Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@tiny_girl píše:
Fakt bys jí nechala jít v pyžamu ?Na to jsem právě měkká abych tohle udělala
Udělala. Přes to bunda a boty. Už jsem jednou na syna po takovém tyátru byla tak naštvaná (je to tak dva roky a šly jsme pro dceru do školky a už to bylo tak tak, aby školku nezavřely), nechtěl si obléci kalhoty, bylo to v listopadu. Tak jsem mu řekla, že pokud si je neobleče, půjde v trenkách. Neoblíkl. Navlíkla jsem na něj mikinu, budnu, čepici a boty a šly jsme. Já jsem tedy vzala ty kalhoty do ruky a venku mu nabídla, zda si je chce obléci, ale účel to splnilo. Od té doby prupovídku, že půjde v … bere vážně.
U nás funguje počítání do 3. Za poslední 4 roky jsem nikdy nemusela do 3 napočítat. Sice to dle moderních metod není vhodné ale u tří bylo přes zadek. Takže bych vůbec nediskutovala. Nechala jí 5 minut na probrání a pak by lezla z postele po dobrém nebo po zlém. Já jezdím v 6 do práce. V 5:35-5:40 holky (6 a 10 let) vstávají a v šest jsou oblečené, učesané a sedí u snídaně. V 7:25 mají nastavený budík a odchází do školy. Kdybych měla řešit, že se jim hodinu nechce z postele tak neodjedu do práce a ony neodejdou do školy. Hlavně s tou úpravou režimu pospěšte neb až bude chodit do školy bude to nutné.
Starší synek také usíná později, prostě si v posteli hraje, ale je tam, vyleze max. na wc. Malá se jde ukládat trochu dřív, pohádka, počkám než usne, mezitím už je tam syn, tak buď poslouchá taky její pohádku nebo přečtu něco jemu, někdy si čte sám, něco si maluje nebo hraje. Usíná tak do 21hod, občas později, ale to už bývá koncem týdne utahaný …
@tulipán píše:
Lidmila Pekarova ve sve knize doporucuje takove dite vzit do naruci na prvni pokus, chvilku chovat, nez se probere a fyzicky mu zabranit lezt zpet do postele. Me se ty jeji rady v praxi osvedcuji. Me prijde velka skoda, ze se dcerka ani nenaji, to jsou pak tezka rana a tezky start ve skolce. Me to ted nove dela skolak, najednou potrebuje rano hrozne spat, je ze skoly uplne kaput, ale ani neotevre oci, je uplne tuhej a to usne v 19:30. Jenze ja uz mladyho ve 30 kilech neunesu, takze ho drbu az vyloupne oko, jak to ma rad a pak ho vytahnu do sedu a opru o sebe, uz me tak nejak vnima a za pet minut s dobrou naladou sedi u stolu. Skusnym buzenim tahanim za rameno to bylo na pul hodinu.
Děti mají trošku podobný ranní rituál - když je já vzbudím v 6 hodin, tak si ještě tak na 5 minut zalezou k manželovi do postele a přitulí se. Po 10 minutách je už nemilostrdně chodím je vyhánět z postele, aby se začaly oblékat.
@elen-ka píše:
Jo, taky jsem se pousmála. Když vedu obě děti, tak musíme vycházet v 7:10, pokud vedu dceru na autobus do školy, tak nejpozději v 7:20. Syn když chce jít s manželem, tak musí odcházet lehce před 7 hodinou, nejpozději v 7 hodin.
Tak tak a škola u nás začíná v 7.40, to už zvoní na 1. hodinu. Bývala jsem taky noční tvor, jenomže pak jsem vůbec nic nestíhala a jsem ráda, že jsme s nástupem školky a školy a mojí práce získali doma zase trochu disciplínu ![]()
Naše vecer neusne dřív než o půl desátý a to musí bejt utahaná, ráno s tím počítám, že než vyleze tak je to tak 20 min. Mezi tím tam chodím a budím, jdu si něco udělat, za chvíli tam jdu zas. Věci na sebe má připravený, oblíkne se sama a dělá jaká je hvězda, jak mě strašně překvapila
pak záchod, zuby, česání, někdy snídaně. Ale v klidu to úplně není, furt dělej, dělej, dělej a stejně většinou přijdeme pozdě..
U nás boduje „hnus“ rohlík s nugetou - na ten vylezou i v 5,30
. Zavedl ho manžel a já z toho šílela - teď už ne - nejdřív jsem se uklidnila a taky „přesedlali“ na tu arašídovou, ta mi nepřijde tak strašná. Jinak oblíbené jsou snídaně Harryho Pottera - opečené tousty se slaninou a vejcem, snídaně doktora Proktora - karamelový pudink, hraničářská - místo čaje kafe (melta), Karkulčina - koláče, Hornická - chleba se sádlem, Mořské víly - rybičková pomazánka atd, podle knížek, někdy ani neví, co tím chceme říct a vylézají ze zvědavosti. Palačinky, vafle (rychle, nezbyde na tebe šlehačka), muffiny (utíkej, máme jen 5 čokoládových…) případně překvapení. Jednou také byla vězeňká (chleba, sůl a voda
)
@dedrichov píše:
Tak tak a škola u nás začíná v 7.40, to už zvoní na 1. hodinu. Bývala jsem taky noční tvor, jenomže pak jsem vůbec nic nestíhala a jsem ráda, že jsme s nástupem školky a školy a mojí práce získali doma zase trochu disciplínu
No u nás škola začíná až v 8:10, ale dojíždí cca 15 km daleko a jede ji jen jeden autobus z dědiny. Jinak bych ji tam musela vézt autem nebo bychom musely jít 1 km pěšky, pak autobusem a znovu pěšky. To si pak dcera vždy rozmyslí, co stihne a co ne. Navíc ji vždy připomenu, že pokud nestihne autobus svou pomalostí, krom toho, že přijede pozdě, tak bude ještě mít co dočinění s naštvanou mamkou
(a ještě dodám, že to určitě nechce
). Ale naopak dcera se do školy tak těší, že opravdu nechce, aby ji ujel autobus.
Má tě na háku, protože se sebou necháš strašlivě mávat.
Nedovedu si představit, že by moje dítě bylo po více než půl hodině od vstávání ještě v posteli.
Po druhém upozornění bych ji vyndala, postavila do koupelny a kdyby tam řvala, tak bych zavřela dveře.
A když by ještě v době odchodu byla neoblečená a nenasnídaná, šla by do školky tak, jak by byla.
Narvala bych na ni maximálně boty a bundu vzala do ruky.
@harim
ty snídaně jsou super! To bych vstávala zvědavostí taky. ![]()
Vůbec nevidím důvod, proč nechávat děti v posteli „probouzet se“. U nás se vstává hned po probuzení, výjimkou je víkend, kdy k nám děti nalezou do postele a válíme se. Takže když syn asi jednou řekl, že chce ještě ležet, tak jsem mu řekla „pozítří bude sobota, tak se spolu budeme válet, teď musíme vstávat“ a vůbec jsem nepřipustila diskuzi.
Píšeš, že jsi důsledná, ale přitom dceři dovolíš několikrát po sobě „ještě 5 min.“. Pokud si teda myslíš, že se potřebuje probouzet v posteli, tak jí jednu pětiminutovku dej, ale pak bez řečí.
Oblékání moje dcera zkusila bojkotovat jednou, tak jsem jí řekla, že když oblékám, tak taky vybírám oblečení, a bez milosti jsem šla uklidit tričko s Minnie do skříně a vytáhla jsem černé bez obrázku, byl řev „já chci Minnie“, já stanovila čas, do kterého buď bude oblečená v Minnie, nebo jde v tom, co na ni navleču já. Od té doby maximálně řekne „prosím pomoct“ a já ji pomůžu obléknout (ale jsou jí 3 roky, tak má nárok, její brácha 5 let se strojí sám každý den už víc než rok).
Pokud by mi děti tropily scénu, že nejdou do školky, tak bych jim asi vysvětlila, že potřebuju vydělávat peníze (pokud pracuješ), a když mi to ten den neumožní, tak si teda na jídlo vezmu peníze z jejich kasiček (jednou už jsem jim takhle vzala za vědomě rozbitou věc - tzn. nerozbily ji omylem, ale naprosto schválně s ní flákly) a k večeři místo lososa bude čočka, protože je levnější.
V první řadě se s ní přestaň prát, musí tě poslechnout i bez toho. Vzbudila bych jí a čekala u poslete dokud nevyleze, mezitím bych se snažila navodit dobrou náladu (čeká tě dobrá snídaně, máš připravené oblíbené oblečení, můžeš se podívat na pohádku, pojď se podívat jak napadl sníh,…) vyleze, pochválila bych, dala snídani, zuby, oblict a hotovo. Pokud se u něčeho zasekne tak úplně v klidu ji říct, že půjde do školy bez toho. Klidně hladová, klidně v pyžamu, ona si to příště rozmysli. Ať chodí včas spát a prostě musíte v něčem obě ustoupit. Ty se přestaň hroutit že nebude mít zdravou snídani a ona bude cvrkat jak má nebo bude zle.
LenkaN26 Máme to taky tak - sice ne u buzení, ale počítat do tří, a pak přes zadek. Začali jsme cca v roce a půl - nejstarší je 14, nedostala od cca sedmi let, ale funguje to pořád a jednou jim to zachránilo život/zdraví.
A pak máme pro starší systém - když něco neudělají, co mají (př. pověsit bundu…) tak jim dát pět minut práce - máme z lega takové počítadlo, už tím, že jim tam tu kostičku dám, se já vůbec nerozčiluju - a je to 5 minut mojí! práce a vyberu si ji když chci - většinou v sobotu - za 20 minut je např. úklid koupelny, nebo potřebuju vynést koš, tak si zavolám tu která má nějaké minutky a je to bez keců.
Občas jim řeknu, že jsou opravdu chudinky - já mít takovou matku. ![]()
@terien píše:
V první řadě se s ní přestaň prát, musí tě poslechnout i bez toho. Vzbudila bych jí a čekala u poslete dokud nevyleze, mezitím bych se snažila navodit dobrou náladu (čeká tě dobrá snídaně, máš připravené oblíbené oblečení, můžeš se podívat na pohádku, pojď se podívat jak napadl sníh,…) vyleze, pochválila bych, dala snídani, zuby, oblict a hotovo. Pokud se u něčeho zasekne tak úplně v klidu ji říct, že půjde do školy bez toho. Klidně hladová, klidně v pyžamu, ona si to příště rozmysli. Ať chodí včas spát a prostě musíte v něčem obě ustoupit. Ty se přestaň hroutit že nebude mít zdravou snídani a ona bude cvrkat jak má nebo bude zle.
Pohádku bych po ránu moc nezaváděla, pak se to blbě odnaučuje.
@elen-ka píše:
Pohádku bych po ránu moc nezaváděla, pak se to blbě odnaučuje.
Když to zpříjemní ráno tak se to nemusí odnaučovat, do důchodu na ni koukat nebude ![]()