Problémy se školou

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
21.9.21 09:32

Problémy se školou

Dobrý den, vím, že to sem asi nepatří, ale vůbec nevím, kam jinam se obrátit, tak jsem se sem obrátit, protože už delší dobu zažívám trápení, které je pro mě už nesnesitelné. Zítra mi je 18, studuji „vysněný“ obor na škole, kde nemám ani jedinou kamarádku nebo kamaráda. Školu i obor jsem 2× měnila a nakonec jsem se vrátila k tomu oboru, který jsem si vybrala jako první. Na všech školách, kde jsem doposud byla, to bylo stejné - byla jsem vždy sama, neměla jsem žádnou kamarádku a každý mě měl za divnou a nudnou osobu. Na to jsem si už zvykla a samota ve škole mi přestala vadit, akorát jsem se tedy vždycky obávala situací, ve kterých si spolužáci budou vybírat někoho do dvojice a já vždy zůstanu sama a nebo budu s učitelem a pak jsem vždycky slýchála posměšky. Můj problém bude asi trapný, nudný a puberťácký, ale je to něco, co mě tak moc trápí, že se to už pomalu nedá vydržet. Můj problém je chodit do školy. Není to z důvodu, že bych byla líná tam chodit a chtěla radši dělat něco jiného. Už večer před školou mám strašný strach, bolesti břicha, nechutenství ke všemu, třes a obavy, že se budu muset projevovat, že se mi někdo bude posmívat, že se něčím ztrapním, že bude někdo komentovat můj vzhled… Tyhle obavy už zažívám od základní školy, kde to bylo dosti podobné, jediný rozdíl byl v tom, že jsem tam měla jednu kamarádku, s kterou jsem si občas povídala. Mým dalším velkým strachem je tělocvik. Sport jako takový mi nevadí, ale ten tělocvik hodně.. Nejsem talent na nic, a když mi něco v tělocviku nejde tak se mi každý vysměje včetně i učitele. Nechci si zařizovat uvolnění z tělocviku, protože nechci všechno vzdávat. Do školy chodím někdy o půl hodiny později, abych se vyhla přecházení přes rušné silnice. Ano, to musí znít hodně zvláštně, ale mám strašný strach přejít přes silnici bez semaforu, protože se bojím toho, že se na mě všichni budou dívat, že akorát každýmu blokuji provoz a zdržuji je.. Vím, že to musí znít hrozně divně, ale jsem ráda, že to mohu takhle ze sebe anonymně dostat.. Nedokážu si ani zařídit potřebné věci, tím myslím nějak dojít, vyřešit si úřední záležitosti… Nezvládám to. Strašně se bojím už i několik dnů předem a radši to odkládám a pak mám z toho postihy… Nevím, co mám dělat, abych se cítila líp. Když už jsem doma, cítím se dobře, spokojeně ale jak se blíží škola, tak je to k nevydržení…

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
26137
21.9.21 09:39

Jdi k odborníkovi, tohle bude nějaká porucha, co se bude muset léčit. Fakt není normální, aby se dospělý člověk bál přejít ulici. Minimalne tam bude extrémně nízké sebevědomí, ale zkus psychologa pro začátek, budeš se sebou muset začít pracovat, abys mohla v životě nějak fungovat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6413
21.9.21 09:48

No, ale tohle už samo neodezní a bude to chtít psychologa, možná i psychiatra. Jak chceš fungovat v práci, jak chceš zvládnout závěrečné zkoušky nebo maturitu? Popřípadě zkoušky na VŠ? Co na to rodiče?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
65166
21.9.21 09:53

Dojdi k psychologovi :think: evidentně sama nezvladas stres plus máš velmi nízké sebevědomí

