Poradna na téma rodinné právo
Mgr. Zoltán Duna
I žena může opustit rodinu, proč by nemohla.. tohle je svobodné rozhodnutí každého. Nesoudím, když do toho nevidím.
Podle mě to diskriminace není, když vezmu lidi jako živočichy, tak mládě je prostě závislé na matce a předpokládá se, že matka mládě živí, chrání, opatruje a dělá všechno pro jeho přežití. Z tohoto pohledu (bez ohledu na moderní právo dítěte na oba rodiče stejně) vnímám mateřský instinkt jako silnější a je pro mě nepochopitelné opuštění mláděte. Ale feministky by mi asi daly ![]()
Tak předně. I žena opouští „rodinu“ dnes a denně. Jen si s sebou bere dítě. Kdyby takovou možnost měl muž, často opustí jen ženu a dítě si nechá (to trochu diskriminace je). Za další, ať budou mé touhy jakékoliv, neopustím své dítě dokud mě bude potřebovat. Takto má myslím většina matek. Opustím práci, opustím muže, opustím postavení ale neopustím tvora, kterého jsem si dobře rozmyslela přivést na svět. Počítala jsem dopředu s tím, že tady pro něj budu, dokud to bude vyžadovat. Říká se tomu mateřská láska, tu otci až tak nemají, odejdou od rodiny potažmo dítěte v případě, že ví, že se o něj matka postará. I když na matku nadávají, nesouhlasí s ní, ví, že jeho potomek je obstarán. Muži jsou rozsévači. Ženy opatrovatlky. Když to přeneseš napřírodu, matka se stará o mláďata a otec už dávno v tu chvíli oplodňuje jinou. Je to zákon o přežití. Kdyby matky toto pouto k dětem neměli, vymřeli bychom.
@Anonymní píše:
Předem se omlouvám za anonym, ale je to téma citlivé. Chtěla bych se zeptat na všeobecný názor žen na tomto foru. Proč je docela běžné, že muž opustí rodinu a všechny starosti zůstanou ženě? (kromě směšných alimentů) Znám několik odloučených dvojic, kdy muž bez mrknutí oka odešel od rodiny a okolí ho nikterak nesoudí. (předpokládají dokonce že na vině je manželka). Nebo proběhne jen,,pokrčení rameny" holt byl nedospělý a nezodpovědný. Ale když tohle udělá žena (vím JEN o jedné a to ještě z doslechu) je odsouzena jako naprostá bezcitná bestie, která opustila vlastní dítě. Je to bráno jako taková ostuda, že se daná raději odstěhovala na druhou stranu republiky. Ani rodina se s ní nechce kvůli tomu bavit. (Důvod byl údajně taky touha po svobodě a nezávislosti). Je nebo není to diskriminace? Jak se na toto dívají zdejší dámy?:)Podobné téma jsem tu ještě neviděla..
Já jsem taky opustila manzela.
To jsou kecy. V práci mám na starosti alimenty, mimo jiné, a co ženskejch se nestará o svoje děti a nechá je k adopci.
Kvuli detem
Vetsinou jsou to zeny, kdo deti ma "na starosti ",kdo se zajima o vychovu, vhodne hracky, jidlo, skolku, nemocne deti…Zeny casto jsou k detem vic pripoutane, ziji pro ne a vic s nimi…Proto spolecnost odsoudi zenu, ktera necha dite manzelovi a jde si zit svobodny zivot…Ja bych sice neodsuzovala, ale deti by mi bylo lito…
Nevím, já nedokážu pochopit ani jedno, protože bych svoje děti nikdy neopustila a stejně tak můj muž. Máme nějaké potíže ve vztahu, ale snažíme se to řešit, protože nám oběma strašně moc záleží na dětech. Stejně tak kamarád, jeho žena se rozhodla radikálně změnit svůj život (včetně partnera), takže se vrhli na střídavou péči, aby mohl být co nejvíce s dětma. Měla jsem kamaráda, se kterým se jeho žena rozvedla, dítě vzala s sebou 300km daleko. Jemu toho moc nezůstalo, ale hlavně neměl za svým synem jak jezdit - jen na otočku takovou dálku, financí nazbyt moc neměl, přespání na hotelu nepřicházelo v úvahu, jet v pátek tam, odvézt si kluka domů a v neděli ho zas jet vrátit se taky kvůli té vzálenosti moc často nedalo. Jezdil za ním málo, strašně ho to mrzelo, moc mu chyběl. Někteří chlapi ten rodičovský pud možná nemají tak silný, myslím, že většina žen ho má od přírody opravdu velký.
Jednou zažité normy je dost obtížné překonávat. Mužům se všeobecně více promíjí (stačí si projít pár diskusí). A taky si myslím, že pro většinu matek je jednoduše nemyslitelné odejít od malých dětí. Osobně si to taky neumím představit. Proto žiju v mrtvém vztahu a čekám, jestli se rozhoupe partner a utne to v podstatě neexistující pouto. Sama bych neodešla - kvůli dětem. Mateřský cit je (většinou) silnější než otcovský a já bych se od svých dětí nedokázala odpoutat. Tím nechci říct, že odsuzuji ženy, které toto dokáží. Záleží na tom, jak moc je ta touha po svobodě a nezávislosti silná a jak se kdo dokáže poprat za své vlastní zájmy. Když se žena stane matkou, na čas něco jako „vlastní zájmy“ přestane existovat. Znám ze svého okolí ženu, která opustila manžela a syna s postižením. Jednoho dne prostě sbalila kufr a byla pryč. Na synka platí, jednou za čas přijede na návštěvu, ale už nemohla dál. Chtěla kousek štěstí pro sebe, i když by to někdo mohl považovat za sobecké ![]()
@evill píše:
Tak předně. I žena opouští „rodinu“ dnes a denně. Jen si s sebou bere dítě. Kdyby takovou možnost měl muž, často opustí jen ženu a dítě si nechá (to trochu diskriminace je). Za další, ať budou mé touhy jakékoliv, neopustím své dítě dokud mě bude potřebovat. Takto má myslím většina matek. Opustím práci, opustím muže, opustím postavení ale neopustím tvora, kterého jsem si dobře rozmyslela přivést na svět. Počítala jsem dopředu s tím, že tady pro něj budu, dokud to bude vyžadovat. Říká se tomu mateřská láska, tu otci až tak nemají, odejdou od rodiny potažmo dítěte v případě, že ví, že se o něj matka postará. I když na matku nadávají, nesouhlasí s ní, ví, že jeho potomek je obstarán. Muži jsou rozsévači. Ženy opatrovatlky. Když to přeneseš napřírodu, matka se stará o mláďata a otec už dávno v tu chvíli oplodňuje jinou. Je to zákon o přežití. Kdyby matky toto pouto k dětem neměli, vymřeli bychom.
@KackaDoup píše:savci ano
@evill ne vsechna zvirata to tak maji
@KackaDoup píše:
@evill ne vsechna zvirata to tak maji
Neříkala jsem, že to tak mají všechny zvířata. My se třeba líbí mořští koníci, víš proč?
. Které zvířátka máš na mysli ty? ![]()
@evill
přesně tak. V tomhle si spíš myslím že jsou diskriminovaní muži..že si nemůžou vzít dítě a odejít. Ale já bych tomu kdo by mi chtěl sebrat moje děti nevím co udělala.
Všeobecně se většinou traduje, že žena má k dítěti prostě blíž a má na něj „větší právo“. Asi se také „počítá s tím“, že matka prostě pro dítě udělá více, že ho více miluje.
Neodsuzuji ženy, které se rozhodnou dítě opustit - pokud to není vyloženě koza, která si chce fakt užívat. Mohou ji k tomu vést různé důvody, od pocitu, že muž, se o milované dítě postará lépe, než ona, až k táhlým psychickým problémům.
Já osobně bych tohle nedokázala. Je to jen proto, že můj manžel je otec na baterky. O děti se nepostará, nepomůže, nepochválí. Takže já bych děti opustit nemohla. Zatím zůstávám vdaná, s dětmi a mužem v jednom domě, aby děti byly zabezpečené, ale vím, že kdybych odešla, byla bych mnohem šťastnější.
A muž, ten mě, troufám si říct, bohužel nikdy sám od sebe neopustí ![]()
Taky mi to přijde nespravedlivé, zakladatelko. Osobně se snažím tyhle situace vyhodnocovat nestranně. Víc asi dělat nemůžeme.
Zrovna nedávno byl na idnes článek o „krkavčí matce“, fakt ošklivě o ní mluvili a přitom neudělala nic horšího, než co dělají stovky možná tisíce chlapů. Děti nechala na výchovu někomu jinému (v tomto případě svým rodičům) a neplatí alimenty. U chlapů celkem běžný a takové články se o nich nepíší.
Předem se omlouvám za anonym, ale je to téma citlivé. Chtěla bych se zeptat na všeobecný názor žen na tomto foru. Proč je docela běžné, že muž opustí rodinu a všechny starosti zůstanou ženě? (kromě směšných alimentů) Znám několik odloučených dvojic, kdy muž bez mrknutí oka odešel od rodiny a okolí ho nikterak nesoudí. (předpokládají dokonce že na vině je manželka). Nebo proběhne jen,,pokrčení rameny" holt byl nedospělý a nezodpovědný. Ale když tohle udělá žena (vím JEN o jedné a to ještě z doslechu) je odsouzena jako naprostá bezcitná bestie, která opustila vlastní dítě. Je to bráno jako taková ostuda, že se daná raději odstěhovala na druhou stranu republiky. Ani rodina se s ní nechce kvůli tomu bavit. (Důvod byl údajně taky touha po svobodě a nezávislosti). Je nebo není to diskriminace? Jak se na toto dívají zdejší dámy?:)Podobné téma jsem tu ještě neviděla..