Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Rada pro ženskou, která umí všechno líp :D
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.11.14 22:57
Víš, mám to skoro stejné. Také lpím na „blbinkách“. Akorát s tím rozdílem, že to chlapovi rovnou řeknu. Např. hraje si s malou a ona se začne vztekat. On odchází se slovy, no tak se třeba zblázni 
Hned v tem okamžik mu řeknu, že je ještě malinká a že neumí svůj nesouhlas se situací vyjádřit jinak, ať jí jde obejmout, že půjde všechno líp. No a heleme se, on jde 
Tím se snažím říct, že Tvůj problém není v přístupu k hrám a tak, ale spíš v tom, že s chlapem nedokážeš mluvit na rovinu. Hned když situace nastane, tak mu prostě řekni jak to vidíš Ty a taky proč to tak vidíš. Možná pak půjde všechno líp a Ty nebudeš muset v sobě dusit nahromaděný vztek a emoce proto, že on má na dětský svět jinačí pohled než Ty 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.11.14 23:00
Když čtu některé případy (např. hrát si s kolejema jako s kolejema a ne jinak…), tak vidím, že to doma máme přesně obráceně, tedy já jsem jako tvůj muž, můj muž jako ty 
. Dřív jsem se snažila vnucovat svou variantu, teď se distancuju, jsem ráda, že si manžel s klukama pěkně hraje, max. upozorním, ať pak ten čurbes uklidí (dovolí jim vytahat všechny hračky najednou, dělat s nimi bordel…). Ideální je probrat různé výchovné situace dopředu, aby jste se nedohadovali při samotné akci, abyste si ujasnili pohled na výchovu, formou oboustranných kompromisů se ujednotili na společném postupu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.11.14 23:03
No píšeš mi z duše, akorát tedy máme problémy, že se neshodneme ve výchově v jiných věcech, než popisuješ Ty.
Mě vadí, že můj muž je nedůsledný- řekne třeba: Běž už spát!, nebo: Nedělej tohle, ale už nedá pozor na to, aby šel opravdu spát, nebo dannou věc přestal dělat. Úplně mě může trefit šlak, když já synovi něco zakážu a on mu to dovolí.
To jsem fakt vzteky bez sebe.
Radu Ti asi nedám nedám. Záleží jaký máte vztah a jak je moc muž komunikativní, chce to najít nějaký kompromis a hlavně si říci co komu vadí.
U nás je to složitěšjší i s tím vtahem, takže asi tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.11.14 23:05
Pokud mám šanci, nevyskytuji se poblíž jejich her 
Zalézám do jiné místnosti.
V duchu si opakuji, že dítě potřebuje OBA přístupy, mužský i ženský, a jsem ráda, že je má. Pokud mi přijde něco přes čáru, tak to chlapovi zpětně řeknu a zdůvodním - on je naštěstí normální a ledasco akceptuje. Ne před mladou, třeba až když usne nebo tak.