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
135
21.9.21 10:11

Taky bych doporučila psychoterapii. Můžeš si pomoci i sama, pokud máš dostatečnou sebereflexi a jsi připravená na velice bolestivou cestu (které se ani na psychoterapii nevyhneš), která ale na rozdíl právě od té terapie bude trvat o mnoho déle.
Nejdřív bych se zkusila soustředit na dětství a zodpovědět si, co mohlo tuto tvoji část osobnosti nastartovat. Neustálé komentáře toho, jak vypadáš nebo jak se chováš od tvých rodičů, posmívání se příbuzných při neúspěších, rádoby vtipné rýpání učitelů,…? To je výchozí bod, od toho se můžeš posouvat dál a pozorovat se, bez nějakého hodnocení. Jak říkám, je to běh na dlouhou trať a vyžaduje to hodně úsilí. Psychoterapie ti může efektivně pomoct během relativně krátké doby, ty pokroky jsou mnohem rychlejší, protože tě navádí někdo, kdo ví, kam mířit. A nenechá tě se v nějakém tématu nebo pocitu plácat masochisticky dlouho (tak, jak to většinou děláme sami sobě).

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
135
21.9.21 10:18

Napadá mě, že to může souviset s přehnaně úzkostlivými rodiči, kteří ti svým chováním vůči tobě podvědomě sdělili, že svět je jedno velké nebezpečí a je potřeba se ho bát.
To se může projevovat tím, že rodič za dítě spoustu věcí zařídí, mluví za něj v obchodech, před příbuznými, vstupuje mu do hry s ostatními dětmi (předškolní věk), etc.
Vyzkoušej tu terapii, ta ti pomůže. Jen nezoufej, kdyby hned první člověk, na kterého narazíš nebyl ten pravý, je potřeba hledat.
Pokud to sama nedokážeš, existují i různé veřejné služby při stacionářích (Bohnice,…), jako například doprovod na terapii, doprovod na úřady…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
21.9.21 10:27
@Anonymní píše:
Dobrý den, vím, že to sem asi nepatří, ale vůbec nevím, kam jinam se obrátit, tak jsem se sem obrátit, protože už delší dobu zažívám trápení, které je pro mě už nesnesitelné. Zítra mi je 18, studuji „vysněný“ obor na škole, kde nemám ani jedinou kamarádku nebo kamaráda. Školu i obor jsem 2× měnila a nakonec jsem se vrátila k tomu oboru, který jsem si vybrala jako první. Na všech školách, kde jsem doposud byla, to bylo stejné - byla jsem vždy sama, neměla jsem žádnou kamarádku a každý mě měl za divnou a nudnou osobu. Na to jsem si už zvykla a samota ve škole mi přestala vadit, akorát jsem se tedy vždycky obávala situací, ve kterých si spolužáci budou vybírat někoho do dvojice a já vždy zůstanu sama a nebo budu s učitelem a pak jsem vždycky slýchála posměšky. Můj problém bude asi trapný, nudný a puberťácký, ale je to něco, co mě tak moc trápí, že se to už pomalu nedá vydržet. Můj problém je chodit do školy. Není to z důvodu, že bych byla líná tam chodit a chtěla radši dělat něco jiného. Už večer před školou mám strašný strach, bolesti břicha, nechutenství ke všemu, třes a obavy, že se budu muset projevovat, že se mi někdo bude posmívat, že se něčím ztrapním, že bude někdo komentovat můj vzhled… Tyhle obavy už zažívám od základní školy, kde to bylo dosti podobné, jediný rozdíl byl v tom, že jsem tam měla jednu kamarádku, s kterou jsem si občas povídala. Mým dalším velkým strachem je tělocvik. Sport jako takový mi nevadí, ale ten tělocvik hodně.. Nejsem talent na nic, a když mi něco v tělocviku nejde tak se mi každý vysměje včetně i učitele. Nechci si zařizovat uvolnění z tělocviku, protože nechci všechno vzdávat. Do školy chodím někdy o půl hodiny později, abych se vyhla přecházení přes rušné silnice. Ano, to musí znít hodně zvláštně, ale mám strašný strach přejít přes silnici bez semaforu, protože se bojím toho, že se na mě všichni budou dívat, že akorát každýmu blokuji provoz a zdržuji je.. Vím, že to musí znít hrozně divně, ale jsem ráda, že to mohu takhle ze sebe anonymně dostat.. Nedokážu si ani zařídit potřebné věci, tím myslím nějak dojít, vyřešit si úřední záležitosti… Nezvládám to. Strašně se bojím už i několik dnů předem a radši to odkládám a pak mám z toho postihy… Nevím, co mám dělat, abych se cítila líp. Když už jsem doma, cítím se dobře, spokojeně ale jak se blíží škola, tak je to k nevydržení…
Úzkosti jsou jedna věc, ale způsob, jak je řešíš, věc druhá. Chápu, že někomu vadí rušné silnice, ale řešit to tím, že chodíš později - když logické by bylo chodit naopak dřív, to je už spíš o povaze a o vůli něco dělat, takže ta úzkost hlavní problém nebude, to spíš vypadá, že pes je zakopán jinde… Celkově to, jak řešíš své problémy neodpovídá tomu, jak je řeší osoby s úzkostnou nebo depresivní poruchou. Takže to bude pro diagnostiky celkem oříšek.
  • Citovat
  • Nahlásit
135
21.9.21 10:32
@Anonymní píše: Úzkosti jsou jedna věc, ale způsob, jak je řešíš, věc druhá. Chápu, že někomu vadí rušné silnice, ale řešit to tím, že chodíš později - když logické by bylo chodit naopak dřív, to je už spíš o povaze a o vůli něco dělat, takže ta úzkost hlavní problém nebude, to spíš vypadá, že pes je zakopán jinde… Celkově to, jak řešíš své problémy neodpovídá tomu, jak je řeší osoby s úzkostnou nebo depresivní poruchou. Takže to bude pro diagnostiky celkem oříšek.

Hlavně pro psychology - amatéry z emimina :lol: nech to prosím tě na odbornících, evidentně znáš jen laický pohled na tyto poruchy :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5730
21.9.21 10:46

@foxtauri tak ona nemusí mít poruchu. Pokud by se se mnou nikdo nechtěl bavit, tak bych asi zažívala úplně stejné stavy, jako má ona.

Tedy to přecházení silnice už je jiná písnička, ale ten zbytek je naprosto pochopitelný.

Zakladatelko, mám pro tebe dobrou zprávu. Až budeš starší, bude to lepší. Dospělí (starší dospělí) už nebývají tak zlí, jako děti… tělocvik nebude a nebudeš se muset rozřazovat do dvojic.

I přesto doporučuji také psychologa, ať můžeš začít věci pomalu měnit. Když získáš sebevědomí, změní se pak i chování ostatních k tobě. Držím palce, určitě to není žádný pubertální problém, jak píšeš, stejně intenzivně by podobnou situaci prožíval asi každý. Teď jsi v začarovaném kruhu a potřebuješ se z něj dostat ven.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
135
21.9.21 11:16

@Limi123 kolik z outsiderů, které jsi osobně znala ze školy si za to vlastně nemohlo samo svým chováním? Chápu, že to může vyznít hnusně, nemyslím to tak. Prostě málokdy je outsider někdo, kdo se chová standardně a dokáže klasicky navazovat vztahy.
„Chyba“ nebude ve všech ostatních, jen v ní ne. To také zní hnusně, ale snad mě chápeš.

Moje sestřenice má úplně stejné potíže, na základce se s ní nikdo nechtěl bavit, tak přešla na jinou školu, tam se situace opakovala. Na střední to samé, ale už si zvykla. Nicméně je alibismus si myslet, že „problém“ (to něco) není v ní, když i po změně školy zůstane situace stejná.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5730
21.9.21 12:21

@foxtauri Ale ano, určitě to je vázané na nějakou vlastnost daného člověka, ale nemusí to být porucha. A nemusí to být ani nějaký objektivní a závažný problém, třeba je jen tišší, silnější nebo něco.

Myslím, že že zakladky a střední si nese nějaký ten šrám na duši skoro každý a přitom v dospělosti už ty „problémy“ nebývají tak intenzivní. Prostě ten školní kolektiv umí být ke slabším jedincům dost hnusný. V kolektivu dospělých je takové jednání spíš výjimkou (minimálně mezi přiměřeně inteligentními lidmi).

