Zrcadlím se - co by jste dělali na mém místě?

Anonymní
20.9.21 10:02

Zrcadlím se

Ahoj, půjdu rovnou k věci.
Je mi 17 let a vždycky jsem byla hodně empatický člověk. Když se s někým bavím, klidně i cizí člověk, stačí mi chvíle a já vím, jak se mám u něj chovat a jak působit co nejlépe. Poznám, jaký je jeho ‚ideální člověk‘ ke komunikaci, a podle toho se zařídím. Vždycky mi všichni říkají, jak si s nimi rozumím, ale přitom já je jen ‚zrcadlím‘.. Už ani nevím, jaká doopravdy jsem…jaké by bylo vlastně mé chování. Bojím se, jestli nejde o nějakou poruchu (například bpd), ale nechci se diagnostikovat sama. Jen připomínám, že jsem vždycky byla člověk co vždycky pomůže, poradí a vcití se do toho druhého, možná to moc hrotím protože jsem ještě stále dospívající člověk, ale i tak se bojím. Máte to někdo stejně? Co by jste dělali na mém místě? (prosím nepište sem ‚JO, TY JSI URČITĚ PSYCHO‘ apod..to mi zrovna moc nepomůže), děkuji :srdce:

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
unuděná
53190
20.9.21 10:09
@Anonymní píše:
Ahoj, půjdu rovnou k věci.
Je mi 17 let a vždycky jsem byla hodně empatický člověk. Když se s někým bavím, klidně i cizí člověk, stačí mi chvíle a já vím, jak se mám u něj chovat a jak působit co nejlépe. Poznám, jaký je jeho ‚ideální člověk‘ ke komunikaci, a podle toho se zařídím. Vždycky mi všichni říkají, jak si s nimi rozumím, ale přitom já je jen ‚zrcadlím‘.. Už ani nevím, jaká doopravdy jsem…jaké by bylo vlastně mé chování. Bojím se, jestli nejde o nějakou poruchu (například bpd), ale nechci se diagnostikovat sama. Jen připomínám, že jsem vždycky byla člověk co vždycky pomůže, poradí a vcití se do toho druhého, možná to moc hrotím protože jsem ještě stále dospívající člověk, ale i tak se bojím. Máte to někdo stejně? Co by jste dělali na mém místě? (prosím nepište sem ‚JO, TY JSI URČITĚ PSYCHO‘ apod..to mi zrovna moc nepomůže), děkuji :srdce:

Mě to přijde celkem normální :nevim: Vlastně díky této své schopnosti musíš mít super nekonfliktní život ne? Pokud tedy v sobě nedusíš nějakou přirozenost jen proto, aby tě ostatní měli rádi :mavam:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Jana525
9918
20.9.21 10:12

Jsi empath. Musis se s tim naucit pracovat, jinak te to znici. Vyhoris a ztratis sama sebe.

Kdyz se naucis, jak to vyuzivat ve svuj prospech a jak s tim pracovat, tak bude dobre.
Urcite si o tom neco nacti.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Takco
5378
20.9.21 10:12

Je to dar a výhoda. Tím jsi paradoxně svá. Odlišovat sama sebe se naucis. Hlidej si případně zneuzivani. Třeba si zvolíš profesi nebo poslání, kde to uplatnis.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
foxtauri
255
20.9.21 10:18
@Anonymní píše:
Ahoj, půjdu rovnou k věci.
Je mi 17 let a vždycky jsem byla hodně empatický člověk. Když se s někým bavím, klidně i cizí člověk, stačí mi chvíle a já vím, jak se mám u něj chovat a jak působit co nejlépe. Poznám, jaký je jeho ‚ideální člověk‘ ke komunikaci, a podle toho se zařídím. Vždycky mi všichni říkají, jak si s nimi rozumím, ale přitom já je jen ‚zrcadlím‘.. Už ani nevím, jaká doopravdy jsem…jaké by bylo vlastně mé chování. Bojím se, jestli nejde o nějakou poruchu (například bpd), ale nechci se diagnostikovat sama. Jen připomínám, že jsem vždycky byla člověk co vždycky pomůže, poradí a vcití se do toho druhého, možná to moc hrotím protože jsem ještě stále dospívající člověk, ale i tak se bojím. Máte to někdo stejně? Co by jste dělali na mém místě? (prosím nepište sem ‚JO, TY JSI URČITĚ PSYCHO‘ apod..to mi zrovna moc nepomůže), děkuji :srdce:

Nemyslím si, že bys měla BPD, jedna z mých nejlepších kamarádek má BPD a mimo ty úžasné chvíle plné porozumění je schopná za jakoukoliv kritiku na její osobu ze dne na den utnout kontakt se slovy, že mě nechce už nikdy vidět. Pak je jí to líto.
Osciluje mezi absolutní láskou a absolutní nenávistí, je dost sobecká a nedokáže zvládat jakoukoliv výčitku/kritiku vůči svojí osobě.
Taková mi z tvého vyprávění nepřijdeš.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
GirlsNick
1699
20.9.21 10:27

Taky to tak mam, ale snažím se být více svá. Zaměřuju se na sebe a co bych vlastně chtěla já a ne ten druhý. :*
Někdy je to fakt výhoda, ale v dlouhodobém vztahu to není vubec idealni..

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
20.9.21 11:08
@Anonymní píše:
Ahoj, půjdu rovnou k věci.
Je mi 17 let a vždycky jsem byla hodně empatický člověk. Když se s někým bavím, klidně i cizí člověk, stačí mi chvíle a já vím, jak se mám u něj chovat a jak působit co nejlépe. Poznám, jaký je jeho ‚ideální člověk‘ ke komunikaci, a podle toho se zařídím. Vždycky mi všichni říkají, jak si s nimi rozumím, ale přitom já je jen ‚zrcadlím‘.. Už ani nevím, jaká doopravdy jsem…jaké by bylo vlastně mé chování. Bojím se, jestli nejde o nějakou poruchu (například bpd), ale nechci se diagnostikovat sama. Jen připomínám, že jsem vždycky byla člověk co vždycky pomůže, poradí a vcití se do toho druhého, možná to moc hrotím protože jsem ještě stále dospívající člověk, ale i tak se bojím. Máte to někdo stejně? Co by jste dělali na mém místě? (prosím nepište sem ‚JO, TY JSI URČITĚ PSYCHO‘ apod..to mi zrovna moc nepomůže), děkuji :srdce:

Mám to úplně stejně!! Nejsi v tom sama, neboj. Jsi jen hodně empatická a citlivá. Zkus si něco přečíst o hypersensitivnich lidech. Poznáváš se i tom nebo ne?

  • Citovat
  • Upravit
Reklama
Anonymní
20.9.21 11:13
@unuděná píše:
Mě to přijde celkem normální :nevim: Vlastně díky této své schopnosti musíš mít super nekonfliktní život ne? Pokud tedy v sobě nedusíš nějakou přirozenost jen proto, aby tě ostatní měli rádi :mavam:

Mám to také tak a super nekonfliktní život nemám. Tam je totiž velký průšvih, že lidé vycítí, že ten druhý je moc hodný a rozumí jim a začnou ho využívat jako vrbu. A také si moc všechno beru k srdci - myslím že žijí těmi problémy co na mě druzí navalí a pak cítím vyhoreni. Vím, že je to špatně.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
20.9.21 11:18
@Anonymní píše:
Ahoj, půjdu rovnou k věci.
Je mi 17 let a vždycky jsem byla hodně empatický člověk. Když se s někým bavím, klidně i cizí člověk, stačí mi chvíle a já vím, jak se mám u něj chovat a jak působit co nejlépe. Poznám, jaký je jeho ‚ideální člověk‘ ke komunikaci, a podle toho se zařídím. Vždycky mi všichni říkají, jak si s nimi rozumím, ale přitom já je jen ‚zrcadlím‘.. Už ani nevím, jaká doopravdy jsem…jaké by bylo vlastně mé chování. Bojím se, jestli nejde o nějakou poruchu (například bpd), ale nechci se diagnostikovat sama. Jen připomínám, že jsem vždycky byla člověk co vždycky pomůže, poradí a vcití se do toho druhého, možná to moc hrotím protože jsem ještě stále dospívající člověk, ale i tak se bojím. Máte to někdo stejně? Co by jste dělali na mém místě? (prosím nepište sem ‚JO, TY JSI URČITĚ PSYCHO‘ apod..to mi zrovna moc nepomůže), děkuji :srdce:

Taky zrcadlím. Je to šikovná technika, když to máš vrozené.
To se naučíš ovládat.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
20.9.21 11:30
@Anonymní píše:
Taky zrcadlím. Je to šikovná technika, když to máš vrozené.
To se naučíš ovládat.

A poradila bys prosím jak se to naučit ovládat? :kytka:

  • Citovat
  • Upravit
Jana525
9918
20.9.21 11:37
@Anonymní píše:
A poradila bys prosím jak se to naučit ovládat? :kytka:

Snad uz brzy prelozi knizku od Anity Moorjani - Sensitive is the new strong
Doporucuju.

Jak uz tu nekdo pise, musis se naucit vic napojovat na sebe samotnou, taky potrebujes vic relaxovat. Ja to mam tak silne, ze mi staci se podivat na obliceje lidi, jak se tvari a uplne citim jejich emoce. Jsem treba v bazenu plnem lidi a i tam se musim vedome odpojit a napojit jen na sebe, jibak bych byla za chvili uplne vycucana.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
20.9.21 11:40
@Anonymní píše:
A poradila bys prosím jak se to naučit ovládat? :kytka:

Zkušenostma. Je ti sedmnáct, nasbíráš je. Přestaneš si to tak brát.
Ty se totiž vcítíš až moc a zapomeneš, že jen zrcadlíš. To se mi taky stávalo a občas ještě stává.

  • Citovat
  • Upravit
NiKina
4705
20.9.21 12:07

Tak tohle především vyřeší čas.
Buď si přirozeně sedneš do nějakých svých hranic, za kterými už zrcadlit nebudeš, protože to bude hájemství pro tebe, tvou rodinu, práci - co já vím.
Nebo vyhoříš, začneš mít úzkosti, deprese a donutí tě na tom zapracovat v podstatě takto násilím v rámci zachování života.

Přeju ti to první, protože je velká skupina lidí, pro které je tvé zrcadlení škoda - emoční upíři a podobní psycho nemocní lidé.

Základ je dle mého v budování si toho svého, tvrdého jádra, ze kterého ti postupně vyroste celé sladké ovoce kolem - i se slupkou, která tam pak ty škůdce nepustí.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Kamkam
3115
20.9.21 12:16

Jako bych četla o sobě. Asi se s tím (ne)vědomě snažím pár let už nějak pracovat, abych se toho trochu zbavila/zkrotila to…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Senses
265
20.9.21 13:56
@Jana525 píše:
Snad uz brzy prelozi knizku od Anity Moorjani - Sensitive is the new strong
Doporucuju.Jak uz tu nekdo pise, musis se naucit vic napojovat na sebe samotnou, taky potrebujes vic relaxovat. Ja to mam tak silne, ze mi staci se podivat na obliceje lidi, jak se tvari a uplne citim jejich emoce. Jsem treba v bazenu plnem lidi a i tam se musim vedome odpojit a napojit jen na sebe, jibak bych byla za chvili uplne vycucana.

To musí být zajímavá knížka :pankac:. Mohla bys prosím ve stručnosti v bodech napsat nějakou její hlavní myšlenku, hlavní návrhy jak být tím silnějším skrze svoji sensitivitu? Také s tím zápasím. Zatím mi funguje jakoby se odpojit, nevnímat obličeje. Jinak rychle přebírám nálady druhých.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

 
 

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová

Milování a syn

  • 09.04.26
  • Anonymní

Dobrý den, mám takový problém, co se týká intimního života. Máme 4letého syna, je živý a zvědavý až velmi. S manželem jsme pravidelně před pár... Odpověď

Problémy v rodině

  • 18.03.26
  • Anonymní

Dobrý den, už nevím, na koho se obrátit, protože po narození syna mám problémy s manželovou rodinou. Tchyně s tchánem jsou v celku hodní lidé,... Odpověď

Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži

  • 11.12.25
  • Anonymní

Dobrý den, přečetla jsem si Vaši odpověď týkající se stejného tématu, něco mě oslovilo, ale pořád nemohu uchopit svoji situaci tak, abych se... Odpověď

Je to deprese? Co by pomohlo?

  • 12.12.25
  • Anonymní

Dobrý den. Ani nevím, kde začít. Zkusím to vzít polopaticky. Rok a čtvrt se snažíme s manželem o miminko. Před snažením jsem řešila potíže s... Odpověď

Poporodní deprese nebo něco jiného?

  • 19.08.25
  • Anonymní

Dobrý den, jsem skoro rok po porodu, ale vůbec si mateřství neužívám. Je to pro mě takové přežívání a přečkávání. Narodila se mi předčasně... Odpověď