Myslím, že párů, které by se zcela shodly na přístupu k výchově, moc nenajdeš. Leda by se shodli, že na to jeden (častěji otec) bude dlabat. Prakticky určitě si otcové hrají jinak než matky, myslím, že na to jsou i studie.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.11.14 23:11
Ty jsi mazlící, manžel zase trochu utužuje - rovnováha zachována. Já myslím, že to malému neublíží - rozhodně méně, než kdybys tatínka totálně otrávila a on se do výchovy malého přestal angažovat úplně. Není z cukru a trochu těch tatíčkovských výchovných přešlapů ho nezabije. (Zkus si představit, že si malého nevšímá, aby něco nepokazil…)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.11.14 23:12
Měli sme doma pár rozhovorů na téma výchova, a každý to máme trochu jinak no:). Ale spíš v těch blbinách viz můj příspěvek… nepříde my fér abych před dídětem chlapa opravovala, připadám si jako kdybych byla jeho matka, nebo učitelka ve škole nebo jak to vyjádřit, nechci mu vnutit svůj názor, to už mám ujasněno, párkrát sem to dělala na začátku, byla z toho pak hádka kde sem pochopila, že se pak cítí špatně, pokořeně, nerespektován… přece nikdo z nás nemá stoprocentní pravdu…co je vastně ve výchově dobře a co špatně, co je pro ně lepší pro budoucnost…rodiče se dle mého nemusí chovat uplně stejně… moje dobrá kamarádka měla tatínka v dětství třeba na dělaní kravin, v dospělosti na sport, výlety, hory, lyže atd… když měla nějaké trápení, šla za mámou …
Jenže jak se distancovat:)? počítat do deseti? špunty do uší… nebo to příde samo 
?… mám teprve půl roku od posledního porodu tak možná ještě bouří nějaký zbytky hormonů:)))
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.11.14 23:15
A docela mě blaží, že to není jen u nás ale je to celkem normální rodinný jev:)
- Citovat
- Upravit
18.11.14 23:21
Ja vim, ze je to tezke, ale nechala bych to byt. Ma na to svuj chlapsky pohled a to podle meho dite potrebuje taky. U nas to bylo naopak, mama takovy ten pedant a s tatou jsem se vyblbla, proste obojiho je potreba. Mama byla ten typ, co mi pri rozbitym koleni rekla „to mas za ty blbiny“ a pak osetrila a tatovi jsem se vyplakala. Ani jedno na mne nezanechalo nejake nasledky A jestli ti neco vylozene vadi, rekla bych mu to vecer, az dite usne a vecne bych mu oznamila, ze nejsem zcela ztotoznena s jeho pristupem k takove ci makove situaci a jestli by nebylo lepsi takove amakove reseni (hlavne bych nerikala, ze ja bych udelala, ale navrhla vseobecne jinou variantu).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.11.14 23:21
@hanka.br. píše:
Zkus si představit, že si malého nevšímá, aby něco nepokazil…
To je fakt, děkuju:)… tohle si budu opakovat:)… Když byl náš nejstarší ( nyní 4r) miminečko tak se tedy nezapojoval vůbec, on se do nových situací dostavá trochu pomalejším tempem ( asi tím, že je to ten chlap) a já byla tenkrát dost smutná …u druhého miminka už dělal skoro vše ( dokonce i přebalil kadění, u prvního navaloval, vykoupal což se dřív bál, chodil ven s kočárem protože už si připadal jistějí kdyby se mu dítě vzbudilo a začalo řvát:) )…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.11.14 23:24
@Janha píše:
hlavne bych nerikala, ze ja bych udelala, ale navrhla vseobecne jinou variantu.
Ano a přesně o tom to je, nikdy mě nenapadlo, že v partnerství ze mě bude skoro psycholog ale máš pravdu, takhle to prostě funguje:)))
- Citovat
- Upravit
18.11.14 23:25
Buď ráda, že to dělá jinak, a ty si to dělej taky po svým. Děcku to jen prospěje, že má různé přístupy.
Chlapovi nevadí, že ty to děláš jinak?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Elenloth
18.11.14 23:25
Já pokud možno odcházím. Pokud už jsem něčeho podobného svědkem (a to mám ještě malé děti, to horší mě ještě čeká) tak si opakuju, že je dobře, že mají děti variabilitu, že nejsou oba rodiče stejní a děti vidí různé možnosti náhledu na svět. A děti se v tom rychle zorientují, maminka je prostě mazlicí, tatínek pedant (například). Pokud muž nějak přestřelí, tak mu to později řeknu a zdůvodním, proč si mám jiný názor. Někdy to vezme, někdy ne.
- Citovat
- Upravit
18.11.14 23:32
Mi příjde že to máte obráceně, než ve většině rodin… spíš bývá zvyk, že s maminka víc vychovává s tatínkem je to volnější… ale asi dokud nebudete podkopávat jeden druhého(zákazy, „ale mamince/tatinkovi to neřeknem“ a tak podobně) tak bych v tom asi problém neviděla…no a hádám, že i když „vychovává“, tak na ně niják neřve, nemlátí chlapečka ani nic takového, tak i když je dětátko hyperaktivní, že ho to niják netraumatizuje… myslím, že si zvykneš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.14 06:49
Večer v klidu bych si s ním promluvila a řekla svůj názor na popsané situace.
Nezapomněla bych preventivně dostatečně chválit jeho pozornost vůči dítěti, jen ho jemně upozornit na dětskou povahu (aby to neznělo jako výčitka).
Třeba se nad tím zamyslí a bude podle toho chovat.
Můj muž má podobné tendence, ale naštěstí se s ním dá mluvit. Takže už ví, že nemá zasahovat do hry, nemá vnucovat svoje pravidla … jen občas mu nejde respektovat to, že je dítě večer unavené a protivné a občas pak jdou „pravidla“ stranou a je třeba ho co nejdříve dostat do postele 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Ženy i muži:), Potřebuji nutně radu jak změnit svoje uvažovaní, nebo se zblázním:/! Od doby kdy naše děti povyrostli a z batolat se stali školkovýma si jich náš tatínek začal o to víc všímat. Však to znáte ( vím, jsou i vyjímky), jak je s dídětem už sranda jen to nejí nekaká a nepláče začínají se otcové více angažovat do „výchovy“. jenže tady je jaksi můj kámen úrazu. Moje máma na mě byla sama, nikdy sme žádného tatínka neměli, ani strejdy atd. prostě me vychovávala tak jak ONA uznala za vhodné. ( V tomhle jí závidím). jenže my tím jaksi nedala žádný vzor pro existovaní ve věci výchovy v páru. Netuším jaký mám zaujmout stanovisko, když nesouhlasím s tím co snimi muž dělá. A já sem prsotě praštěná, nesouhlasím věteinou, naštěstí ale taky většinou nedám nic znát. jenže vnitřně mě to děsně štve a pak sem třeba na něj nepříjemná a on netuší proč. nechci ho buzerovat, tak to nedělej, takhle by se to nemělo atd… Dám pár příkladů:), sou to blbiny ale potřebuji to konečně nějak rozlousknout… on třeba vyžaduje po našem hyper dítěti co nedokáže udržet pozornost aby ji udržel, štvě ho že odbíhá od her a začíná jiný a furt do něj rejpe, u jídla, u oblíkaní u hraní… " Seď u toho jídla normálně, nešij sebou, vem si tu miknu ( on nechce, je mu teplo), nebreč to kluci nedělaji, ty sis odřel koleno, ukaž (pofouká), dobrý to nic neni ( ale dítě ječí dál, bolí ho to a on se snaží přesvědčit že ho to vlastně falt nebolí)…atd atd… shrunto podtrženo, abych nenapsala moc velký sloh, on je tvrdý, pedant co myslí že svoji výchovou jaksi děti utužuje aby se ve světě neztatili…já sem mazlící a mluvící typ, co rád naslouchá, spíš je nechávám aby se rozhodovali sami ( necheš jíst, nemusíš, až budeš mít hlad řekni, prostě no stres), hry se jim nesnažím řídit ale podporuju v tom co chtějí dělat oni ( příklad, s mužem by koleje pro vláčkodráhu stavěli jako koleje, mě je to fuk co s tím budou dělat, hlavně že je to baví
, s mužem by pěnový pucle skládali…prostě jako pěnový pucle, u mě je nejmaldší syn třeba narve do pěřiňáku, po té co z něj vytahl všechny deky a peřiny, ze kterých si pak ppstaví dům uprostřed chodby…)…
atd…
Tak sand sem to popsala k pochopení, mě nevadí jaký můj chlap je a asi ho ani nechci změnit, mám ho ráda ale poslední dobou se mi jaksi nedaří při jejich hrách zůstat vnitřně nezůčastněná a klidná, u něj samozřejmě děcka více ječí a vztekají se… jak se tedy od toho odprostit, jaks te to maminky děláte, pokud se taky neshodnete uplně v přístupu k dětem jako my…
PS. věřím, že psát to on, tak by mu mohlo zase vadit jak jim vše dovolím, jak z nich dělám mamánky a ufňukánky
Snad sem můj „problém“ popsala dobře…asi my už ta mateřská fakt vlezla na mozek :/