Jak nemyslet na otěhotnění?

Anonymní
2.5.10 21:43

rada

ahoj,
potrebovala bych poradit, jak se nejlepe zabavit abych nemyslela na otehotneni. vim ze psychika je v tomto pripade ,,svina" :-D prvni jsme pocali po 4 mesicich ale nevyslo to ZT a po revizi hned mesic a pul se nam zadaril synacek, ted se snazime od zari a zatim nic :-( vim ze se holky snazi i dele, ale to cekani je hrozny, diky za radu.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

ish
5353
2.5.10 21:52

Odpověď nemám, ale počkám si tu na ni. Třeba někdo má nějaký zaručený plán :palec:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
15466
2.5.10 21:56

Zaručené nemám. Bratr s přítelkyní čekali dvojčata, když já se úplně zbláznila, že chci taky miminko. Naštěstí i přítel přišel s tím, že by byl rád tatínkem, takže jsme se začli snažit. „trvalo“ nám to 9 měsíců. Abych na to nemyslela, tak jsem vylepšovala bydlení. Stěhovala nábytek (moje velká vášeň, takže u jednoho stěhování nezůstalo), vymalovala obývák ve třech různých odstínech, natřela staré radiátory, prostě dělala všechno, co mě baví a věděla, že pak už na to čas nebude. Když švagrová porodila a já pořád nebyla těhotná, tak jsem ale stejně myslela, že se vzteknu :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
16313
2.5.10 21:57

taky nemám odpověď :-( snažím se dělat různé aktivity-behám,výlety atd,ale moc mi to nejde na to nemyslet :-(

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
2.5.10 21:58

my se ted snazime od zari, a nejak porad nic :( taky se chystame na rekonstrukci ale zatim to musime jeste odlozit, a vymalovano mame nove :wink:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
2.5.10 22:00

ani me to moc nejde a to mam doma prcka takze aktivity taky mam :wink: je mi divny ze u prvniho jsem na to nemyslela, bylo mi to tak nejak jedno :palec: az mi pak po 2 tydnech vynechane ms doslo ze by to mohlo byt ono, a udelala si test a ted na to musim myslet :(

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
2.5.10 22:07

já mám doma dvouletýho kloučka. Na něj jsme čekali rok, než se zadařilo. Úlně jsem se na myšlenku mít dítě neuvěřitelně upnula. Pomohlo až to, že jsme plánovali dovolenou a já najednou myšlenky na miminko posunula bokem. A okamžitě otěhotněla. teď jsem si řekla, ne, děťátko se nám nehodí (ač po něm toužíme a určitě chceme),ale jakoby jsem se oblbla, že není vhodná doba a uvidíme.....nesnažíme se. Milujeme se pro radost. Bude to zít divně,ale zkus si myšlenku na dítě zprotivit. Najít si důvod, proč teď vážně ne.U dvou mých býv. spolužaček to zabralo a otěhotněly tři měsíce po sobě. Předtím se snažili jedna skoro tři roky (nebyli na žádném vyšetření kromě spermiogramu, který byl v pořádku) a druhá rok.

Tak držím pěsti!!

