Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahojki,hlavně buď v klidu
miminko jste chtěli oba,a až se narodí,ano budou to změny,ale krásné změny,já už si bez malých ani nedovedu život představit,byl takový prázdný,člověk si sice mohl dělat co chtěl,ale pořád tomu něco chybělo ![]()
a pokud ti pomáhal přítel s přípravou pokojíčku,kupováním výbavičky,tak klid,má jen strach z nové role otce
to zvládnete ![]()
Měla jsem to podobně,jen co se viděl malou hned po porodu tak byl fakt šťastnej
čekáte první mimčo,tak je jasný že nevíte do čeho jdete.Tak si užívej poslední měsíc a těš se ![]()
Oni to tak ty chlapy neprozivaji. Samozrejme, ze je dost i tech, co jsou k tomu od prirody staveny, prozivaji s partnerkou tehotenstvi, z porodu nadseny, miminka se „neboji“ a hned se zapoji do starani o ne se vsim vsudy.
Vetsinou si na to ale musi zvyknout, naucit se to, nekterym to trva dele, nektere to chytne hned po porodu.
Nerekla bych, ze by se tvuj pritel netesil, spis to proste vidi z jineho uhlu nez ty. Jak se to vsechno bude zvladat, casove, financne, atd., atd.
Netrap se tim, uvidis, nakonec bude s miminka nadseny a bude to pysny tatinek. ![]()
Jéje, u nás to bylo stejné!
Manžel sice říkal, že se „jakoby“ těší, ale vlastně neví na co a spíš se bojí, a co bude, a co nebude a bla bla. Hlavu jsem si z toho nedělala, protože chlapi to asi tak mají, s nima ty hormony necloumají.
Dneska říká, že si neumí představit život bez Ondry a jsem přesvědčená, že až budu podruhé těhotná, bude se těšit a bude to i říkat ![]()
Nech ho žít a uvidíš, že až se mimi narodí, tak si prdne! ![]()
Má z toho strach jako skoro každý chlap
Jen některý to dá najevo a jiný zase ne.. Dítě jistě život změní… když to ale pozoruju u mých kamarádek ( my mímo teprve čekáme ), tak ženská se stará, skoro si nikam nevyrazí, jak je na ni dítě fixované, je věčně zavřená doma ( nebo je s jinýma maminama a těhulama ) chlap se dál stýká s lidmi z práce, vyrazí na pivko či za svým koníčkem ( ne, že by s miminem nepomáhali ). Jistě to tak není všude - já ale zatím jiný příklad rodiny neviděla ![]()
Můj chlap taky těhotenství neprožíval. Já se rozplívala nad každou věcičkou co jsme pořídili a on nic. Nákupování pro miminko ho vyloženě obtěžovalo. Ale jak se malej narodil a sestřička mu ho dala do ruk a i slzička ukápla. Stal se z něj milující a hrdý otec.
Přesně tak, chlapi to mají prostě úplně jinak. Jednak nemají tu správnou hladinu těch správných hormonů
a pak nemají ani tu přípravu jako my. My se sžíváme, psychicky i fyzicky připravujeme dlouhé měsíce, zatímco pro ně ta změna nastává obratem. Včera byl život bez miminka, dneska s miminkem. Takže nějaké ty obavy jak to všechno asi bude vypadat, jsou asi i na místě.
Třeba to nebude od prvního dne, ale uvidíš, že s přítel k miminku cestičku najde a budete se ze všeho těšit spolu;-)
Držím pěsti!
taky si myslím že to na něj přijde, neboj a vydrž..
já to mám naopak, přítel se těší hrozně moc, pořád hladí bříško, a Jiříkem si povídá, pořád něco nakupuje…
Můj manžel se teda nesmírně těší. A předpokládám, že bude jeden z těch, co se hned zapojí. Když měl 13, narodila se mu sestřička, takže si ještě pamatuje, jak se s druhou segrou o malou starali a vyloženě se na to třepe. U nás se toho děsím spíš já. Ale neboj. Většina chlapů si to neumí představit, bojí se a pak to mimčo dostanou do náruče a jsou naprosto uchvácení a už by neměnili.. takže se tím nenech vystresovat a pěkně se těš
třeba to těšení naopak přeneseš na přítele.
No tak tyhle řeči znám. Akorát u nás je před termínem porodu nevedl chlap, ale já. Ten můj se těšil, na rozdíl ode mě. Pak se to srovnalo po porodu a s přibývajícími měsíc, ale občas mě ten pocit, že jsem to dělat neměla, mám. ![]()
Podle mě se těší, ale má zdravý strach, když neví, do čeho jdete, navíc je to chlap, nemá dítě v břiše, není s ním nijak propojen.
Neboj.Já ho chápu,cítila sem se podobně a i muj chlap se strašně bál že se nevyspí,že to nezvládneme
a to už měl skoro 18 letého syna. ![]()
Malej furt spal,ani jsme nevěděli že máme dítě a malej je tátovo mazánek
Ahoj, cítím se dost podobně. Jsem těhotná, konec 3. měsíce, ale přítel se na miminko vůbec netěší. Od začátku mám nevolnosti, jsem strašně unavená, ale on jako by to neviděl. Vůbec ho nezajímá, jak mi je. O miminku vůbec nemluví, prostě mi přijde, jakoby si jen udělal,,zářez´´, že má splněno, že splodil dítě a tím to u něj končí. Ačkoli jsme miminko chtěli oba, přijde mi, že jsem na to teď sama. Je to s těmi chlapi normální nebo se obávám oprávněně? Promiňte za anonym, nechci, aby to někdo blízký věděl.
@Anonymní píše:
Ahoj, cítím se dost podobně. Jsem těhotná, konec 3. měsíce, ale přítel se na miminko vůbec netěší. Od začátku mám nevolnosti, jsem strašně unavená, ale on jako by to neviděl. Vůbec ho nezajímá, jak mi je. O miminku vůbec nemluví, prostě mi přijde, jakoby si jen udělal,,zářez´´, že má splněno, že splodil dítě a tím to u něj končí. Ačkoli jsme miminko chtěli oba, přijde mi, že jsem na to teď sama. Je to s těmi chlapi normální nebo se obávám oprávněně? Promiňte za anonym, nechci, aby to někdo blízký věděl.
Já nemám osobní zkušenost, ale manžel od kamarádky dítě nechtěl, byl pesimistický, říkal, že ať se na něho ona netěší a takové řeči… No a teď má chlapeček měsíc a on je z něho unešený, pomáhá se vším, přebaluje a kdyby mohl, tak by i kojil
Takže se to vše může ještě změnit.
Nevite co s tim? Cekame s pritelem miminko, termin mam cca za mesic. Problem je v tom, ze mam pocit, ze pritel se ani trochu netesi, ba naopak, ze z toho ma vylozene strach. Obcas prohodi poznamku typu, ze si to vubec nedovede predstavit nebo jak nam to zmeni zivot atd. Jsem z toho nervozni a bohuzel se kvuli tomu nedokazu tesit ani ja. Prenasi to na me se vsim vsudy, takze pak taky zacinam premyslet o tom, jestli jsme si dite meli porizovat. Vim, ze ted uz s tim asi moc neudelam, ale spis me zajima, jestli jste to mela se svym chlapem nejaka taky tak a jak to vypadalo po porodu. Diky