Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přítelovi a moji rodiče
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
28.6.14 17:44
Přítelovi a moji rodiče
Zdravím, předem se omlouvám, ale můj příspěvek bude trošku delší a možná zmatený. Je mi 16 a něco přes měsíc chodím s mým prvním přítelem.
Teď jsem z pátka na sobotu přespávala u něj doma. S jeho rodiči jsem se už párkrát viděla a trochu jsem s nimi i mluvila - přítel říkal, že jsem jim připadala sympatická. Akorát můj problém je, že jsem introvert (a s tím si nesu jisté komunikační nedostatky)a v přítomnosti jeho rodičů jsem neskutečně nervózní, jelikož na ně chci udělat dobrý dojem. Vždycky se snažím být co nejvíc komunikativní, abych jim nepřipadla divná nebo nepřátelská, jenže je ze mě asi znát ta nervozita. Vždycky mám pocit, že se příliš usmívám a působím křečovitě. Máte/měl jste někdo stejný problém? Myslíte, že je to jen otázka času než si na ně zvyknu? 
Dneska ráno jsem ale udělala hroznou věc. Ráno mi nebylo dobře (předchozí noc jsme šli pozdě spát a trošku jsme pili) a když jsme se s přítelem rozhodli jít ven a prošli jsme okolo jeho otce, nějak mě vůbec nenapadlo ho pozdravit, jak jsem byla rozespalá a úplně mimo. Přítel (který ho zdravil ráno když jsem ještě spala)do mě šťouchnul a syknul „nepozdravíš?“, tak jsem ze sebe vykoktala „dobrý den“ a jak jsem se cítila trapně, ani jsem nepostřehla jeho reakci. Teď se trochu bojím, jestli na mě není naštvaný, nebo jestli si nemyslí že jsem neslušná. 
Mám tendenci se mu kvůli tomu vyhýbat, strašně se teď stydím být v jeho přítomnsti. Nevíte jestli je nějaká šance to napravit? Myslíte že na to zapomene?
Můj poslední problém se týká naopak mých rodičů. Oni se na mě zlobí, že moc často nezvu přítele k nám. Je to proto, že si to představují tak, že když příjdem, musíme celou dobu trávit v jídelně a povídat si s nimi, což je téměř jako výslech (respektive rodiče se ptají přítele co studuje, co chce dělat v budoucnosti, ptají se ho na rodinu). Atmosféra je taková hrozně napjatá, konverzace křečovitá a je to stresující pro mě i pro přítele. Když se o tom s rodiči snažím mluvit, řeknou mi, že jsou ale zvyklí když byli v mém věku (tedy spíš když jim bylo 19) že když si někoho přivedli domů tak to takhle fungovalo a odmítají to měnit. Teď to došlo tak daleko, že jsou přesvědčeni o tom, že se mi u přítele doma líbí víc než u nás protože tam trávíme víc času a chtějí to změnit „zpřísněním pravidel“, tedy že už mě k němu nebudou pouštět a ani celkově s nim na výlety přes noc, nebo na jakékoliv hudební akce. Nevím co s tím, cítím se hrozně, skoro jako ve vězení. Nevíte jak s tím něco udělat? Budu vám vděčná za všechny rady a zkušenosti..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.6.14 17:52
Kde jsou ty časy… 
Neboj, přítelův otec určitě tvůj „nepozdrav“ brzy zapomene, ty se chovej uvolněně a mile - na nic si nehraj. A nepij v 16 letech, ať se nemusíš stydět, na to máš času dost. (říká někdo, kdo v tvém věku taky pil 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
MarkétkaBeruška
28.6.14 17:53
No tak já bych se přítelovo otci nestranila a naopak za ním zašla a omluvila se, žes byla rozespalá a nějak ho nepoznala to je jedno, ale OMLUVILA bych se. S vašima to moc neporadím… 
- Citovat
- Upravit
28.6.14 18:09
Já jsem nervózní před partnerovou mamkou také - a to už mám s partnerem dítě 
Také spíš sedím a poslouchám, ona toho stejně namluví za tři, čtyři lidi a ani si nevšimne, že jen pozdravím a potom se rozloučím.
