Proč mít dítě?

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2 3

Napsat příspěvek

Velikost písma:

CaravaggioDaMerisi

197

8.3.17 10:10

načítám...

Ja se bala vseho co popisujes, klidne bych se oznacila dokonce za tokofoba (strach z porodu), diky tomu co mi zensky kolem navykladaly o nastrihu apod. Rikala jsem si ze pokud se stane omyl a ja otehotnim tak ven to pujde jedine cisarem. Biologicky hodiny mi nikdy netikaly. Svoje prvni a snad ne posledni dite jsem nakonec porodila v cerstvych 27 letech, naprosto prirozene, bez zasahu i leku. Ze se o mimco pokusime byl takovej nahlej zachvat z niceho nic - jinak jsme - bez jakyhokoli biologickyho puzeni - ciste jen z racionalnich duvodu - planovali zkouset mimco vyrobit nejdrive az tak za dalsi rok dva. No nakonec lituju, ze jsme do toho nesli jeste driv (i kdyz je otazka zda bychom na to byli, hlavne teda tatinek ktery je mladsi nez ja, jiz tehdy mentalne zrali). Situace ruznych paru kolem mne navic poucila, ze na dite neni snad nikdy vylozene „ten spravny“ cas. Myslim ze toho, jak rodicovstvi i se vsemi jeho uskalimi zvladne, se boji kazdej premyslejici clovek s prumernym i lehce podprumernym intelektem. Zvladnes to - ver mi - ono ti ani nic jinyho totiz nezbude. Klades si spravny otazky a uz jen to myslim naznacuje, ze budes dobrej rodic. A chyb urcite udelas spoustu - ostatne jako uplne kazdej z nas . Takze pokud dite chcete jednou oba, mate vyreseny bydleni, praci, neco jste si uzili apod. klidne bych se na vasem miste zacala pokouset i bez toho puzeni - hormony jsou super jizda a tyhle strachy vetsinou vyresi za tebe. Rok nebo vic a nebo taky vubec treba nevyspala atd. budes, ale zvyknes si (cemuz jsem teda v sestinedeli zasadne odmitala uverit). Mozna to bude chtit trosku vic planovani a kompromisu, ale urcite to neni nic nezvladnutelnyho (hlavne kdyz se podivas i kolem sebe - dokonce i ti ktery treba povazujes jinak za neschopny to zvladaji, proc ne tedy vy?), jeste kdyz treba budete mit i ochotne prarodice. Ze nejsi pecival a umis mit disciplinu je obrovsky plus - ja jsem naprosto nerezimovej akcni pecival (uz avam - zni to jako oxymoron ale ja opravdu jsem akcni lenoch) - a naraz reality s ditetem a ten stereotyp byl pro me docela narocnej, ale hormony pomohly, depky se nekonaly a ted si to dokonce uzivam.

Jeste bych dodala, ze to co ti radim, plati v pripade ze u tebe jde jen o ten strach.

načítám...
Citovat
Zmínit

inkakřivák

80474

31883

9.3.17 17:33

načítám...

@anna492 Je to úplně přesně, jak to popisuješ. Až to bude, tak to prostě půjde a nějaké to nevyspání? To je asi jako porod - prostě malá cena za tu lásku v postýlce.

načítám...
Citovat
Zmínit

BiohazardMichell

471

12.3.17 16:21

načítám...

Je mi 26 a děti ještě nemám. Doteď jsem to měla tak, že jsem se chránila, protože - jak bych uživila dítě, jak se o něj postarat, jak si s ním hrát, jak ho vychovávat a tak dále. Hlavně doteď jen při lehkém podezření jsem byla zděšená a když se potvrdilo, že nakonec těhotná nejsem, tak obrovská úleva.
Dneska s novým partnerem zažívám nový pocit, že kdyby se náhodou stalo, že bych s ním otěhotněla, tak mi z té myšlenky hřeje u srdce a pokaždé, když dostanu své dny, tak cítím zklamání. Nevím, jestli to jsou ty pověstné biologické hodiny, ale racionálně přivést do tohoto stádia dítě by nebyl dobrý nápad - ještě plně nezařízený byt, peníze nejsou a jsme spolu zatím velmi krátce. jen vím, že z minulého vztahu jsem poznala, že není dobré na cokoliv čekat dlouho. Prostě když to přijde, tak do toho jít bez miliony výmluv. Ono to nějak dopadne.
Ve svojí rodině jsem byla vždy obklopená dětmi a moje sestra má dvě děti - jednu tříletou a druhou rok a tři měsíce. Myslím si, že umět postarat se o miminko zvládnu, ale spíš si dělám starosti o to, jak budu zvládat, že najednou nebudu moct mít čas jen pro sebe. K tomu jsem bordelář, takže nepořádek je u mě denní chléb a s dětma ten bordel už bude takovej jinej druh bordelu, který mi vadí.