Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Sedmnactnulajedna píše:
Tak to je fajn, u nás v rodině podobně. I když nemůžu teda říct, že moji rodiče jsou hloupí. Jen žili v jiných možnostech a jiné době.
Nicméně jsem mluvila o tom, že není zvláštní, když děti euroúředníků, což jsou typicky třeba filologové, právníci, ekonomové, pokud se nemýlím, volí houfně například zmiňovanou dráhu sociologů, politologů a dalších logů a skončí třeba taky ve státní správě, spíš než by se houfně stávali kvantovými fyziky. Ano, je to primitivní úvaha, souhlasím.
A kdo se prosím Tě stane kvantovým fyzickem? Takových je minimum i u dětí neúredníků.
@Sedmnactnulajedna píše:
Tak jestli žiješ v Bruselu a je to tam kolem tebe samý euroúředník, tak pochybuju, že jsou jejich/vaše děti natolik technicky nadané, aby byly adepty třeba na ČVUT. Jaká matka, taká Katka, ne?
Představ si, že synovec studuje architekturu a matka je učitelka v MŠ a otec dělník v kalírně, který nemá ani maturitu. To fakt není o technickém nadání zdědeném po rodičích. Jo a na tu architekturu před 3 roky vzali téměř všechny bez přijímaček.
@ibis píše:
BožeVždyť to dítě dříve nebo později na neúspěch narazí, narazí na kritiku a je na rodiči, aby dítěti od mala vštěpoval, že se svět netočí jen kolem nich, že existuje někdo lepší i někdo horší, že když nedostane za 1 tak se nic neděje, ne?
Ty ale mluvis o koze a ja o voze! Pujdes snad a zaplatis nejakykrouzek/aktivitu, kde uz dopredu vis, ze tam decko bude zpruzele a pujde max 1-2×? A vo tom ja pisu!
@Pudloslava píše:
nasi rodice casto nemají titul, ac jsou chytri, protoze v jejich mladi se na vs tak nechodilo, zvlaste na vsi. Nyni mladez tituly ma, ac chytra pokazde neni.
To je pravda, ale dřív si člověk vystačil v zaměstnání celkem pohodlně se střední školou, teď chtějí všude VŠ, i když po většinou ani nemá opodstatnění. Leckde jim je úplně jedno, jaký obor VŠ uchazeč má, jen stačí ten titul.
@Josefuna píše:
A kdo se prosím Tě stane kvantovým fyzickem? Takových je minimum i u dětí neúredníků.
Velmi pravděpodobně moje dítko
rodiče s tímhle oborem nic společného nemají, i když jsou vysokoškoláci ![]()
@Keyllah píše:
A myslíš, že děti v první třídě víc motivuje ke vzdělání pochvala/hvěznička/jednička nebo špatné známky?
No hele v tomhle si nejsem vůbec jistá ani v přístupu ke svým dětem. Když dítě něco odflákne a dostane za to jedničku nebo pochvalu, odflákne to i příště. Když za něco dostane špatnou známku, tak ví, že něco podcenilo a příště se musí více naučit. Takže asi pochválit, ale zároveň říct, co udělalo dítě špatně a co má zlepšit…
@Jancka_K píše:
No hele v tomhle si nejsem vůbec jistá ani v přístupu ke svým dětem. Když dítě něco odflákne a dostane za to jedničku nebo pochvalu, odflákne to i příště. Když za něco dostane špatnou známku, tak ví, že něco podcenilo a příště se musí více naučit. Takže asi pochválit, ale zároveň říct, co udělalo dítě špatně a co má zlepšit…
no nevím, myslím, že ten začátek by měl být hlavně motivující, aby se chtěli učit. Jak přesně třeba i psaní prvním písmen poznáš, jestli to dítko odfláklo, nebo se snažilo, ale líp mu to prostě napoprvé nejde?
výše uvedené rozliší moje dítko ve třetí třídě, už částečně v druhé…ale pokud se v první snaží a dostane hned z kraje za 3, tak to s ním pěkně zamává (vlastní zkušenost s prvňáčkem)
@Keyllah píše:
no nevím, myslím, že ten začátek by měl být hlavně motivující, aby se chtěli učit. Jak přesně třeba i psaní prvním písmen poznáš, jestli to dítko odfláklo, nebo se snažilo, ale líp mu to prostě napoprvé nejde?výše uvedené rozliší moje dítko ve třetí třídě, už částečně v druhé…ale pokud se v první snaží a dostane hned z kraje za 3, tak to s ním pěkně zamává (vlastní zkušenost s prvňáčkem)
Presne tak, deti jdou do skoly natesene se neco ucit a zabijou to v nich hned tim, ze jim obkreslujou pismena cervene, jak to maji blbe
.