Otec brzy zapomene, když se to nebude opakovat 
Tví rodiče jsou asi žárliví, štve je, že jinde je ti lépe. Promluv s nimi, přeci nemohou tvého přítele vyslýchat donekonečna, kolik těch otázek mají, že je ještě nevyčerpali?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.14 18:37
No u nás to bylo podobné, když jsem byla v tvém věku, ale ty otázky mých rodičů na mého tehdejšího přítele časem přestaly, a naopak jsme začali trávit víc času u nás. Já bych na tvém místě prostě vydržela otázky tvých rodičů, časem jim dojdou a bude to v pohodě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.14 18:50
Úplně jsem si vzpomněla na sebe, jak jsem byla nervózní z manželových rodičů, hlavně abych na ně dobře zapůsobila, byla slušná, milá, komunikativní…Pak se mi stalo, že jsme jednou v noci trochu dováděli - nic velkého - a v nočním domem zahřměl hlas manželova tatínka:„Chcete ten barák zbourat?“ To pak bylo ráno! Myslela jsem, že se hanbou propadnu a už nikdy víc tam nepůjdu. Ale musela jsem…Tchán byl pak ten nejmilejší tchán, škoda, že už není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.14 20:02
Je pravda, že bys měla být trochu ráda za své rodiče, protože zase není tak běžné, aby tě nechávali libovolně v 16letech spávat u svého přítele, kdy si vzpomeneš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.14 20:21
Suhlasims@terinkia4444,ze mas dost benevolntnych rodicov. Ja uz mamdeti dospele, ale v 16 urcite nmohli spavat u svojich priatelov, a tiez navsteva u nas vmojej pritomnostia nie nejake zatvaranie v izbe. Ale mozno som uz stara adnes to uz chodi ibak. Podla mna na prespavanie u frajra mas este casu dost a sprisnenie pravidil neuskodi, aspon budes matviac cAsu na studium. A nebudes musiet riesit dalsi problem, cakamneplanovane dieta, nevim, akodalej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.14 20:26
@snehurka845 Ale no ták, děti se dají dělat i jinde a v pravé poledne. Já u kluka v šestnácti taky občas přespala a dneska už ho mám na hrbu skoro třicet let.Dnes jako kdysi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.14 21:04
To jo, ale psát něco o tom, že asi rodiče žárlí, že je jí u přítele v 16 lépe…to je ale dost mimo mísu. V podstatě jí ti rodiče dost dovolují.
@boball píše:
@snehurka845 Ale no ták, děti se dají dělat i jinde a v pravé poledne. Já u kluka v šestnácti taky občas přespala a dneska už ho mám na hrbu skoro třicet let.Dnes jako kdysi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.14 21:15
@terinka4444 tak vždyt víš, jak člověk v šestnácti uvažoval. Za deset let bude přemýšlet jinak 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.14 21:24
Jo jo, někdy jsem ti ráda, ž ečlověk nemůže číst myšlenky druhých, nečekám vděčnost od svých dětí, ale tak moc doufám, že něco podobného nezažiju, že o mně takhle nebudou psát…
@boball píše:
@terinka4444 tak vždyt víš, jak člověk v šestnácti uvažoval. Za deset let bude přemýšlet jinak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.14 21:35
@terinka4444 v šestnácti jsou ty hormony dost poblázněné, myslíš, si, že už jsou velké rozumné a ono zatím prd, je to věk, kdy většina dětí na svých rodičích spatřují něco negativního. Časem dozrají a jejich emoce už nejsou tak černobílé. S vlastní zkušenosti vím, že co vyřkne puberták v tomto věku, není se třeba proto hroutit, oni sami kolikrát ani neví, že ti něčím ublížili. Je to sobecký věk. Nám se jejich problémy zdají malicherné a jim zase ty naše. Mám to dvakrát za sebou a když dnes po sedmi letech řeknu dceři co mi tehdy vrazila, za prvé si to ani nepamatuje, za druhé, říká, ježiš já byla blbka.Bud v pohodě a připrav se 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.14 21:38
Hele, já právě zdárně přežila první plačící a pučící předpubertu, teď se uklidnila. Akorát včas, abych mohla soustředit své síly na vztekající období mladší. Já už mám za sebou hlášky typu, jestli jsem jako její matka a jestli jsem ji porodila a podobné lahůdky. Pubertu netuším, jak s manželem dáme
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
MarkétkaBeruška
28.6.14 21:41
@terinka4444 jo to jsem také jeden čas měla, že jsem se furt ptala jestli jsem opravdu našich…když nejsem nikomu podobná neboj dáte, třeba bude úplně klidná…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
