Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Anonymní píše: Více
Potrat s negativní myšlenkou urcite nesouvisí. Stalo se, nic si nevyčítej, ale urcite už žádné další pokusy.
@Šmoulice píše: Více
Klopotkova stranou, tu neřeším, ale…
IVF je velký kšeft, o tom žádná. A že informace o tom, že všechny ty stimulace hormony podstatně zvyšují riziko rakoviny, ví málokterá. Dost jasně o tom hovoří Anna K., která si tím prošla včetně té rakoviny.
Já neříkám, že by to mělo nebo nemělo být, o tom nikdo z nás nemá právo rozhodovat. Nicméně zamyslel jste se někdo nad tím, že když se rodí stále více a více dětí z umělých oplodnění, tj. lidem, kterým by se v přírodě dítě nenarodilo (a příroda většinou ví, proč), že nám jako lidstvu se ničí ten přirozený výběr, kdy ten silnější přežije a do budoucna to bude znamenat pro lidstvo katastrofu? Nejspíš postupně ztratíme schopnost reprodukce. ![]()
Ale znamená to celý ten proces zastavit? Určitě ne. Protože pomáhá lidem teď a tady to svoje dítě mít. Ale jsou to sakra těžké otázky..
@Anonymní píše: Více
No jo, ale to bohužel nikdy nevíš. Nedávno proběhla informace o tom, jak si dvě partnerky zaplatily přes reprodukční kliniku sperma od určitého dárce a za pár let znovu, aby seděti byly bio sourozenci. No a teď zjistily, že děti bio sourozenci nejsou a ani jedno nepochází od toho dárce z Norska, co si zaplatily a dětem x let tvrdily, že ten otec vypadá tak a tak a má takové zájmy. I mluvily o tom, jak ten syn to těžce nese. Bylo to tedy v zahraničí.
Těmto popiskům na klinikách bych nevěřila. Těžko někdo napíše do databáze „Dárkyně s nízkým intelektem, co nedokončila ani základní školu, věčně na dávkách, sociální případ, proto daruje vajíčka za účelem zisku“ ![]()
Ale jak říkám, čest výjimkám. Jistě jsou i chytré a vzdělané dárkyně vajíček, co riskují vlastní zdraví pro jiné..
Určitě si nedávej nic za vinu. Človek v té chvíli dělá to nejlepší co může. Určitě jsi to myšlenkami nezpůsobila.
Myslím, že v tvých pocitech hraje roli také ten nezdar a rozhodně ty těhotenské ztráty. Nevím tedy kdy jste přišli o to miminko z DV a proč…ale každá ztráta z člověkem zamává, hlavně ty pozdější.
My přišli o 2 miminka v 2 trimestru, jedno mé a jedno z DV a rozdíl ve smutku jsem necítila, ale každý to může mít jinak.
Proč se může stát ta ztráta i s DV vysvětlují, že můžeš mít nekompatibilitu v imunitě vůči cizím genům. A Embryo z DV nemá ani polovinu tvou.
@Anonymní píše: Více
Tak znám tu, která na tom byla 22×, nevěřila jsem, ale ukázala důkazy, dokonce jsem pro ni 2× byla po tom zákroku.
Má ZŠ vzdělání, je sice strašně moc hodná, ale trochu jednodušší, o vzdělání jim tam lhala, tvrdila jim, že má sš a že je účetní, oni tam výuční list, maturitní vysvědčení ani diplom vidět údajně nechtěli. Vše je na čestné slovo asi tedy. Byla na x klinikách.
Tvrdila jim, že její koníčky jsou četba historických románů a cestování. Její největší záliba bylo chození po diskotékách a četba ji vůbec nebere, jednou tedy byla v Egyptě za peníze z darování.
Nechci pomlouvat, ona je fakt hodná, nekonfliktní, bohužel z horších rodinných poměrů, prostě píšu tak, jak to je. Pohled na dárkyni.
@Anonymní píše: Více
CARy to nehlídají vůbec a to říkám jako příjemkyně darovaného vajíčka.
Což je ten největší problém, protože by nebyl nejmenší problém si to ohlídat. Ověřenou kopii vzdělání, výpis nebo přístup do elektronické zdravotní karty, výpis z rejtříku trestů.
To vše je celkem levné a nebyl by problém. Nedělají to a ví proč. Podle mě je přijmout darované určitý risk, protože podstatná část dárkyní je opravdu problematická. Ne všechny, některé mají prostě jen rozvedené rodiče, rodič jen průměrné alimenty v této zemi, jsou na VŠ a potřebují zaplatit náklady spojené se školou. To je ta nejlepší možnost, která může nastat.
Ale jako člověk, který zjišťoval veškeré možné informace, říkám, že je to menší risk, než adoptovat.
Tam je ta situace ještě z hlediska rizik mnohem, mnohem horší.
@Lil Kitkatt píše: Více
Hele, já bych tu moudrost přírody zas tak nepřeceňovala ![]()
Se kolem sebe rozhlídni, které skupiny mívají s reprodukcí nejmenší problémy, a velmi často to fakt nejsou ti, u kterých bys chtěla, aby byli nějakým základem genofondu. Dost často je to samozřejmě spojené s tím, že nemají problém si sekat děti jak Baťa cvičky od osmnácti i dříve, zatímco „zodpovědnější“ čekají, až vystudují, až si odpracují, až si zařídí bydlení a hlavně, až najdou toho spolehlivého partnera, prostě až, až… Netvrdím, že je to správně to odkládat, ale nemalá část pacientek IVF klinik jsou prostě ženské, co by třeba byly ve dvaceti superplodné, ale tak nějak si nechtěly udělat dítě na škole s prvním ochotným blbečkem z diskotéky. Ono už jenom to, jak se tu prská, že dárkyni (čili ženu kompletně zdravou a plodnou) může dělat každá socka s IQ 80 a vajíčko pak přijme nebohá vysokoškolačka… v reálu to takhle dramatické není, ale rozumíme si?
