Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Někdo odpověď na otázku, kterou zmiňuju?Stojím teď před otázkou, jestli ji doma mám „učit“, že se to nedělá nebo naopak doma ji vždy vyhovět.
no ani jedno. potřeuješ se naučit s dcerou komunikovat tak, abys byla schopná porozumět tomu, proč potřebuje mít věci zavřené a najít nějaku cestu, jak tuhle její potřebu naplnit, tak aby nenastala scéna pokaždé, když zůstane něco otevřeného.
A ne u dvouleté to nepůjde vysvětlováním…
Nehledej diagnózu a užívej si zdravé dítě. Jsou ji dva je v období vzdoru a chce aby bylo po jejím, proto se vzteká. Přestaň ji pozorovat, nebo v ní v budoucnu vybuduješ blok nedokonalosti.
@Anonymní píše:
@Kakika děkuju za tip na hru
Ono to jinak ani nepůjde. Dítě s PAS mám, navíc se sklony k negaci, takže od něj jsem se naučila, že při špatné náladě nevysvětlíš nic. Když je afekt, tak je afekt. Ideálně v tu chvíli odvést na jiné místo. Nezavirat ty dveře, které ten vztek způsobily, ale vzít do jiné místnosti a tam ty dveře zavřít. Spousta dětí se nedokáže toho momentálního vzteku vzdát na místě, kde se vztek spustil.
No a snažit se právě navodit (až když je zase v pohodě) dobrou náladu a v té trénovat. Aby si dítě spojilo otevřené dveře se smíchem s pozitivním zážitkem. Takže např. dítě na jedné straně dveří, ty na druhé (raději tak, aby se dveře otevíraly k tobě). Otevřít dveře s vysmátým „KUK!“ a strčit do ruky piškot/jahodu nebo jinou mlsku, kterou má ráda. A dveře zavřít. Pokud zvládne na požádání zaťukat/zabouchat, tak jí povzbuď, aby zabouchala (čímž si bude řídit i okamžik otevření) a opět… otevřít, veselé kuk, mlsku do ruky a zavřít. Nebo právě vyrobený domeček.
Pokud by situace s konkrétními dveřmi byla zoufalá, tak já osobně bych je klidně na čas vysadila. Pokud to bude možné, samozřejmě.
Od psycholozky nečekej zázrak. My byly ve 3 letech (dřív ho nechtěla vzít), protože syn nerozuměl, nemluvil a celkově byl mimo. To měl období obrubníků. Vydržel se kvůli tomu vztekat i víc jak hodinu. Psycholozka se tomu smála, řekla, že ma výdrž a prý mám zkusit, co na něj zabere.
@Kakika píše:
Ono to jinak ani nepůjde. Dítě s PAS mám, navíc se sklony k negaci, takže od něj jsem se naučila, že při špatné náladě nevysvětlíš nic. Když je afekt, tak je afekt. Ideálně v tu chvíli odvést na jiné místo. Nezavirat ty dveře, které ten vztek způsobily, ale vzít do jiné místnosti a tam ty dveře zavřít. Spousta dětí se nedokáže toho momentálního vzteku vzdát na místě, kde se vztek spustil.No a snažit se právě navodit (až když je zase v pohodě) dobrou náladu a v té trénovat. Aby si dítě spojilo otevřené dveře se smíchem s pozitivním zážitkem. Takže např. dítě na jedné straně dveří, ty na druhé (raději tak, aby se dveře otevíraly k tobě). Otevřít dveře s vysmátým „KUK!“ a strčit do ruky piškot/jahodu nebo jinou mlsku, kterou má ráda. A dveře zavřít. Pokud zvládne na požádání zaťukat/zabouchat, tak jí povzbuď, aby zabouchala (čímž si bude řídit i okamžik otevření) a opět… otevřít, veselé kuk, mlsku do ruky a zavřít. Nebo právě vyrobený domeček.
Pokud by situace s konkrétními dveřmi byla zoufalá, tak já osobně bych je klidně na čas vysadila. Pokud to bude možné, samozřejmě.
Děkuju. Ano na kukanou hrajeme. Taky právě nevím, jestli by nebylo lepší přestat si hrát s dveřma vůbec, tak asi ne ![]()
@Anonymní píše:
Od psycholozky nečekej zázrak. My byly ve 3 letech (dřív ho nechtěla vzít), protože syn nerozuměl, nemluvil a celkově byl mimo. To měl období obrubníků. Vydržel se kvůli tomu vztekat i víc jak hodinu. Psycholozka se tomu smála, řekla, že ma výdrž a prý mám zkusit, co na něj zabere.
Neprošly jsme dotazníkem, ten se teď opakoval a zas ne. Máme ota metodu a paní z rané péče řešila hlavně tu řeč. Jiné záchvaty nemá, tak bych ji to chtěla nějak ulehčit.
@Anonymní píše:
Někdo odpověď na otázku, kterou zmiňuju?Stojím teď před otázkou, jestli ji doma mám „učit“, že se to nedělá nebo naopak doma ji vždy vyhovět.
Jo tak..ok..vyhověla bych. Pak máš klid a ona taky.
Já se s ním i vracím spláchnout znovu, pokud omylem jsem rychlejší.
Jsou to jen rituály. Přejde ji to a začne jiný. Prostě něvo umí a líbí se jí to.
Ty si ale dost sama protiřečíš. Jednou píšeš, že nic jiného neresis, pak zase že jste v kontaktu s ranou péčí a resite řeč…což mě osobně teda u dvouletého dítěte přijde hodně mimo. Syn taky v roce a půl a ani ve dvou letech neprošel tím dotazníkem, nemluvil, neukazoval, nechápal…nikdo to řešit nechtěl, prý má čas. A taky že jo. Teď má 3 a 3/4 a mluví, ukazuje, chápe.. sice porad neni uplne srovnanej s vrstevniky, ale porad se lepsi a lepsi. V těch 2 letech by mi z něj udělali autistu s MR…na závěry je fakt brzo. Najdi kompromis mezi tím „učit ji, že se to nedela“ a „vždy ji vyhovet“ a prostě čekej. Vzdor je vzdor tím si musí projít snad každé dítě.
@Anonymní píše:
Děkuju. Ano na kukanou hrajeme. Taky právě nevím, jestli by nebylo lepší přestat si hrát s dveřma vůbec, tak asi ne
Tak zkus hru na kukanou přenést jinam. Třeba za židli..a u dveří to už nedělej.
@chaela píše:
Ty si ale dost sama protiřečíš. Jednou píšeš, že nic jiného neresis, pak zase že jste v kontaktu s ranou péčí a resite řeč…což mě osobně teda u dvouletého dítěte přijde hodně mimo. Syn taky v roce a půl a ani ve dvou letech neprošel tím dotazníkem, nemluvil, neukazoval, nechápal…nikdo to řešit nechtěl, prý má čas. A taky že jo. Teď má 3 a 3/4 a mluví, ukazuje, chápe.. sice porad neni uplne srovnanej s vrstevniky, ale porad se lepsi a lepsi. V těch 2 letech by mi z něj udělali autistu s MR…na závěry je fakt brzo. Najdi kompromis mezi tím „učit ji, že se to nedela“ a „vždy ji vyhovet“ a prostě čekej. Vzdor je vzdor tím si musí projít snad každé dítě.
Souhlasím. Dotazníky. tabulky…chce to zdravý rozum. Osobně bych si pediatru, která ve 2 letech se řídì dotazníkem a je jí divné, ze dvouleťák nemluví, nevybrala. To je asi jediná rada.
Za mě..normální dítě.
@Liška2014 tak ono je nemluví a nic k tomu a nemluví a k tomu x dalších věcí.
My to řešili, ale bylo to k ničemu. Rady jsou pořád stejné dokola a když o něco jde, tak je řada „musíte zkoušet, něco zabere“.
Syn je předškolák, je na tom už celkem dobře. My ani nevnímáme, že by se nějak lišil, ale teď jsme byli 14 dní na dovolené s rodinou a speciální pedagožka, co byla s námi, z něj byla dost hotová.
@chaela píše:
Ty si ale dost sama protiřečíš. Jednou píšeš, že nic jiného neresis, pak zase že jste v kontaktu s ranou péčí a resite řeč…což mě osobně teda u dvouletého dítěte přijde hodně mimo. Syn taky v roce a půl a ani ve dvou letech neprošel tím dotazníkem, nemluvil, neukazoval, nechápal…nikdo to řešit nechtěl, prý má čas. A taky že jo. Teď má 3 a 3/4 a mluví, ukazuje, chápe.. sice porad neni uplne srovnanej s vrstevniky, ale porad se lepsi a lepsi. V těch 2 letech by mi z něj udělali autistu s MR…na závěry je fakt brzo. Najdi kompromis mezi tím „učit ji, že se to nedela“ a „vždy ji vyhovet“ a prostě čekej. Vzdor je vzdor tím si musí projít snad každé dítě.
Myslela jsem v této diskuzi, že neřeším, jestli mi někdo přes NET stanoví diagnózu nebo jestli sousedovic Tonicek to dělal do pěti let. Jde mi vyloženě o to, jestli někdo nedostal od odborníka tip, jestli tomu dítěti třeba i na návštěvě vyhovět nebo jestli třeba má cenu si s ní pětkrát denně stoupnout ke dveřím, nechat je otevřené a cvičit odchod. Teď je ten stav jasný, doma je to podle ní a občas zkusím vysvětlit. V obchodě, v zoo má smůlu. Ještě dodám, že jsem se u doktorky i ráne péče setkala s tím, že když je to holka, že by to a to už umět měla.
@Liška2014 píše:
Souhlasím. Dotazníky. tabulky…chce to zdravý rozum. Osobně bych si pediatru, která ve 2 letech se řídì dotazníkem a je jí divné, ze dvouleťák nemluví, nevybrala. To je asi jediná rada.Za mě..normální dítě.
Jako že by na dvouleté prohlídce nic nezkoumala a ani to, že neumí říct máma?
tak to si na dobrá, takovou pediatru bych zas měnila já.
@Anonymní píše:
Jako že by na dvouleté prohlídce nic nezkoumala a ani to, že neumí říct máma?tak to si na dobrá, takovou pediatru bych zas měnila já.
My byli na neurologii a tam mi doktorka řekla, že to nemáme řešit a počkat po roce školky. Tolik k nemluvení ve 2 letech.