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
2.5.10 22:11

Bude to asi znít jednoduše, ale já rok a půl ne a ne otěhotnět. Všichni holky kolem mě byly maminy a já pořád nic. S manželem jsme dostavili dům, chodili oba do práce, jezdili na dovolené a jen to mimčo se nedařilo. Byla jsem fakt hotová, kolik večerů jsem probrečela, manžel mě uklidňoval a tak jsem si řekla, že mě to nesmí „položit“. V tu dobu mi bylo 29. Tak jsem si jednoho dne řekla, že tomu nesmim podlehnout, nesmim se trápit. Kamarádky ke mě chodily na návštěvy, byly hotový z toho, jak mám naklizeno, všechno v perfektním stavu, na což ony mohly s dětmi zapomenout. Moje o 4 roky mladší ségra měla v té době už 2 děti. Ale mě začalo být tak nějak fajn, mohla jsem si narozdíl od kamarádek jít, kam jsem chtěla, nakupovat, co jsem chtěla, prostě pohoda. Pořád jsem si říkala,že mám ještě čas, že počkáme tak do 33-34 a šlo by se na umělé opolodnění. V létě dovolená, párty. Na podzim jsem začala hubnout (to byl u mě zvláštní jev, neboť nejsem žádná křehotinka), všichni mi říkali, jak hezky vypadám, že jsem zhubla, no prostě lichotky. No a já šla na prohlídku k doktorovi a ten mi řekl, že jsem těhotná. Šok, cestou od doktora jsem probrečela, upozorňuji, že radostí. Manžel si zrovna sedal, když jsem mu to řekla a spadl ze židle. Nějak jsme to prostě hodili za hlavu a najednou to přišlo, samo, nečekaně. Dneska máme 9měsíční holčičku, dům už není uklizený, nechodím si, kdy a kam se mi zachce, počítám každou korunu, zase jsem přibrala, ale jsem v poho. Tak jsem se tak nějak rozepsala, třeba i pro někoho zbytečně, ale chtěla jsem tím říct, nevěš hlavu, ono to přijde, někdy holt později, někdy dřív, věř mi. Omlouvám se, ale píšu anonymní, píše se mi tak líp. :mavam:

  • Nahlásit
  • Citovat
10052
2.5.10 22:47

tak to nevím teda, já když těhotněla jsem nemohla ani spát jak jsem z toho byla na narvi, furt jsem měla sny a myšlenky jakuž mám miminko apod, a to jsem otěhu za měsíc, těhotněl dýl asi by mě trefil šlak :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
2.5.10 23:16

Zuzko netrefil, jen jsi prostě měla to potřebné štěstí a poštěstilo se ti to za měsíc, jiní čekaj déle.

  • Nahlásit
  • Citovat
12064
2.5.10 23:25

Tak s tímhle zkušenost nemám, ale život si se mnou docela pohrál, tak bych zkusila poradit asi to co mi vždycky pomohlo překonat těžká životní období… Takže můj osobní návod je být pořád aktivní a v pohybu, nemít chvilku na přemýšlení, zkrátka se nezastavit, pořád něco vymýšlet a realizovat. Mě hodně pomáhá sportovat (aerobik, spinning, kolo, brusle, tenis), výlety, knížky… každý den něco. Zkus si naplánovat dovču, vyrazit po výletech, nebo to co máš ráda, jde o to, aby jsi se pořád na něco těšila a neměla čas dumat… Ještě si užij to na co s mimi nebudeš mít čas. Držím ti palečky aby to vyšlo co nejdříve :kytka: .

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
35418
3.5.10 06:47

hahahahahahaha

v denicku „psychika snazilky“ diskutovano 1000× -NELZE

zadna aktivita ti nezabrani na to myslet (u me ridicak, postaveny barak, x dovolenych, sporty…) - dycky si najdes cas na myslenku „jestlipak jsem prave nevyvezla bobiska na Snezku?“

jedine frontalni lobotomie

pridej se do psychiky, alespon se budes moc odreagovat

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1740
3.5.10 07:11

Tak já už jsem tohle vzdala…prostě to nejde..nejde..nejde a naopak kdykoliv přede mnou někdo začne rozvíjet teorii o nemyšlení na TO a,nebo mi dokonce řekne:NEMYSLY NA TO!!tak jsem schopná i zabíjet :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
55182
3.5.10 08:02

Věta nemysli na to ve mě vyvolávala stavy na vraždu v afektu---to by mě museli osvobodit ne????
Navíc–dělala jsem s dětma,přítel 2 děi má a já nic nic nic…
A podvědomí je svině---pořád mi našeptávalo…co kdyby????povedlo se,???můžu tahat tu těžkou tašku????
Kamarádky těhotněly a rodily.....a já doma brečela při každé MS.
Až po návštěvě CARU jsem se uklidnila s tím,že ted se bude něco dít.....
Na matese jsem čekala 3 roky a dnes je celé snažení a čekání zapomenuto.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1740
3.5.10 08:09

Péto to je přesně ono…NEMYSLY NA TO…a víš co je nejhorší,že ob patro nad námi v našem domě bydlí tchýně a kdykoliv se zeptá a my řeknem,že zas nic ,tak mi poradí..hádej co? Už několikrát její život visel na vlásku a přesto radí dál…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama