Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
A co to je za logiku, když je nesmírný tlak zvenčí a zvýšená úzkost všude a u všech ještě začít pérovat dceru a pokoušet se ji trénovat ke kdoví čemu?
Potřebuješ začít hledat způsob, jak společně fungovat tak, abyste si ani jedna neubližovaly a byly schopní se domluvit.
A to že to nezvládáš je hlavně tvůj problém - ona je třináctiletá holka, jejím hlavním vývojovým úkolem je naučit se vymezovat proti rodičům. A pokud ti jí něco dovolí, tak naučit se přebírat zodpovědnost.
Ale drilem a příkazy se zodpovědnost nebuduje, to je jen tupá poslušnost. A nebo odpor - ať už aktivní, nebo pasivní. A jak se do toho chytneš, tak to stejně nikdy nevyhraješ. Na to jsi moc stará a máš už mnohem méně sil a mnohem více práce, než dospívající.
Stáhni si tuhle knihu a trošku přemysly svoje výchovné postupy.
Příspěvek upraven 01.04.20 v 22:45
Syn /14/ má na papíře celodenní plán. Pomoc v domácnosti, učení, hraní na PC, pobyt na balkoně /máme katranténu/ a když požádá dá se to změnit. Posunout poopravit. Jde to…s láskou.
@Romeon počkej, jakože má vypsané body a ty si má za den splnit anebo jakože má přesný rozpis “od do tohle, od do tamto”?
@Lianys píše:
@Romeon počkej, jakože má vypsané body a ty si má za den splnit anebo jakože má přesný rozpis “od do tohle, od do tamto”?
to druhé, ale jsem tolerantní. Nejsme na vojně.
@Romeon To jako vážně má vypsáno, kdy má co dělat, jakože od 10 do 11 můžeš být na balkoně a tak dál? A k čemu je to dobrý? Nemyslím to zle, jen se ptám. Moje děti mají přes den jasně dané čtyři věci, když jsem v práci, myslím v této situaci v době karantény: 1.nechodit ven 2.Nezvat kamarády 3.Nezabit se a 4.Splnit zadané úkoly od učitelů. Ale zbytek je mi jedno co a jak si dělají i ty úkoly, kdy píšou, hlavně, že je odevzdají. Ale jestli to tvůj kluk fakt dodržuje, tak to klobouk dolů, to u nás by asi neprošlo a hlavně to stejně nemám jak ohlídat. A k zakladatelce nemyslím si, že teď je vhodná doba začít nějaké změny a zprisňovat režim, proč zrovna teď, když už je celá ta situace pro děti jistě hrozně těžká? Mě už to leze na mozek a to chodím do práce, děti jsou kromě cca 2 hodin v lese celý den doma, bez kamarádů, bez spolužáků, bez kroužků a tohle a vše okolo je už tak pro ně myslím dost náročné.
@Tomáš916 Nemít to napsáno, tak zvlčí a nedělá nic. A to jsem s ním teď doma. Když jsem chodil do práce, tak jsem mu třeba napsal. Umej nádobí. Za hodinu odepsal…jdu na to nádobí. Za půl hodiny…hotovo. Já přijdu v noci domů a nádobí neumyté. Celou dobu seděl u PC. Je línej po matce.
@Tomáš916 píše:
@Romeon To jako vážně má vypsáno, kdy má co dělat, jakože od 10 do 11 můžeš být na balkoně a tak dál? A k čemu je to dobrý? Nemyslím to zle, jen se ptám. Moje děti mají přes den jasně dané čtyři věci, když jsem v práci, myslím v této situaci v době karantény: 1.nechodit ven 2.Nezvat kamarády 3.Nezabit se a 4.Splnit zadané úkoly od učitelů. Ale zbytek je mi jedno co a jak si dělají i ty úkoly, kdy píšou, hlavně, že je odevzdají. Ale jestli to tvůj kluk fakt dodržuje, tak to klobouk dolů, to u nás by asi neprošlo a hlavně to stejně nemám jak ohlídat. A k zakladatelce nemyslím si, že teď je vhodná doba začít nějaké změny a zprisňovat režim, proč zrovna teď, když už je celá ta situace pro děti jistě hrozně těžká? Mě už to leze na mozek a to chodím do práce, děti jsou kromě cca 2 hodin v lese celý den doma, bez kamarádů, bez spolužáků, bez kroužků a tohle a vše okolo je už tak pro ně myslím dost náročné.
Ja to mam pro 12leteho stejne. Presne hodiny ma pro video konference, zbytek pisu bokem jen jako seznam a domlouvame se prubezne, kdy co presne udela. Tak sam vidi, ze nemuze nic odkladat, ze cas neni natahovaci a je mnohem ochotnejsi delat povinnosti prubezne. Starsimu to nepisu, ani neni ta povaha. Kazdemu sedne neco jinyho.
mladsi je typicky rozjiveny kluk, disciplinu teda nema zrovne prirozene v nature.
Dobrý den u každého dítěte funguje jinak já třeba hledám kamarádku pro moji dceru je ji 13 z Teplic
@Lucka 24 píše:
Dobrý den u každého dítěte funguje jinak já třeba hledám kamarádku pro moji dceru je ji 13 z Teplic
Nech na dceři, ať si najde kamarádku sama. Myslím, že hledat 13ti leté puberťačce na netu kámošku není nejlepší nápad a dceři tím vůbec nepomůžeš, musí se sama naučit navazovat vztahy. S takovou by si jí mohla taky za pár let hledat frajera aby ti nezůstala na ocet a to by bylo ještě divnější
.
Dobrý den,
mám též problém s „pubertou“. Mám 2 kluky ve věku 12 a 14 let. Dnes se mi podařilo po týdnu udělat si pro ně volné odpoledne, chtěla jsem je vzít na kola, nebo kamkoli ven, být s nimi, jenže oni to odmítají. Já měla radost, že jsem se utrhla z práce a mám na ně víc času než obvykle.
Radši šli před barák za dětmi okolo 7-10 let, s kterými si hrají každý den. Myslela jsem si, že budou mít radost, už mě nejspíš nepotřebují. Mladší mi na otázku, co by chtěl dělat řekl, že nic a že chození nesnáší, tak nikam nepůjde.
Tak je mi to nějak líto. Kola je vždycky hrozně bavily, teď buď se dí u pc nebo jdou maximálně před barák (na sídlišti) a to ještě z donucení. Dokud nepřijdu domů, tak sedí u školy nebo PC. Chápu, že potřebují být mezi dětmi, ani jim v tom nebráním, ale už teď vím, že další volné odpoledne budu mít za týden, a to budu ráda. Co byste mi poradily?
Synové mají také určeny úkoly. Ten starší úkoly vyfasuje v pondělí. Kdybych mu je nerozplánovala, tak je neudělá. I tak se stane (jako včera), že je neudělá. Dokonce vzal domů kamaráda.
Přišla jsem na to náhodou (zapomenutá věc). Úkoly neudělané. A to mi psal SMS zprávu, jestli může na PC. Odpověděla jsem mu, že pokud má úkoly hotové, tak ano. Takže večer do půl jedenácté dělal úkoly. Mobil jsem mu zabavila.
Mladší je zatím „zodpovědnější“ - úkoly udělá. Stejně musíme dodělávat odpoledne, protože potřebuje vysvětlit novou látku.
Asi se potřebuji „vypsat“.
Mám dceru, na podzim ji bude 13 a tak nějak je naše komunikace stále víc problematická.
Dcera byla na mně vždy hodně navázaná, dané tím, že bydlíme daleko od obou babiček (400 a 800km), manžel hodně v práci. Ale nějak jsem si říkala, že v pubertě se to určitě změní a bude líp (tím nemyslím, že to bylo špatně).
Dcera je šikovná, chytrá.
Od mala měla vždy nějaký jeden kroužek a od začátku školy hudebku. Všechno si vybrala sama. Od mala jsme hrály nějaké hry - pexeso, karty, člověče, dámu, halmu, cokoliv. Chodily na procházky, do muzeí do kaváren…
Je tady puberta a opravdu je všechno jinak. Myslím, že k tomu tam trochu přispěl i korona time.
Ale i tu školu jsme nakonec zvládli - jak dcera nebyla navyklá na domácí přípravu, protože doteď ji stačilo dávat pozor ve škole ( v 6. třídě má jednu 2 ze zeměpisu), tak to byl boj. Začala lhát, že všechno má všechno hotovo, pak mi přišlo echo, že nemá. Tak jsem všechno kontrolovala a wifi až po splnění, protože škola je škola a přes to vlak nejede.
Pak začala bojkotovat klavír, dopadlo to tak, že jsem ji po 6.letech odhlásila, protože to jak cvičila se už nedalo poslouchat. Mrzí mně to, protože je muzikální a sama si to vybrala, ale za těch 6 let už nějaký základ má, tak se k tomu bude moct vrátit, až opadne toto šílenství.
Co mně ale teď vytočilo, jsou letní tábory.
Tento týden v pondělí začala příměstským a od soboty má jít na týden na pobytový - oboje tanečně - mažoretkový. Mažoretky dělá asi 4 roky, vybrala si to sama, na začátku prázdnin jsem to ještě ověřovala, jestli jo, nebo ne.
Včera jsem zjistila, že tam byla akorát v pondělí, včera se na to vyprdla a ještě mi lhala přes sms-ku, že má teplotu 39,5.
A aby toho nebylo málo, tak že nepůjde ani na ten pobytový. Za tábory jsem zaplatila skoro 5 tisíc a takto na poslední chvíli už nedostanu nic zpátky.
Je zamilovaná, na instg „zadaná“ a „forever“.
Nedá si nic vysvětlit, ani to, že je to zaplacené (mám si prý nechat eura, co dostala od babiček). Ani to, že když se 2 týdny neuvidí nic se nestane, že svět neskončí za 2 týdny.
Ani to, že když se s někým na něčem domluví má to dodržet.
Na všechno reaguje s křikem. No je to děs.
Pohrozila jsem, že pokud nepůjde na ten tábor, tak nebude ani wifi ani počítač, tak že klidně, že to vydrží v pohodě do konce prázdnin.
Tak jsem to provedla a jako bonus jsem ještě odpojila kabelovku.
Vůbec si nedovedu představit, co nás ještě čeká. Nechci být policajt, nemám na to ani povahu, ale jsem tomu okolnostmi nucená. Je mi z toho smutno, hlavně z toho, že lže.
Vím, že to musíme přežít, jak se říká „bez ztráty kytičky“.
Oživuju diskuzi
Ahoj mam 13 letého puberťáka a vůbec to nedávám
Už tři týdny se spolu porad kvůli něčemu hádáme …. Bud po něm něčí chci a on to neudělá nebo proste porad jenom remcá a odmlouvá a já nevím tak začnu řvát a nakonec to skončí zarachem ….. manžel dělá ze to neslyší protože se mezi nás nechce montovat …. Je to jeho parťák
chlapi proste drží spolu …. Teď před chvíli znovu kamarádi žádný nejsou nebo nejdou ven on je naštvaný ze nikdo nejde ven a odnesu to já ….. potom chodí ven sám a jezdi na kole ma to rad což já zase vidím nerada ale nechci ho prudit když už jde venčeno je na zahradě …. Poraďte jakého zvládat taky jsme mely jako děti povinnosti a neublížilo nám to atak jak mluví semnou syn kolikrát já takhle mluvit s mamou nebo tátou tak ji ještě chytím ….
Ahoj dceři jsem zpřísnila režim, nemůže si chodit spát kdy chce a a stávat kdy chce, chci po ní aby uklízela a ještě se učila.. to se milí zlatý nelíbí a začala vyvádět