Proč hledat dítěti aktivity, kde bude neúspěšné?
paní si taky vyhledává aktivity, které ji nejdou, nebaví? ![]()
Mám dítě, které celý první stupeň nebylo známkované a žádný problémy při dalším studiu nemá. Problém spíš budou přehnaně ambiciózní rodiče, co dítě stresuji a nutí být za každou cenu co nejlepší
@Keyllah píše:
no nevím, myslím, že ten začátek by měl být hlavně motivující, aby se chtěli učit. Jak přesně třeba i psaní prvním písmen poznáš, jestli to dítko odfláklo, nebo se snažilo, ale líp mu to prostě napoprvé nejde?výše uvedené rozliší moje dítko ve třetí třídě, už částečně v druhé…ale pokud se v první snaží a dostane hned z kraje za 3, tak to s ním pěkně zamává (vlastní zkušenost s prvňáčkem)
Je to o přístupu té učitelky. Pokud se snaží tak jo. Takovou mám dceru. Kluk se snaží vše udělat rychle, mnohdy to odflákne, aby mohl ven nebo na mobil… Každé dítě je jiné, proto v tomhle si fakt někdy nevím rady…
@Jancka_K píše:
Pokud se snaží tak jo. Takovou mám dceru. Kluk se snaží vše udělat rychle, mnohdy to odflákne, aby mohl ven nebo na mobil…Každé dítě je jiné, proto v tomhle si fakt někdy nevím rady…
aha, tak to jo, Já mám právě okolo sebe prvňáčky, co se snaží, jsou to ještě takoví medvídci, nesnaží se nic ošidit atd…
@Keyllah píše:
aha, tak to jo, Já mám právě okolo sebe prvňáčky, co se snaží, jsou to ještě takoví medvídci, nesnaží se nic ošidit atd…
Takoveho bych chtela zazit, no, ceka me to se tretim, ditetem letos a asi zase nic
. Moje velke deti brzy schvalne psaly velka pismena a obri mezery, aby se jim na radku vesla jen tri, prisly na to velmi rychle
.
Jen tak pro zajímavost, kolik rodičů je dnes schopno dítěti říct na rovinu…
To se ti moc nepovedlo.
Moc ses nesnažil.
Odflaknul jsi to.
Pokazil jsi to.
Udělal jsi to špatně.
Tohle to moc nejde.
Tak co, kdo tohle dítěti řekne? A přitom tohle to dítě potřebuje, jak se má naučit přijímat kritiku a zamýšlet se nad ní, když ho nikdo nekritizuje?
Všeho moc škodí, chvály i kritiky. Když je kritika oprávněná, má být vyslovena, bez posměšků a ponižování. Ovšem mnoho lidí kritiku vnímá jako ponížení, přitom je to úplně něco jiného.
Koukněte se na děti které sportuji na vyšší úrovni, jsou na kritiku zvyklé, trenéři jim na rovinu řeknou, že něco pokazily a pokud tohle dítě neumí přijmout, nebo s takovým přístupem rodiče nesouhlasí, tak to dítě ten sport nemůže dělat.
Tyhle děti jsou vyrovnanější a psychicky odolnější než jejich vrstevníci, kterým rodiče umetají cestičku a nedovolí nikomu křivý pohled na ně.
Děti naučené přijímat kritiku nepotřebují psychology a psychiatry.
@Big boss píše:
Jen tak pro zajímavost, kolik rodičů je dnes schopno dítěti říct na rovinu…
To se ti moc nepovedlo.
Moc ses nesnažil.
Odflaknul jsi to.
Pokazil jsi to.
Udělal jsi to špatně.
Tohle to moc nejde.Tak co, kdo tohle dítěti řekne? A přitom tohle to dítě potřebuje, jak se má naučit přijímat kritiku a zamýšlet se nad ní, když ho nikdo nekritizuje?
Všeho moc škodí, chvály i kritiky. Když je kritika oprávněná, má být vyslovena, bez posměšků a ponižování. Ovšem mnoho lidí kritiku vnímá jako ponížení, přitom je to úplně něco jiného.
Koukněte se na děti které sportuji na vyšší úrovni, jsou na kritiku zvyklé, trenéři jim na rovinu řeknou, že něco pokazily a pokud tohle dítě neumí přijmout, nebo s takovým přístupem rodiče nesouhlasí, tak to dítě ten sport nemůže dělat.
Tyhle děti jsou vyrovnanější a psychicky odolnější než jejich vrstevníci, kterým rodiče umetají cestičku a nedovolí nikomu křivý pohled na ně.
Děti naučené přijímat kritiku nepotřebují psychology a psychiatry.
Proč bych měla problém toto dítěti říct?
Samozřejmě mu to řeknu, když je to evidentní, úkol odflákne, aby si mohl jít hrát. Nebo když dostal 3 z matematiky. Když jindy dostane 1. Prostě si to nezkontroval a pokazil to. Mluvím s ním na rovinu. Přiznám i sama chybu, když ji udělám.