První dítě x druhé dítě

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 29.01.16 21:55
První dítě x druhé dítě

Hezký večer, máme 19 m dceru a jsem momentálně na začátku 2. těhotenství. Dítko bylo plánované, ovšem po potvrzení těhu jsem propadla panice a nemůžu se toho zbavit. Mám pocit, že jsem zradila dceru, že bude trpět, nebudu se jí moci věnovat. Vím, že nejsem první ani poslední se dvěma dětmi, e ten pocit zrady mě velmi tíží, vůbec jsem s tím nepočítala. Měl to někdo podobně? Kdy se to zlomilo (doufám, že zlomilo)? Děkuji.

Stránka:  1 2 3 4 5 6 Další »
Reakce:
kacaba379
Ukecaná baba ;) 2158 příspěvků 29.01.16 22:02

Má kluky od sebe 2,5 roku. Tyhle pocity jsem měla, až když se ten menší narodil a hlavně jak rostl a potřeboval toho víc a víc. Ale co už, nakonec budou stejně rádi že se mají… Ale jako přešlo to…ono na takové úvahy pak už není moc čas :-D

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 29.01.16 22:02

Das dceri sourozence, bude rada, minimalne casem urcite. Ja dalsi dite nechci a je mi to lito jen z toho duvodu, ze az mu tata s mamou umrou, zustane tu sam

Gosi
Kelišová 5813 příspěvků 29.01.16 22:03

No, pár diskutujících si z podobnýho důvodu druhý dítě nepořídily… myslím, že to není zas tak neobvyklý a asi bych to začla řešit, pokud by ten pocit přetrvával po porodu… a tím, že nebude mít dítě tvojí stopro pozornost trpět nebude, stejně po tom druhým roce už nepotřebuje jen mámu, ale spíš začít navazovat vztahy s okolím 8)

Klementyna
Echt Kelišová 8269 příspěvků 29.01.16 22:05

Jaké zrady? Však jí dáš sourozence a to je to nejkrásnější, co jí můžeš dát! :palec:
Těš se na mimi, neboj, bude to v pohodě! :hug:

Aspera
Generální žvanilka 22218 příspěvků 29.01.16 22:05

Taky mě to občas napadá. Hlavně, když starší chce něco hrát a nemůžeme, protože mladší by nám to kradla a ničila. Na druhou stranu, mladší už maluje temperkama, modeluje z modelíny, to jsem staršímu v tomto věku nepůjčila, ale chci ať může tvořit, když má náladu.
Na druhou stranu má díky ní velkou parťačku na lumpárny. Už si spolu hrají, když se praští, tak se utěšují atd. Nebýt ségry, už jsem na plný úvazek v práci, to teď nejsem, zase je o něco víc času.
Takže ano o něco přijde, ale hodně tím i získá a je hodně věcí co zvládneme i se ségrou a nešidíme ho. Dobré je si pořídit šátek, ať se může na procházky do lesa a není člověk jen závislý na kočárku.

Elenloth
Závislačka 4404 příspěvků 29.01.16 22:10

Já se přiznám, že podobné smýšlení nechápu. Myslím, že čím dřív se dítě naučí, že všechno nebude podle něj, že nebude mít všechnu pozornost a dělat si co chce, tím líp. Vždyť po zbytek života tomu tak nebude, nebo by aspoň nemělo být. Dáš dceři sourozence, to je obrovský vklad do života v každém případě.
(Mám děti od sebe 14m, neměla jsem ani čas nad něčím takovým přemýšlet)

Uživatel je onlineSabinka
Ukecaná baba ;) 1980 příspěvků 1 inzerát 29.01.16 22:14

První měsíce po porodu jsem se v tom taky trochu plácala - když jsem se věnovala jednomu, měla jsem výčitky, že se nevěnuju tomu druhýmu… Teď už je to pryč a je to super, jak si spolu vyhrajou, těší se na sebe. Jak už tu bylo zmíněno, na jednu stranu nemůžeme dělat všechno kvůli mladšímu, na druhou stranu by už dcera musela chodit celý týden do školky a já bych byla v práci. Rozdíl mezi nimi je 2r2m.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 29.01.16 22:15

Prosím o zachování anonymity.

Zakladatelko, vím asi, o čem mluvíš. Druhé dítě jsme (tedy hlavně já) plánovali hlavně z důvodu, aby nám pak syn neměl na hrbu, až budem staří a seschlí… a celkově, aby po naší smrti nezůstal sám, prostě aby na to všechno byli minimálně dva - pro spoustu lidí asi hodně zvláštní důvod. Synovi je teď také 19m, o druhém dítěti mluvíme asi od listopadu… plán zněl, že na jaře nebo v létě bychom mohli na něm začít pracovat. Před několika dny jsem ale měla siln podezření, že jsem těhotná, test ukázal slabého „ducha“ a já mou reakcí bylo zděšení 8o další testy o pár dní později těhotenství vyvrátily a vážně se stydím za to, jak se mi ulevilo. Natolik jsem byla přesvědčená, že teď je ta správná chvíle pro druhé dítě, měla jsem v sobě nějaký hnízdící pocit už od konce léta… a nakonec stejně, jako popisuješ, jsem si připadala jako zrádkyně toho malého sviště.

Neporadím nic, nevím, jestli a kdy to přejde, jak s těmi pocity naložit… Jen mohu popřát, aby bylo lépe co nejdříve.

slavuska1
Vesmírná mluvilka 31692 příspěvků 29.01.16 22:16

Měla jsme to úplně stejně…akorát jsme teda podruhý otěhotněla v synových 14m, a bohužel mě to přešlo až po porodu…pak už bylo všechno růžový, jak malej vykoukl na svět. potřetí mě to chytlo jen na chvíli, že jsme zradila ty dva..tam mě to přešlo už po 3 dnech, protože už jsem věděla, že to bude fajn. držím palce, ať to přejde co nejdív :hug:

Ariadne
Echt Kelišová 8789 příspěvků 2 inzeráty 29.01.16 22:19

Úplně přesně takhle jsem se taky cítila. Fakt přesně. Těšila jsem se, ale stejně mě přepadaly občas takový myšlenky. Potom jsem si říkala, že pro dceru to bude skvělý dar mít sourozence, zjistí, že není jediná na světě, i když je jedinečná atd. Manžel je jedináček, takže jeho rodiče by radši asi jen jedno vnouče a plně se mu věnovat.

Každopádně po porodu jsem syna milovala hned, je to brouček. Ale po návratu z porodnice jsem chytla depku, že nemám na starší čas, že mě nemá ráda atd. Taky jsem si párkrát pobrečela, ale chtělo to dát mimčo ven vozit nebo tatínkovi na přebalení a i během jeho spánku se jí věnovat. Přešlo to v šestinedělí a teď je to ok. Je skvělé je pozorovat, starší se věnuju hodně jak to jde. Až na to počůrávání je skvělá.

Zmáknete to a bude to super. Mít sourozence je fakt super. Malej je do starší úplnej blázen :-)

Lejaa
Echt Kelišová 8959 příspěvků 29.01.16 22:21
@Anonymní píše:
Hezký večer, máme 19 m dceru a jsem momentálně na začátku 2. těhotenství. Dítko bylo plánované, ovšem po potvrzení těhu jsem propadla panice a nemůžu se toho zbavit. Mám pocit, že jsem zradila dceru, že bude trpět, nebudu se jí moci věnovat. Vím, že nejsem první ani poslední se dvěma dětmi, e ten pocit zrady mě velmi tíží, vůbec jsem s tím nepočítala. Měl to někdo podobně? Kdy se to zlomilo (doufám, že zlomilo)? Děkuji.

Ahojky, já otěhotněla, když bylo synovi akorát rok a půl, takže téměř stejně jako ty:))) A úplně přesně dokonale vím o čem mluvíš:) Cítila jsem to naprosto stejně… šíleně jsem se bála, jak to pak bude a tak vůbec všechno.. časem se to úplně změnilo, syn chodil k bříšku a říkal bráchovi ahoj:-)Před porodem jsem pořád řešila, jak to bude, co když to a co když támhleto..:-) Pak jsem porodila, synovi doma jsem prý ani nechyběla :mrgreen: s tátem si hravě vystačili… V porodnici bráchu nijak neřešil a při odchodu domů se žádná scéna nekonala, toho jsem se bála:) No a po příchodu domů byl syn trošku rozhozenej první den, tak jsem šla spát se zvláštním pocitem, ale ráno vstal a byl úplně v pohodě, celou tu situaci přijal daleko líp, než já :-D S manželem jsme se snažili a snažíme pořád, aby se v jeho životě nezměnilo nic zásadního oproti tomu, jak byl zvyklý do té doby. Teď jsou mladšímu tři měsíce a musím říct, že není nejmenší problém:) Starší chodí mladšího hladit, pusinkovat, mluví o něm, když zapláče, tak hned Maminko, dej mu dudýnka a tak:) Fakt se toho vůbec neboj.. Já považuji za nejdůležitější do ničeho staršího nenutit, k bráchovi si našel cestu sám, zároveň ho od mimča nijak neseparovat, zkoušet zapojovat, mě syn pomáhá, vždycky ho poprosím u přebalování malého, jestli mi podá plenku a počůranou hodí do odpaďáku, hrozně ho to baví, cítí se užitečný :-) Když nechce, nenutím ho..:) A teď mi i přijde, jako by to nikdy nebylo jinak.. :)
Chyba dle mě je to, když se začneš přemíru soustředit na mladšího..

Ariadne
Echt Kelišová 8789 příspěvků 2 inzeráty 29.01.16 22:24

JO a to byl prcek chtěný a milovaný, ale stejně mě to chytlo. Manžel by teď chtěl třetí, ale chci si pinďu užít jako starší alespoň 2roky. Spíš bude až půjdu na pár let do práce a pak se ještě pustíme do benjamínka nebo dvou, aby měli k sobě blízko.

veercaa
Povídálka 47 příspěvků 17 inzerátů 29.01.16 22:27

Já mám děti 22 měsíců od sebe a tohle jsem nikdy neřešila. Důležité je věnovat se jim oběma a to není tak těžké. Starší dítko zaměstnáš a věnuješ se menšímu. U procházek starší šťastný, že může pomoci s kočárem. Začni na to starší připravovat a mluvit s ním o tom a uvidíš, že to půjde. Ten náš pak běhal a všem říkal, že maminka má mimi Míšu a byl pyšný, když jí později mohl ukazovat :-) Vůbec bych se nebála ;-)

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 29.01.16 22:30

Děkuju moc všem za podporu. Uvědomujíi si a vlastně je to i jeden z důvodu druhého těhotenství, že dám dceři sourozence, díky kterému může být život hezčí, jen je mi těžko z toho přechodu a dejme tomu prvního roku, vidím to v okolí a znám z literatury :), že starší dítě je po příchodu mladšího více či méně „bito“. Chtěla bych použít „pravidlo prvního dítěte“, ale stejně ve mně ty výčitky hlodaji. Ještě jednou děkuji :)
A malá poznámka - to že mám jedno dítě, přece neznamená, že si může dělat, co chce chce a svět se točí kolem něho, jak tady zaznělo. I při " zdravé " výchově ale existuje mezi matkou a dítětem pouto, jehož jedinečnost a intimitu další dítě jistým způsobem naruší…

Stránka:  1 2 3 4 5 6 Další »
Váš příspěvek
Reklama