Když já si vzpomínám, jak jsme byli hnusní na tu jedinou spolužačku že ZŠ s nadváhou, no fuj. V dospělosti bych se musela hanbou propadnout. Děti (a dospívající) bývají dost krutí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
135
21.9.21 12:36

@Limi123 jo tak, už ti rozumím :D určitě to nemusí být porucha či nějaká diagnóza, nicméně i tak terapeut pomůže ;)
Děti takové jsou, poznávají své místo ve společenské hierarchii, projde si tím každý. Páťák šikanující tlustou holku dostane zase čouda od osmáka a osmák od deváťáka. Není to pěkné, ale je to zakořeněné od prvopočátků lidské historie v nás.
Taky se za ledacos stydím :oops:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
331
21.9.21 12:45
@foxtauri píše:
@Limi123 kolik z outsiderů, které jsi osobně znala ze školy si za to vlastně nemohlo samo svým chováním? Chápu, že to může vyznít hnusně, nemyslím to tak. Prostě málokdy je outsider někdo, kdo se chová standardně a dokáže klasicky navazovat vztahy.
„Chyba“ nebude ve všech ostatních, jen v ní ne. To také zní hnusně, ale snad mě chápeš.Moje sestřenice má úplně stejné potíže, na základce se s ní nikdo nechtěl bavit, tak přešla na jinou školu, tam se situace opakovala. Na střední to samé, ale už si zvykla. Nicméně je alibismus si myslet, že „problém“ (to něco) není v ní, když i po změně školy zůstane situace stejná.

Promiň, ale když člověku, co řeší tyhle problémy, napíšeš, že si za ně může sám, tak mu moc nepomůžes.
Detsky kolektiv je krutý, trestá jakoukoli odchylku. Některé děti jsou introvertne založené a nedokážou se v tomhle kolektivu prosadit. Nebo vycnivaji (moc chytré, moc hloupé, nosí brýle, rovnátka,..). To je fakt. Můžou ty děti za to, že jsou takové a je tedy v pořádku, že se jim to děje? Jsem moc ráda, že u nás aspoň nefrci šikana v takovém rozsahu jako například v Americe. Co mám zkušenosti, tak školy už i monitorují vztahy děti ve třídě a mají pravidelná sezení s psycholozkou.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
135
21.9.21 13:02

@Svetluska55 já čekala, kdo si to vezme brutálně osobně. Možná jsem nepoužila nejlepší slova, je to „něco v nich“, ale stále je to v nich :nevim: já neříkám - dobře jim tak, to jsi asi špatně vyčetla.
Uvědomění je první krok k tomu situaci změnit. Když budeš říkat, že všichni, ale úplně všichni okolo jsou pitomci, nejen že tomu člověku nepomůžeš, ba mu uškodíš, protože se vůči zbytku vymezí ještě víc a svoje těžkosti s adaptivitou na okolí (nejen lidi) řešit nebude.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5730
21.9.21 20:26
@foxtauri píše:
@Svetluska55 já čekala, kdo si to vezme brutálně osobně. Možná jsem nepoužila nejlepší slova, je to „něco v nich“, ale stále je to v nich :nevim: já neříkám - dobře jim tak, to jsi asi špatně vyčetla.
Uvědomění je první krok k tomu situaci změnit. Když budeš říkat, že všichni, ale úplně všichni okolo jsou pitomci, nejen že tomu člověku nepomůžeš, ba mu uškodíš, protože se vůči zbytku vymezí ještě víc a svoje těžkosti s adaptivitou na okolí (nejen lidi) řešit nebude.

Ano, psycholog, aby si začala víc věřit, je tady na místě.

Ale!!! ono to nemusí být něco v nich. Je to něco „na nich“, třeba jsem viděla, jak byly děti hnusné na chlapečka, protože měl brýle. A SŠ není moc jiná - pořád jsou to děti.

Děti prostě jsou kruté a ne vždy za věci, které by člověk měl měnit.

A fakt je, že až zakladatelka odroste, tak může být v pracovním kolektivu úplně ok.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat