Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Někde jsem četla, že vztah, co má dítě s matkou formuje jeho budoucí přístup v tomu vitřnímu, k sobě, blízké rodině, vztah s otcem přístup k vnějšímu světu.
Máme s mužem taky odlišný způsob hry (jen naopak - pedant jsem já), vždycky večer si řeknem co se nám na „výchově“ toho druhého nelíbilo. Ale pokud nejde o diametrálně odlišné věci - tresty za jednu stejnou věc, ode mne ano, od něj ne, zákazy co jeden dá, druhý povolí, tak se jeho odlišný přístup snažím ignorovat. Odcházím si dělat svoje, a je ponechám osudu. Před malou ale tátu neopravuju a neupozorňuju. Jsme rodiče oba, a on máprávo dělat s tím děckem co chce a uzná za vhodné, a ona ho musí respektovat stejně jako mě. U nás je rozhodovací hierarchie já a táta na stejné úrovni, ne já a pak dlouho nic a pak otec…
@Knihomyš píše:
Pokud mám šanci, nevyskytuji se poblíž jejich herZalézám do jiné místnosti.
Dělám to samé.
Ačkoliv u nás je to obráceně, já jsem ta přísná. Takže pokud to jen trochu jde, mám práci jinde, abych se nemusela dívat, jak obracejí obývák v trosky. Nebo je pošlu na výlet, ať tyhle starosti projednou řeší ředitelství ZOO a ne já. ![]()