Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anik píše:
Mno, taky se na mě jednou v práci koukali jako na…, když jsem doporučila na jedno místo kamarádku, oni ji tedy přijali, a ona pak nakonec taky nenastoupila. Ano, stává se to, to je jasné, ona se taky omluvila,,, ale jak říkám, chvilku se na mě koukali tak jak se koukali. Od té doby už NIKDY nikoho nedoporučuju. Teď nedávno jsem opět mohla, ale opravdu už se člověk po jedné takové zkušenosti bojí.
Tímto se nechci zastávat Tvého otce, opravdu se to v životě stává, ale nevíš co si doma od ženy vyslechnul. Není pravda, že se o to nijak nepřičinila. Zmínila se před šéfovou, na tomto základě se posílal životopis,,,někdy stačí fakt málo, jen se zmínit. Taky jsem byla tenkrát trošku naštvaná, ale byla to otázka pár dnů, pak to samozřejmě vyšumí.Abyste mě tady neukamenovaly,,,nezastávám se otce, vím, že tyto situace se stávají, ale prosím jen o trochu pochopení druhé strany, protože i když vám řekne, že se o to nepřičinila, tak NIKDY nevíte jak to bylo doopravdy v „zákulisí“.
Jinak si ale taky myslím, že je lepší zůstat na tom stávajícím místě, než ve firmě s přízní.
A.
Anik,
rozhodně by tě nikdo nekamenoval, já právě naprosto chápu, že se může cítit špatně a rozhodně mě to mrzí kvůli ní.
@bamba píše:
Nehrotila bych to. Člověk někdy v návalu nečekaných událostí plácne něco, čeho posléze lituje. Tvůj partner udělal dobře, že zůstal na starém místě s lepšími podmínkami. Nech to uležet a uvidíš, že nic není tak horké, jak se uvaří. Litovala bys, kdyby jste se s tátou rozkmotřili.
Bambo, děkuji ti, ano, rozhodně to chce čas.
A nejsou to všechno jen silná slova pod tíhou emocí? já se s mým otcem pohádala a nemluvíme spolu, je mi to tak líto, ale vím, že on se nezmění a já neustoupím, udělal chybu a pokud se neomluví, tak s ním mluvit nebudu. Rve mi to srdce, chtěla bych, aby se omluvil a my mohli zas normálně fungovat, ale vím, že se to nestane.
@Anonymní píše:
A nejsou to všechno jen silná slova pod tíhou emocí? já se s mým otcem pohádala a nemluvíme spolu, je mi to tak líto, ale vím, že on se nezmění a já neustoupím, udělal chybu a pokud se neomluví, tak s ním mluvit nebudu. Rve mi to srdce, chtěla bych, aby se omluvil a my mohli zas normálně fungovat, ale vím, že se to nestane.
Ano, to je jasný, že velkou roli v tom hrají emoce. Chápu tě a je mi tě líto. Třeba otec čeká, že uděláš první krok. Je vidět, že tě to hodně trápí, tak to zkus a dej mu ještě šanci, je vidět, že o to hodně stojíš. Život je krátký. U nás je to hodně čerstvé. Nejhorší je, že můj otec je takový pruďas, jeho to přejde, ale v mém muži to už zůstane, nikdy se proti němu ničím neprovinil a on nemá právo takhle o něm mluvit. Držím pěsti.
@carola nechci udělat první krok. Odpustila jsem mu tolikrát, neustále ho omlouvala, ale teď udělal velkou sviňárnu. Já mu to už i odpustila, ale pokud chce ještě dceru, měl by se omluvit. Strašně mě to mrzí, ale je to na něm.
Doufám, že tvůj chlap se tím nebude dlouho trápit a tvůj otec se omluví.