Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Obecně orientace na výkon - chválení a kritika - přináší stres a často míří na sebeúctu a sebehodnotu dítěte, ať už ze strany rodičů, tak ze strany učitelů. Řešení je zajímat se o dítě, jeho pocity a prožívání, jeho úsudek a hodnocení různých situací. Vedení k hodnotám včetně třeba (přiměřeného) úsilí ve škole a v jiných aktivitách. Validovaní, ne znevažování, jeho pocitů a následně jejich případné nahlédnutí z jiné - míň kritické nebo naopak míň benevolentní - perspektivy. Atd.
Například 1) Co jste dneska dělali na výtvarce? 2) Bavily jste se s Klárou o té sobotě? 3) Jaký byl ten test z češtiny? (nic moc = tak až ho budete mít opravený, podíváme se, co ještě potřebuješ víc procvičit) namísto 1) Tak co ta čeština, máš to dobře? (nic moc) Vždyť jsi se učila, tak proč jsi ty nevěděla? Jsem ti říkala, že si k tomu máš sednout už odpoledne. Snad to nebude trojka…
A já si myslím, že je to současným stylem výchovy. Dětem se umetá cestička, rodiče skákají podle nich, do ničeho je nenutí. Učila jsem ještě nedávno na ZŠ a běžně jsem se setkávala s dětmi v osmé třídě, za které rodiče psali referáty nebo slohovky, které byly za domácí úkol
Je trend pořád jen chválit za cokoliv, a když už je kritika, tak se dávkuje opatrně. Není to jen trend v domácím výchově, ale obecně na školách. Děti pokazí písemky a někteří učitelé jim dávají nové a nové šance, aby si děti mohly známku opravit, pomalu je l tomu přemlouvají… Nerikam, že je to všude takto, ale ten trend tu prostě je. Není to tak ve všech rodinách a na všech školách, ale je to častější a běžnější než dřív. Neříkám, že dřív byla výchova skvělá. Ale dnes to směřuje k opačnému extrému.
@Semtex píše:
Tak jestli se dite hroutí, záleží i na tom, jak to podá učitel a jiný dospěly. Jestli učitel udela z pětky drama a dite setre třeba před celou třídou, no tak se pak asi hroutí. Ale nemyslím si, ze to nikdy nebylo. Nebo ze lidi neměli nikdy psychické potíže. Podle mě jsou lidi porad stejní a mění se jej prostředí. Třeba je větší informovanost o psychických onemocněních a tak s tím lidé více chodí k lékařům a řeší to léky. Jestli třeba není až někdy preinformovanost, to je taky možné. Však i zde někteří odesílají druhé k psychologové s každou prkotinou.
Pamatuju před 30 lety, jak někteří spolužáci měli stres z přísné učitelky, bolelo je břicho, nechtělo se jim do školy. Stejně tak obrovský stres neplavců z kurzů plavání, kde je odpichovali tyčí od břehu. Akorát se s tím tolik nesvěřovali rodičům a když, tak to rodiče tolik neřešili.
@Josefuna píše:
Však ano, mají přísnější výchovu, ale pro své děti chtejí větší pohodlí, prostě opak toho, co měli sami. Tam je ta chyba. A společnost to podporuje. Všichni tak samozřejmě nevychovávají, ale dnes je dítě bráno jako projekt. Vždyť to musíš sama vidět.
V době mého dětství a mládí rodiče netaxikařili a nebyli tak kritičtí k učitelům a svůj život tolik nepřizpůsobovali dětem, ale děti se přizpůsobovaly dospělým.
Naprosty souhlas.
@mamadvou píše:
JPamatuju před 30 lety, jak někteří spolužáci měli stres z přísné učitelky, bolelo je břicho, nechtělo se jim do školy. Stejně tak obrovský stres neplavců z kurzů plavání, kde je odpichovali tyčí od břehu. Akorát se s tím tolik nesvěřovali rodičům a když, tak to rodiče tolik neřešili.
Ano, to bylo samozřejmě špatně. Taky mám takové vzpomínky ![]()
@Ahep píše:
Vymenila bych psycholozku - radit, abys naslq dceri aktivity, kde bude neuspesna, tak to fakt hned tak nekdo nevymysli.
Mela by vratit diplom!
Bože
Vždyť to dítě dříve nebo později na neúspěch narazí, narazí na kritiku a je na rodiči, aby dítěti od mala vštěpoval, že se svět netočí jen kolem nich, že existuje někdo lepší i někdo horší, že když nedostane za 1 tak se nic neděje, ne?
