Proč se to děje? Proč umírají děti?

Caty
4.3.12 14:54

Proč se to děje? Proč umírají děti?

Holky, omlouvám se, ale potřebuju to ze sebe dostat a nemám s kým. V brzké době mě čekají dva pohřby. Jeden mojí babičky, která umírá na rakovinu a je v konečné fázi na morfiu a druhý malého 4 letého klučíka. Umírá, rodina se s ním chodí loučit i moji rodiče, ale mi tam nepustí. Mám dvě malé děti a asi bych to nedala. Proč děti umírají? Před pár lety umřela kamarádka ve 13ti letech na nádor v mozku. U starého člověka to člověk tak nějak chápe bere, jestli víte co tím myslím, ale děti? Proč? Je to tak strašně nespravedlivé. Jak se připravit na pohřeb malého dítěte? Snad se nikoho touhle diskusí nedotknu ale já to fakt nevím, nevím co mám číct jeho rodičům,které znám, jsou to kamarádi rodičů a toho prdelku znám od miminka, hlídala jsem ho. Bože, jak těžké to musí být pro rodiče. Co se řiká? Upřímnou soustrast snad ne?

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
238
4.3.12 15:10

No tak tohle je opravdu choulostivá situace..... nevím jak bych se zachovala…

Je to strašné že malé děti umírají :,( Nedávno jsme se bavila na tohle téma s tchýní která je věřící a je si jistá že je to tak prostě dáno. Tak jsem se rozčílila a řekla jí že kdyby existoval Bůh tak by tohle dopustit nemohl :,( když vidím kolik dětí trpí Leukemii a dálšími nemocemi, tak je mi do breku a jsme ráda že je moje dcera zdravá :!

Težko radit. Snad je pevně obejmout…ikdo asi nedokáže pochopit bolest rodičů kterým umírá dítě :(

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1309
4.3.12 15:11

ahoj..no, takový je bohužel život.. s tím nikdo nic nenadělá… člověk se narodí pro to, aby jednou stejně umřel, někdo má to štěstí a žije dolouho, někdo bohužel zemře mladý… člověk se se smrtí bud smíří, nebo ne.. ale stejně s tím nic neudělá, jednou zemřeme všichni.. bohužel, ale je to tak. Pokud seš slabší povahy,bud bych se pohřbu malého dítěte nezůčastnil a rodičům chlapce bych se omluvila s tím, at se nezlobí, žes nimi cítíš, ale že bys to z rozrušení nemohla absolvovat, nebo na pohřeb půjdeš a budeš postávat někde na konci, abys nebyla v tom největší emočním centru.. btw- na co ten malej umírá?? Rodičům řekni, že je ti to hrozně líto, nevnucuj se jim, když budou chtí, tak si s tím o tom s tebou promluví, hlavně jim neříkej něco jako.- to bude dobrý, už se netrápí atd… prostě jim pokondoluj a nech je ve své bolesti, oni se s tím musí taky smířit a někomu to trvá dýl, protože je to velká ztráta..

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
28272
4.3.12 15:12

:,( :,( :,( :,( tohle je strašný, taky to nedávám. A u dětí obzvlášť. Asi ti moc neporadím, ale třeba ti pomůže, když aspoň napíšu, že nejsi sama, kdo to těžce zvládá. U dítěte vyjádřit upřímnou soustrast… no, asi ano, ale je je to hodně formální a „studená fráze“. Já bych asi rodiče pevně objala a řekla, je mi to strašně líto :nevim:
Drž se :hug: :hug: i co týká babičky. Život je někdy pěkně krutej :,( :,( :,(

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1309
4.3.12 15:13
ConyELi píše:
No tak tohle je opravdu choulostivá situace..... nevím jak bych se zachovala…

Je to strašné že malé děti umírají :,( Nedávno jsme se bavila na tohle téma s tchýní která je věřící a je si jistá že je to tak prostě dáno. Tak jsem se rozčílila a řekla jí že kdyby existoval Bůh tak by tohle dopustit nemohl :,( když vidím kolik dětí trpí Leukemii a dálšími nemocemi, tak je mi do breku a jsme ráda že je moje dcera zdravá :!

Težko radit. Snad je pevně obejmout…ikdo asi nedokáže pochopit bolest rodičů kterým umírá dítě :(

je to tak, nechápu ten alibismus křesťanů… kdyby byl bůh, tak proč dopustí to, že umíraj malé děti, proč trpí nemocemi, proč se rodí mentálně zaostalé… to přece nedává smysl..

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
18305
4.3.12 15:21

Lopato, a proč demokratické státy dopustily druhou světovou válku? Protože nějaké „dělání míru“ se jim v ten moment nehodilo do krámu.

BTW: Ty víš, jaký ten Bůh je ve skutečnosti (ne v představách)? Já to nevím…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
27012
4.3.12 15:21

chjo další téma co jsem musela chvíli rozdýchavat:(Taky tohle nedávám,jako matka a momentálně jako těhule nesnesu žádné takové téma…hrozně se mě to dotýká protože bohužel nikdy nevíš kdy se může něco stát!Ono upřímně ty dvě slova byhc asi ani neříkala :nevim: nebo alespon já na ně byla alergická a a pak mi to přišlo i od blízkých takový neosobní..ale co říct netuším.Chudák rodina.
Podepíšu se pod to že kdyby bůh existoval tohle by nedovolil!

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Caty
4.3.12 15:22

No, vím, že když půjdu na pohřeb, vzadu mě nenechají. Když je obejmu? Asi by to bylo nejlepší, ale mám pocit, že by museli ještě uklidnovat mě, což jaksi není zrovna vhodné. Je toho nějak moc, beru ATD. Před půl rokem jeda moje hodně hodně blízká osoba sědla prášky, zachránili jí za minut dvanáct, je toho moc a psychiku a před váoci jsem se složila a ted tohle. Je to paradox, u babičky to mrzí a bolí, ale to mrně
Jinak má geetickou vadu, neštěpí se mu bílkovinym tj, mozek se mu tráví, když jich přijme víc než smí a svou váhu, protože se mu tviří v mozku amoniak a tráví ho. Je po mrtvicích, ochrnutý na levou stranu, měl infarkt.ted mu dávají tak 4 hodiny pokud se nestane zázrak. A já na zázraky už nevěřím.Asi.

  • Citovat
  • Upravit
919
4.3.12 15:23

Nezávidím ti to.Já se neumím chovat ani k lidem co přišli třeba o rodiče nebo prarodiče,natož děti… :?
Vždycky mám pocit,že ať řeknu nebo udělám cokoliv je to špatně a nedostačující.Ona ta věta „Upřímnou soustrast“ vyjadřuje hodně,ale myslím,že ne každý ji „chce“ slyšet.
Když si vezmu moje pocity při smrti někoho blízkého(zatím jsem poznala jen smrt prarodičů),tak popravdě by mi bylo NAPROSTO jedno co cítí ostatní…
Vím,kruté,ale já to tak mám.Každý si musí svojí bolest prožít sám.Snad jen nabídka pomoci nebo rozhovoru nemusí „urazit“…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1309
4.3.12 15:24
Jura007 píše:
Lopato, a proč demokratické státy dopustily druhou světovou válku? Protože nějaké „dělání míru“ se jim v ten moment nehodilo do krámu.BTW: Ty víš, jaký ten Bůh je ve skutečnosti (ne v představách)? Já to nevím…

juro.. demokratické státy?? to byli LIDI, kteří spustili válku.. bavíme se tu o imaginárním tvorovi,Bohovi. a pokud najedeme na ideologii Křesťanství, tak by mě zajímalo, co někteří lidé udělali tak strašného, že bůh dovolí to, že se jim narodí postižené dítě, nebo to, že jim dítě umře.. nepleť sem prosím války, ty rozpoutali lidi, s tím nemá bůh nic společného..

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
27012
4.3.12 15:27
Caty píše:
No, vím, že když půjdu na pohřeb, vzadu mě nenechají. Když je obejmu? Asi by to bylo nejlepší, ale mám pocit, že by museli ještě uklidnovat mě, což jaksi není zrovna vhodné. Je toho nějak moc, beru ATD. Před půl rokem jeda moje hodně hodně blízká osoba sědla prášky, zachránili jí za minut dvanáct, je toho moc a psychiku a před váoci jsem se složila a ted tohle. Je to paradox, u babičky to mrzí a bolí, ale to mrně
Jinak má geetickou vadu, neštěpí se mu bílkovinym tj, mozek se mu tráví, když jich přijme víc než smí a svou váhu, protože se mu tviří v mozku amoniak a tráví ho. Je po mrtvicích, ochrnutý na levou stranu, měl infarkt.ted mu dávají tak 4 hodiny pokud se nestane zázrak. A já na zázraky už nevěřím.Asi.

to je hrozný:(fuj omlouvám se ale radši tohle téma opustím neb tu brečím :oops:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
8566
4.3.12 15:28
lopata píše:
Jura007 píše:
Lopato, a proč demokratické státy dopustily druhou světovou válku? Protože nějaké „dělání míru“ se jim v ten moment nehodilo do krámu.BTW: Ty víš, jaký ten Bůh je ve skutečnosti (ne v představách)? Já to nevím…
juro.. demokratické státy?? to byli LIDI, kteří spustili válku.. bavíme se tu o imaginárním tvorovi,Bohovi. a pokud najedeme na ideologii Křesťanství, tak by mě zajímalo, co někteří lidé udělali tak strašného, že bůh dovolí to, že se jim narodí postižené dítě, nebo to, že jim dítě umře.. nepleť sem prosím války, ty rozpoutali lidi, s tím nemá bůh nic společného..

Podle tvého ale kdyby bůh byl, tak by nepřipustil aby nějaká válka byla ne? Zajímavé, že když se lidem něco přihodí (škaredého), odvolávají se na to, že Bůh existovat nemůže, protože by tohle nedopustil. Když se jim ale přihodí něco „pěkného“ na boha si ani nevzpomenou ( s díky třeba..). Myslím, že netřeba do toho zatahovat Boha..Zakladatelko, přeji Ti sílu, sama takové situace těžko zvládám :hug:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
28272
4.3.12 15:28

Caty, tak tam snad vůbec nechoď :hug: :hug: Vyber nějakou tištěnou kondolenci s vhodným textem a pošli jim tu. Takhle se úplně složíš :hug: :hug:
Navíc co se týká účasti na pohřbech, kremacích, tak z vlastní zkušenosti vím, že těm, kterých se to nejvíc týká, lidi kolem úplně splývají a nevnímají, kdo všechno přišel. Mají dost co dělat sami se sebou a svojí obrovskou bolestí.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2746
4.3.12 15:32

Ach jo :,( :,(. Jen si představím, že by se něco stalo synovi a už řvu. Je to strašný, když člověku zemře dítě. Co říct rodičům? Vyjádřit lítost, to určitě ano, ale z mé zkušenosti rodiče na pohřbu svého dítěte stejně nevnímají, co jim člověk říká (ani se nedivím :( ).
Já zažila smrt 2 kamarádů (vražda a autonehoda), rodiče se z toho nevzpamatovali dodnes a na pohřbu chudáci byli úplně mimo, takže je fakt úplně šumák, co člověk řekne. :nevim: :nevim:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
710
4.3.12 15:37

Ahoj, před dvěma lety mi umřel bratranec v pěti letech na nádor na mozku. Zjistili mu ho ve dvou letech. Byly to nejtežší dva roky života, nedokázala jsem se s rodinou ani bavit, protože jsem nevěděla, co říct. Na pohřeb jsem taky nešla, nezvládla bych to (nemluvně o tom, že to položilo i kněze). Víte, některé spíláte na boha, ale co mají rodiče jiného dělat, než věřit, že je na lepším místě? Že se ještě jednou setkají a prožíjí nádherný druhý život? Já nejsem věřící, ale ta představa, že prostě někde shil v zemi mi přijde dost špatná, lepší by bylo věřit, že je někde jinde…
Nejsem z těch, kteří by mohli radit, co říct. Sama jsem selhala!
Ale jedno vím jistě. Když bratránek umřel, byla to do jisté míry úleva. Vědělo se, že se nedožije dospělosti a při konci byl každý další den zázrak. Rodiče byli zničení, vyčerpaní a zasypaní dluhy, teta nepracovala, celou dobu byla se synem v nemocnici. Když chlapeček umřel, paradoxně rodiče byli ti silnější. Samozřejmě na ně padly i stavy totálního zhroucení, ale věděli, že se chlapeček už netrápí, že ho nic nebolí, že se nemusí bát.
Teď tomu asi nikdo neuvěří, ale jednou to bude nejkrásnější vzpomínka.
Když po dvou letech mluvím s tetou o malým, usmívá se a zasněně vypráví. Vzpomíná ráda a je šťastná, že syna měla. Jak se říká, čas rány zahojí…
Budeš-li mít sílu, staň se její vrbou. Za týden za dva po pohřbu na ni teprve dolehne, že syn už opravdu není, bude muset vyklidit pokojíček, z bytu uklidit jeho věci… Buď u toho s ní a obejmi ji kdykoli to bude potřebovat. Držím ti palce a přeju silné srdce :hug:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Aktuálně na Instagramu

Umožňuje to nová legislativa. Zjistěte podrobnosti.

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová