Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Vyhledej psychologickou pomoc, tvoje pocity jsou podle mě už dávno za hranicí toho, co zvládneš sama /s pomocí partnera. Já měla po porodu druhého dítěte doma takovej fičák, že řešit postavu bylo to úplně poslední, co by mě napadlo, zvlášť, když chlapovi jsem se líbila
Nicméně pokud cítíš, že bys potřebovala víc času na sebe, abys o sebe mohla pečovat (řešíš tu diastázu, cvičíš správně??), tak si řekni partnerovi. Od toho ho máš, ne?
Zajdi si na fyzioterapii a nauč se tam správně cvičit. Kosmetika ani manikúra distazu nespraví. Tak se to vybodni, když jsi omezená časem.
@unuděná píše: Více
Ja casu na sebe mam dost, o tom to neni. Ale nemam vecer uz energii a taky je malo mista doma. To je ale vedlejsi. Nejvice me stvou ty moje pocity.
@Anonymní píše: Více
Na vycvičení diastazy moc místa nepotřebuješ, ležíš na zemi. Není to žádný kardio.
Kosmetika a manikúra ti bude nejspíš k prdu.
. Tenhle čas dej spíš do psychologa nebo posilovna, fizioteralie nebo nevím čeho.
Pokud tě trápí tělo, tak bys měla upřednostnit to cvičení… to není ani o prostoru, ani o energii… ale o vůli. Kosmetika apod. ti tohle nevyřeší ![]()
No a taky psychologa…
@Anonymní píše: Více
Na cviky na diastázu potřebuješ přesně jen tolik místa, aby sis lehla na zem ![]()
Jinak vše v životě je o prioritách a čas máš přesně na to, na co si jej uděláš. Takže pokud tě tvé tělo trápí takhle moc, hoď mu na nějakou dobu prioritu, dej se dokupy. Jen spokojená sama se sebou můžeš být dobrou mamkou a manželkou ![]()
Správných cviků na diastázu je plný youtube (teda anglicky, česky nevím). De facto jsou to cviky pilatesu a jógová cvičení. A opravdu ti stačí místo na podložku na zemi. Kdyby mě něco trápilo tak moc, jako tebe tvá postava, místo doma by se prostě našlo/udělalo.
No a pak to povídání s odborníkem.
Jestli mas diastazu, chce to fyzioterapeuta, aby se na ni podival a doporucil pro tebe vhodne cviky. A pak psychologa, nebo terapeuta, abys svoje telo prijala. K cemu ti je manikura, kdyz te trapi neco uplne jineho. Na zlomenou nohu si taky nebudes davat obklad na celo.
Chápu tě,
Něco obdobného jsem taky prožívala, ale já se hecla a cvičila, aby se to co nejrychleji srovnalo. Stačí začít aspoň 10 minut denně na zemi na podložce, postupně si dělat návyk a přidávat, ja tedy pak i běhala s kočárem, to pomohlo hodne a to i na psychiku. Rady výše taky- využij čas na zlepšení postavy, manžel ať se chvilku postará o děti, případně dopoledne starší ve školce a ty ven s kočárem, rychlá chůze, běh…
Strava pravidelná, zdravá, málo tuku a cukru
A terapie taky může být k užitku, jestli máš pošramocené sebevědomí a nedokážeš se přijmout, jaká jsi - mně to tedy také úplně nešlo, i když manžel byl spokojený
Poslední cesta - jestli je tam převis břicha nebo tak něco, co se nedá vycvičit, tak šetřit na plastiku, je to investice, ale i to může být cesta dneska už..
Každopádně držím palce, také jsem v procesu řešení, ale je to už trochu lepší.
Mam problem se sebeprijetim po porodu a trpi tim nas vztah. Jsem zoufala. Po prvnim porodu jsem svoje telo milovala, dekovala mu, ze mi odnosilo a porodilo dite, ze vsech nedokonalosti jsem udelala prednosti. Jenze ted, skoro pul roku po druhem porodu, to nejak nejde. Vzdycky jsem byla hubene postavy s malymi prsy. Ve druhem tehotenstvi jsem mela hodne velke bricho a veskera pribrana kila sla do nej. Dopadlo to tak, ze mam stale bricho jako v 5. mesici tehotenstvi, zustala mi diastaza (nevim, jak velka, ale kdyz se zvedam z lehu, stale se mi dela striska), prsa mam mala a vytahana-vykojena. Stydim se uz i pred svym manzelem. Denne stojim pred zrcadlem a chce se mi brecet z toho, jak vypadam. Manzel mi porad tvrdi, jak jsem krasna, ze jsem mu porodila dve deti a mam dokonale telo, ja to bohuzel vidim a citim naopak. Nemam uz ani tolik prostoru na cviceni jako poprve, snazim se alespon jist zdrave, chodit na dlouhe prochazky, manzel mi umoznuje chodit pravidelne na kosmetiku, manikuru, pedikuru, je fakt uzasny, ale ja mam porad problem. Vcera nastala posledni kapka, kdy se schylovalo k sexu, byli jsme u predehry, manzel mi oddelal pyzamo, sahl mi na prso a v ten moment byla konecna. Vsechny jeho dotyky mi zacaly byt neprijemne. Ukoncila jsem to. Ptal se me, co se deje, nebyla jsem schopna mu to rict. Nebyla jsem schopna se s nim vubec bavit, podivat se mu do oci. Myslela jsem, ze se z toho vyspim, ale ono vubec. Rano to bylo snad jeste horsi. Nejsem schopna s nim komunikovat. A ja uz nevim, co mam delat… Zacina trpet i nas sexualni vztah a to je hodne spatne. Nechci to dovolit.