Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Prý ji v ničem nepodpořím, řekla mi, že jsem kráva
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
20.8.17 19:55
@eva valoi Jak já ti rozumím. Nejradši bych své děti někdy vystřelila na Měsíc. Tvojí šikovnou a vzpurnou dceru bych klidně na ten intr dala. Odpočinete si od sebe a Tobě se uleví. Vím úplně přesně jaké to je každodenně se dohadovat s pubošema, co kdo udělá a proč zrovna já, a proč teď a ne až zítra nebo raději za týden… Neboj, až jí bude 30, tak to bude úplně v pohodě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.8.17 21:09
@eva valoi prijde mi z tveho vyctu, ze na dceru nemas cas, ktery by si ona zaslouzila, abyste travily spolu. Nemyslim, ze ji dopravis na krouzek nebo nekam.Ale takovy normalne straveny cas, kdy nebudes delat nic jineho a dceru vyslechnes, po holcicim si pokecate, pujdete spolu treba na prochazku, do obchodaku…budes mit na ni cas a nebude u toho dalsich xy jejich sourozencu.
Z tveho psani mi prijde velky chaos a shon, vse musi byt udelano dokonale, ale kde jsou ty obycejne chvilky bezneho dne.
Ctu, ze jsi delala statnice, to je stres, neklid a dcera fungovala za tebe.To zvlada pomoci v domacnosti, ale je to pro ni ten spravny rodinny zivot.
Chapu, ze kdyz si udelate pet deti, ze tam neni cas pro nejakou individualitu, tam jde o preziti a o zajisteni zakladnich potreb. Prehrsel krouzku a aktivit taky neni o kontaktu s rodici a nenahradi jej.
Mozna dcera uz roky postrada ten pocit, ze je pro rodice dulezita, nejen jako jedna z bandy jejich deti a jako pomocnice v domacnosti a chuva.
Tvuj stres z dokonalosti, ktery jsi na ni prenesla prestal fungovat, uvedomila si, ze ji mas rada, jen kdyz se chova dle tvych predstav, je vykonna a vse zvlada a ted rebeluje, protoze uz nevi co a jak.
Vola o pomoc a nevim, zda intrem si od sebe odpocinete a situace se vylepsi ci to vezme, ze byla uklizena bokem, protoze rodicum v necem nevyhovovala..
M
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.8.17 21:13
@Anna766 píše:
Je vidět že jsi diskuzi nečetla. Protože mě přijde že se dceři vychází vstříc až moc.
Jsem ráda, ze nejsem sama, kdo ma ten pocit. A plánovat si aktivity podle toho, kdy pubertak bude doma? Ani by me nehlo. Nekdy je situace, kdy se nějaké aktivity s kamaradkami musí oželet. Myslim si, ze na to nebyla od malicka zvyklá a je špatně, ze nemá žádné pevne dané povinnosti. Moje deti jsou trochu mladší a mají je. Mají sluzby v různých vecech, kdy se střídají. V kolik hodin to udělají, je mi celkem jedno, ale aby to bylo hotovo. A v sobotu se nepujde ven driv, dokud nebude udelan velký uklid. Syn mimo prázdniny jezdi kazdou druhou az třetí sobotu na závody. Resime to tak, ze s holkama krome jeho věcí uklid uděláme a on potom jindy udělá neco mimořádného navíc. Moje deti se střídají i na uklid spolecnych prostor v domě, vytreni dvou pater. Vse si píšeme a od toho se odvíjí kapesné. Platím ale jen za mimořádné práce navíc, tam pocitam i hlidani mladsich sourozenců, ne za uklid vlastniho bordelu a udrzovani poradku ve spolecnem bytě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.8.17 21:16
A je spatne, ze zrovna v tomhle se manzel neangazuje a nechava to jen na tobe.To je totiz snad nejdulezitejsi vec, vybudovani si vztahu s detmi kdyz jsou jeste deti, z toho se pak cerpa cely dalsi zivot.
Na to byste meli byt dva a tahnout za stejny provaz.
To je pak i pro ty deti dulezita jistota a dar do zivota.
M
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.8.17 21:18
@Takyjedna píše:
@Eemii A o prázdninách to funguje líp? Se musím smát - připomíná mi to sebePotřebovala jsem nechat hlavu volně plynout, vymýšlet kraviny, na co si budeme hrát, lítat po parku s kamarádkou, prostě volný myšlenkový tok a trochu provětrat i končetiny (jsem si po škole musela doma zaskákat po stole nebo aspoň po posteli) - prostě trošku uvolnit energii. Pak jsem teprve mohla něco dělat. Nech jí povinnosti, až bude vylítaná a až jí to napadne - kdyby ne, tak jemně popostrčit. Některé děti jsou vzorňáci, jiné ne.
Nefunguje to lip..jasne, odpadaji strarosti se skolou.Ona je proste takova. Nejhorsi je, ze ji srovnavam se sebou - vzornackou ..Ty skolni povinnosti, to ma uplne na haku 
.Na druhou stranu, kdyz se ji zeptam, chces si vse udelat hned a pak mit volno nebo si chces pohrat? Chce to mit hned. Takze dobre, budem to delat hned, po prichodu z druiny.Ale i tak je to se spoustou kecu, smlouvani..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.8.17 21:26
@Elenloth píše:
@Eemii A myslíš, že to dělá schválně, jako že na to prostě dlabe, nebo to fakt neudrží v hlavě a žije ve svém světě? Podle toho bych se zařídila. Jestli na to dlabe, tak bych nastavila pravidla, za nesplnění bude následovat to a to a vyvozovala bych důsledky, podle toho, co na ni platí.
Jestli je mimo, tak bych zvažovala trochu polevit, nechat po příchodu ze školy chvíli volno, myslím, že pokud se hned nepřevlíkne, tak se asi nic nestane, jemně bych připomínala, co má dělat.
Ale dohlížet a dozorovat budeš muset pořád, myslím, že devítileté dítě ještě samospádem fungovat nebude. Jen bys mohla ubrat na tom peskování, myslím, že je to kontraproduktivní.
Od kazdeho trochu..ma vechno na haku, zaroven to i vypousti. Neudrzi myslenku ..poslu ji neco udelat, cestou ji neco „vyrusi“ a uz nevi, co ma delat..najit ten stred, je fakt narocny..ubrat peskovani - to je to tezke.Kdyz chci byt dusledna a trvat si na svem, aby neco splnila a zaroven ji to clovek, musi rikat trikrat a ona jeste drzkuje, nekdy az dela sceny, to uz me berou mrakoty. Takze, furt hledam, co je spravne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.8.17 21:27
@mado Uděláte si pět dětí… No hezky jste to řekla.( Dcera byla a je neustále někde pryč. Je to takovej ten aktivní typ. A co mám dělat? Přehršel kroužků nemají, má každý něco, a protože je jich holt víc, tak to nějaký čas a organizaci stojí. Kdyby vyrůstaly bez zájmů, jako spoustu jiných dětí, co znám (a jsou třeba jen dvě), tak by mi bylo řečeno, že jste si udělali pět dětí a ony nemůžou to a tamto. Upřímně jsem i dost pod tlakem, na jednu stranu mi to může být asi jedno, ale zkuste si to představit - oni lidi koukají na rodinu s více dětmi skrz prsty a běda, jak něco hapruje, tak je to kvůli tomu, že si udělali pět dětí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.8.17 21:44
@eva valoi neres, co koukaji lidi, co by kdo rekl.Kdo chce resit jine, tak si vzdy tema najde.
Zamer se na svuj vztah s dcerou, bez vycitek a hadek, proste partacky vztah, uz je to velka holka se kterou muzes jednat jako s dospelou.
Trosku me tam u tebe porad vychazi tva touha po dokonalosti, aby vse bylo, a mozna ani ne kvuli tobe, ale pro okoli.
Na to se vykasly, buduj si vztah s detma - porekadlo bordel v byte, stastne dite.Na vsechny vyluxovane koberce zase napadaji drobky a naklizene pokoje budou v detske pameti zapomenuty, ale blbnuti s mamou a tatou, povidani si a treba spolecne ponocovani spojene s bastenim dobrutek v jedne posteli da detem mnohem vic.
Obdivuji vsechny, co si poridi vic deti, na to musi byt natura, to ja treba nemam, i kdyz se mi mnohocetne rodiny libi, vim, ze bych to nedavala.
Dle meho nejde o tu financni stranku, krouzky, aktivity, ale tu kapacitu mit tolik casu a energie, kolik kazde to dite potrebuje.
M
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.8.17 21:45
@eva valoi píše:
@mado Uděláte si pět dětí… No hezky jste to řekla.( Dcera byla a je neustále někde pryč. Je to takovej ten aktivní typ. A co mám dělat? Přehršel kroužků nemají, má každý něco, a protože je jich holt víc, tak to nějaký čas a organizaci stojí. Kdyby vyrůstaly bez zájmů, jako spoustu jiných dětí, co znám (a jsou třeba jen dvě), tak by mi bylo řečeno, že jste si udělali pět dětí a ony nemůžou to a tamto. Upřímně jsem i dost pod tlakem, na jednu stranu mi to může být asi jedno, ale zkuste si to představit - oni lidi koukají na rodinu s více dětmi skrz prsty a běda, jak něco hapruje, tak je to kvůli tomu, že si udělali pět dětí.
Na jednu stranu souhlasim s tím, ze rodina s vice detmi je hodnocena jinak. Presne tak, beda, kdyz neco hapruje, hned se nekdo zacne opírat o pocet dětí. To, ze podobny problém řeší spousta dvoudetnych rodin, uz je vedlejší.
Moje sestrenice ze dvou dětí nadelala v puberte tolik pruseru, bezesnych nocí a vrasek rodičům, jako my ctyri dohromady nikdy.
Na druhou stranu právě ve větší rodině musi být poradek a řád, pevne mantinely, plus si hlídat individuálně straveny čas s každým. Aktivity chápu, o tech bys mela mit i v tomto věku prehled automaticky.Ale čas traveny venku s kamarády je nutné nekdy omezit a vymenit za cas pro rodinu a povinnosti doma. I kdyz dítě bude kafrat a ruzne to zkoušet. Stejne tak by to zkouselo, kdyby mělo sourozence jen jednoho. Ale to by z jineho uhlu pohledu bylo v poradku 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.8.17 21:58
@mado Já vím, že to je náročné. Vím to asi líp, než kdokoli jiný. Páťátko nebylo už v plánu, ale bylo s láskou přijato. Ano, opět mě to posunulo do období plínek, probdělých nocí, nemožnosti si jít zacvičit, vyřadilo mě to z pracovního procesu a čas se musí dělit mezi jednoho člena navíc. A stejně bych ho nevyměnila. Ale náročné to je a musím říct, že mi to nikdo moc neusnadní. Kamarádka má jedno čtyřleté dítě a celé prázdniny bez asi dvou týdnů má pro něj hlídání. Já jsem na to tak z 95 procent sama a když už mi někdo děti pohlídá, tak proto, že musím třeba k lékaři.. Já si nestěžuji, mají to lidi těžší, mají to lidi snazší. Ty zájmové kroužky se všemi dětmi jsem objezdila a objíždím sama. Naložila jsem si toho asi hodně, ale jinak to prostě neumím. A ano, mrzí mě nevděk a zneuznání za všechnu tu péči, kterou rodině věnuji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.8.17 21:59
Malému budou v září dva roky a já jsem dnes poprvé si dovolila vyrazit večer SAMA asi na třicetiminutovou procházku. Balzám na moji dnes těžce zkoušenou duši.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.8.17 22:04
@eva valoi všechno už více méně bylo řečeno, já jen doplním k tomu, jak zmiňuješ, že to má takhle jenom s tebou. Já jsem byla na obecné poměry vcelku mírné dítě, ale přecitlivělé, chvílema vzteklé a pravdou je, že ač jsem na mámě lpěla a stále lpím z rodiny nejvíc, skoro největší „problém“ jsem měla právě s ní (s tátou to nepočítám, tam byl důvod maličko jiný). Zpětně si uvědomuju, že to mělo jedno zásadní roli v mém životě - do té doby jsem vše dělala zcela podle ní, vždy a za každých okolností, aniž bych si to já nebo ona uvědomovala, jsem jí následovala, vnímala jsem jí trochu jako modlu, jako ideál a chtěla jsem být ve všem jako ona a ono to nešlo. Nešlo to mimo jiné protože jsme dvě naprosto, ale naprosto odlišné povahy. Ještě to tak vyšlo, že z nás dvou já jsem ta citlivka a ona se nejvíc projeví v bouřlivé hádce, která ať už je z jakéhokoliv důvodu, mě k smrti děsí a nutí panikařit a myslet na nejhorší. Ty výstřelky v pubertě to ale otočily o 180 stupňů, šla jsem do naprostého extrému a byť dnes už jsem jí v něčem podobnější, to období bylo naprosto klíčové pro to, abych se naučila dělat vlastní rozhodnutí a vytvořila si svou vlastní osobnost nezávislou na mámě. Já byla fakt prakticky jak malá kopie a můj názor na vše se odvíjel od jejího názoru.
Řešení bylo jediné - přežít to (na obou stranách) a odstěhovat se. Ten vztah se mnohonásobně zlepšil, už protože my prostě nejsme osoby, které by mohly bezproblémově žít v jedné domácnosti. Bylo to trošku jako když máš domácnost sdílenou s tchýní, příliš rychle jsem zjistila co že to přesně chci.
Co by tomu pomohlo ještě víc? Aby to mamka zvládala víc v klidu. Chápu, že je to náročné, ale mám v paměti spoustu momentů, které byly naprosto nevyvážené - chvílema měla trpělivosti dost a pak najednou bouchla. Hrozně to nutilo se vracet do starých kolejí a „začínat znovu“.
Takže přeju opravdu pevné nervy, ale hlavně… neobviňuj se a neber si to osobně co občas vypustí z pusy (byť mantinely by měly být, přinejmenším aby si nezvykala mluvit jako dlaždič navíc s rodičem, takže bych trvala na upřímné omluvě). Vím, že to je těžké, ale kdykoliv dojde k potyčce, ať už to dopadne jakkoliv, snaž se jí neříct v afektu něco, co by vás obě mohlo mrzet, protože ono to v té paměti má tendence zůstat na hodně dlouho… ber to tak, že se snaží najít sama sebe a to, že se štěká zrovna s tebou může mít hodně co do činění s tím jak moc na tobě byla/je závislá nebo jak moc velký pocit té závislostí má. Musí zjistit co chce a to zjistí jen tak, že si zkusí ty největší šílenosti, které jí jenom napadnou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.8.17 22:06
@eva valoi píše:
A ano, mrzí mě nevděk a zneuznání za všechnu tu péči, kterou rodině věnuji.
Vydrž to, ona vyroste a bude to úplně o něčem jiném. Ona je ti vděčná, miluje tě, jen nejspíš ani neví co sama se sebou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.8.17 22:11
Jak ja jsem vdecna za bydleni v centru mesta, nevymenila bych to za nic na světě 
Deti mi samy dojdou od zacatku do skoly, berou i skolkacku, je to jedna instituce. A vrati se zpět. Na dosah ruky mame Sokolovnu, ZUS, zimni stadion, plavecky bazén, rampy, téměř vse, na co si vzpomeneme.
Nedovedu si predstavit nekam je dovážet, cekat na ně, az neco skončí.
Je fakt, ze jsme tu trochu za exoty, protoze zit s tolika detmi v centru mesta není obvyklé. Nemáme panelákový byt, ale atypicky velký.
Taxikareni a doprovazeni deti na kroužky musí byt velky požírač casu a energie.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.8.17 22:12
@Nimie @Ellusa Díky, holky. @Nimie Díky za obsáhlý komentář. Víte ono je to těžké. V poslední době mám pocit, že moje práce je vidět jen, když není hotová. Manžel např. letos o prázdninách udělal něco kolem domu. A vidět to bude už asi napořád. Je to hotové. Nadřel se, ale je za ním vidět kus práce. Za mnou není vidět nic. Jen neposlušné děti a to, co jsem nestihla. A pak ještě takovéto problémy s dcerou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