@Hobitka píše:
Ono se treba i rika, ze driv byli lidi spokojenejsi, protoze stravili mnohem vice casu „tesenim se“ na neco. Dnes si opravdu kazdy vse poridi instantne, chce se mi k mori, proc se nepodivat po levnych letenkach? Nemam na tu krasnou novou TV, nevadi, vezmu ji na splatky…prave nedavno som nad tymto (v suvislosti so sebou) uvazovala.. to, co nas posuva dalej, zenie do vykonu su prave nenaplnene tuzby
@Josefuna píše:
Však ano, mají přísnější výchovu, ale pro své děti chtejí větší pohodlí, prostě opak toho, co měli sami. Tam je ta chyba. A společnost to podporuje. Všichni tak samozřejmě nevychovávají, ale dnes je dítě bráno jako projekt. Vždyť to musíš sama vidět.
V době mého dětství a mládí rodiče netaxikařili a nebyli tak kritičtí k učitelům a svůj život tolik nepřizpůsobovali dětem, ale děti se přizpůsobovaly dospělým.
Ano, taky souhlas. Je to přesně, rodiče si z dětí udělají svůj životní projekt. Tlak na výkon… Rodiče dětem všechno dovolí, dopřejí jim co největší pohodlí, luxus (i za cenu, že se sami výrazně uskromní), vozí je do tisíce kroužků, se školou jim pomáhají, kritizují učitele a bojují za své děti jak lvi, i když nemusejí být ty jejich děti v právu… prostě jejich dítě je svatoušek a učitel de.bil… A na druhé straně ten hrozný tlak: musíš na gyml, na výšku, mít co nejlepší práci, hodně peněz, jezdit na luxusní dovolené, jinak tvůj život nemá cenu… A bacha, to tu nikdo nezmínil - sociální sítě, kde ostatní lidi ukazují to pozlátko, jak mají báječný sluníčkový život…
Třeba si vzpomínám, jak se zde řešilo, že si děti ve škole dávaly vánoční dárky a dítě od nikoho nic nedostalo. Maminky zde radily zavolat jiným maminkám a domluvit se, aby dítěti také daly dárek apod. Tohle se prostě dříve podle mě nedělo nebo ne v takové míře.
Dnes je snaha o to, aby vše bylo spravedlivé a přijemní pro všechny už kontraproduktivní, protože lidi se už nemohou ani chovat přirozeně, ale aby pořád přemýšleli, jestli se někoho nedotknou. Takže ve třídě jsou různí inkludovaní, nic proti nim, ale stejně tam jsou sami, protože se s nimi ve třídě stejně ostatní většinou nebaví, a ti chytřejší zaostávají, protože úroveň výuky klesá. Takže se spíš přizpůsobujeme těm slabším, což je sice hezké a na jejich místě bych to uvítala, ale má to zase jiné negativní důsledky.
@Giovanna1 píše:
Ano, taky souhlas. Je to přesně, rodiče si z dětí udělají svůj životní projekt. Tlak na výkon… Rodiče dětem všechno dovolí, dopřejí jim co největší pohodlí, luxus (i za cenu, že se sami výrazně uskromní), vozí je do tisíce kroužků, se školou jim pomáhají, kritizují učitele a bojují za své děti jak lvi, i když nemusejí být ty jejich děti v právu… prostě jejich dítě je svatoušek a učitel de.bil… A na druhé straně ten hrozný tlak: musíš na gyml, na výšku, mít co nejlepší práci, hodně peněz, jezdit na luxusní dovolené, jinak tvůj život nemá cenu… A bacha, to tu nikdo nezmínil - sociální sítě, kde ostatní lidi ukazují to pozlátko, jak mají báječný sluníčkový život…
Jednou jsem viděla na youtube nějaké video influencerky, co měla 4 děti v mladém věku, první ještě jako neplnoletá, ale s manželem stále jsou a rozumí si. Dali dětem na Vánoce pod stromek jen jeden dárek s tím, že jedou na společnou dovolenou a další dárky dostanou od širokého příbuzenstva. Děti vypadaly spokojeně a jeden dárek jim stačil. Ale to, co bylo potom v diskuzi, byla teda hrůza. Že dítěti je třeba dát minimálně dárků aspoň 10, a co až tyto děti zjistí, že ostatní ve třídě jich dostali více a že musí být zklamané a jak Vánoce pro děti odbyla a kdesi cosi. Takže asi tak.
@Sedmnactnulajedna To zní zajímavě, díky za praktickou radu
. Často si pamatujeme, jak nás jako děti štvala kritika rodičů, ale neuvědomujeme si, že i přehnaná chvála může být stejně škodlivá. Něco podobného se mi asi snažila vysvětlit ta psycholožka: že, když dítě má samé jedničky a učitelé, rodiče, nebo třeba babička ho chválí, může to v něm vyvolat přehnané nároky sám na sebe („nesmím zklamat!“). Najít správnou hranici mezi dostatečnou motivací a stresováním je dost těžké a asi to bude u každého dítěte jinde. A možná právě v tom bude problém dnešní výchovy - někde je chválení-kritika přehnaná, jinde naopak skoro nulová - a obojí je špatně.
@brambora80 píše:
@Sedmnactnulajedna To zní zajímavě, díky za praktickou radu. Často si pamatujeme, jak nás jako děti štvala kritika rodičů, ale neuvědomujeme si, že i přehnaná chvála může být stejně škodlivá. Něco podobného se mi asi snažila vysvětlit ta psycholožka: že, když dítě má samé jedničky a učitelé, rodiče, nebo třeba babička ho chválí, může to v něm vyvolat přehnané nároky sám na sebe („nesmím zklamat!“). Najít správnou hranici mezi dostatečnou motivací a stresováním je dost těžké a asi to bude u každého dítěte jinde. A možná právě v tom bude problém dnešní výchovy - někde je chválení-kritika přehnaná, jinde naopak skoro nulová - a obojí je špatně.
V ČR jde u známkování také o to, že málokterý učitel využívá celou škálu známek. Vesměs využijí 1, 2 a 3 a většina dostane tu 1 a 2. V zahraničí mají často stupnici mnohem širší a také ji využívají a často je tam za to, co u nás 1 ekvivalent naší 3.
Příspěvek upraven 22.06.23 v 12:15
@Josefuna píše:
Jednou jsem viděla na youtube nějaké video influencerky, co měla 4 děti v mladém věku, první ještě jako neplnoletá, ale s manželem stále jsou a rozumí si. Dali dětem na Vánoce pod stromek jen jeden dárek s tím, že jedou na společnou dovolenou a další dárky dostanou od širokého příbuzenstva. Děti vypadaly spokojeně a jeden dárek jim stačil. Ale to, co bylo potom v diskuzi, byla teda hrůza. Že dítěti je třeba dát minimálně dárků aspoň 10, a co až tyto děti zjistí, že ostatní ve třídě jich dostali více a že musí být zklamané a jak Vánoce pro děti odbyla a kdesi cosi. Takže asi tak.
To mi připomnělo… já mám děti obě prosincové, takže vždy byl větší dárek k narozeninám a drobnosti pod stromeček a čím jsou starší, tím je domluva lepší…
@Josefuna píše:
Však ano, mají přísnější výchovu, ale pro své děti chtejí větší pohodlí, prostě opak toho, co měli sami. Tam je ta chyba. A společnost to podporuje. Všichni tak samozřejmě nevychovávají, ale dnes je dítě bráno jako projekt. Vždyť to musíš sama vidět.
V době mého dětství a mládí rodiče netaxikařili a nebyli tak kritičtí k učitelům a svůj život tolik nepřizpůsobovali dětem, ale děti se přizpůsobovaly dospělým.
@Josefuna píše:
Však ano, mají přísnější výchovu, ale pro své děti chtejí větší pohodlí, prostě opak toho, co měli sami. Tam je ta chyba. A společnost to podporuje. Všichni tak samozřejmě nevychovávají, ale dnes je dítě bráno jako projekt. Vždyť to musíš sama vidět.
V době mého dětství a mládí rodiče netaxikařili a nebyli tak kritičtí k učitelům a svůj život tolik nepřizpůsobovali dětem, ale děti se přizpůsobovaly dospělým.
Tak máma netaxikařila proto, že musela být v 6 na značkách a auto jsme neměli. Táta byl někde pryč u jiné ženské. Byla přísná, protože nejspíš nechtěla, abych měla ve čtvrťáku dítě jako ona. Ja netaxikařím, protože máme školu v místě. Dítě mě musí poslouchat, nehaním učitelku, jsem s ní zadobře. Dítěti přizpůsobím program při dovolené, protože zpruzelé dítě je docela otrava. Ale normálně nechávám dítě i se trochu nudit, nejsem jeho celodenní animátorka.
Jinak vidím kolem sebe, že rodiče podpoří děti skoro ve všem, co si vymyslí. Hodně z nich jde studovat do zahraničí, protože jsou na mezinárodní škole. Jenže co tam jdou studovat? Často naprosto neupotřebitelné obory typu literární vědy, filozofie, evropské právo, politologie a diplomacie…ale hlavně, že jsou tak talentované a nadané a dopadnou takhle. Nevím, co potom budou dělat, asi někde nějakou administrativní pozici, protože na tom budou nejspíš hůř než někdo, kdo vystuduje něco smysluplnějšího v ČR.