Pak tu máš hromady problémů typu endometrióza, vejcovody neprůchodné po srůstech po operaci, tohle zrovna není něco typu „radši se nemnožte“.
Já se snažila o dítě od pětadvaceti, příčina nenalezena, přirozeně mi bylo dáno až před čtyřicítkou - je to správně, když to tak příroda chtěla? Má moje přirozeně počaté dítě potenciál rozsévat špatné geny? A to nepřirozeně počaté od těch samých rodičů? Těch otázek je strašně moc a odpovědi ve hvězdách, ale fakt bych netvrdila, že komu dá příroda rozmnožování, je to dobře, zatímco komu to nejde, asi příroda ví, co dělá. Já to beru tak, že si jenom vylosoval blbé karty a díky dnešní době, že je mu umožněno to obejít.
@LunaP tak to určitě, že mě i ty ztráty poznamenaly.
Já si to vyčítám i z toho důvodu, že prostě to me chování…no ono se to opravdu těžko popisuje… Nevím jestli to byla úzkost, strach nebo obojí.. prostě směsice pocitu ale šílených ![]()
@Klopotkova píše: Více
Kdybych byla dítě takto vzniklé a byla vychovaná v milující rodině, tak bych neřešila, proč jsem se nenarodila svojí biologické matce.
Jinak zakladatelko, chápu tě. Bála bych se případného srovnávání se svým biologickým dítětem. Jsem tedy i toho názoru, zle bych darovaná vajíčka nechtěla, ani kdybych neměla svoje biologické dítě. Ale nebyla jsem v situaci, kdy bych to musela řešit, možná bych ten názor změnila.
Dlouhá léta to vypadalo, že budu bezdětná, neplodná. 10 + let. O darovaném vajíčku jsem začala uvažovat jako o poslední možnosti mít dítě. Ale ne pro sebe, ale pro svého manžela, který po dítěti moc toužil (do ničeho mne netlačil, rozhodnutí bylo na mne). Nechtěla jsem milovaného člověka připravit o tu možnost.. ale přesto jsem to nezvládla, nešla jsem do toho. Chtěla jsem svoje dítě. A ať si říká kdo chce, co chce, tohle by nebylo moje dítě, tak to cítím. Svých jsem se nakonec dočkala, ale i kdyby ne, rozhodnutí bych nelitovala. V případě druhého dítěte bych do toho nešla ani omylem. Medicína nabízí různé zázraky, ale tohle je „na hraně“ a je úplně normální, že to člověk neodkýve a nepromyslí během dvou dnů. Nic si nevyčítej.
@Lil Kitkatt píše: Více
Viděla jsem o tom rozhovor s nějakým vědcem co se věnuje evoluční biologii a v podstatě říkal to samé. Říkal, jak je nepopulární o tom dnes mluvit a jak si byznys a nenaplněné potřeby lidi prosadili svou navzdory jakýmkoliv poznatkům. Je to vypuštěný džin z láhve. Zmiňoval i zajimavý faktor nevědomého/podvědomého výběru partnera pro savce tak typický, na základě pachu a jiných podprahových vjemů což má vliv na vzájemnou sexuální přitažlivost (chemie) a výběru partnera s odlišnými geny které mají přímý vliv na zdraví potomka, genetické predispozice, možné nemoci atd. Tohle se v dárcovství prostě úplně přeskočí…
Příspěvek upraven 14.04.26 v 13:19
@Janča6 píše: Více
Mně by to jedno nebylo. Vadilo by mi, že neznám svoje kořeny, svoje předky ze strany matky.
@Klopotkova píše: Více
S timhle naprosto souhlasím. Jsem si naprosto jista, že jejich byznysový zájem je daleko výš, než zájem těch rodin. Jaksi po letech asi těžko budeš reklamovat už hotové dítě, že něco nemá v „genech“ (učení). Navíc prostě motivace dárců je zkrátka často jen finanční, a tim lze dovodit, jak vzdělaní a z jakých kruhů asi ti lidé budou…
Příspěvek upraven 14.04.26 v 13:19
Jinak zakladatelko, už jsem o tom tady několikrát psala. Znám ze svého okolí ženu, která se s tím psychicky jen těžko srovnává dodnes. Dítě strašně chtěli, dlouho neměli dárkyni, anabáze šílená. Dítě je dnes těžký autista, bio otec to nedával a rodinu opustil. Ona zůstala sama na své velmi komplikované nebiologické dítě. Dělá co může, pracuje na sobě, chodí na psychoterapie…ale válčí s tím. A vědomí, že vlastně dítě není její jí ničí a komplikuje už tak značně náročný vztah matka/dítě. Otevřeně přiznává že je těžké ho bezpodmínečně milovat. Chudáci jsou teď oba, ona i dítě. A onu nejistotu pociťovala už v těhotenství podobně jako ty. I takhle to bohužel někdy končí…
Takže pokud jsi měla nejistotu zda ho přijmeš už během těhotenství, pak myslím že to nakonec dopadlo dobře pro vás všechny…
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.
Ono těch informací moc nebylo jen že vzhledově je podobna mě, stejná krevní skupina, vyučuje angličtinu, ráda chodí do hor, vystudovala gymnázium, věk myslím 28 let to vše co mi bylo řečeno..
Právě že to bylo všechno hezky, ale jestli je to pravda to nevím.. nějaký genetické testy v pořádku.. na co vše se dělají to nevím..
Ono jsou asi dárkyně a dárkyně já si pořád říkám že to car umí ohlídat aspoň nějak