Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Psychika před smrtí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
24.2.23 14:49
Bože, ten švagr je Cu.rak.
Strach ze smrti po huleni nebo po mléce jsem u druhých zažila a bylo to strašný a nebezpečný.
Ať tvůj manžel maminku podpoří a nevím, na co že se ptáš? Má toho asi plný zuby, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.23 14:57
@Anonymní píše:
Ahoj, mám takový choulostivý dotaz. Jaké máte zkušenosti s náladami a psychickým rozpoložením vašich blízkých, když se blížil jejich konec?
V mé rodině si to díky demenci neuvědomovali, nebo úmrtí přišlo náhle. Muž má traumatizující zážitek, když mu jeho nemocná umírající babička plakala, že nechce umřít. Nyní má jeho maminka zdravotní problémy a tak se myšlenkami dostávám k mému dotazu. Poslední roky je její stav jako na houpačce, po zotavení funguje půl roku normálně, potom nějaký problém, z toho se dostala a zase buch, jiný problém a tak dokola. Je jí 75, takže není nejmladší a když má zdr. problémy, často do telefonu brečí, hlavně když nějaké vyšetření nebylo v normě. Vím, že si nemůže pomoct a nebrečí naschvál, ale muž je pak ještě víc smutný, přitom maminka ještě nemusí být na smrtelné posteli. Loni jí švagr z praštěného nápadu přinesl buchtu s marihuanou a v noci pak měla hysterický záchvat, že umírá. Tchán byl z toho zážitku v šoku.
Tak si říkám, jak to uvědomování hrozící smrti prožívají jiní? Dá se vůbec nějak člověk podpořit, uklidnit?
Hele ta psychika moc nevim, ale bezne se tělo na chvíli zlepší. At už u lidi nebo zvířat - aktivnější, lépe jedi a vše se zda na dobre cestě a pak je ten konec rychly. Bylo to jak u prarodičů tak u psu. Podle me si vylozene ten konec lidi neuvedomuji a popisované jsou jen histericke výlevy. Není taky hypochondr? Jinak to ze jde z nemoci do nemoci je u takto starších lidi normální, ale jestli je to na další rok nebo deset bych si dle popisu fakt nevsadila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.23 14:57
Mám prarodiče v tomto věku a děda poslední rok nemel úplně šťastný co se týče zdraví, takže jsme si docela „uzili“.
Zjistila jsem, že jak u něj tak u babičky je často největší problém v nepochopení situace, rozumej: doktor jim něco zjisti, povetsinou to na ně rychle vybali a pořádně nevysvetli nic kolem. Takže pak přijdou domu, čelí vyděšení, že to to a to…takže jsme se naučili, že je potřeba jim pomoct s přečtení zprávy, dohledat co nevíme, vysvětlit co se děje a hlavně co bude dál. Leckdy už je třeba je třeba i doprovodit. A hlavně začít plnit roli „psychologa“ vyslechnout a pochopit…ne vždy je to jednoduché. Tak třeba toto pomaha u nás.
Držte se, není to vůbec jednoduche. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.2.23 15:01
@Anonymní píše:
Ahoj, mám takový choulostivý dotaz. Jaké máte zkušenosti s náladami a psychickým rozpoložením vašich blízkých, když se blížil jejich konec?
V mé rodině si to díky demenci neuvědomovali, nebo úmrtí přišlo náhle. Muž má traumatizující zážitek, když mu jeho nemocná umírající babička plakala, že nechce umřít. Nyní má jeho maminka zdravotní problémy a tak se myšlenkami dostávám k mému dotazu. Poslední roky je její stav jako na houpačce, po zotavení funguje půl roku normálně, potom nějaký problém, z toho se dostala a zase buch, jiný problém a tak dokola. Je jí 75, takže není nejmladší a když má zdr. problémy, často do telefonu brečí, hlavně když nějaké vyšetření nebylo v normě. Vím, že si nemůže pomoct a nebrečí naschvál, ale muž je pak ještě víc smutný, přitom maminka ještě nemusí být na smrtelné posteli. Loni jí švagr z praštěného nápadu přinesl buchtu s marihuanou a v noci pak měla hysterický záchvat, že umírá. Tchán byl z toho zážitku v šoku.
Tak si říkám, jak to uvědomování hrozící smrti prožívají jiní? Dá se vůbec nějak člověk podpořit, uklidnit?
to brečení do telefonu je asi dané spíš povahou, ne. Mojí mámě je přes 80, takže různé zdravotní problémy se jí také nevyhýbají. Ale bere to spíš tak, že je potřeba se s tím poprat, nepoddávat se tomu a že to holt k věku patří 
- Citovat
- Upravit
NicolaR7
24.2.23 15:22
Hele tata zazil tzv. labuti pisen…pres den mu bylo dobre, byli jsme snim vsichni protoze jsme tusili….v noci usnul a zemrel…od doktoru jsme vedeli, ze to prijde…
- Citovat
- Upravit
24.2.23 15:22
Lidé se špatnou prognozou procházejí fázemi smutku podle Kübler-Rossové
na konci je smíření, ale někdy rezignace
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.23 15:39
Hele tohle je spis povahou, mírou strachu a smíšením se s pravdou já delala na ldn a v duchodaku a tam se proste umírá často a každý to snášel jinak, někdo už jen čekal na konec a nemohl se dočkat, někdo hystercil, nadával, prosil, další byl smířený a uvědomoval si konec, ale proste to bral jako fakt. Možná by nebylo od věci nějaké sezení s psychologem, taky zařídit důležité věci (závěť, vyřešit majetek atak, aby se nemusela bát co bude až tu nebude), udělat nějaký bucket list ať se soustředí na to co ji dela radost a ještě něco prožije
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.2.23 15:41
@Anonymní píše:
Ahoj, mám takový choulostivý dotaz. Jaké máte zkušenosti s náladami a psychickým rozpoložením vašich blízkých, když se blížil jejich konec?
V mé rodině si to díky demenci neuvědomovali, nebo úmrtí přišlo náhle. Muž má traumatizující zážitek, když mu jeho nemocná umírající babička plakala, že nechce umřít. Nyní má jeho maminka zdravotní problémy a tak se myšlenkami dostávám k mému dotazu. Poslední roky je její stav jako na houpačce, po zotavení funguje půl roku normálně, potom nějaký problém, z toho se dostala a zase buch, jiný problém a tak dokola. Je jí 75, takže není nejmladší a když má zdr. problémy, často do telefonu brečí, hlavně když nějaké vyšetření nebylo v normě. Vím, že si nemůže pomoct a nebrečí naschvál, ale muž je pak ještě víc smutný, přitom maminka ještě nemusí být na smrtelné posteli. Loni jí švagr z praštěného nápadu přinesl buchtu s marihuanou a v noci pak měla hysterický záchvat, že umírá. Tchán byl z toho zážitku v šoku.
Tak si říkám, jak to uvědomování hrozící smrti prožívají jiní? Dá se vůbec nějak člověk podpořit, uklidnit?
každý to má asi jinak, mám zkušenost z rodiny a z práce (domov duchodcu). vesměs ta zkušenost z ráce je, že lide jsou apatičtí..a většinou už ani nevnímají, to jsou lide staří, někteří dokonce říkaji, že už by i odešli, přijdou mi smířeni nebo životem unaveni, maji ruzne bolistky, nevidi, problem s hybnosti a život už jen dožívají a nebaví je..
moje mamka měla 60 a měla adenokarcinom žaludku a tam to bylo horší, plakavala, že nechce zemřit, chce se dožit vnoučat a uplně odmítla to, že umírá, nesmělo se o tom bavit, pak byla jak vyděsene male díte a koukala a čekala, že řeknem, že to tak neni, pak se uklidnila, psychology jsme měli 2, jeden, že se s tim musí smířit a musíme ji to durazně říct a nepolevit a druhý, že někteří lid se z teto faze odmitani ani nedostanou a radil nechat to být, prožit s ní okamžiky jak njelepe to šlo, aby byla relativne v pohodě..ona to věděla, ke konci nejela, nepila a říkala, jak mužu žít, když nejim anepiju..no jo, to je ten konec..ale už měla morfium a byla apatická a hodně spala..neni to lehke..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.2.23 17:01
@g.sandova píše:
Bože, ten švagr je Cu.rak.
Strach ze smrti po huleni nebo po mléce jsem u druhých zažila a bylo to strašný a nebezpečný.
Ať tvůj manžel maminku podpoří a nevím, na co že se ptáš? Má toho asi plný zuby, ne?
Ptala jsem se na to, jak se lidé smiřují s tím, že jsou staří nebo nemocní a že dříve nebo později zemřou. O smrtelnosti víme všichni, ale jinak to vnímá dvacetiletý zdravý člověk a jinak 70+ s přibývajícími nemocemi. Taky jsem chtěla vědět, jak člověka se strachem ze smrti uklidnit, aby to lépe snášel, aby nebyl v depresích. Ale v podstatě jsem pochopila, že ke konci bývají lidé apatičtí, smíření. I ten Kübler-Ross model jsem si vyhledala, na tom je jistě taky kus pravdy. Děkuji všem za odpovědi. 
- Citovat
- Upravit
24.2.23 17:25
Hysterický záchvat umírání po mléce jsem zažila i u mladého zdravého člověka. Švagr by zasloužil přes hubu a napsalaa to, jako kdyby si za to mohla sama…
Viděla jsem umírat hodně lidí, to, co popisuješ ty, může být jenom vyčerpání a nepochopení. Vůbec to nemusí znamenat, že se blíží konec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.2.23 18:16
@g.sandova Nemyslela jsem, že si za ten hystericky záchvat mohla sama. Jen jsem to chápala tak, že má asi opravdu velký strach ze smrti a drogy vyvolaly pocit, že umírá. Čtu prvně, že by takový hysterický záchvat mohla způsobit tráva nebo mléko. Mmch to mléko je nějaký hovorový výraz pro jiné drogy? To snad nejde o normální mléko, ne?
- Citovat
- Upravit
24.2.23 18:43
@Anonymní píše:
@g.sandova Nemyslela jsem, že si za ten hystericky záchvat mohla sama. Jen jsem to chápala tak, že má asi opravdu velký strach ze smrti a drogy vyvolaly pocit, že umírá. Čtu prvně, že by takový hysterický záchvat mohla způsobit tráva nebo mléko. Mmch to mléko je nějaký hovorový výraz pro jiné drogy? To snad nejde o normální mléko, ne?
O mleko z trávy. Jde o to, že jak se to naváže na tuk, účinky se znásobí a můžou vyvolat psychotickou reakci, rozjet psychózu. Stejně tak z pečení. Zažila jsem to jako divák, to, cos napsala, mě fakt zvedlo že židle, švagr je hovado, chudák tvoje tchyně.
Třeba je jen už vyčerpaná z těch vleklych problémů.
Může mít rozjeté i úzkosti. Nepůsobí na mě jako umírající, spíš vyrizena
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.23 18:48
@Anonymní píše:
Ahoj, mám takový choulostivý dotaz. Jaké máte zkušenosti s náladami a psychickým rozpoložením vašich blízkých, když se blížil jejich konec?
V mé rodině si to díky demenci neuvědomovali, nebo úmrtí přišlo náhle. Muž má traumatizující zážitek, když mu jeho nemocná umírající babička plakala, že nechce umřít. Nyní má jeho maminka zdravotní problémy a tak se myšlenkami dostávám k mému dotazu. Poslední roky je její stav jako na houpačce, po zotavení funguje půl roku normálně, potom nějaký problém, z toho se dostala a zase buch, jiný problém a tak dokola. Je jí 75, takže není nejmladší a když má zdr. problémy, často do telefonu brečí, hlavně když nějaké vyšetření nebylo v normě. Vím, že si nemůže pomoct a nebrečí naschvál, ale muž je pak ještě víc smutný, přitom maminka ještě nemusí být na smrtelné posteli. Loni jí švagr z praštěného nápadu přinesl buchtu s marihuanou a v noci pak měla hysterický záchvat, že umírá. Tchán byl z toho zážitku v šoku.
Tak si říkám, jak to uvědomování hrozící smrti prožívají jiní? Dá se vůbec nějak člověk podpořit, uklidnit?
tchýni je 75, ona tu s těmi nějakými zdravotními obtížemi může být i dalších 20 let, myslím si, že fakt ještě neumírá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.23 18:51
@Pudloslava píše:
Lidé se špatnou prognozou procházejí fázemi smutku podle Kübler-Rossové
na konci je smíření, ale někdy rezignace
moje prababička umírala 14 dní a celou tu dobu křičela a brečela, že nechce umřít, já to naštěstí nezažila, ale dědeček a rodiče ano, prý to bylo hrozné, prababička měla 92 let a zřejmě rakovinu v břiše
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, mám takový choulostivý dotaz. Jaké máte zkušenosti s náladami a psychickým rozpoložením vašich blízkých, když se blížil jejich konec?
V mé rodině si to díky demenci neuvědomovali, nebo úmrtí přišlo náhle. Muž má traumatizující zážitek, když mu jeho nemocná umírající babička plakala, že nechce umřít. Nyní má jeho maminka zdravotní problémy a tak se myšlenkami dostávám k mému dotazu. Poslední roky je její stav jako na houpačce, po zotavení funguje půl roku normálně, potom nějaký problém, z toho se dostala a zase buch, jiný problém a tak dokola. Je jí 75, takže není nejmladší a když má zdr. problémy, často do telefonu brečí, hlavně když nějaké vyšetření nebylo v normě. Vím, že si nemůže pomoct a nebrečí naschvál, ale muž je pak ještě víc smutný, přitom maminka ještě nemusí být na smrtelné posteli. Loni jí švagr z praštěného nápadu přinesl buchtu s marihuanou a v noci pak měla hysterický záchvat, že umírá. Tchán byl z toho zážitku v šoku.
Tak si říkám, jak to uvědomování hrozící smrti prožívají jiní? Dá se vůbec nějak člověk podpořit, uklidnit?