. Přehlížením…trucováním atd. ničeho nedosáhneš. Jen si ujasni co chceš - být kamarádka, nebo přítelkyně.
Tak protože tě to tak bolí, chápající kamarádku bych nedělala. Domluvte se na přátelství a víc to s ním neřeš, ať si z toho pomůže sám, když si svý city není schopnej včas ujasnit a vědět co chce.
Ahoj, vis asi bych pockala jak ho to preboli.na co ti bude vztah kdyz vis, ze miluje jinou-zatim.bud kamaradka, ale jestli te to trapi nebud zpovednice a rameno na vyplakani.dej tomu cas!!!drzim palecky!!
Tak to je pak přece úplně jedno, když tě nemiluje.
Tady není už co řešit
.
Zakladatelko, vím asi jak se cítíš, zhruba před rokem a půl jsem si prožila totéž a pocity rozhodně nic moc. Ale na druhou stranu, važ si toho, že ti to řekl, protože nemusel. Tudíž, má k tobě důvěru a není pravdou, že by tě neměl rád. Jen teď prožíváte oba hodně těžké období.
U nás to bylo podobně. Našel si mě, když měl ještě přítelkyni, ale byl to nefunkční vztah, každý měl svoje a léta spolu nic neměli (to vím i od druhé strany). Já o ní zpočátku nevěděla, myslela jsem že je sám, pak když jsem se to dozvěděla, tak chvilku pendloval mezi námi, my dvě o sobě věděly, znaly se, a nakonec to rozsekla ona tím, že mu řekla ať teda jde a to okamžitě.
Tak odešel, asi týden žil sám a pak se nastěhoval ke mně. Pamatuju si živě na ráno, kdy měl v očích prázdný výraz, smutek a říkal mi, jak je z toho smutnej a že to vlastně nebylo tak hrozný a jak ho to bolí, jak se mu stýská po pejskovi atd…
Byl jako tělo bez duše celé dopoledne, až jsem mu řekla, že jí zavolám ať ho vezme zpátky a on nekompromisně říkal, že to dělat nemám.
Viděla jsem to jako jasný konec, nezůstane se mnou, je v tom zvyk, léta s ní a já nemám na čem stavět. Čekal mě krušný půlrok, kdy to v sobě asi neměl až tak ukončené. Vím, že v tom nebyla erotika ani láska, ale spíš to, že s někým hodně let žil, měl nějaký život, domov a najednou bum - konec.
Po čase se potkali a ona mu říkala, že na něj často myslí a že by to mohli zkusit znova. 2× byli na kafe, jednou se tam stavil pro nějaké věci, které tam měl a když se ho zeptala, jestli je u mě, tak říkal že ano a ať se nezlobí, ale vracet se k ní nebude, že je se mnou a je spokojený. Urazila se a od té doby je pokoj.
Je to s odstupem roku a půl a jsme spokojení. Takže si myslím, že si přítel spíš musí zvyknout na tu změnu. Buď ráda, že ti to řekl, nedělej mu scény a spíš naslouchej a buď při něm. Víš, myslím, že se mu ani tak nestýská po ní jako po tom životě, na který byl zvyklý. Ale to přejde časem, uvidíš.
Mevyčítej mu to, co cítí, protože tím dosáhneš jen toho, že to bude cítit dál, ale neřekne ti to. Pokud má důvěru, buď ráda.
Na ni nenasazuj, protože by to v něm mohlo vyvolat pocit ochrany té paní a to nepotřebuješ. A neboj, čas ukáže jak to má být a bude. Ale tenhle pocit v tom člověku je dle mého naprosto normální.
@Anonymní píše:
Zakladatelko, vím asi jak se cítíš, zhruba před rokem a půl jsem si prožila totéž a pocity rozhodně nic moc. Ale na druhou stranu, važ si toho, že ti to řekl, protože nemusel. Tudíž, má k tobě důvěru a není pravdou, že by tě neměl rád. Jen teď prožíváte oba hodně těžké období.
U nás to bylo podobně. Našel si mě, když měl ještě přítelkyni, ale byl to nefunkční vztah, každý měl svoje a léta spolu nic neměli (to vím i od druhé strany). Já o ní zpočátku nevěděla, myslela jsem že je sám, pak když jsem se to dozvěděla, tak chvilku pendloval mezi námi, my dvě o sobě věděly, znaly se, a nakonec to rozsekla ona tím, že mu řekla ať teda jde a to okamžitě.
Tak odešel, asi týden žil sám a pak se nastěhoval ke mně. Pamatuju si živě na ráno, kdy měl v očích prázdný výraz, smutek a říkal mi, jak je z toho smutnej a že to vlastně nebylo tak hrozný a jak ho to bolí, jak se mu stýská po pejskovi atd…
Byl jako tělo bez duše celé dopoledne, až jsem mu řekla, že jí zavolám ať ho vezme zpátky a on nekompromisně říkal, že to dělat nemám.
Viděla jsem to jako jasný konec, nezůstane se mnou, je v tom zvyk, léta s ní a já nemám na čem stavět. Čekal mě krušný půlrok, kdy to v sobě asi neměl až tak ukončené. Vím, že v tom nebyla erotika ani láska, ale spíš to, že s někým hodně let žil, měl nějaký život, domov a najednou bum - konec.
Po čase se potkali a ona mu říkala, že na něj často myslí a že by to mohli zkusit znova. 2× byli na kafe, jednou se tam stavil pro nějaké věci, které tam měl a když se ho zeptala, jestli je u mě, tak říkal že ano a ať se nezlobí, ale vracet se k ní nebude, že je se mnou a je spokojený. Urazila se a od té doby je pokoj.
Je to s odstupem roku a půl a jsme spokojení. Takže si myslím, že si přítel spíš musí zvyknout na tu změnu. Buď ráda, že ti to řekl, nedělej mu scény a spíš naslouchej a buď při něm. Víš, myslím, že se mu ani tak nestýská po ní jako po tom životě, na který byl zvyklý. Ale to přejde časem, uvidíš.
Mevyčítej mu to, co cítí, protože tím dosáhneš jen toho, že to bude cítit dál, ale neřekne ti to. Pokud má důvěru, buď ráda.
Na ni nenasazuj, protože by to v něm mohlo vyvolat pocit ochrany té paní a to nepotřebuješ. A neboj, čas ukáže jak to má být a bude. Ale tenhle pocit v tom člověku je dle mého naprosto normální.
Napsala si to hezky, vcera sme to resily celou noc, přes skype jelikoz bydlí daleko a musel odjet…
No skoncilo to na tom, že se mi omluvil, ze mi popletl hlavu, ale ze mu je semnou hezky…z jedne strany nekomu trva nez se zamiluje ani sme zase tak casu spolu neprozily, myslim intimne pracovne ano, ale nevim podle me pokud se clovek nezamiluje hned tak uz ne…
Holky, našla sem si přítele, měl sice přítekyni, ale už sní nespal atd, blížilo se to ke konci. (Nelhal, znám ho už několik let i ji…).
Začaly sme spolu asi před 5.měsíci, teď ho nechala definitivně a mě plakal dnes na rameni, uvědomil si, že ji má rád, nebo zvyk…to je jedno, ale tak to bolí posloucha pravdu…
Nevěděla sem jak se mam chovat, jestli si hrat na chapavou kamaradku, nebo ho poslat do p…
Sem fakt naivka, vedela sem, že me nemiluje, ale myslela sem, že me ma aspon trochu rád…
Nechci aby jste me odsuzovaly, uvedomuji si, že sem naivni a brala sem to jinak, nez sem mela, jen mi poradte jak se mam chovat.
Pracujeme spolu…nemam si ho vsimat…delat jako by nic…byt mu za chapajici kamaraku…co myslite holky…