Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přítel a jeho bolístky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.9.25 15:03
Tak se k němu chovej jako on k tobě, proč ho furt litovat? 
Ale do nejake míry je to normalni, chlapy ty bolístky prožívají nějak víc no.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.9.25 15:05
@Kriss Tina ano začnu se chovat stejně, ale mně spíš mrzí ten vztah ke mně, když mně něco je…to že často fňuká jsem si už zvykla, ale to že ty moje problémy nechce vidět a přechází mě dost mrzí
- Citovat
- Upravit
5.9.25 15:09
@Anonymní píše: Více
Holt je to sobec no. Ale pokud se k němu takhle chová každý a lituje ho maminka atd, tak mu to nejspíš ani nepřijde, je zvyklý ze se vše točí kolem něj
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Silverine247
5.9.25 15:13
Jako sorry, ale ty nevis, jaka je pro muze smrtelna nemoc na 4 pismena? Myslim, ze vetsina chlapu jsou bud hypochondri, nebo naopak hrdinove, co k doktorovi nejdou ani se zlomenou nohou, protoze to urcite zlomene neni a kdyby preci jenom, tak to samo sroste. Teda cest vyjimkam. Ja chapu, ze te zamrzi, ze kvuli sobe dela halo a tvoje zdravotni problemy bagatelizuje, ale proboha proc s nim resis, jestli je mozne, aby te tak moc bolela hlava? Rekla bych mu, at si tedy on priste nestezuje, az bude zas umirat kvuli ryme, vzala si prasek a konec diskuse.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.9.25 15:20
@Silverine247 řešil to on, protože s já se jen ohradila, protože nedokázal pochopit že s bolesti hlavy běžné musím fungovat
- Citovat
- Upravit
5.9.25 15:33
Na jedné straně „buď ráda“, na druhé „no bohužel“
Nejdřív otázka: jak se chová v skupině chlapů? Taky kňourá a chce pofoukat bebí?
Tipuji, že vůbec, a i se zlomenou nohou by možná chlapácky říkal, " to nic není, já se doplazím.."
Tohle totiž bývá důsledek výchovy, " kluci nepláčou", vydržet bolest, nepohodu, neprojevit slabost. Pak to ovšem ventilují v soukromí a velmi rádi se nechají politovat, opečovávat a velmi si to užívají a bohužel pak i vyžadují. Netuší, že by to mohli recipročně oplatit- nik je to nenaučil!!.
Takže jestli si má chlápek něco uvědomit, musíš jít na to doslova edukatívně- vysvětlit, nacvičit, a pak možná někdy v daleké budoucnosti se bude umět i vcítit do tvé bolesti.
Tím jsem chtěla říct, že nějaké výčitky a vztekání jsou tady zbytečné. To že fňuká před tebou ber tak, že tě považuje za blízkou, bezpečnou osobu u které si to může dovolit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Silverine247
5.9.25 15:36
@jasperka2 píše: Více
Tak s tim bohuzel musim nesouhlasit, ze netusi, ze by opecovavani mohli reciprocne oplatit, pokud to teda neni nejaky neempaticky balvan. Spis bych to videla tak, ze proste vi, ze zeny toho vic vydrzi. 
- Citovat
- Upravit
Silverine247
Silverine247
5.9.25 15:39
@Anonymní píše: Více
Tak mu rekni, ze nemusi chapat, ale at si on priste nestezuje, az jemu zase neco bude, protoze mozna taky nebudes mit pochopeni. Treba ho to trkne. Tomuhle bych utla tipec velmi rychle, zvlast pokud by me uz tak bolela hlava, nic bych s nim nerozebirala.
- Citovat
- Upravit
5.9.25 16:17
Mne se obecne moc neosvedcilo chlapa moc litovat a poskakovat okolo nej. Sice k tomu svadi, ale rychle si na to zvykaji a pak to povazuji za samozrejmost a resi kdejake pichnuti a hloupost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.9.25 17:02
On na prvnim miste. Od tohohle typka se bohuzel asi nedockas opory v nouzi nebo empatie.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím, nevím vlastně jak tuto diskusi nazvat…nicméně…s přítelem jsem dva roky, je to hezký vztah, ale od samého začátku vnímám jak je strašně přecitlivělý ke své osobě…jak sám říká nesnáší doktory, má až panický strach z injekcí, každou nemoc či bolístku bere až moc vážně…ale evidentně jen tu svou…například rozsekl si koleno a dělal jak kdyby si zlámal rovnou celou nohu…měl rýmu a dělal jak kdyby měl minimálně zápal. plic…snažím se o němu přistupovat empaticky, s citem a se zájmem mu pomoct nebo minimálně třeba jen napsat „brzy to bude dobrý“. Jenže jsem psala, on řeší hlavně ty své „bolístky“…minulý týden měl nějakou virózu a dělal z toho strašnou kovbojku, tak jsem zase začala…„neboj bude to dobrý“ každopádně, když on byl už z nejhoršího venku…chytla jsem to já…za celou dobu se mě zeptal snad jen jednou jak mi je. Ok, přešla jsem to, život jde dál…ale teď jsem dostala zánět močáku a musím říct, že fakt trpím a komu jinému si člověku může postěžovat, že? Tak jsem samozřejmě napsala jemu, že mi tedy není dvakrát nejlépe, že budu muset brát antibiotika. Těch zprav jsem mu poslala více, nicméně na žádnou v podstatě nereagoval…tak mu říkám, proč cíleně nereaguješ na zprávy ohledně mého zdraví? A on odpověděl, že nesnáší doktory a vše kolem. Strašně mě to dostalo, co vím, tak se takto chová i k mámě a sestře. Mému synkovi na společné dovolené, když se praštil řekl, že než se ožení bude v pohodě a ať neřve. Nedávno jsme se pro změnu chytli kvůli tomu, že prý mi nemůže tak bolet hodně hlava…že jemu bolela jen jednou a že to byla taková bolest, že by nezvládl nic…tak mu říkám, ale co mám dělat… vždyť o děti se musím postarat tak jako tak a on jen odvětil, že kdyby to bylo tak hrozné, nebyla bych schopna ničeho a děti by se měly obstarat sami…zašla jsem do rozvedení debaty o tom, že i ty děti byly malé a závislé na mě že 100 procent, ale vedl si pořád svou. Jsem už z tohohle zoufalá. Máte radu, jak s ním o tomhle normálně mluvit?